I tak si knížku přečtu. Něco bych mohl použít v Omeze :-)

sirien píše:
Ty postavy jsou pořád sympatický, ten svět je pořád zajímavej

Jsem to teď doposlouchal a jsem trochu rozpolcen. Spoilery? nevím, možná malé.

Některé postavy zajímavé jsou, jiné mě iritovaly ... nejvíc asi Tindwyl :) S tím jak si nakráčí, nezvaná, každýho buzeruje a oni ji poslouchaj/naslouchaj. Jakože proč? Ve skutečnosti, kdyby tam nebyl, nikomu neradila, tak by se nic horšího nestalo.

Celkově mi to přišlo, že je to umělejší než první díů. Tady si autor připravil sandboxík, aby v něm předváděl jakože překvapivé dějové zvraty, které čtenář/posluchač nečeká. Kdy kdo zradí, kdy kdo přijde, odejde, umře.
Jako jo, Sanderson psát umí. Nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že kdyby si to celé vymyslel úplně jinak, umřely by jiné postavy, vyhrály by jiné sekce ... ale jinak by to bylo stejně uvěřitelné jako tohle.

A nerad bych slyšel námitku "počkej do třetího dílu, pak ti to začne dávat smysl" ...

Co se imperátorovy pojistky u kolosů a kandry týče ... to mi přišlo už trochu jako nedostatek fantazie. A celkově kandry, hmm, celou knížkou se táhne vytí, co jakože nikdy nikdy nesměj ... a pak stejně směj, protože pejsánek má rád paničku? No nevim. Nebo spíš proto, že se to autorovi hodilo jako "nečekaný zvrat".

Výhodou je, že je to dlouhý, tak to vydrží na hodně cest autem :)

Loki: ...ano. Varoval sem, že ten druhej díl je takovej rozpačitej, je cítit že to je přechodovka k trojce a že to spíš nemá smysl číst pokud nejsi odhodlanej dát i tu trojku (která nejenže trochu zlepší dojem z dvojky, ale hlavně je sama o sobě citelně lepší).

Tindwyl... ano byla otravná, ale pro mě to byl zástupnej problém. Jak sem psal, mnohem víc mi vadilo jak všichni žerou Elenda for no fucking reason (už od konce jedničky, teda, a jeho památné věty "já tomu rozumim, četl sem o tom knížky" - yeah, sure bro). U Tindwyl samotné mi vadilo spíš rozuzlení její dějové linky ve dvojce které je jakože dost off-screen-ish a takový dost nuceně účelový.

Zajímavější byl spíš Zane - a celá ta jeho linka s tím šílenstvím.

Co se kolosů a kander týče - u kander to bylo předeslané samotnou Vin od začátku knížky, kde ti opakovaně připomíná že důvod proč všichni věří že kandry drží svůj code je ten, že to kandry samy pořád tvrdí. Nicméně obojí se skutečně dost vysvětlí ve trojce - a taky se ukáže že ty akce měly pro toho kandru nějaké další dohry a následky. A ano, bohužel "počkej do třetího dílu, pak to začne dávat smysl" tady platí, protože Sanderson měl rozmyšlenou předem celou trilogii a některé věci tam prostě zapadnou až zpětně ve trojce - což platí i pro věci z jedničky (Inkvizitoři...), ale ve dvojce na to Sanderson bohužel hřešil o dost víc.

Citam citam Strnaduv efekt od Jana Kotouce, a tu zrazu: No neskutocnu radost mi urobil :-)

Sapkowski pise novu knihu zo sveta zaklinaca https://redanianintelligence.com/2023/08/04/andrzej-sapkowski-confirms-work-on-new-witcher-book/

Well... Řečeno na plnou hubu, už před mnoha lety byl vychlastanej totálně z formy, což bohužel můžu potvrdit z osobní zkušenosti (a říká se že ještě dřív a závěr pentalogie je důsledek), takže bych se možná radši moc netěší.

Ja sa moc netesim, len konstatujem. Uz ta posledna bola taka dost zla. Inac Sapkowski chlasta tusim kvoli nestastiu v rodine, jeho syn pred par rokmi zomrel.

