Přiznám se, že to taky občas udělám.

DM: Holka bere pánvičku a stojí za trpošem
player: Nevidí náhodou zombii poprvé v životě?
DM: Pravda, holka utíká.

Měla jsem spíš na mysli to, že by DM odehrál scénu a pak se ptal, jestli to vypadalo věrohodně. Když mi jako hráčce něco nesedí, taky se ozvu a nemyslím, že by s tím někdo měl problém, ale kdyby se mě na to vypravěč ptal častěji, myslím, že by mě to rušilo.

Nerhinn píše:
Měla jsem spíš na mysli to, že by DM odehrál scénu a pak se ptal, jestli to vypadalo věrohodně.

To už je pozdě. Konzultace s hráči se děje před tím, než se něco odehraje.

GM: "Jak si myslíte, že bude ta holka reagovat?"
Hráč: "Nevidí náhodou zombii poprvé v životě?"
GM: "Jasně. Takže ječí a utíká."

edit:
A v souvislosti s tématem:

Hraju ženskou postavu a zeptám se spoluhráčky: "Hele, mám jít na rande, jak se na to mám připravit?"

York: To je metoda přijatelná pro některá NPC, obvykle okrajové nebo hráčské, tj. postavy které si někam vymyslel hráč protože mu tam přišla cool a já jí jen "obhospodařuju" nebo NPC přímo napojená na PC - tam nicméně často zacházim do ještě většího extrému a nechávám hráče ať si danou NPC odehrají sami, proč bych se měl já cpát všude (nikdy nenechte Sethi aby vám hrála vaší manželku/milenku; vždycky se snažte některého svého naivního spoluhráče přimět k tomu, ať nechá Sethi hrát jeho manželku/milenku)

U jiných postav mi to nesedí a to z několika důvodů.

Zaprvé viz Jerson, ale z jiného úhlu - pokud hraju scénu kde mám významnou NPC a jde o interakci s PC, pak chci aby se hráči soustředili na svoje postavy a ne na NPCčka - ty jsou z principu moje starost.

Zadruhé pokud mám NPC která má nějakou vlastní agendu atp. tak chci aby kolem jejích pohnutek a vnitřních motivů a osobnosti zůstávalo nějaké tajemno, dokud jej hráči sami neodhalí právě skrze tyto interakce. Tj. nemůžu tahat hráče do rozhodnutí (na základě toho co by se jim líbilo), které mám dělat já (na základě toho, kdo ta postava je).
Samozřejmě je jiná věc, když mi hráč třeba nadhodí jestli by něco neodpovídalo na základě něčeho dřívějšího / že by něco bylo fakt cool kdyby udělala, pokud to k ní sedne, ale to už je jiná problematika.


Quentin: To mi nepřijde jako delgování RP NPCčka na hráče, to mi přijde že Tě prostě hráč opravil u faktického přešlapu - to se nám nejspíš děje všem - ostatně s lidmi se kterými hraju dýl se občas opravujeme navzájem timhle způsobem i u hraní našich PCček ("tohle srsly uděláš - v téhle situaci, zrovna ty...?" / "ok, pravda, sem nedomyslel...")


Nerhinn: Ono to čeho se já občas bojim neni ani tak to že by mě hráčka opravila, jako spíš že mi po desáté session řekne "hele, ale ty ženský postavy v týhle hře... jako vážně?" a to je to čemu se právě snažim co nejvíc předcházet.

York: To mi připomnělo situaci, kdy moje postava sjela po zdi na zem a tam ochromená hrůzou jen koukala a Jerson mi to chválil jako výborný roleplay ženské postavy, který by se mu těžko vymýšlel :))
Já nevím, příprava na rande je informace, kterou nemáš a ptáš se na ni hráče a je to OK, já zase nerozumím geografii. Hraní postavy mi do toho prostě nesedí (asi osobní preference). Radši budu mít chlapy trochu bojácnější a ženské trochu odvážnější, než tím narušovat hru. A pak někdy při nějakém tom povídání mimo hru se zeptám spoluhráčů, co oni na to. Když už by to bylo ve hře, asi bych rovnou předala to NPC hráčce.

Já vám to nenutím ;-)

Sadako: jenže to není problém. JEDNA postava může být jaká chce. Zejména když jde o PCčko kde si hráč může hrát co se mu zlíbí. Ten úhel pohledu GMa je odlišný:
- těch postav máš hafo
- ty postavy nejsou fakticky Tvoje, patří spíš příběhové nebo prostě herní osnově
- ty postavy tvoří svět, protože skrze interakci s nimi se svět vykresluje

Jerson píše:
Mladé holky, tak 17 - 28, nehraju v RPG vůbec, protože jim nerozumím ani v reálném světě.

