ok.
Upozornění: Jeden z autorů je známý (prý) marxistickým aktivismem. Celkem dost se odkazuje na marxe a engelse. Četl sem na tu knihu dost škaredou recenzi.
Na druhou stranu, ony teorie vznikly ještě před těmito pány a přijetí těchto teorií těmito pány udělalo z těchto teorií "ruce pryč" na dost dlouhou dobu. A tyto teorie poslední dobou dostávají poměrně dost podpory z nejnovějších výzkumů. Toliko upozornění na možný bias.
Kniha hovořila hodně o problému zrekonstruovat sociální vztahy ve vývoji člověka, najít ty původní atp. Hodně hovořila o situaci před 60 000 lety. Ačkoliv moderní člověk existoval dříve, jeho zručnost, mozkovna, dokonce i nějaké nálezy umění ukazují, že to byl plně moderní člověk, něco způsobilo, že před 60 000 lety započala mohutná expanze lidí z afriky do zbytku světa. Kniha často naznačuje, že by se snad i mohlo jednat o vznik rodinných vazeb. A právě často naráží na to, že evropské pojetí rodinných vazeb a tzv. nukleární rodina, které pod nějakým dojmem považujeme za ústřední tvůrčí prvek společnosti atp., je novinka, která se ve společnostech vyskytuje velmi vzácně. Dokonce tvrdí, že se jedná o výhru mužů, kteří tak ovládli ženu, ta je na nich přímo závislá z pohledu zdrojů i ochrany a muž má mnohem větší jistotu, že potomek je skutečně jeho.
Následně předkládá cestu k rodu homo:
Jednou z evolučních novinek a nejspíše i velmi důležitou z hlediska vývoje člověka je chůze a schopnost překonávat velké vzdálenosti. Šimpanzi žijí v teritoriu o rozloze 4 kilometry a denně ujdou tak kilometr. Lidská průměrná rychlost je 5 kilometrů za hodinu a denně dojde mnohem dále. Dokonce jsou prý velmi silné důkazy o tom, že poměrně brzo vznikly trvalá tábořiště, kam se lidé vraceli a odkud dělali několikadenní výpravy pro suroviny. Dokládá to velkým množstvím kamenů, které se nasbíraly a tím, že se všechny upravovali na jednom místě. Už první hominidé (Australopithecus) totiž žili v savanách, kde byla potrava a jiné zdroje rozmístěné na mnohem větší ploše. Toto se podle knihy významně projevilo i na sociálních vazbách, mnohé z nich můžeme pozorovat i nyní.
Začalo to Australopithecem. Ten měl velký pohlavní dimorfismus a ženy byly mnohem menší. Pak se něco stalo a další člověk, Homo Erectus, měl už samce i samici zhruba stejné velikosti. Nejen to, Homo Erectus byl extrémně úspěšný, osídlil prakticky celý svět a existoval po extrémně dlouhou dobu. Asi od 1.8 mya do nějakých 150 000 ya. Na nějakých ostrovech prý až do 12 000 ya (to mluvil o Homo Florensis?).
S každým dalším novým druhem lidí byly skupiny větší, propracovanější a tak se musely rozvíjet i vztahy a pojmenování vztahů.
Kniha překládá, že lovci-sběrači měli jako defaultní pozici matrilinealismus, ve kterém byl velmi důležitý status babičky:
Ženy zůstávají na místě a vytváří "ženský spolek", který i navzájem vypomáhá. Žena je v období těhotenství ve velmi rizikovém stádiu a i po porodu má u sebe samostatně neživotaschopného tvora. Sama není schopna se nijak bránit. Tady pomáhá status babičky nebo ochrana od jiných žen. Povšimněte si, že jsou-li tyto ženy spřízněné, sedí to i do teorie sobeckého genu. Navíc, babička tímto taky velmi vydělává. Pokud bude dítě žena, zůstane na místě a bude podporovat skupinu, pokud muž, půjde "do světa". I v současnosti jsou ovšem systémy, kdy ani muž tak úplně neopouští svůj rodný dům, ožení se, ale jeho manželka zůstává v domě své matky, stejně jako ženy. On musí přispívat do tohoto domu svou prací, je ale zároveň dostupný své původní rodině jako ochrana.
Dále existují systémy, opět jako základ matrilinealismus s ženskými spolky, kdy žena má najednou vícero mužů (Siuxové? Nebo nějaký jiný kmen v SA). Nejedná se ovšem o polyandrii. Jsou to milenci atp. Idea je taková, že žena maximalizuje možný výnos (více mužů, více zdrojů), minimalizuje šanci na infanticidu (která je v těchto situacích jinak poměrně běžná), protože žádný z otců si není jistý, jestli se nejedná o jeho dítě, a pokud její "hlavní" manžel umře (což se může jednoduše stát), automaticky jde na jeho místo milenec. Překvapivě, mužům to nevadí a všechny děti své manželky/milenky považují za své. Dítě má tak moho otců.
A tady se dostáváme do situace, která je v knize mnohokrát diskutovaná, co jsou to příbuzní? V iluzi, že nukleární rodina je to "ono" a v trošku příliš individuálním a sobeckém pohledu (nebo prostě moc evropském), máme za to, že rodina je matka biologická matka atp. Překvapivě autor podotýká, že valná většina společností to tak nemá. Spousta společností staví sourozence stejného pohlaví (a někdy i opačného) na stejnou úroveň. Jejich děti jsou tak sourozenci, když se ožení jeden, tak jsou oženění vlastně oba a když umře, tak automaticky přebírá manželku (bez obřadu) i děti. Byl tam citát s obyvatelem Hawaie.
"Proč si smutný?"
"Zemřel mi otec."
"Ale vždyť sem ho před chvílí viděl!"
"Uhm, myslel jsem otec mého bratra."
Tento status "bratrů" a "sester" se může rozšířit i na blízce nepříbuzné jedince. Všichni v klanu či nějaké jiné jednotky by byly "bratry" a "sestrami", kteří se nesmí mezi sebou ženit (jsou přece příbuzní!), ale vznikají hromadné svazky (jako vícero bratrů s vícero sestrami najednou) s jiným takovým klanem a protože tito bratři/sestry mají stejné postavení, každý bratr je tak "oženěný" s každou "sestrou" z jiného klanu. Což vytváří opět situaci, kdy muži i ženy mají svá "bratrstva" a jsou celkem oddělení.
Další zajímavou situací je to, že spousta společností zakazuje manželům prakticky trávit společně čas. Společné jídlo, společná domácnost atp. Nic takového neexistuje. Zajímavým vysvětlením je, že protože domácnost je vlastně rodinná záležitost (bratrů, sester, otce, matky), kdyby trávili společně čas a pak spolu spali, byl by to vlastně incest.
Zkusím si zítra víz knihu domů a některé pasáže lépe opsat. O moc víc (na to, abych to napsal) si už nevzpomínám.
Hodně mi to ale připomnělo vznik eusociálnosti hmyzu. Z prvu se myslelo, že je to důsledek genetického uzpůsobení (haplo-diploismus) a příbuznosti. Nedávno celkem otřáslo světem, když si spočítali, že nejdřív mohl být úl a společná práce a eusociálnost vznikla později.