Tipnul bych si, že většina hráčů oDrD poprvé hrála bez přečtení pravidel, ale časem si ta pravidla přečetli - hráči nejspíš jen něco, PJové spíš celá.

Čili typický hráč DrD četl pravidla s tím, že už měl nějakou představu o tom, jak se to hraje, a jen si ji doplňoval. Přitom ale samozřejmě mohl klidně přečíst číst to, co čekal, že tam najde, a ne to, co tam skutečně napsané bylo - a to v dobrém i zlém, takže se například nikdo nepozastavoval nad tím, že tam není explicitně napsáno, že na nule životů je postava mrtvá (protože to tak přece hráli), ale ani nad tím, že tam není explicitně řečeno, že na šestku se přehazuje opakovaně (protože přece zrovna minulou hru hodil tři šestky za sebou a bylo to super).

LokiB píše:
A čím se to liší od DnD 5E kouzelníka na nízké úrovni?
Nevím, DnD mi nepřijde přitažlivé, ale kouzelník sesílající nějaký bojový trik je pro mě asi pořád lepší než kouzelník vrhající oštěpy. I když spíše jen taková znouzecnost.

LokiB píše:
Slyšel jsem o něm jen to, že něco jako "hry na hrdiny" existuje, že se dá hrát podobný příběh jako je třeba Hobit či Pán Prstenů a další fantasy. Nic víc jsem nevěděl, než ten inzerát, který jsem tu už taky postoval.
Inzerát jsem asi minul. Na druhou stranu pokud jsi o Dračáku nic jiného neslyšel a ani jsi moc nečetl rady v PPJ, tak to celkem dobře vysvětluje, proč jsi od začátku hrál jiným stylem než mnoho jiných začátečníků, ne?

Btw. než jsme hrál DrD, tak jsem předtím hrál ještě tři gamebooky Lone Wolfa, a myslel jsem si, že to má nějakou návaznost, nejspíše díky "gamebooku" Jarikova dobrodružství na začátku pravidel. Dokonce si pamatuju, jak jsem kamarádovi říkal, že si chci napřed zahrát ty gamebooky, abych měl úvod do hraní Dračáku, a on se naštval, že gamebooky přeci nemusím číst, že ty s Dračákem nijak nesouvisí.

Jerson píše:
Nevím jak u vás, ale u nás kouzelník na nízkých úrovních nosil zásobu oštěpů a po seslání tří modrých blesků se změnil v oštěpovrhače, protože s obratností tuším +2 dokázal udělat nějakou škodu. Sice s oštěpy nemohl bojovat nablízko, ale vrhat je mohl. Připadalo nám to divné, ale pořád lepší než aby zkoušel bojovat holí.

jo jo pamatuji si jak to mého PJ, štvalo. Nakonec jsme se dohodli na 2 ks.

York píše:
že tam není explicitně napsáno, že na nule životů je postava mrtvá
V 1.6 už to je. Ale zašantročené jako poznámka někde v doprovodném textu k něčemu, ne někde kde by to člověk čekal (např. u soubojáku).

Jerson píše:
tak to celkem dobře vysvětluje, proč jsi od začátku hrál jiným stylem než mnoho jiných začátečníků, ne?

Já ale nevím, jestli jsem hrál od začátku jiným stylem než mnoho jiných začátečníků?
možná jsem hrál stejně, ale ne vlivem pravidel, ale vlastní nezkušenosti / hlouposti / ...

Jerson píše:
Nevím, DnD mi nepřijde přitažlivé, ale kouzelník sesílající nějaký bojový trik je pro mě asi pořád lepší než kouzelník vrhající oštěpy. I když spíše jen taková znouzecnost.

Vím, že je hra koncipováná dost "bojově", ale my jsme hráli i tak, že trpaslík kouzelník bez bojových kouzel byl v dvoučlenné partě ok.
Naopak bojové cantripy mi přijdou poměrně nudné a jako designově je to pro mě takový relikt 4E.

Jerson píše:
Btw. napadla mě ještě jedna věc - hraní příběhů s postavami nebyla výsada Dračáku, v roce 1990, ani jindy. Příběhy se hrály předtím a hrajou je děti úplně běžně, včetně dost intenzivního roleplayingu. Dračák a předtím i DnD popsaly styl, který byl už z části zavedený a v chybějících místech do doplnily díky tomu, z jakých her vycházely.