Já jsem asi divnej, ale mě Bouřková sezóna bavila. :⁠-⁠)

strucky: tak to asi jo :) protože to bylo fakt špatný ... jakože vykrádat sám sebe a ještě takovým způsobem, aby bylo vidět, že ty postavy už fakt nemám vůbec rád.

crowen: důvod a výmluva se vždycky najde - jeho syn zemřel 2019, já Sapka pamatuju jako vychlastanou trosku ještě dlouhé roky předtím.

Ved ale jeho syn nemal infarkt alebo nehodu, povrava sa, ze dlho trpel rakovinou. To si viem ako otec troch deti predstavit, ze to s clovekom zamava.

Mistborn - díl třetí - Hero of Ages
sem tam spoiler ...

Doposlouchal jsem třetí díl a vlastně musím souhlasit se sirienem. Zakončení série adekvátní, napojení na předchozí díly velmi kvalitní (to jak věci zaklapávají do sebe, je úctyhodné, a jestli to měl vymyšlené odzačátku, tak klobouk dolů).

Můj problém s tímhle dílem je v tom, že ... moc nemusím storky, který začínají nízko na ulici a končí v soubojích bohů a zbožštěných postav. A to zde je to napsáno tak, že posluchač má opravdu pocit, že to k tomu směřuje dlouhodbě. I tak to není můj šálek čaje (jak jsem psal třeba i u Dresdena).
Druhá výtka směřuje k tomu, že je to příběh frustrační ... žádné plány nevycházejí, postavy skáčou zlounům na špek, aby pak v pravou chvíli prohlédly nebo byly zachráněny intervencí či náhodou. Ano, vytváří to dojem velmi dovedně poskládaného lega, ale se zkušeností hráče RPG je to prostě meh.

Trilogie je ucelená, nenechává volné cancoury, je do sebe zavinutá (tedy dokud nezačnete poslouchatčíst díl 3.5 Secret History kde se na začátku potkává Kelsier a Preservation ...). Musím ocenit promakaný worldbuidling, v tomto punktu jsem už dlouho nepotkal lepší , jestli kdy.

Co se týče druhého dílu a sirienových výtek vůči příliš moderním myšlenkám ... přošlo mi, že to má vyplývat z toho, že Elend je učenec, který načetl hodně věcí z posledních 1000 let, kde se všechny tyto teorie a možnosti objevily. Tedy nevymyslel to Elend sám, ale "stál na zádech obrů" ... asi jako když v našem 18. století začnou čerpat z antických filozofů a jejich historie a děl.
Takže tohle mě tam nerušilo. Ani to, jak to celé padlo na hubu :D

Ad 3.5 - au?

Ad ta modernita - já měl problém uvěřit tomu že v tom kulturním prostředí by vznikly právě takové myšlenky nebo když už tak že by byly nějak rozšířené natož přijímané. Když se podíváš do historie bez "biasu vítězů", tak ještě z kraje 20. století v Evropě mělo mnoho učenců vážný pochybnosti o funkčnosti republikovýho zřízení, natož demokracie, a to okolo bylo už několik významných a dlouhodobě funkčních republik i demokracií - odtrženo od reálné zkušenosti čistě na základě teoretických prací by ještě jen sto let zpátky demokracie nevypadala nutně nijak lákavě. Zato bys v té literatuře nalezl hodně alternativních možností, nichž ty teoreticky nejvíc oblíbené bývaly různé mixy konceptů (které praxe posledního století nebo dvou prokázala jako neudržitelný, ale to z teorie nemáš jak zjistit). Ostatně ono i dneska když se podíváš mimo západní svět tak najdeš mnoho seriózních úvah že demokracie není zdaleka best of - některé jsou argumentačně mimo (Rusko), ale jiné not so much (Čína). Podobně teoretické práce jsou vždycky poplatné své době a podlézavé vlastní kultuře a v tom světě Mistborn je ta doba i kultura naprosto jasně úplně mimo to co tam Elend hlásá a předvádí.

