A jakou Dark Sun knížku bys doporučil?

Je to těžký. Pro Dark Sun jsou ty "staré knížky" a tam to stáří také je vidět.

Série Prism Pentad od Troye Denninga je imho základ :)

The Verdant Passage (1991)
The Crimson Legion (1992)
The Amber Enchantress (1992)
The Obsidian Oracle (1993)
The Cerulean Storm (1993)

To jsem poslouchal celé a "ducha Dark Sunu" mi to dalo. Nic převratného od toho ale nečekej. Je v tom základ té "hlavní zápletky" z původního settingu kolem Tyru.
Když zvládneš první a neosloví tě to, tak asi nemá smysl pokračovat.

Četl jsem recenze na sérii Tribe of One od Simona Hawke, že to není špatné, ale nevím.

The Outcast
The Seeker
The Nomad

Ale Audible ji nemá k poslechu, a já mám za celý den vždycky tak unavený oči, že se mi číst moc nechce :(

The Dark Profit Saga - J. Zachary Pike

jednotlivé díly:
Orconomics
Son of a Liche
Dragonfired

Tato série se odehrává ve světě, jehož ekonomika funguje na principu zabíjení nepřátel (FOE = force of evil) a lootování jejich pokladu.
Po lehce bizarním úvodu potkáme hlavního hrdinu, kterým je trpaslík Gorm Ingerson, bývalý hrdina, jehož kariéra skončila po neúspěšném questu, a teď tráví své dny tak, že se opíjí a okrádá jiné hrdiny (poté, co si vyzvednou odměnu). Nicméně je zatčen a donucen zúčastnit se Velmi Epického Questu, jehož splnění mu může vrátit jeho původní slávu. Ale nejdřív musí donutit své spoludružinníky, kteří byli do questu podobně donuceni, aby spolupracovali.

Nejvýraznějším prvkem této série je worldbuilding, jehož absurdnost ale překvapivě funguje. Systém hrdinů, nepřátel a držitelů nebojových dokumentů (Non-combatant Paper Carriers) a interakce mezi nimi přináší spoustu nejen zábavných momentů, ale i velmi silně emoční situace, kdy se postavám rozbije jejich dosavadní vnímání světa. Je tu velký kladen důraz na ekonomiku, která je tu popsána dost důkladně, nicméně většinou zábavně.

Postavy samotné jsou ztvárněné velmi dobře, působí dostatečně rozdílně a každá z těch hlavních si užije dostatečnou porci vypravěčovy pozornosti.

Zpočátu příběh působí jako komedie s občas vážnými postřehy, ale na konci první knihy se velmi náhle zvrtne ve velmi temný příběh. Pořád tam je dost vtipných momentů, ale ten odlehčený tón ze začátku první knihy už to zpátky nezíská. Což není na škodu, jen to byl při čtení trochu šok.

Takže pokud máte náladu na vážná témata zabalená do komediálního hávu, můžu jen doporučit.

Name of the Wind

Ukázalo se to být trochu něco jiného než sem čekal z toho co sem dřív zachytil/zaslech, ale vlastně ne tak moc.

První varování - je snadné minout, že to je první díl trilogie. Existuje druhý díl - a na třetí se čeká dýl než na Winds of Winter (nicméně Brandon Sanderson říká že autora zná a že věří že to fakt dopíše. Jednou, někdy...)

Je to knížka co má slabé a silné stránky - ale ty slabé jsou spíš absentující než špatné a ty silné jsou tak silné, že ty slabé úplně zastíní - jakože kritik ve mě zaregistroval, že tam některé věci jsou slabší, ale při čtení mi to vlastně vůbec nevadilo ani nechybělo.

Ze silnějších stránek je world-building. Svět je sice vcelku fantasy-tuctovka, ale je tam zajímavá magie, podání mytologie a celkově to působí nadstandardně živě. Skutečná deviza knížky je forma vyprávění, kdy je celá knížka postavená jako vyprávění samotného hlavního protagonisty. S přidanou hodnotou když si člověk připomíná, že dotyčný fakt není z nejdůvěryhodnějších vypravěčů a mnohé postavy a události se od jeho vykreslení a podání mohly dost lišit - a nejspíš dost lišily.