Mám to stejně. Ehm.

ok... tady se možná dostáváme k něčemu zajímavému :D

Sparkle píše:
Mám to stejně. Ehm.
Já pro to mám výmluvu, že jsem taková holka nikdy nebyl a měl jem potíže s nimi mluvit. Jakou výmluvu máš ty? :-)

Úplně stejnou, když se to vezme kolem a kolem :D

Mám takový dotaz. Někde jsem četla (citace je z Tumblru) článek o tom, co nám přijde realistické: jsme schopní přijmout představu, že ve fantaskním světě existují draci, ale punc realističnosti mu dodává to, že je v něm brutální sexismus a sexuální násilí. Pointa článku byla, že nemít kolem sebe diskriminaci nám připadá divné, je to něco, co nás svým způsobem kotví. Podobný argument byl ostatně použit proti Končině a jejím vílám/satyrům - jde o fantaskní svět; bylo plně v moci jeho autora dát tam takovou míru diskriminace, jakou on sám chtěl. Zpochybňovat potom, čistě z důvodu, že jde o fantaskní svět, právo čtenáře na jakoukoliv kritiku mi přijde úplně mimo. Ale to odbíhám.

Píše:
When people complain about ‘realism’ in games or movies, they are not really talking about literal realism. That’s not what they mean. The word they are reaching for is verisimilitude - in other words: that which breaks the illusion.

When we say of a piece of fiction that contains dragons, flying suits of armor, or aliens that it is ‘realistic’, what we really mean is that it feels real - that the characters reactions, the world built around the fantastical elements and how the non-fantastical elements interact with them seems “true” to us. We look at it and nod and say to ourselves inside “Yes, that is how someone would react to seeing a giant monster” or “Yes, that seems like how society would react to an alien invasion” - the world around the made-up stuff is carefully designed and seems thought-out enough that we buy it emotionally, even if we know that logically it is nonsense.

Přemýšlela jsem o tom a uvědomila jsem si, že to dělám taky - to, že se k sobě lidi chovají zle, dodává světu punc realističnosti. Ale jelikož vedu jednu hru a ta je na začátku, je v mé moci ovlivnit svět tak, aby byl jiný.

Takže: potřebovala bych poradit, respektive jsem zvědavá na další názory. V mém světě bych chtěla mít několik lidských (a nadále budu psát pouze o lidských rasách) ras, nebudou se ale lišit ani tak barvou kůže, jako spíš... různými fyzickými atributy - tváře, například. Chci mít všechny rasy "bílé", abych omezila co nejvíc předsudky, které máme z reálného světa. Nemyslím tím rasismus jako vyloženou nenávist, ale dovedu si představit, že někdo by třeba nechtěl hrát za člověka tmavé pleti proto, že existuje nezanedbatelná skupina lidí, kteří se v reálném světě dívají na lidi tmavé pleti jako na primitivnější, hloupější, emotivnější... je to zátěž, o kterou třeba u své postavy nestojí. Krom toho je těžké dostat z hlavy ideál krásy.
No a další věc, kterou bych chtěla zkusit změnit, je sexismus. Které důvody pro něj by se daly odstranit čistě tím, že jde o fantaskní svět a tohle jsou "sice lidi, ale ne tak úplně my"? Stačilo by udělat ženy stejně rozměrné (vysoké) a silné (řekněme, že ta rasa v minulosti měla telekinetické nadání děděné pouze mezi ženami, které do dnešní podoby přežilo pouze v jakési pasivní formě, která vyvažuje přirozené fyzické nedostatky, pokud by šlo o srovnání sil s běžným mužem. Anebo prostě jsou stejně silné)? Nechci udělat růžový svět, kde všichni zpívají na rozkvetlé louce, jenom chci zkusit, jestli nejde odstranit sexismus, aby to stále byl svět, který hráčům přišel realistický a ve kterém by chtěli hrát. Kdybychom všichni byli - no, ne stejně silní, ale stejně silní jako muži, taky by to neodstranilo třeba sexuální násilí. Ale výrazně by to snad limitovalo jeho možnosti. Vím, že i na muže můžete vytáhnout nůž a on se cítí naprosto bezbranný, ale přeci jen takových těch situací, kdy muž má nad ženou převahu čistě proto, že je mnohem silnější, je taky dost.
Když kluk plácne kluka po zadku a ten první si to nenechá líbit a tomu druhému to "vysvětlí", lidi pro to mají pochopení, ne? Kdyby holka měla ty samé fyzické možnosti, stačilo by to pro to, aby okolí to, že klukovi "vysvětlí", co se jí na jeho chování nelíbilo, bralo jako stejně opodstatněné, jako když to udělá kluk, a ne jako hysterickou reakci?
Jinak zdůrazňuji, že říkám, že by všichni byli "stejně silní jako muži", tj. existovaly by mezi nimi stejné rozdíly jako mezi muži - nižší, vyšší, silnější, slabší.
Současná válka mezi pohlavími je jakýmsi bojem o moc a výsady: muži měli dřív výraznou převahu a ženy se nyní snaží být jim rovny (a některé samozřejmě být jim nadřazeny). Spousta nenávisti a komplexů, které vůči ženám cítíme (úmyslně používám první osobu), vychází z pocitu ztráty toho statutu a z toho, že změna bolí a lidi teď neznají svoje místo ve světě. Ale kdyby onen fantaskní svět neměl tak výrazné fyzické rozdíly mezi pohlavími a kdyby tam neexistovalo náboženství jasně jednomu z nich říkající "ty jsi víc", kdyby lidi znali své místo, cítilo by tolik mužů nenávist k ženám? Platilo by stále, že ženské jsou intrikánky, co nedrží spolu? (Otázka na historiky: Bylo ve středověku (všichni věřili; Bůh = řád = tvé místo ve světě je boží vůle) tolik sexuálního násilí?)

