článek píše:
Můžete začít zvolením hodnot vlastností nestvůry, kostek životů, a tak dále a vytvořit si ji, aniž byste brali v potaz nebezpečnost.
Toto mi v 4e a nedávno i 13th Age dost chybělo.

Celkově doufám, že nynější tým má o jednoduchém statování potvor a nepřátel podstatně jiné představy než lidi kolem 4e, protože tam to bylo teoreticky taky snadné, ale imho v praxi to bylo bezkonkurenčně nejhorší a nejpracnější ze všech rpg co jsem vedl.

Gurney píše:
4e, protože tam to bylo teoreticky taky snadné, ale imho v praxi to bylo bezkonkurenčně nejhorší a nejpracnější ze všech rpg co jsem vedl.To bych si měl někdy pročíst a zkusit si vzpomenout na těch pár her, kdy jsem vedl DrD+ a porovnat.

Jinak mě napadá: tak jak je to hráčům (DMům) předestřené to vypadá, že hra implicitně předpokládá jakési encountery (stejně jako v 4e). Na jednu stranu je to dobře, protože balancování hry není vždycky prdel, obzvlášť pokud mají postavy milion různých schopností (což, zdá se, mají, alespoň v porovnání s 3.5e, nedej bože s AD&D). Ale řekl bych, že to působí trošku násilně. Nebo možná násilně je moc silné slovo. Prostě to tak nějak svádí k předpokladu, že postavy potkají skupinu potvor jako celistvou skupinu potvor.
Což v mnoha případech bude dávat smysl, jen aby to ale nevedlo k tendencím nadužívat to. Obzvlášť co se týče nových hráčů přecházejících z PC her.

Když se podíváš na nějaké publikované 4E dobrodružství, obvykle jde sérii encounterů, tedy jasně definovaných střetnutí. Pod střetnutím si můžeš představit buď jasně definovaný bojový scénář (který byl dříve běžný u D&D Miniatures), nebo jasně definovanou dovednostní výzvu.

5E dobrodružství, soudě podle aktuální série Encounters (Murder in Baldur's Gate, Legacy of the Crystal Shard a Scourge of the Sword Coast) nic takového nemají. 5E nemá dovednostní výzvy a střetnutí nejsou nijak přesně definovaná. Svým pojetím připomínají spíš dobrodružství ze starších edic. Proto pod encounterem v 5E si představují spíš "setkání" než "střetnutí". Setkání totiž může být jak bojové, tak čistě nebojové - postavy mohou klidně jen vyjednávat svými slovy. Dokonce i v rámci "bojového setkání" se klidně může stát, že se postavy z boje vymluví nebo ho nějak obejdou. Schopnosti postav jsou totiž méně bojové než v 4E, respektive postavy mají mnoho explicitních nebojových schopností (například různých očarovacích kouzel), díky kterým mohou překonat setkání s nestvůrami i bez boje.

Řekl bych, že design dobrodružství bude mnohem volnější než v 4E. Je to asi spíš o filozofii, kdy budeš třeba chtít, aby postavy, co projdou "touto jeskyní", se posunuly o 1 úroveň, nebo aby se posunuly o 1 úroveň v každém patře podzemí. Rozpočet ZK ti v tom trochu pomůže.

To rozostření pojmu "encounter" je podle mě rozhodně dobře - nicméně pořád si stojím za tím, že vyloučení skill challenges je ukrutná chyba. Ta mechanika je v podstatě hrozně jednoduchá a přitom neskutečně silná - tak silná, že jí mnoho hráčů převzalo i do svých non-DnD her. To je jako když v rámci jarního úklidu vyhodíš vázu, protože se Ti nehodí k novým ubrusům - čert vem, že to je originál dynastie Ming.