Hele, dneska asi jo, ale za nás to tedy nebylo ... neznal jsem nikoho v okolí, který by něco takového jako "vyprávění příběhů bez pravidel" provozoval.
Takže mluvit o tom, že to bylo zčásti zavedení, podle mě nevystihuje tehdejší realitu.

LokiB píše:
Naopak bojové cantripy mi přijdou poměrně nudné
Pokud chceš hrát sesilatele jako bojovou postavu, tak jsi za ně rád. Nejen na nízké úrovni.
A pokud ho chceš hrát jako nebojovou postavu, tak si je jednoduše nevezmeš a budeš mít o to víc jiných. Je jich tam dost.

York píše:
Čili typický hráč DrD četl pravidla s tím, že už měl nějakou představu o tom, jak se to hraje, a jen si ji doplňoval. Přitom ale samozřejmě mohl klidně přečíst číst to, co čekal, že tam najde, a ne to, co tam skutečně napsané bylo - a to v dobrém i zlém, takže se například nikdo nepozastavoval nad tím, že tam není explicitně napsáno, že na nule životů je postava mrtvá (protože to tak přece hráli), ale ani nad tím, že tam není explicitně řečeno, že na šestku se přehazuje opakovaně (protože přece zrovna minulou hru hodil tři šestky za sebou a bylo to super).

Nektere myty asi nezmizi, PPZ 1.5 mely oboje uvedeno. Nula zivotu je v popisu osobniho deniku (ano mohlo to byt umisteno i jinde), opakovani hodu po sestce v popisu soubojoveho system. Ke starsim verzim pristup nemam.

York: Od verze 1.5 už byly sféry uvedeny i u předmětů v PPZ.

Co se týče čtenosti pravidel, tak před úplně první hrou jsem si nic nepřečetl a kamarád mi říkal, co můžu dělat, když došlo na boj. Jinak jsem to hrál intuitivně bez pravidel. O rok později jsem si už ale před hraním přečetl celého Průvodce hrou, teda kromě částí jiných povolání. Když jsem se rozhodl být PJ, tak jsem přečetl celá pravidla, včetně PPJ.

Dnes je výhoda, že PJ může sáhnout po předpřipraveném dobrodružství, takže spoustu věcí z PPJ nepotřebuje vědět. Hodně her (DnD 5e, Fate) je dělaných tak, že potřebuješ znát jen malou část a zbytek si můžeš přečíst podle zájmu. Většinou hráči hledají v pravidlech či rozšiřujících příručkách, až když se neshodnou na nějakém ad-hoc vlastním vyhodnocení situace.

LokiB: Jak píše Log. Máš určité množství triků (cantrips) a je na tobě, kolik jich bude bojových a kolik nebojových. Já si vzpomínám že mně už v deseti letech přišlo divný, že kouzelník (od slova kouzlit) musí bojovat pomocí hole či vrhacích dýk a ne třeba jeden slabý blesk za kolo. Naopak v 5E mně to přijde mnohem intuitivnější.

ShadoWWW píše:
Od verze 1.5 už byly sféry uvedeny i u předmětů v PPZ.

To byla cross-server reakce, předpokládám? :)

York píše:
takže se například nikdo nepozastavoval nad tím, že tam není explicitně napsáno, že na nule životů je postava mrtvá (protože to tak přece hráli), ale ani nad tím, že tam není explicitně řečeno, že na šestku se přehazuje opakovaně (protože přece zrovna minulou hru hodil tři šestky za sebou a bylo to super).

Já doplním Tronara. I příručka z roku 1990 (bez čísla verze) obsahuje obě tyto informace. Smrt postavy opravdu v části osobní deník a sčítání šestek v hodu na útok.
Teda jedině, že by ti vyjádření "Pokud tedy hodíš šestku, šestku a pak trojku a tvoje útočné číslo je 5, tak jsi na útok hodil 20" nepřišlo jako explicitní vyjádření toho, že šestky přehazuješ dokud padají. :-)

Měl jsem v tom spěchu pocit, že to postuji do správného vlákna a na správný server, ale teď se dívám, že ne. ;)

ShadoWWW píše:
Já si vzpomínám že mně už v deseti letech přišlo divný, že kouzelník (od slova kouzlit) musí bojovat pomocí hole či vrhacích dýk a ne třeba jeden slabý blesk za kolo. Naopak v 5E mně to přijde mnohem intuitivnější.

A že Gandalf bojuje zejména holí a mečem, to ti nevadilo? ;)

Ne. Pána prstenů jsem četl později než hrál DrD.