Mimochodem, jak by asi vypadal ideál ženské krásy ve světě bez sexismu? Četla jsem článek (tentokrát od jednoho buďto trenéra, fyzického terapeuta nebo někoho takového), který říkal, že současný anorektický ideál krásy víceméně ladí s misogynním pohledem na svět: "ženská by neměla zavazet (& být zticha atd.)". Já osobně bych k tomu ještě dodala to, že módní průmysl je z velké části ovládán homosexuálními muži, jejichž ideál ženské krásy vypadá podezřele jako ideál chlapecké krásy (plus jsou návrháři prostě líní šít na ženy s tvary; na prknu se věci tolik neřasí a nepotřebujete tolik švů, aby to sedělo).

EDIT: Jinak nemám v plánu hráčům zanášet hlavy "svojí agendou". Co bych jim ve finále řekla, by bylo asi: "Ženy jsou stejně silné/vysoké jako chlapi, takže to není Game of Thrones," a dál bych to řešila jen tehdy, pokud by to někdo chtěl víc rozebírat.

Nerhinn píše:
Chci mít všechny rasy "bílé", abych omezila co nejvíc předsudky, které máme z reálného světa.

Překvapivě je to tak, že fanatsy rasy (elfové, trpaslíci a tak) typicky hráče nevedou k rasistickým představám (Zvlášť když nesuplují kultury. Jakmile přirovnáš třeba hobity ke stylu života cikánů, mají to spočítané). To, co navrhuješ, k tomu podle mě bude mít blíž.

Nerhinn píše:
tačilo by udělat ženy stejně rozměrné (vysoké) a silné (řekněme, že ta rasa v minulosti měla telekinetické nadání děděné pouze mezi ženami, které do dnešní podoby přežilo pouze v jakési pasivní formě, která vyvažuje přirozené fyzické nedostatky, pokud by šlo o srovnání sil s běžným mužem. Anebo prostě jsou stejně silné)?

Tím podle mě taky dosáhneš přesného opaku. Opět překvapivě platí, že v RPGčkách, zvláště počítačových, jsou ženy typicky považovánány za naprosto rovnocenné mužům. Mohou mít číselně stejně velkou sílu, odolnost a tak. A dokonce u toho mohou být štíhlé, nemusí to nutně být nabušené kulturistky. Nejlepší podle mě je to nechat být a nijak tohle téma nenavozovat.

Mimochodem, malí kluci to mají ve skutečnosti často mnohem těžší než ženy, protože se jich málokdy někdo zastane. A opět platí, že když na tohle téma nebudeš zbytečně upozorňovat, tak se hráči soustředí na ten zbytek zajímavých věcí, které jim nabídneš (ano, Končina je dobrý příklad toho, jak to dopadne, když na to upozorňovat BUDEŠ - byť v dobré víře).

Nerhinn píše:
Kdyby holka měla ty samé fyzické možnosti, stačilo by to pro to, aby okolí to, že klukovi "vysvětlí", co se jí na jeho chování nelíbilo, bralo jako stejně opodstatněné, jako když to udělá kluk, a ne jako hysterickou reakci?

