Víš, tady jde o princip, když mi máma říkala "hraní na počítači / lepení modelů tě nikdy živit nebude", a před měsícem mi po návštěvě výstavy jednoho architekta řekla "Ty jsi lepil modely, mohl bys pracovat pro takové architekty a vyrábět jim modely staveb," tak v tom cítím jistý rozpor v uvažování.
Stejně tak když mi ve dvaceti říkala "Až budeš starší než já, tak můžeš projevovat své názory," a před třemi lety jsem konečně došel do požadované fáze, takže jsem jí řekl, že oficiálně své názory začínám projevovat :-) Jinak ona vůbec nevěřila, že by cokoliv spojeného s počítačovými hrami mohlo fungovat jako zaměstnání, pro ni to bylo jen dětská hra.
A i když si o profi fotbalistech myslím své, tak své děti hodlám podporovat v tom, co se bude líbit jim, a ne v tom, co bych z nich chtěl mít já - protože vím, jaké to je být tlačen do naplnění snu někoho jiného.
Takže na jednu stranu doufám, že tak jako se synem stavíme z Lega, tak později budeme hrát kooperativní počítačové hry a snad i RPG, ale na druhou stranu pokud to nevyjde, tak to nebudu brát jako své - či jeho - selhání. A pokud by se vývojem takových her chtěl živit, proč bych mu bránil?
(Před rokem jsem dostal nabídku dělat profi překladatele LoL, bohužel podmínka byla přestěhovat se do Irska, což s rodinou jde těžko. Ale před deseti lety bych na takovou nabídku možná kývnul.