ad 3.5 ...
Píše:
Mistborn: Secret History is a companion story to the original Mistborn trilogy. As such, it contains HUGE SPOILERS for the books Mistborn (The Final Empire), The Well of Ascension, and The Hero of Ages. It also contains very minor spoilers for the book The Bands of Mourning. Mistborn: Secret History builds upon the characterization, events, and worldbuilding of the original trilogy. Reading it without that background will be a confusing process at best. In short, this isn't the place to start your journey into Mistborn (though if you have read the trilogy - but it has been a while - you should be just fine, so long as you remember the characters and the general plot of the books). Saying anything more here risks revealing too much. Even knowledge of this story's existence is, in a way, a spoiler. There's always another secret.

hele, nevím,. slyšel jsem zatím asi třetinu ... a jako je to "nadstavba", která bez trilogie smysl nedává, snaží se to celé dál rozvíjet, co se wordlbuidlingu týče, spíše než příběhu.

ad politika: se mi celkem právě líbilo, že mmá hodně nastudováno, hodně se snaží, nějak to dá dohromady, nějak se do toho celej investuje ... vypadá to pěkně ... a ono mu to při první příležitosti spadne na hlavu. a pak znova. a pak se to rozsype úplně. to je jak ze života :)

Mistborn: Secret History ... tad doposlechnuto.

Bez SPOILERŮ to nejde ... Takže jste varováni.

Celá kniha je o tom, co se dělo s Kelsierem po té ... co umřel. Jak se mu "nechtělo odejít", jak potkal Preservation, jak ho praštil ... a tak dál.

Vlastně to v časové lince kopíruje zrychleně všechny tři knihy první série Mistborn. Kromě toho, že Kelsier některé scény pozoruje a někdy se do nich snaží i zasahovat, tak je tam i jeho vlastní dějová linka. Odhaluje to základy celého Kosmiru (ano, planeta děje Mistborn není jediná ...), původ Preservation a Ruin, zdroj jejich moc, potkává některé postavy "odjinud" atd.

Kelsier věren své povaze i v posmrtném životě krade heistuje. I když ne u smrtelníků.

Kniha končí v čase konce série Mistbost a Kelsier za (neochotné) pomoci Spooka slibuje "že se vrátí" ... i když možná ne.

Sanderson sám pak slibuje možnou Secret History 2, když se mu bude chtít a nebude mít co psát. Nápady prý má.

Co se hodnocení týče ... taková výplňovka. V roce 1990 by z toho asi lidi byli nadšení, dneska to žádná bomba není. Chvílemi je to rozvleklé a nudné (podobně jako Druhý díl úvdoní trilogie). Jako není to moc předvídatelné (když si odmyslíme známé zcény z trilogie), tak aspoň že tak.
Nadšenci settingu budou jistě nadšeni, že se podívají za závěs a dozvědí se něco dalšího ze svého milovaného světa, něco tajného, co neznají žádné živé postavy...

Série Čas čarodějnic
Tak jsem po nadšení ze seriálu přečet předlohu. Seriál byl hodně dobrý ale knižní předloha je ještě lepší. Upíři, čarodějky a démoni (hodně specifické a netradiční pojetí, rozhodně nejsou z pekla). Autorka to nádherně proplete s historií a ten svět drží při zemi a uvěřitelný. Má zajímavé postřehy z biologie a genetiky. V druhém dílu zabrousí do Alžbětínské doby. Strašně příjemně to odsýpalo až jsem měl problém přestat.

Čas čarodějnic - Takový úvod do světa a jednoduchá zápletka
Čas čarodějnic 2: Stín noci - Alžbětínská Anglie a dvůr Rudolfa druhého.
Čas čarodějnic 3: Kniha života - Povedené vyvrcholení všeho

Svět čarodějnic: Syn času - Takový dojezd 3 dílů co bylo pak plus dokreslení jedné z vedlejších postav a její historie.

Mám čím dál větší chuť si v tom světě zahrát nějaký RPG.

Temný les (Problém tří těles, díl 2.)

spoiler FREE

Not bad - not great.
Actually... kinda bad.

Oproti Problému tří těles tu je nějaká práce s postavami. "Nějaká" je lepší než žádná, ale neoznačil bych jí za dobrou. U hlavního hrdiny na konci matně tušim, kdo to je, ale jeho prokreslení je slabý. Ostatní postavy opět tvoří v podstatě komparz (kromě Ta'Š, což je ale takovej příběhově nedůležitej sympaťák co jede na setrvačnosti z Problému tří těles).