To není otázka fyzických možností ani hysterické reakce. Jsou ženy, které dokáží urostlému chlapovi vysvětlit, že si to nemá dovolovat, aniž by se ho musely dotknout a aniž by u toho zněly histericky. Na rituálech souvisejících s námluvami navíc není z pricipu nic patogenního, společnost je nutně potřebuje k přežití. Excesy samozřejmě v pořádku nejsou, ale tam opět není principiální rozdíl, zda někdo krade, nebo se nevhodně chová - obojí je nežádoucí.

Nerhinn píše:
Spousta nenávisti a komplexů, které vůči ženám cítíme (úmyslně používám první osobu), vychází z pocitu ztráty toho statutu a z toho, že změna bolí a lidi teď neznají svoje místo ve světě.

To si nemyslím. Z pohledu člověka vyrůstajícího ve středověku by dnešní společnost asi šokující a nepřijatelná byla, ale nikdo z nás ve středověku nevyrůstal (a pokud jo, tak to nepřizná ;-)). Drtivá většina občanů ČR zaručeně nemá problém s rovnoprávností žen, bere celkem vážně rodinu a zahýbání nepovažuje za správnou věc, byť to třeba dělají. Excesivní jedinci se v mnohamiliónové společnosti najdou vždycky.

Nerhinn píše:
cítilo by tolik mužů nenávist k ženám?
Proč by měl nějaký muž cítit nenávist k ženám?

Nerhinn píše:
Mimochodem, jak by asi vypadal ideál ženské krásy ve světě bez sexismu?

To je otázka tradice a módy, ne sexismu. Krása je ve skutečnosti naprosto individuální hodnota, každý má na to jiná kritéria. A módní vlny to mohou ovlivnit jen částečně. A navíc to není tak, že by pro každého muže byl krásný jen jeden určitý "typ" ženy. A nehrají v tom roli pouze vzhledová kritéria. Což jsou ale zjištění, která mohou jednotlivcům zabrat docela hodně let.

Nerhinn píše:
současný anorektický ideál krásy víceméně ladí s misogynním pohledem na svět: "ženská by neměla zavazet (& být zticha atd.)

Ne nezbytně. Když dáš několika lidem k nahlédnutí fotografii stejné ženy, každý z nich si jinak představí, jaká je. A většina z nich se pochopitelně splete.

Nerhinn píše:
Četla jsem článek (tentokrát od jednoho buďto trenéra, fyzického terapeuta nebo někoho takového), který říkal, že současný anorektický ideál krásy víceméně ladí s misogynním pohledem na svět: "ženská by neměla zavazet (& být zticha atd.)".
Zatím jen k tomuto - je to nesmysl. Ve 30. letech byla za ideální ženu považovaná dívka spíše "plnoštíhlá", jak bychom řekli dnes, a hubeným dívkám se nabízely přípravky, po kterých zaručeně přiberou. Přitom množnost prosazení v soukromí i v profexi měly ženy mnohem menší než dnes.

S modelkami máš pravdu, ale taky mám dojem, že modelky se líbí jen módním návrhářům, a o reálnou modelku by běžný muž ani neopřel kolo, kdyby ji viděl ve skutečnosti a ne vyretušovanou.

Sexismus jsem ve svých hrách měl potlačený (třeba v podobě ženské bojové jednotky SS, tedy reálně něco naprosto nemysliteného), sexuální násilí prakticky vůbec, a stejně se ten svět nezdál hráčům nijak neuvěřitelný - ostatně jsi v něm hrála, tak to můžeš posoudit sama.

A setkal jsem se asi jen s pěti hráči, kteří měli závažný problém s tím, že jejich nabouchaného válečníka - vojáka fyzicky zmlátí nebo prostě porazí holka.

Nerhinn, jak jsi pár stránek psala, že nevíš, jestli dokážeš přenést nějakou informaci, tak já tě chápal.

Že se z Alnaga stal MRA (nebo redpiller, nebo jak se tomu říká na různých kusech netu) je husté, ale ne překvapivé.

York píše:
Krása je ve skutečnosti naprosto individuální hodnota, každý má na to jiná kritéria.

Nesmysl. Krása je velmi dobře měřitelná hodnota a všichni na to mají v zásadě stejná kritéria. Krása se velmi blíží k průměru. Na to přišel už někdy v předminulém století Francis Galton, když přes sebe skládal fotografie zločinců (ve snaze najít podobu průměrného zločince). Překvapilo ho, že ač zločinci nebyli žádní fešáci, výsledek byl poměrně atraktivní. Dneska je výzkumů s fotokompozity plno. Základní zjištění je stále totéž.

