To JersonNevím, jestli si úplně rozumíme. Sledování televize a hraní počítačových her je IMO rovněž určitý druh úniku. Spisování, čtení a prožívání příběhů taktéž. Samozřejmě můžeme třeba říkat, že neutíkáme, ale že se třeba chceme dostat jenom někam jinam atd. To je ale IMO pouze slovní rozdíl. Můžeme také říkat, že neutíkáme, ale jenom se "snažíme dosáhnout zábavy".
Měl bych tedy uznat, že RPG lidé nehrají, protože je to druh úniku, ale prostě protože je to zábava? Tím si nejsem jistý. Rýpavě bychom si přece mohli položit otázku, co to ta zábava vlastně je. Podle mě bychom se dostali k tomu, že tak říkáme 1) zabíjení volného času a nudy a 2) něčemu co prostě chceme dělat. Pokud pominu 1) které podle mě na RPG moc nesedí, zůstává, že prostě něco chceme dělat. A proč to chceme dělat? No možná právě proto, že chceme utíkat. Nezdá se mi proto, že by "zábava" mohla "eskapismu" nejak konkurovat, jakožto kandidát na vysvětlení toho, proč lidé hrají. Příznivci eskapistického vysvětlení se totiž domnívají, že veškerá zábava je druh eskapismu.
Navíc nedávno jsem mluvil s dívkou, které myšlenka RPG zaujala, ale hrát nějaké fantasy nebo vůbec věci nevyskytující se v reálném světě by nechtěla, právě oanopak - chtěla by hrát to, co se jí samotné může stát.Pěkný postřeh.
Svíčka je třeba taky spíš o tom, co se odehrává v našem světě spíše než v nějakém fantazijním. Je tady však jedno veliké ale... I hry, které se odehrávají v současnosti skutečnost zpravidla v mnoha důležitých detailech mění. Co je však IMHO důležitější, i pokud by to děvče hrálo třeba ve hře samo sebe s úplně stejnými schopnosti jako má v reálu, pořád by to bylo vlastně "jiné". Zemřít, zešílet nebo vyhrát milión ve hře přece není totéž jako ve skutečnosti. Takže hrát sám sebe znamená vlastně unikat do světa, kde člověk může třeba hrdinně položit život za své přátele nebo skočit pod metro, aniž by se mu v reálu něco stalo. Každé hraní by se proto snad IMHO dalo nazvat eskapismem.
Dík za příspěvek. Snad se mi to podařilo trochu vyjasnit a třeba i zjistíme, že spolu souhlasíme mnohem víc, než jsme si původně mysleli.