Celkově jsou ty promo články hrozně hezké, ale pořád k tomu mám nedůvěru - takový pocit že to je buď nátěr co něco skrývá nebo že implementace nebude tak hezká, jako její slibovaná podoba.

skew píše:
To bych si měl někdy pročíst a zkusit si vzpomenout na těch pár her, kdy jsem vedl DrD+ a porovnat.
Tak sice mám v plánu zahrát si lecos, ale rád bych si zachoval nějaké základy příčetnosti, tudíž DrD+ asi vynechám :)

Ja jsem DrD+ nejen tvoril, ale i hral.
Pravda. Vynechal jsem polovinu pravidel, co psal nekdo jiny nez ja :D :D :D
(Si ted pripadam trochu jako Kryton :) )
A najednou. Mne to bavilo :) Se k tomu mozna zase vratim :D

Hej DrD+ nebylo spatne, stacilo si nekupovat prirucku pro zlodeje a theurga a hned to slo... A nelevlovat... A nezvysovat atributy... Hmm :-) Ale me se muj valecnik tam libil. Vyskocit 10m do vysky? Konecne jedi v rytirske zbroji!

Nevim, jestli je to tim, ze jsem starsi, ale nejak me v zasade uz nelakaji nova a nova pravidla, vas ano? A proc?

Na DrD+ byla nejhorší pravidla pro PJ. To bylo peklo.

Gurney: Že by zrovna v 13th byla tvorba potvory problém...

Vojtěch píše:
Že by zrovna v 13th byla tvorba potvory problém...
Není to problém, ale nutí tě to přemýšlet jak složitý chceš udělat pro postavy encounter. Mě mnohem víc vyhovuje pokud si můžu říct jak drsný nepřítel dává v té situaci smysl a nechat na hráčích jak se s ním vypořádají. Není to nějaká objektivní chyba, spíš otázka vkusu. Combat as war vs. combat as sport mindset a tak.

Mno, tak všelijaké challenge ratingy jsou jen jako ukazatel toho, jak drsné to bude. Nikdo tě nenutí dávat potvoru úměrnou lvlu družinky, jen ti CR sděluje, jak to asi dopadne, když dojde na chřestění kostkami.

13th s lvl a poklady odvislými od sezení a ne od akumulace zářezů na meči by to tuplem mohlo být jedno, ale zase nezkušený DM se má čeho chytit.

Pokud tam dáš potvoru o trochu vyššího levlunež je doporučeno, scalující se AC, MD, PD, dmg a strašlivě rychle rostoucí životy způsobí že bude nejen těžko porazitelná v boji (což by nevadilo), ale taky že klasické CaW taktiky typu ambush, hit&run, podpalme to a podobné jsou s velkou pravděpodobností odsouzeny k neúspěchu. Stejně tak dostat byť jeden zásah od takové potvory během takové akce znamená s pravděpodobností hraničící jistotou okamžité vyřazení (zásah dá skoro jistě, velmi rychle stoupající dmg se postará o zbytek). Prostě 13th Age si z 4e kromě jiných (dobrých) vlastností odnáší také nepoužitelnost pro téměř jakoukoli CaW hru a nutnost přemýšlet nad tím, jak jsou na tom staty a schopnosti nepřátel vůči PC.

Dělám si naděje, že této nutnosti se 5e vyhne (a přijde mi to jako nezbytná vlastnost, pokud má aspoň trochu emulovat fungování 0e - 2e).

Gurney, Jarik: co se týče té přípravy potvor tam - ono bylo fajn že si člověk mohl škálovat potvoru jak se mu zlíbí, ale holt systém je složitej a vyrábět si souboj pro dvě menší skupiny se dvěma typama mooků a dvěma boss-like NPC, z nichž jeden je bojovník a druhej zloděj... Blergh. V tomhle i obyčejný DrD1.6 zlatý. A pak to odehrát je podobně dlouhej kekel.
Hrát tak se tří-člennou družinou proti maximálně třem čtyřem soupeřům může být fajn.
Třeba první souboj co jsme odehráli - dvě postavy versus 1 NPC jen na druhé úrovni, takovej nuzák jenom s holí, ale hned na úvod mu vyšla finta, takže s rozběhem vyskočil, zapřel o tyč a skopnul krolla bojovníka na zem... Byl to zábavnej souboj a tak, ale znovu už bych v tom systému holt nehrál.

Ostatním se omlouvám za plevelení

Gurney: proto tam jsou taky large a huge monstra a rychloúpravy (str. 253), které umožňují zvednout lvl aniž by ti šlo nahoru vše. Taky otevřeně říkají, že zvláštní schopnosti do CR nepočítají, takže když ke statům plácneš ještě schopnost od nějakého wreckera, tak je drsoň na světě.

