To DenGrasse: nevím jestli jsi měl někdy zbroj na sobě, já ano. A neumím si představit, že by nějaký pěšák v tom dokázal bojovat. Chodit ano, což dokazuje tvoje vyobrazení, ale útok na 100 metrů sprintem a nechat si síly ještě na boj.... zkus to. Dále znovu zdůrazňuji že plné pláty jsou mýtus, čistě soubojová záležitost v 15. století. Toť k tvému součtu váhy. Dále nevidím důvod, proč by rytíři ve své arogantnosti nemohli dobývat, nebo spíše plenit města koňmo. ALE...Já tam nebyl a asi ani nikdo z Vás, takže se teď můžem jen dohadovat, co bylo a nebylo....

Ve skutečnosti je boj ve zbroji otázka tréninku a namakanosti - není dost dobře možné srovnávat to když si někdo dnes navleče zbroj a zkouší běhat a když si středověkej maník co jí měl na sobě denodenně a makal aby jí unes navlík kroužkovku - je to podobné jako v dnešních bojových uměních - vždycky jsem měl dojem že nesvedu rozštěp... pak sem začal dělat kung-fu, pravidelně dva měsíce a naprosto bez problému. Spousta věcí je dost nemožnejch dokud je nenatrénuješ... a pak jsou naopak docela snadný.

Angličani běžně bojovali opěšalí, sesedli a šli a na věc, několikrát tak natrhli sedací části frantíkům ve stoleté válce.

sirien: no, zase si nezbošťuj (hrozná slovo)středověkou šlechtu (pokud myslíme rytíře), oni to nebyli chlapíci o velikosti Dolfa Lungréna a stejné tělesné kompozice. Na těle jim nehrály pletence svalů. Oni většinu času trávili na oslavách, na pařbách a na jiných kratochvílích. Moc nevěřím v každodenní pravidelné cvičení...

jenže ve středověku právě už šlechta moc nebojovala, to byla záležitost doby dřívější. Hlavní masu tvořili profesionální válečníci, zrovna u těch anglánů to bylo typické. Sbalili se a jeli si zaloupit na kontinent, jako předtím vikingové. Ti na to měli první sróčka :), uzavírali smlouvu, samozřejmě ne písemnou, na sezónu. To byl jeden z důvodů, proč jim to tak klapalo, samozřejmě kromě spousty železa na severu a tím pádem i dobré výzbroje.

to jungle: představ si, že měl:-) dokonce opakovaně v průběhu cca 15 let, kdy jsem se aktivně zabýval historickým šermem... já si to docela dobře představit umím. moji známí dokonce zkoušeli kam až sahají hranice únosnosti a oblečeni do plátových zbrojí lezli na skály :-) dá se dělat skutečně ledacos. jinak, města se dobývala za pomoci žebříků (zejména) a po těch se na koni vyjet opravdu nedalo... a historie dává těch příkladů o opěšalých rytířích dost a dost, třeba míšeňští rytíři lezoucí na husitské bašty na vítkově, kteří byli komplet v plných plátových zbrojích atd., ani snad nemá cenu to rozebírat. tvůj názor je jaksi mimo mísu, možná nejsi natolik tělesně zdatný abys to dokázal, to se dá pochopit. já dneska, když už jsem vypadl ze cviku, bych pod zbrojí taky funěl a plazil se a i dřív jsem dával přednost lehčím zbrojím. což neznamená, že to jiní nedokázali. ano, já bych ani ve vrcholné kondici nedokázal běžet 100 metrů a bojovat, ale historie říká, že vojáci nebyli padavky jako já (a ty :-) ), ale drsoni :-) řekové u marathónu běželi 1500 metrů (aby nedali peršanům šanci na ně dlouho střílet z luků), aby udeřili na perské vojsko, pustili se do bitvy a zvítězili; feidipiddés potom svlékl zbroj a běžel 40 kilometrů do athén se zprávou o vítězství (měl alespoň tolik slušnosti k nám padavkům, že potom zemřel :-) )sulla po několika hodinové bitvě s cluentiem pronásledoval prchající vojsko (prchající jako utíkající) téměř 30 kilometrů až k nole, kde se s ním pustil do další bitvy a nepřátele pobil... a takových příkladů je habaděj. prostě, naši kondici a fyzické výkony nelze dost dobře brát za bernou minci.

S tím životem středověké šlechty je třeba rozlišovat vyšší šlechtu, která v bojích většinou akorát velela, od té nižší, jejíž podstatná část by bez žoldu z vojenské služby a kořisti z bitev a rabování těžko na nějaké větší paření našetřila (zvlášť v patnáctém století, kdy se z feudální renty pomalu stávala symbolická záležitost). Ale na turnajích a v bitvách (mezi tím až takový rozdíl nebyl) trénovali vpodstatě všichni.

Obávám se, že jakékoli zobecňování je problém, jak už naznačil Goran. Zvyky šlechty se měnily v průběhu staletí; v 15. století byly už turnaje čím dál tím akademičtější záležitost; stejně tak přestávalo být absolutní nezbytnost, aby šlechtic vedl svoje vojsko osobně do války. Nové zvyky navíc podporovali měšťané, kteří byli přirozeně radši nebojující a najali si na to někoho...A to ještě není řeč o rozdílech krajových; a rozdílech individuálních. Král Václav II. proslul coby poněkud rachitický týpek, co nikdy v žádné válce osobně nebyl; jeho otec byl proti tomu známý akční hrdina, kterému se pletence svalů dmuly ku potěše paní a dívek... a totéž můžete tvrdit o těch šlechticích. Ani s tím dobýváním měst na koních to není tak praštěné, jak to vypadá na první pohled - útok na město "z chodu", kdy obránci nestačili zavřít brány, byl prý Mongolskou oblíbenou specialitou; a templáři v Askalonu provedli něco velmi podobného (při čemž ovšem zahynuli). Vrátím-li se k tématu, lze hájit, že plátová zbroj nebyla primárně určená k pěšímu boji, a užívalo se jí tak spíše výjimečně. A vojáci u Kresčaku - včetně rytířů - ještě zdaleka nebyli opancéřování tak těžce, jako vojáci za Johanky.

