Když už jsem to nakousnul - rada "využij každou příležitost dostat informace do hry" platí i pro dopad hráčských akcí. Oblíbenej styl vedení hry v devadesátkách byl, že PJ sám pro sebe simuloval svět, ale nikdy se to nedostalo do hry. Postavy například pomohly vyhrát nějakou bitvu, což v PJově hlavě vedlo k tomu, že jedno království obsadilo druhý - hráči se o tom ale nikdy nedozvěděli, protože zrovna cestovali někam úplně jinam.

Vhodná příležitost, jak to dostat do hry, by byl třeba obchodník, kterej zrovna utíká z obsazenýho království a postavy ho potkaj na cestě.

Před lety jsem se o tom rozepisoval ve Hře bez přípravy, takže víc příkladů najdete tam.

Lidi, co blázníte? Kdo tu mluví o realističnosti? Jerson to není, to si do něj promítáte vy, protože je to Jerson, ale to mi nepřijde ani fér, ani přínosné pro diskusi.

Jerson podle mě spíše poukazuje na to, že vyptávání se a volba správnáých otázek může být i součást legitimní hráčské výzvy. A i když nesdílím jeho formalismus, tak s ním musím do značné míry souhlasit. Pokud mám někde scénu výslechu, tak chci, aby hráči vyslýchali. Pokud hráči nechtějí vyslýchat, tak nemá cenu hrát žánr, ve kterém jsou takové scény.

sirien: pro mě jako GM je to strašně náročné, abych bez vstupu hráčů sám pořád přemýšlel, co za informace jim mám ještě sdělit. Tohle prostě při reálné hře nezvládám a musel bych mít vedle sebe druhého GMa, který by mi to pomáhal řídit. Jestli to ty zvládáš v pohodě při ostatní agendě, dobře pro tebe. Za mě to není reálné.

Log 1=0 hrál/vedl si někdy GUMSHOE?

Mě se do té doby detektivní zápletky nedařily zahrát tak aby mi přišly zábavný, po setkání GUMSHOE už ano.

LokiB píše:
Mainstreamové hraní pro tebe znamená "ťukání na NPCčka, která ti vysypou co vědí, aniž by ses ptal"?
Mainstreamove hraní je pro mne hraní bez (extenzivniho) přenášení vypravěčských pravomocí na hráče.

Prostě klasické hraní připravených dobrodružství.

LokiB píše:
pro mě jako GM je to strašně náročné, abych bez vstupu hráčů sám pořád přemýšlel, co za informace jim mám ještě sdělit
Tohle právě řeším tak, že sdělím prakticky všechno, kromě (z důvodu zápletky) skrytých informací.
RP interakce do hry dostanu tak, že když třeba postavy dostanou tip na chlápka, co asi něco ví, tak je pošle hned na začátku ty_víš_kam. Postavy to nějak pořeší (přemluví, koupí, vyhrožují, blafují) a pak už jim řekne všechno poměrně otevřeně. S výjimkou, pokud má právě tahle postava něco aktivně skývat, nebo lhát - to už je ale součást zapletky a mělo by to být brzy jasné.

Šaman píše:
Tohle právě řeším tak, že sdělím prakticky všechno, kromě (z důvodu zápletky) skrytých informací.

Co je prakticky všechno? To samé podle mě řeší i Jerson ... nemá dopředu rozmyšlené, "co všechno postava ví".
Já mám ve hře pana Suchého Čerta z Kunštátu, pána ve Znojmě ... je to starý vetrán mnoha válek, zná spoustu NPC, zná spoustu o světě, má nějakou roli v některých částech příběhu ... ale já nevím a neumím pořád přemýšlet nad tím "co zrovna teď hráčům sdělit". Má povídat o tom, jaké je jednání se Žižkou? jakou má osobní zkušenost s Tmou? Jaké má plány s bandity z Rakous?
Když se ho hráči přes postavy ptají, tak tu odpověď vymyslím celkem rychle, i bohatou a zajímavou, pěkně ji odehraju. Ale bez toho vstupu hráčů?

Není každá hra GUMSHOE a nejde vždy o vyšetřování detektivky a předávání stop. V běžné hře mají NPCčka spoustu znalostí, ale dokonce žádná nemusí být podstatná pro "aktuální misi" (ale třeba pro nějakou budoucí jo, třeba ne ... to často nevím a vědět nemůžu)

Log: pokud máš scénu výslechu, tak máš scénu sociálního konfliktu nebo procedurální výzvy. Doufám že chápeš rozdíl oproti např. scény vyptávání se svědků.


Loki: popravdě, moc nevim, o čem mluvíš. Nějaké informace mám připravené a poznamenané. Některé vycházejí ze zápletky a děje. Ani nad jedněmi nemusím nijak extra přemýšlet. A na zbytek se hráči doptají - já jim prostě jen dodám co nejvíc informací v kontextu jejich otázky popř. o souvisejících věcech (místo abych např. dal jen strohou odpověď a čekal jestli se teda zeptají i na tu další související věc nebo ne).

sirien: věřím, že většina GMů nemá dopředu připravených moc informací, které by NPCčko mohlo říc i při výslechu svědka, a i ty zajímavé a podstatné vymyslí až když se to samo řeší / hráči se ptají.