Slabší stránky - někde za půlkou mi přijde že knížka trochu ztratí tempo a skoro až zbytečně moc se zasekne na univerzitě, kde začne vyprávět události takřka den po dni (dobře, týden po týdnu). Není to kritické, ale je tam cítit kontrast s předchozím vyprávěním které střídavě zoomovalo a přeskakovalo a kromě tempa to tím trochu ztratí i část epičnosti a gradace - asi jako když z filmu přejdete na seriál. Zároveň ale na to jak se děj zasekne na univerzitě se tam vlastně ani neobjeví moc dalších postav, rozhodně ne nějakých výrazných nebo víc prokreslených.


Popravdě, nemám dojem, že by ta knížka dostávala svému mezi mnohými až legendárnímu statutu (nevím, možná se to změní až přečtu další díl?)
Zároveň to ale JE velmi dobře napsaná, velice čtivá a zajímavá knížka, která určitě patří k těm hodně lepším fantasy, co sem kdy četl.

sirien:
http://www.d20.cz/diskuze/kultura-diskuze/51890.i188.html#i188
http://www.d20.cz/diskuze/kultura-diskuze/51890.i257.html#i257

Druhý díl je ... jiný.
Já to poslouchal tehdy hodně u běhání a tam mi ta "čínská pasáž" v druhém díle ani nevadila. Někomu by mohla.

Je fajn, že jsme se celkem u prvního dílu shodli :)

sirien píše:
Zároveň to ale JE velmi dobře napsaná, velice čtivá a zajímavá knížka, která určitě patří k těm hodně lepším fantasy, co sem kdy četl.

Je to už nějakej pátek, co jsem to četl, ale tohle zhruba vystihuje moje vzpomínky. Rozhodně všem doporučuju si to přečíst.

BTW určitě si přečti taky The Slow Regard of Silent Things. Je to trochu něco jinýho (trochu dost), ale ze stejnýho příběhu a je to hodně dobrý.

Děti Duny

Třetí díl epopeje od Franka Herberta (Duna, Spasitel Duny).

To, co zaznělo už u Duny a Spasitele Duny ... není to snadná kniha na čtení (poslouchání). Velká část textu popisuje myšlenky, emoce, mentální stavy, představy jednotlivých postav. I když popisy nejsou přímo halucinogenní, tak k racionálnímu vyprávění mají také daleko :)

Více než o scifi se jedná o mystický, filozofický, psychologický román. Časté jsou rozhovory, kde jedna postava něco říká, u toho si něco jiného myslí, další postava s ní přitom rozmlouvá, ovšem repliky nejsou přímo odpověďmi, někdy jdou i výrazně obsahově mimoběžně ... a jsou doprovázeny dalšími myšlenkami této druhé postavy.
Stejně tak je poměrně volně zacházeno s racionalitou a realitou jednání postav. Autor je používá primárně pro sdělení poselství čtenářům, než že by přímo záleželo na jejich osudu a že by měly vzbuzovat sympatie.

To je konec konců také symptomatické ... kniha nemá "hlavní postavu". Ano, děti Paula Atreida - Leto a Ghanima - jsou hlavními protagonisty, ale prostorem, který v knize dostávají, nepřevyšují mnoho dalších postav, které známe z předchozích dílů - Lady Jessica, Alia, Duncan Idaho, Stilgar, Gurney Halleck ... i některé nové - Farad'n Corrino - vnuk imperátora Shaddama IV.

Žádná z postav přitom není vysloveně sympatická, všechny jsou více či méně pokroucené, postižené prožitky svého předchozího života ... či nesčetných životů.
I ti, kterým bychom podle všeho měli držet palce, kráčejí vědomě po cestě k nastolení společnosti, která se bude líbit málokomu.

Motiv buněčné paměti, kdy "předzrozené" děti, které se dostaly do styku s kořením již v lůně matky, mají přístup ke kompletní paměti všech svých předků ... a osobnosti těchto předků k nim aktivně v mysli hovoří, prosazují své plány a někdy se snaží převzít moc nad životem dané postavy, je pro vývoj děje určující - bojuje s tím, nebo se s tím aspoň střetává větší množství "hlavních" postav.