Takže třeba potřebuju lvl 3 bastarda s mečem, co bude sám dělat bordel, ale hodně schytá.

Staty Lvl1 tripple strength potvora, +6 attack, double hp, init +4
Atk +12, 15 damage, 162 hp, AC 17, PD 15, MD 11

Aby se neřeklo a vypadalo to, že je rychlej, tak mu útok rozpadnu na dva za 8 dmg každý.
Třeba při 16+ hodu na útok udělá nějakou špinavou fintu a dá Dazed.
Pokud ho dvakrát po sobě netrefíš v melee, tak jsi v následujícím kole vulnerable.

Práce na 5 minut přemýšlení. Když máš představu, co od potvory chceš, tak to není problém.

Vojtěch: Jinak řečeno, musíš toho nepřítele upravit, aby jsi pro postavy určitého levlu nevyloučil některé logické způsoby jak se s ním vypořádat. Srovnej s DnD 0e - 2e, 3.5 E6, DCC a dalšími hrami, kde prostě dáš do hry NPC na levlu X (který ti dává smysl v kontextu okolního světa) v zásadě ti může být jedno na jakém levlu jsou oproti němu postavy - možná ho nedokážou ubít na férovku, ale pořád můžou bez problémů použít jiné strategie a ty je můžeš v rámci toho systému snadno vyhodnotit, bez nějakého žonglování s čísly nebo vyrábění "ošizených" variant těchto nepřátel.

A přijde mi to jako poměrně zásadní téma pro DnD 5e.

Je fakt, že ten "férový" přístup vede občas k takovým nelogičnostem, jako že starosta místní vesnice je na stejné úrovni jako postavy. Pak postavy odjedou a vrátí se později o pár úrovní výš, aby zjistily, že starosta je také o pár úrovní výš. Jasně, je to problém herních mechanik, ne světa, protože postavy jako takové nevědí, kdo je na jaké úrovni, ale i tak je to podivné.

Systém starých D&D a to, co navrhuje Gurney, mi přijde herně lepší. Že postavy na nízkých úrovních vědí, že zvládnou rvačku v hospodě, ale na místní milici si musí dát pozor. Později ve své kariéře už třeba vědí, že si poradí i s milicí, ale na profesionální vojáky si pořád musí dávat pozor atd.

Je to imho zajímavé i herně, kdy postavy zprvu třeba netuší, jaká hrozba před nimi stojí a vyjednáváním se to pokouší zjistit. Když hráči vědí, že před nimi vždy stojí férový protivník, přistupuje se k tomu jinak.

Z toho článku podle mě plyne, že Next bude podporovat oba postupy. I když oficiální dobrodružství imho budou podporovat spíš "férový přístup".

Někdo říká, že třeba ten lvl 5 jsem tam dát nemohl? Taky by se nenechal ubít nedal, ale další taktiky nevylučuje. DCčka určené nemá, takže jako DM máš volnou ruku. Já teda většinou použiju defense jako DC.

Tak já nejsem kategoricky proti levelscalingu, ale považoval bych za fail 5e, kdyby přes ho přes všechny řeči o sjednocení edic vyžadovala, stejně jako ho vyžaduje 4e a (žádný div, když je jí víc než inspirovaný) 13th Age.

Vojtěch píše:
Někdo říká, že třeba ten lvl 5 jsem tam dát nemohl? Taky by se nenechal ubít nedal, ale další taktiky nevylučuje. DCčka určené nemá, takže jako DM máš volnou ruku. Já teda většinou použiju defense jako DC.
...což znamená u fyzicky orientovaného lvl 5 nepřítele PD 19. Good luck všem kdo nejsou rangeři nebo roguové a pokusí se po něm například hodit molotov-like zařízení nebo tak něco (pokud byli ochotni slevit z classových dovedností a mají Dex 13 +1 natural 17+ na hit). Nemluvě o tom že GM bude následně řešit "wtf, jakého levlu je dmg molotovu", zatímco někteří hráči budou přemýšlet nad tím, jestli to má vůbec smysl, když mají tyhle a tyhle powery, které jsou podstatně účinnější a trefují skrz jejich nejlepší vlastnosti (a ona je to velice dobrá úvaha).