Problém celé knížky je, že není tak chytrá, jak se tváří. Velké "tajemství" je průhledný jak sklo (nemluvě o tom, jak ho anotuje i samotnej název knížky) - což bohužel znamená, že zbytek knížky pravidelně nefunguje. OSN by věděla, co velký meditátor zamýšlí, budoucí společnost by chápala, jak udělal co udělal (a tím pádem by ho dál nebylo vůbec potřeba) atd. Od určitého momentu člověk vlastně jen čeká, až se očividné laskavě "odhalí", věc se stane a je s ní následně naloženo tak, jak s ní naloženo zjevně bude.

Ta knížka má 500 stránek - a výsledkem výše uvedeného je, že to tak od její poloviny je fakt dost cítit.

Napříč knížkou se objevují různé koncepty a teze, co nedávají moc smysl a dost mi drolily suspension of disbelief. Koncept trisolarianů co si fyzicky nemůžou lhát face to face je cool - vyvodit z toho neschopnost chápání konceptu lži je stretch jak sviň. Tvářit se, že výroba 200MT nukleárky je problém je na pozvednutý obočí - ale ok, člověk si tam přimyslí nulu navíc. Ale to, že v situaci, kdy lidstvo čelí hrozbě nevyprovokovaného totálního vyhlazení podléhaj plány na záchranu lidskoprávním zákonům a humanistické etice, to se přijmá sakra hůř. A že morálka armády stojí na víře v technologickou převahu může napsat jen někdo, kdo o armádách, vojácích a válkách nic neví. Nebo když mám věřit tomu, že v realitě knížky někdo věřil tezi o tom, že si trisolariani udělaj zastávku na natankování vody u Europy, protože "je lepší, než recyklovaná" - invazní armáda v existenční válce bude otrávená instantní kávou, takže si během all-in útoku udělá cestou přestávku v místnim Starbucks, sure.

Jednotlivě nic z toho asi nebylo kritický, dohromady to bylo takový... meh.

Problém pak je, když knížka popojede do budoucnosti. Jak je vykreslení moderní Čínské historie v Problému tří těles jedna z nejsilnějších částí, tak tady je vize budoucí společnosti dost plochá - a ne moc uvěřitelná, zato dost zjevně prvoplánovitá. krátkej MINOR SPOILER: Plošnej triumfalismus nedává smysl, jeho podkladová logika je očividně děravá jak řešeto.

V té budoucí části knížky se pak různý dílčí nesmyslnosti dál vystupňujou. Lítající auta jsou klasickej SF trope - kterej je dost lacinej a nesmyslnej (dávno je máme - a nepoužíváme je, protože vrtulníky sou fakt nahovno). O zádovejch vrtulnících nemluvě. Představa, že všechno okolo bude obrazovka působí... cringe (zato augmented reality nebo kybernetika nikde). Představa že současná AI bez nějakého kvantového průlomu nezvládne realistický obrazy a přirozenou komunikaci zestárla fakt špatně (ještě hůř, než vize Ruska jako světový mocnosti) - ale ve skutečnosti nebyla moc uvěřitelná ani v době sepsání. Vesmírný boj co trvá vteřiny - ok, vesmírný boj ve kterém do sebe lodě narážej? A ona společnost budoucnosti, co je zaslepeně upnutá k tomu, že boj ve vesmíru bude o tom, kdo je větší a umí udělat větší BUM?

Celé to působí jako SF od někoho, kdo sám nezná moc SF - nebo kdo používá tuctový tropes aby lacině oslnil SF neznající publikum.


A abysme adresovali i sloníka v místnosti - problém knížky je tak trochu i to, že její hlavní koncept neni nijak objevnej; a předkládaný problém je ve skutenčosti řešitelný velmi mnoha způsoby (zejména, když autor začne okolo mávat věcma jako sou sofony). Což už bylo taky rozebráno i v různých jiných dřívějších SF.


Upřímně - osobně bych to asi spíš nedoporučil, přijde mi, že narozdíl od předchozího Problému tří těles to je knížka kde něčí 5-10 minutový přeřikání má vlastně dost podobnou hodnotu, jako její přečtení.