A takových motivů je více ... oproti Spasiteli Duny je tu méně "vlády", děj se nevěnuje příliš konkrétním činům vládců, o to víc je stále v pozadí cítit, že vlastně dobrá cesta vlády není. Čemu dát význam? Dynastii? Terraformaci Duny? Záchraně Impéria? Záchraně lidského druhu? Supermanství v rámci lidského druhu? Věrnosti komunitě?

Všichni bojují se všemi, tu plamenným projevem, tu nožem, tu zradou, výhružkou či slíbenou odměnou.

Autor se opravdu příliš nestaral o to, nakolik jsou reakce postav uvěřitelné. Kdo by chtěl jejich jednání vystavovat testu "udělal bych to takhle já?", bude po několika kapitolách zcela jistě šílet :)

Stojí přečtení zato? Překvapivě, moje odpověď je - Ano. Pro mě to mělo hlavně ten význam, že nechci číst jen knihy, které mě "hladí po srsti", které mi stylem a myšlenkou sednou. Toto je kniha, která nutí k zamyšlení, která nutí k hodnocení a přemýšlení, proč některé projevy odsuzuji. A dělá to dobře.

Ovšem pro čtenáře, kteří preferují přímočařejší, srozumitelnou fantasy, to spíše nebude vhodná kniha.

ten tvůj závěr mi popravdě moc nepomáhá - můj problém se Spasitelem nebyla malá srozumitelnost nebo přímočarost a skoro ani to že živoucí postavy nahradily point-making loutky (i když to už se teda do mýho vnímání kvality tý knížky propisovalo hodně), ale především to, že mi přišlo že tam Herbert šňupal svoje art-ego těžce přes čáru a celá ta knížka je jen jeden velkej pokus o to znít hrozně hluboce a intelektuálně. Velkej, ale dost špatnej a ne moc funkční.

(Někdy se někoho patřičné generace musim zeptat, jestli ta "erotická" scéna s Alií u toho combat trenažéru byla tak děsně cringe už v té době, nebo to je až teď...)

Tohle co píšeš mi zní, že to v téhle linii vesele pokračuje. ?

sirien: no, mně to přijde, že to šňupal trochu jinak, ale rozhodně ne méně. Dřív to byly plány v plánech jiných plánů, teď jsou to zrady v zradách jiných zrad.
Každá ta kniha je jiná, to je zas třeba říc. Tady se zaměřuje jednak na ty boje s vnitřními hlasy (předky), které někdo prohraje a někdo uhraje remízu a někdo se zdá, že vyhraje, i když kdo ví jestli. A pak na tu osudovost: Duna umírá! Terraformace ničí původní ekosystém, bohulibá myšlenka má pro fremeny potenciálně katastrofální důsledky, ale ne každý si je toho vědom. A je třeba se obětovat, na mnoha úrovních, aby se nastolilo něco hrůzostrašného - jako několikatisícileté diktátorství "nečlověka" - ale je to prý nevyhnutelné. A v logice worldbuildingu světa Duny to fakt asi nevyhnutelné je ...
A dojem loutkovitosti postav je tu ještě o něco zesílen ...

Božský Imperátor Duny

(spoilery?)

Co říc, co by nebylo napsáno už k předchozím dílům? :)
Asi takhle ... Frank Herbert měl svoje téma: vláda je vždycky hrozná, na vládce si dávejte velký pozor a rozhodně je nezbožšťujte, ale současně mějte na paměti, že to vlastně může být ještě daleko daleko horší ... bez nich.

Leto Atredides je šílený vládce ... a přitom to dělá "pro dobro lidstva". na základě premis knihy dokonce "opravdu pro dobro lidstva" a jiné alternativy by byly skutečně horší. Přesto svět pod ním je místo nežití. Filozoficky podnětné ... pro čtenáře sci-fi myslím ne zcela vhodné :)
Vládne už tři a půl tisíce let. Všechny štve. Je skoro nesmrtelný. Strašně se nudí, takže i atentáty a spiknutí proti sobě považuje za rozptýlení a zábavu. Už dávno není člověk, spíše proto-červ. Všechno už ve svém neměnném světě viděl, všechno už zažil, všechno se mu opakuje. A i nadále neúnavně následuje svou Zlatou Stezku, která má zachránit lidstvo. A své největší odpůrce loví na to, že je přesvědčí, že má vlastně pravdu. Ale bude to fungovat i na noého ghoulu Duncana Idaha? A pra-pra vnučku?