Člověk jako individualita, i jako dav či oddíl, snese neuvěřitelný věci a dá se vytrénovat vážně strašlivě. Takže diskuze o tom, co je a není reálné nést za zbroj, používat za meč či luk, pro mě tak trochu postrádají smysl - uvěřím totiž ledasčemu :)Rád bych se vrátil k tomuhle: Díval jsem se na to, ale nenašel nic. Jen klasické zmínky o kůži vařené, anebo máčené v horkém vosku. Vyvařená kůže je tvrdší, ale na druhou stranu taky křehčí, což se prej dalo vylepšit namočením do rybího tuku na pár dní. Ale ani pak to nikdo nesrovnával s kroužkovkou.Při tom hledání jsem narazil na pár jiných zajímavých věcí, např. na odpověď jednoho výrobce replik hist. zbrojí na zvídavý dotaz stran reálné odolnosti zbroje. (Byl to nějaký Allan z Mercenary's Tailor.)
"Asi před dvěma roky jsme potkali chlapíka, který se hodně zabývá výrobou zbrojí, kroužkových i jiných. Požádal nás, abysme ho praštili do hrudníku, když se do jedné z nich oblékl. (Nemusel nás o to prosit dvakrát, nikdy nepropásneme příležitost do někoho si seknout.) No, a tak jsme se o to pár minut snažili. Zpočátku jsme se samozřejmě drželi zpátky, jenže pak jsme se přestali bát. Ale silnější údery se projevily pouze v tom, jak moc jím zacloumaly. Říkal, že po každé ráně cítil pouze takový tlak, nic víc. Modřiny a tak asi měl, ale mohlo by vám to dát jistou představu o tom, jak efektivní je vícevrstvá zbroj."
- viz myarmoury.comA pak tam byl ještě jeden, snad ještě zajímavější post od Dana Howarda (ten se hodně tohle tématikou zabývá):
Williams udává energii potřebnou pro průnik různým materiálem (str. 943 z Knight and the Blast Furnace).Materiál.................Čepel............Kopí............Šíp
Hovězina................70 J........................................30 J
Rohovina................120 J.......................................50 J
Vařená kůže...............90 J.............30 J
Prošívanice (16 vrstev).80 J.............50 J
jack (?)........................200 J

Rytíř: Ty poslední údaje mě zajímají, jenže jsem z téhle reprodukce nepochopil původní smysl té tabulky. Co z toho jsou energie při čem? Navíc některé z těch materiálů neumím přeložit :(

No, já to vztahuju k údaji v tomto článku - že při 60 J proniklo kopí kroužkovkou. Je to samo orientační, bůhví, jak to ten Williamns měřil :)O překlad jakýsi jsem se pokusil - ale co je "jack" netuším, nějaká vesta, plátový krunýř?)

Jack je triko Chucka Norrise, tak bacha.

nojo, už mi to došlo, asi - jack bude klasická neprůstřelná vesta, pro srovnání účinnosti...

Ja sem slisel o nejake uprave kozene zbroje, kterou pouzivali Mongolove (pri ji pritom maceli do konske moci) a ta se pak dala tezko prostrelit sipem...

Mongoslé zbroje (kožené) byly tak tuhé, že Japonští samurajové lámaly katany, když se je pokoušeli vypáčit z nějakého takového maníka (už nebylo uvedeno, zda dotyčný žil nebo ne)Věřím tomu, že kůže se dá zpracovat tak, aby chránila podobně jako ocel. Zvláště když je to životně (nebo smrtelně?) důležité a máte pár set let na zdokonalení výroby.

Katanou??? Odkud to mas to se mi nejak nechce verit... Katanou se pri da utnout ruka temer s chirurgickou presnosti a videl jsem video, kde japonci s katanou rozsekavali americke pusky M1 Garand. Jestli se toho Mongola s ni snazili vypacit ze zbroje, tak to chapu(katany jsou dost krehke).

Jasně, to jak katana přesekne hlaveň je první věc, kteoru slyším jako argument. Nic to ale nevypovídá o schopnosti kožené zbroje sevřít se kolem tenkého plátku kovu, který ji rozsekl, a také o pevnosti čepele při ohybu.Nicméně tím bych nerad zenařádil toto téma, probrání mýtu katan je na úplně jinou debatu.

Klidně někdo sepište co víte o katanách, takovej článek by zajímal kdekoho... a můžem pak nad tím i krásně podebatit ;)
Já na meče moc nejsem, kupodivu, i když se mi taky líbí a všechno. Ale ne holt natolik, abych kuli nim prolejzal tucty webů a dával dokupy věrohodné info.

A hlavně.V době když pačili ty zbroje z Mongolu se vyráběli katany z jinýho kovu než dneska.Nebo možná jiným jiným zpusob.Nevim přesně,ale ty katany byly určitě jiný

Určitě byly z kryptonitu.