Legendy a latéčka
Kdybych chtěl tu knihu totálně zadupat do země, tak by to bylo strašně snadné. Ta kniha nemá vlastně nic, co dělá dobrou knihu dobrou knihou. Postavy jsou jednoduché, příběh je triviální a až na jeden moment se v něm vlastně nic nestane. Popravdě mi ani nepřijde, že by postavy nějak skutečně řešily nějaký problém. Ony se tak nějak řeší samy na počkání.
Nápad na provozování kavárny v tom nejgeneričtějším fantasy je naprosto a absolutně nevyužitý. Kavárna se nijak neliší od té, co máte na rohu, sem tam je o něčem řečeno, že je to magie, ale nedělá nic, co nejde koupit v obchodě. Postavy nejsou lidi (většinou), ale krom pár zmíněných detailů to nehraje žádnou roli.
A i to provozování kavárny si autor evidentně představuje jak Hurvínek válku.
A aby bylo jasno, ta kniha nejenže není vtipná, ale ona se o to ani nesnaží. Nikde. Jako absolutně vůbec, a pokud někdo z premisy čekal nějaké vtipné kontrasty, tak musí být totálně zklamán.
A jazykově? Nejsou tam chyby, to je tak vše co k této rovině můžu říct.

Přesto si ale nemyslím, že ta kniha je špatná. Proč? Protože se jí daří to, o co se podle mě snažila, působit takové to "good feel". A ano, když jsem to četl, cítil jsem je. Docela silně. A i když jsem si při čtení uvědomoval výše popsané chyby, a mám teď milion jiných věcí, co číst, tak se mi ji nechtělo odložit. Prtože si nemůžu pomoct, ale četlo se to fakt příjemně.

Cesta do Neverwinteru
Prequel k filmu Čest zlodějů. Příběh o tom, jak se vlastně ta skupina postav z filmu dala vlastně kdysi dávno dohromady. A bohužel to není moc dobrá knížka.

Nejsilnější výhrada je ta nejsubjektivnější, ta kniha mě nedokázala vtíhnout. Když jsem ji četl, tak mě to nějak nedráždilo, a vlastně ani nenudilo. Ale když jsem ji na chvíli odložil, tak mě ani nic nenutilo vzít ji zase do ruky a pokračovat.

Postavy jsou ty z filmu. Určitě nejsou nijak zprasené, a klidně věřím, že to jsou ty samé osoby, jen trochu jindy. Ale nejsou ani nějak více rozvinuté, pokud je znáte z filmu, tak se nic nového nedozvíte. A pokud jste film neviděli, tady si k nim nevytvoříte tak dobrý vztah, nejsou tak dobře představené, a ten příběh vás bude zajímat o to méně. Vážně, bez filmu tohle nemá smysl.

Příběh se tříští do epizod, odškrtává si povinné položky (čti: seznámení všech postav), a popravdě není moc zajímavý. Postavy se spíše připlétají k věcem, než že by měly skutečnou motivaci je řešit, a mnoho scén je takvvých dost zmatených.

Ale jednu pozitivní věc to určitě má: Ta knížka má skutečně DnD atmosféru. nejde jen o ten levný fanservis ikonických monster a kouzel, i když tu samozřejmě jsou, ale celou dobu si člověk říkal, žejo, takhle ty příběhy fuingují, takhle to chodí, takhle to funguje. Místy dokonce šlo poznávat konkrétní mechaniky, běžící v pozadí. Když autorka v poděkování na konci knihy děkuje své herní grupě, a jaké deskovky občas hraje se svou agentkou, tak jsem neměl pocit, že to je nějaký PR bullshit, ale že je skutečně hráčka a fan. Jen prostě nemá ten skill, kterým by povýšila svou literaturu nad úroveň propracovanějšího zápisu ze hry.

I když... i zápisy z cizích her někteří lidé čtou. Takže jestli mezi ně patříte, a líbil se vám film, tak možná tomuhle můžete dát šanci. Ostatním to ale doporučit bohužel nemůžu, a i když mi ta kniha adekvátně pomohla vyplnit pár časových prodlev, další díla téhle autorky si pořizovat nebudu.