A tak paradoxním zůstává, že i když už Imperátor dávno není člověk, a dávno fyzicky není muž ... stále je to v hlavě a srdci ... muž. A to je jeho slabé místo.

Po poslechnutí jsem zjistil, že jsem někde uprostřed přeskočil omylem jednu kapitolu. Vůbec jsem si toho nevšiml a přemýšlím, jestli to má na celkový dojem a pochopení knihy nějaký dopad :)
Opět, děj je hodně rozvláčný, vlastně ne moc zajímavý. Hlavní náplní jsou dialogy, monology, myšlenky ... a tentokrát také emoce. Nečekejte akční sci-fi, ale ani nějaké komplexní plány v plánech jiných plánů, dvorské intriky. Rebélie je zoufale prostinká až směšná.
Dalším paradoxem je, že Leto dělá zásadní rozhodnutí, ale čtenář se vlastně nedozví proč. Proč přikáže jedné postavě, která ho fanaticky zbožňuje, poslouchat na slovo jinou postavu, která ho fanaticky nenávidí? Co by se stalo, kdyby to neudělal? Co svými schopnostmi opravdu "viděl v budoucnosti"?

Čtenář, která na tento princip nejasnosti a náčrtků nepřistoupí, bude podle mě z knihy otrávený až znechucený. Dá se ale číst/poslouchat jinak? Snažil jsem se ... ale někdy jsem selhával a nad Letovou "hloupostí" jen kroutil hlavou :)

Children of Time

100% spoiler free.

Anotace jsou občas až moc vágní: půlka knížky je o dění na lodi co veze poslední zbytky lidské rasy hledající nový domov, druhá půlka je story o umělým virem urychlené evoluci pavouků a jejich civilizace na poslední (známé) obyvatelné planetě. Tyto dva příběhy se většinu času převážně míjí.

V zásadě to je velmi dobré SF se vcelku originálním nápadem a solidním provedením a asi bych ho i doporučil. Opatrně. Protože bohužel, není úplně dokonalé.

Zaprvé mi ty příběhy nepřišly vyrovnané - ten pavoučí byl vlastně značně zajímavější. A to nejen protože mě ta lidská posádka postupně víc a víc iritovala svojí zabedněnou tupostí, ale i - zadruhé, protože ty (lidské) postavy byly podivně prázdné, až do konce knížky jsem měl pocit, že o nich vlastně nic nevim a pořádně je neznám (nejsem schopnej říct co vlastně chtějí, proč, co v nějaké situaci nejspíš udělají...). Jakože neni to zdaleka tak příšerný jako Cch'-sin (Problém tří těles), ale jsou tam bohužel hodně rezervy. A zatřetí, od určitého momemtu mi ten vývoj té pavoučí civilizace začal připadat až moc idealizovaný a místo aby následoval tu pavoučí cizost tak mi přišlo že jsou do něj až moc projektované lidské - pardon, lidské současné - hodnoty. Jo, plus začtvrté, závěr byl takovej ... dost zbytečně antiklimatickej, kdy to co se tam stane se bohužel nestane tím zajímavým způsobem, ale takovým cheasy cheatem. Výsledek je cca stejnej, ale to jak se k tomu dojde dost podráží nohy jak zábavnosti závěru, tak vlastně i celkovému sdělení.

Přitom to je škoda a trochu zbytečný, protože každej ten bod by nebylo až tak těžké zbrousit.

Dostala sa mi do čítačky Eddingsova trilógia Elenium. Čítal som to kedysi dávno, nič si nepamätám, ale celkom ma to baví. Ale ten český preklad je otrasný, to je normálne na doživotie v uránových baniach...

Sparhawka jsme tehdy děsně žrali, jak byla tahle literatura nová. Ale tedy už bych to znovu číst nechtěl :)
Paradoxně tohle je něco, co bych byl ochoten hrát jako kampaň a třeba si to i užívat, ale na čtení je těch doslovně deus ex machina věcí moc. Samá osudovost ...
Jako mít mezi prvními 3 fantasy ságami, co člověk čte, to fungovalo dobře.