Loki: tak ale to má jednoduchý důvod: Gandalf je válečník!

Aegnor: já to znám ;) ale popravdě, kolik z literatury známých čarodějů či kouzelníků kouzlilo každé kolo boje jeden umrněný blesk?

Mně se třeba líbilo kouzlení v Amberu, jak kouzlil Corwinův syn Merlin.

LokiB píše:
kolik z literatury známých čarodějů či kouzelníků kouzlilo každé kolo boje jeden umrněný blesk?
Řekl bych, že zhruba stejně, jako kolik se jich účastnilo bojů rozdělených na kola. Těch, co se zvládli účastnit bojů, aniž by museli sáhnout po "světských" prostředcích by se pár našlo.

Aegnor píše:
I příručka z roku 1990 (bez čísla verze)
Jen hodně připomínej, že jí máš.

Přijde den, kdy někdo koho máš rád půjde neopatrně nějakou temnou uličkou a ta příručka bude mít najednou hodnotu mnoha různejch přečnívajících kousků dotyčné/ho které by Ti mohlo jít zasílat poštou...

LokiB píše:
kolik z literatury známých čarodějů či kouzelníků kouzlilo každé kolo boje...
Nightingale? (Grant, Mey, Faceless...)
Strange? (Childermas...)
Raistlin? (...)
Dresden? (Morgan, Luccio, Injun Joe, Ebenezar, Merlin... ... ...)
Allanon? (Will, Walker, Brin...)
Milamber? (Macros...)
Peníz? (Zlopočasná - ta druhá...)
Wuntvor? (? ???)
Zed? (...)
Potter? (Granger, Wiesley, Dumbledor, Snape, Lockhart, Voldemort... ... ...)

LokiB píše:
...jeden umrněný blesk?
ah, sorry, žádný z výše uvedených, moje chyba.

Já se taky hlásím mezi ty co začali hrát DrD sami podle příručky. Mohlo nám být nějakých 12, zahlídli jsme to hrát starší kluky v oddíle, ale jen pár minut. Myslím že jsme si z toho odnesli akorát dojem že to je dobrá zábava, víc nic. Pak jsme se někde dozvěděli že ta hra zrovna vyjde (tohle byla už ta s číslem verze), tak jsme stříhali metr, pak naběhli do obchodu v pasáži u ČNB :) Přečetli za noc pravidla a druhý den už jsme ve škole vytvářeli postavy a popravdě ani nevím kdo dělal poprvé PJ. Hráli jsme pak v podstatě až do konce základky každou chvíli, aspoň na chvíli se zapojili skoro všichni kluci i pár holek.
Nemůžu říct že bych na nás viděl nějaký zhoubný účinky pravidel - proběhlo tam všelicos: frajeření se skvěle "naházenýma" postavama, vzájemný zabíjení, taktiky proti všudypřítomnému zelenému hlenu... ale spíš bych to připsal tomu že jsme byli pubertální jelita. Zábava to každopádně byla a několik nás časem přešlo k ADND i dál.

Jo a ta bez čísla verze se pak časem ke mně taky nějak dostala. Asi bych měl udělat aukci...

to Jerson: taky si zavzpomínám :-) a odpovím
Asi v jednadevadesátym (ono to sedí s datem vydání i s věkem) nám spolužák, co měl sestru v osmičce, oznámil, že tam hrajou úplně boží hru. Ač se nám to pokoušel vysvětlit, nikdo jsme to nechápali. Ta nejvíc hra byla Dostihy a sázky.
Protože jsem měl deskovky rád, jal jsem se shánět DrD. Už nevím jestli jsem měl našetřeno nebo jsem to vyžebral od mámy, ale peníze jsme sehnal. Stejně tak ještě několik spolužáků.
Začali jsme hrát úplně sami, bez kohokoliv zkušenýho. Spolužák co nám o tom řekl, nikdy nedělal PJ. Všechno jsme se museli naučit a vyzkoušeli všechny možný způsoby hry, včetně toho fixlování. Kdo si připravil jeskyni, pánoval. Takže ti co PJ nedělali byli vždy o level napřed.
Určitě pak vím o další skupince, která začala hrát úplně stejně jako mi a asi po dvou letech jsme se spojili. Což byla osmá třída. Nikdo z nás autory neznal.

DrD, podle mě, žádnej feeling nemá, a to je to, proč jsem ho nakonec opustil. Když jsme přičichl ke hrám s nádherným fluffem, DrD nechal být.