Mluvím o tom, že mám ve hře NPCčka, která reálně mají "velmi rozsáhlé znalosti, které mohou být pro hru ať už nyní či v budoucnu důležité". Ale nemám je nějak sepsané, mám o nich povědomí,
Když se hráči zeptají: "Hej a co ten Žižka, není už nějak starý a nemocný?" tak jim toho na dané téma mohu říc dost, aby to bylo zajímavé a aby to reálně později vstoupilo do hry jako podstatná informace, třeba využitelná při plánování akcí nebo celého tažení.

Když se nezeptají, tak můžu, když budu mít aktuálně pocit jak moc jim to chci předat, nechat NPC, aby o tom začal sám, celkem přirozeně. jenže takových věcí jsou desítky. a způsob hry, kdy budu já přemýšlet, co z toho kdy sdělovat (když pro to není nějaký specifický důvod), není pro mě pohodlný.

Loki: Já teda asi taky nevím, kde je to nějak komplikované. Pokud je NPC nějak důležité pro děj, zápletku atd., případně mám informace pro děj a zápletku důležité a NPC je vhodné k tomu tyhle informace sdělit, tak vím, co hráčům říct, a na zbytek se zeptají. Pokud se začnou bavit jen tak s nějakým méně dějově podstatným NPC, tak to samozřejmě nachystané nemám, ale pak tam zas analogicky nejsou žádné informace zásadní pro hráče, které bych jim musel v zájmu hry předat a klidně je můžu nechat, ať se ptají sami. A pokud hraju tak extrémní sandbox, že neexistuje žádná hierarchie informací a NPC, tak zase z povahy hry asi vyplývá, že nechávám hráče se ptát a sám jim nic moc neříkám. Takže ve všech případech je to docela očividné. A u tohohle všeho si jen dávám pozor, abych byl spíše sdílný než naopak (tj. pokud můžu pod kontext otázky zahnout větší okruh informací, který sdělím, tak to spíš udělám, než abych se naopak snažil otázku chápat co nejúžeji).

LokiB píše:
způsob hry, kdy budu já přemýšlet, co z toho kdy sdělovat (když pro to není nějaký specifický důvod), není pro mě pohodlný

Není to tak těžký, jak to vypadá. Jak sám říkáš, hráči ti s tím pomůžou - je to logický, aktivně se snažej se něco dozvědět. Úplně stejně ale můžeš pomoct ty jim. Stačí malý nakopnutí - třeba toho Žižku zmínit mezi řečí. "Jo, Žižka, s tím se chlastalo jako s nikym jinym." Klidně se vsadim, že se hráči chytěj a začnou se dál vyptávat.


Corny: Rozhovor s každym NPC je potenciální příležitost dát informace do hry. Ať už to bude něco z tvojí přípravy, něco z toho, co se děje v okolí, nebo důsledek předchozího děje.

Využij každou příležitost dostat informace do hry.

Loki: přijde mi, že se v tom sám zamotáváš a vymejšlíš si tam nesmysly a háčky co nejsou. Pointa je celou dobu o informacích které jsou relevantní ve scéně nebo aktuálně probíhajícím příběhu.

York: Jako nic ve zlém, ale rozhovor s Každým NPC skutečně není příležitost dávat informace do hry, pokud je totálně očividně nesmyslné, aby se zrovna tyhle informace do hry dostaly zrovna tímhle způsobem. Ona i ta příležitost musí dávat smysl.

Rozhovor s každym NPCčkem je příležitost dostat nějaký informace do hry. Neznamená to samozřejmě, že každý NPCčko ví úplně všechno, to je nesmysl.

sirien: mám pocit, že si upravuješ to, co píšeš, aby to vždycky vyhovovalo tomu, co chceš napadnout. Kde zaznělo, že pointa je o informacích relevantních ve scéně? A čemu říkáš aktuálně probíhající příběh? To si zase ohneš podle toho, jak se to bude zrovna hodit. Tohle nehraju.

Aktuálně probíhající příběh jsou třeba příběhové otázky, na které tě zajímá odpověď a problém, se kterým dané otázky souvisí.

Loki: nevim, přijde mi to jako poměrně zjevná pointa toho článku - je to o tom aby se hráči mohli ve hře rozhodovat, takže se to logicky váže k tomu, o čem se rozhodují nebo rozhodovat chtějí - tj. věci které se zrovna dějí (ve scéně) nebo věci, které chtějí řešit (v probíhajícím příběhu). Tj. věci které jako GM mám docela naruce aniž bych o nich musel nějak moc přemýšlet.

Naopak Tvoje úvahy o jakýchkoliv informacích o čemkoliv mi nedávají moc smysl, připadají mi jako nějaký ad absurdum stretch a mohl bych se ptát Tebe, kdes je probohy vzal.

Tohle je doslova nejhodnotnější článek o hraní rpgs ever.

Úplně se bojím číst zdejší diskuzi :D

Quentin: měl bych pár konkurenčních kandidátů ;) Ale jako jo, patří k těm co předávají fakt hodně obecně užitečné moudrosti na dost krátkém prostoru.

Quentin: Narovinu, nečti ji, dosud je její přínos mizivý, zejména v kontrastu k přínosnosti toho článku.