Co se překladu týče ... to byla doba, kdy překládal každý, kdo měl počítač :)
Jednu knížku několik lidí, jejich angličtina mizerná a čeština často také.

To máš tehdejší vydání, nebo se to vydalo znovu se stejným překladem, nebo snad nedejbože je nový překlad také špatný? :)

Ja mám tento ebook, je to druhé vydanie. Čo som pozeral na legie.info, tak je to nový preklad (z 2005), nie ten starý od Classicu z polky '90 rokov. Na starý preklad si nepamätám, ale tento nový mi trhá oči. Niektoré mená počeštené, niektoré nie, a za Sparhawkovho "sousede, nevíš, ..." by som ruky lámal :-) https://www.palmknihy.cz/ekniha/elenium-419489

STONE SKY (Reivers of London 10, s novelama 15)

...další Rivers of London.

Jakože - doslova, v dobrém i špatném, víc už k tomu v téhle fázi série není moc co říct; jako detektivka to je tradičně slabší, jako urbanfantasy lepší, Aaronovich dál po kouskách rozšiřuje world-building, ale tentokrát nijak vzrušujícím natož překvapivým způsobem ... vlastně to čtu jen protože mi je příjemný vracet se k těm postavám a jejich vyvíjejícímu se pří- životu. Což se tu relativně děje, takže dobrý.

V knížce je hodně Abigail. Což je vlastně fajn. Její kapitoly bohužel ujíždí do Abigailiných YA stylizovaných novelet, což už tak fajn neni. Ale ještě se to dá.

Pokud jste se pročetli až ke Stone sky, tak (asi?) chcete přečíst i Stone sky.

PURGATORY MOUNT (Adam Roberts)

Ztráta času; autor nepíše špatně, ale bohužel má ambice daleko mimo svoje schopnosti.

Navzdory kecům na přebalu nejde o space operu, ale o tvrdej cyberpunk - ta space opera je jen v první a poslední kapitole (+-...) a tvoří takovej podivnej prolog/epilog s (hrozně nefunkčnim) pokusem o filozofickou hloubku a rámování a nějakou křečovitě násilně tlačenou pointou na konci. (Tj. na vesmírnou loď řešící mimozemskou strukturu se netěšte, vůbec se to tam neřeší, celej děj se odehrává v cyberpunk-dystopických USA v nějaké nedefinované blízké budoucnosti).

Co funguje velmi dobře je world-building a popisnost.

Co moc nefunguje je výše zmíněná snaha o hloubku, samotný děj a tempo (efektivně by děj šel shrnout do obsáhlejší povídky) a popravdě popravdě mě neuchvátila ani práce s postavama (i když měla nějaké světlé momenty - jak píšu, Adam Roberts neni špatnej autor, jen se snaží psát v jiný lize než v jaký je - řemeslně i filosofickou hloubkou).

Anyway, spíš notička na okraj, dostal sem se k tomu přes nějaký doporučení, tak abyste měli varování kdybyste na něj náhodou narazili taky.

Rád bych se vrátil k Duně. Poněkud hereticky.

Když jsem četl Dunu poprvé, tak mi Paul přišel jako vcelku tradiční hrdina příběhu.

Až pak jsem se dozvěděl celou tu konstrukci o tom jak ho Herbert psal jako takřka antagonistu a varování před charismatickými vůdci and all that shit a řikám si "wow, to je cool" a i mi najednou přišlo že to tam fakt je, zejména okolo Kynese na začátku a Stilgara na konci atp. plus všichni mluvili o nějakejch těch dalších knížkách co sem nečet atp. Tak sem to nějak nechal bejt a bral to jako fakt věci.

...až dokud sem to teď neslyšel pitvat Sandersona, kterej v jeden moment s naprostou mimovolností člověka konstatujícího zjevnou pravdu zmíní že Paul je samozřejmě antagonista (nebo tak něco) - a v ten moment si řikám "moment - fakt je?"

A upřímně, mám chuť na to callnout bullshit.