Pak jsou tu samozřejmě ještě spousta dalších aspektů, ale i ty mají spoustu univerzálií. Jerson píše správně, že v jiných údobích byly atraktivní ženy řekněme víc při těle, ale ukazuje se třeba, že opět existuje univerzální atribut ženské krásy (měřitelný a měřený na artefaktech napříč věky), což je poměr pasu a boků (který úzce souvisí s plodností). Příliš málo tuku (anorexie) = nepolodnost, ale obvykle to taky přepísknete s WHR, příliš mnoho tuku, totéž. Žena po přechodu, jiný WHR, atd.

A jinak - role pohlaví ve světě, který nestvořili bohové a jedinci se nemnoží dělením bude vždycky ovlivněná rodičovskou investicí, pokud pro spolození potomka je třeba, aby žena byla devět měsíců těhotná, zatímco muže to stojí pět minut úsilí, pak to je rozdíl, který se nutně bude promítat do přístupu obou pohlaví k věci (pokud tedy nějak řešíme realističnost).

Alnag píše:
Krása je velmi dobře měřitelná hodnota a všichni na to mají v zásadě stejná kritéria. Krása se velmi blíží k průměru.

To ale mluvíš o přelomu mezi tím, co lidé považují za krásné a co ne. Tady je ale řeč o ideálu krásy, a to je zatraceně ošemetná záležitost. Například se to dost mění podle toho, jak tu ženu poznáš (nebo ostatně cokoliv, co chceš takhle hodnotit). A to klidně i vizuálně - podle jedné fotografie ti může připadat krásná, další pak tvůj názor změní. Nebo když potkáš jinou ženu, jejíž fyzický vzhled na tebe silně působí. A to jsme pořád jen u vizuálna - přidej k tomu chování, projev, názory, hlas, zvyky a zlozvyky, výchovu... a vyjde ti z toho rovnice o tolika neznámých, že otázka "která žena na světě je podle mě nejkrásnější?" nemá řešení.

York: Promiň, ale připadá mi, že se snažíš to téma jen rozmělnit, aby v tom bahýnku nebylo už nic vidět. Beru argument, že krása není jen vizuální záležitost, ale má mnoho facet. Neberu ale - "je toho příliš, nemá to řešení." Ideál krásy ze své podstaty řešení má a vždycky měl. Naopak každý rok má někdo pocit, že ten ideál našel - vyhlašuje se nejkrásnější muž a žena roku (dokonce celý žebříček). Pleteš se myslím v tom, že ideál = všeobecná 100% shoda. Nikoliv. Ideál je toliko většinová shoda. A tu bys našel - často snáze, než bys čekal.

Alnag: Já mluvím o osobním ideálu krásy.

Navíc volba miss není zprůměrováním ideálu velkého počtu lidí, protože se vybírá z hodně malého seznamu, který někdo předvybral. A nenajdeš tam například žádnou ženu při těle, ty jsou prostě vyřazeny ještě před tím, než se začne průměrovat.

edit:
Ale jinak samozřejmě souhlasím, že když zprůměruješ velký počet výběrů, tak nutně nějaký průměr vyjde. Problém je v tom iniciálním výběru - ten je prakticky nemožný, když zvýšíš soubor exemplářů (dámy prominou ;-)) nad rozumně malou velikost.

edit2:
Dokonce je to vlastně extrémně tendenční "výzkum" už z principu: Ti, kdo neshledávají přitažlivým typ žen, které se obvykle dostávají do těchto soutěží, pravděpodobně nebudou ani hlasovat.

York píše:
Navíc volba miss není zprůměrováním ideálu velkého počtu lidí, protože se vybírá z hodně malého seznamu, který někdo předvybral. A nenajdeš tam například žádnou ženu při těle, ty jsou prostě vyřazeny ještě před tím, než se začne průměrovat.

To je zajímavé, já jsem vůbec neměl na mysli volbu miss. Ta mne po pravdě řečeno ve chvíli, kdy jsem to psal vůbec nenapadla. Myslel jsem něco takového.

A co se týče toho osobního ideálu krásy. No o tom mluvíš možná ty, ale to je opět jen úhyb a bahýnko, protože o tom řeč nepochybně nebyla. :) Zbytek argumentace vyplývá z chybné premisy, že mluvím o miss. Nemluvím. Navíc i ty soutěže už zažily lecjaká překvapení a "protestní hlasování". A pak je tu samozřejmě začarovaný kruh slepice-vejce, který se dá uplatnit i na ty žebříčky celebrit. Každopádně necítím potřebu to nějak dál rozmotávat. Svůj názor jsem řekl. ;-)