Zaprvé, samotná Duna (první knížka) to nevykresluje ani trochu. Celej rod Atreidů sou klaďácký že by se za to nestyděli Rychlý šípy. Harkoneni jsou ukázaný jako perverzní psychouši. Celá zápletka je o tom jak císař Atreidy Harkonenům zradí. A ještě jim v tom potají "ilegálně" pomůže vlastníma sardaukarama. Paul, jako efektivně právoplatný dědic Arrakis, si jde pro politicky a morálně naprosto oprávněnou pomstu - spojenou s osvobozením fremenů z Harkonenský doslova genocidní tyranie (že jim ta genocida moc nejde stranou).
Ano, je tam ukázaná nějaká ta cena za hraní si s ohněm fanaticismu, kdy z toho na konci Stilgarovi trochu hrábne a vesmíru hrozí jihad atp. Ale to má hodně daleko od záporáctví. Kynesovo mrmlání o tom jak je prorok to poslední, co fremeni potřebujou - jakože dá se pochopit co tím Kynes (Herbert) chtěl říct, ale v té knížce to ukázané nijak neni.
...a, na závěr, a tohle bych rád podtrhnul, to Paulovi celý naprosto archetypálně projde - vezme si Irulán, v posteli si nechá Chani, Gilda a velkorody se podříděj, Bene Geserit je vykázanej do patřičnejch mezí, jihad je zažehnanej, fremenům je slíbenej aquapark. To je reálnej konec té knížky a to velmi explicitně.

...kdeže je to varování před charismatickými vůdci? Má to bejt jako pro tyrany jako doplněk ke 100 pravidlům úspěšného krutovládce, "Nebodejte do zad své nepřátele pokud mají charismatické děty, mohly by vám přinést zpátky zaslouženou spravedlnost (...a napravit politickej systém a pocestě přinést ekologickou revoluci)?"


Pak si člověk vezme druhou knížku a začne totální lol-fest.
Zaprvé, začíná to deste let po jyhadu. Po jakym jyhadu ksakru? Na konci Duny to velkorody složily (resp. ani moc ne - ono neměly důvod něco vůbec skládat; Paul byl oprávněnej dědic, legitimně si vzal Irulán, celá ta aféra okolo Harkonenů a Arrakis byla v jeho prospěch...). I kdyby to nesložily - jaká válka, když Paul naprosto brutálně a bezprecedentně uzemnil Gildu, která jediná umožňuje rozumnou dopravu vesmírem?
Ale dobře, whatever, hromadnej retcon, fajn, byl jyhad. Při kterym zemřely desítky miliard lidí... he? A to jako jak přesně, bez nukleárek, s tim 1v1 melee combatnim stylem co se v Duně vede? Fremenský ortopedi se asi dost nadřeli s těma řeznickejma loktama...
anyway, zemřely miliardy lidí a může za to Paul, protože to je hroznej záporák. Což dokonale dává smysl, ale whatever.

...což Herbert sám podkopne, když do celý věci vrazí celej ten subplot se Zlatou stezkou, u které je Paul jedinej kterej na ní může lidstvo navést a která je jedinou cestou z kulturně společenské stag.na..ce... a vyžaduje - aby Paul udělal co udělal...
...kdeže je ten Paul záporák?


I s ohledem na to jak je celá ta druhá knížka psaná s křečovitou snahou působit intelektuálně, celý mi to přijde jako kravina kterou Herbert začal plácat aby byl zajímavější a dodal tý knížce a vlastní práci hloubku, která tam nikdy nebyla.

Hele, ale antagonista není záporák a vůbec nemusí být bad guy.
Psal jsem to i u svejch předchozích komentářích (nebudu psát recenzích, to nebyly) Duny.

Paul je tragická postava ... od začátku jako "předurčený geneticky vyšlechtěný tvor" ... jako ne každej by nad tím dokázal jen tak mávnout rukou, že. Ale ok, někomu to může přijít cool, že by byl "vyvoleným" ... tedy vlastně ne úplně, jen skoro, takže vlastně fail. Big time fail projektu mnoha generací. Oukej ... jdeme dál

Nemůžeš si nikdy dělat, co chceš, musíš jen poslouchat toho hodného tyranského otce, který to myslí dobře, ty tyranské učitele a vychovatele, kteří to pochopitelně také myslí dobře, protože MUSÍŠ BÝT PŘIPRAVEN NA SVOU ROLI. Eh, fuck off guys ... takže po zjištění, že tu jsi jako nevyvedený experiment, druhé zjištění, že nikdy nebudeš mít něco jako "svůj život" ... Lovely.

Ale to furt ještě byla ta lepší část mládí, pak bum, vykořeněj tě, přenesou tě ... a bum, zničej všechno v čem jsi žil, pobijou skoro všechny, co jsi znal. Nice teens.

Pak se musíš přizpůsobit národu fanatiků, kteří se sice neshodnou úplně na všem mezi sebou, ale jedno vědí jistě - musíš bejt taky fanatik, ještě větší než oni sami. Takže si přešaltuješ myšlení, zapomeneš na fotříka a všechnu tu výchovu a staneš se prostě nejlepším z barbarů. proč ne, ten genetickej pokus tě na to vybavil dobře. jestlis někdy měl nějaký emoce, tak doma jsi je projevit nesměl nikdy ... což už samo o sobě byla poukázka na psychiatra, ale tady je nejen nesmíš projevit, nesmíš je ani mít skrytý ... jupííí. Máš k tomu jednu holku, abys mohl aspoň někdy primárníma pudama vyčistit hlavu, tak fajn.

A pak zase nějaký to bum bum, konec konců stejně neznáš nic než válku, vraždění a plánování pomsty. Tohle přeskočme ... takže jsi na konci té první části cesty, hulákáš na imperátora, a už ses úřevtělil do jeho nástupce. Stál jsi o to? Drž hubu, nikdo se tě na to neptal a teď už to přeci chceš sám.

Život v paláci je přeci super ... kdo se nepřetvařuje, tak s tebou manipuluje. Jyhád prostě byl, to si fremeni, taková lovely skupinka pošahanců, s tebou na vlajce, už zařídili. No co, umírají hlavně ti druzí, ne?
Spiknutí za spiknutím, nikdo tě nemá rád (ale kdy měl, že? takže bys to stejně nepoznal, i kdyby to tak bylo). Takže si necháváš ze zoufalství ty spiknutí probublávat, protože co už s tím životem dělat. Je to aspoň trochu sranda, i když u toho přijdeš o oči a tvoje děti chtějí zlikvidovat ... ale co, to jsi přeci věděl dávno dopředu.

A teď přesmyčka, přestaname fňukat nad osudem toho sociopata, který to dotáhl až na vrchol ... a zkusím říc, jak to podle mě Herbert myslel. S tím jeho profláknutým odporem k vůdcům.

Jako kdo vidí co pozitivního na světě pod vládou Imperátora Paula Atreida? Vzešel z krvavé lázně a to, co může světu nabídnout je "stagnace"?
Nevím, jak to myslíš se Zlatou stezkou, ale to je koncept až jeho syna, koncept, který se Paulovi (imho, nechci se ohánět kánonem) nelíbí a neoushlasí s ním.
Je Zlatá stezka špatná, dobrá, nutná, šílená? To je asi na každém soudruhovi k posouzení ... ale Paul z toho sporu stejně nevychází (ani na konci v Heretikovi) jako "ten správnej". Není to "záporák", kterýho máme nenávidět a chtít jeho konec.
Podle mě je to tragickej hrdina, jehože celej život je velkej omyl, on s tím furt bojuje, ale nemůže to vyhrát a je na sebevražedný cestě někdy od příletu na Dunu až do konce svých dnů ...

Jestli to je nebo není kravina, kam se to pak posunulo ... zase, klidně to tak někdo může cítít, proč ne. Ale jisté podle mě je, že tím Herbert chtěl říc to, co se tomu přisuzuje. Jestli to neuměl říc dobře pro všechny, nebo je to celkově blábol, to je věc jiná.

Mám za to, že "záporáka Paula" si vykonstruovali levicoví kritici a analytici, kteří si nechtějí přiznat, že se jim líbil příběh Velkého bílého spasitele.

(O tom, jak je Duna přeceňovaná, jsem už mluvil mockrát, takže to jen lehce zmíním: Duna je přeceňovaná.)