Jako 13th Age se mi fakt moc líbí, ale CaW stylu hry fakt háže klacky pod nohy. Jak bude někdy čas, rád bych zkusil nějaký "fucking fantasy Vietnam" dobrodružství v 13th Age zahrát a třeba změním názor, ale prozatím si myslím, že celá matematika tý hry se postaví proti tomu.

Kdyz uz tady probirate ten 13th Age, jak by jste tak asi ostatovali pro 13th Age Placiciho andela?

A chceš "férového" plačícího anděla se kterým můžou postavy nějakého levlu svádět souboje a tak nebo tu nekompromisní hororovou verzi která s tebou udělá cokoli chce (chycení, odeslání, případně roztrhání na kousky) a stačí jí k tomu jeden dotyk? :)

Popravdě? Nejspíš bych s ním zacházel jako s environmental hazard. Postavy hází savy dokud se jim nepodaří nějak epicky utéct nebo dokud poprvé nefailnou a instantně neumřou.

V případě, že někdo hraje Tuláka s prestižkou Cestovatele nebo Bojovníka s prestižkou Říční Písně, tak se to pak dá vyhodnocovat i jako combat, ale jak známo, tyhle prestižky jsou dostupné až pro demigod tier a navíc i tam maj naprosto insane prerequisity, takže obecně statovat asi moc netřeba.


EDIT: damn, nevšim sem si, že Gurney už odpověděl na další stránce :/

To je jedna z veci nak kteryma jsem premyslel - zda ho vubec udelat zabitelneho. Asi by to stratilo minimalne cast sveho kouzla, obzvlaste pokud jsou aspon nekteri z hracu whovians...

edit: kdyz tak premyslim, do heroickeho sword&sorcery by se mozna hodila spise ta zabitelna varianta ( nemusi byt nutne lvl 1 ), a ta hardcore originalni verze by mozna byla vhodnejsi treba do hunteru...

Co se lvl/tieru týče, tak 13th ho doporučuje držet ve vztahu k prostředí.

Adventurer tier je tak nějak obvyklý svět, kam se může dostat náhodně družinka lvl 1 haluzáků, jako jsou ulice a stoky měst, ruiny atd.
Champion tier jsou těžce opevněné lokace, vnitřek chrámu temného boha atd., kam už je přístup nějak za odměnu.
Epic tier jsou pak fantastická místa, sídla ikon a tak. Tedy destinace pro finále tažení.

Str. 183 vpravo dole.

Jinak co se anděla týče, tak je to podobný problém, jako byl svého času Gandalf, nebo Conan v 3E, kdy byla verze do lvl 10, nebo snad i lvl 5 a pak lvl 20, při čemž se každá víceméně dokázala projevovat kousky jako v předloze knižní. Tady záleží jak moc badass ty hráčské postavy jsou, nebo eventuelně budou. Dokáží strčit doktora do kapsy, nebo je Doktor ikona daleko nad nimi? Podle toho jsou pak andělé. Důležité je určit si nějakou věc, podle které se herní svět bude poměřovat.

sirien píše:
Nejspíš bych s ním zacházel jako s environmental hazard. Postavy hází savy dokud se jim nepodaří nějak epicky utéct nebo dokud poprvé nefailnou a instantně neumřou.
Souhlasím s tím že striktně podle fluffu jsou spíš extrémně nebezpečný enviromental hazard, kterému se chceš spíš vyhnout než se s ním vůbec potkat. Házení by v tom ale asi moc nemělo co dělat (a když tak až ve chvíli kdy někdo udělal nějakou velkou chybu, coby poslední šance se zachránit).

Vojtěch píše:
Co se lvl/tieru týče, tak 13th ho doporučuje držet ve vztahu k prostředí.
...protože pokud to nedodržuješ, matematika toho systému ti začne dělat problémy. Ano, to tvrdím celou dobu.

Weeping angels jak jsou představení v Doktorovi jsou extrémně nebezpeční bez ohledu na to, jak badass jsi. Převedeno do mechanik by se ti maximálně měla (drobně) zvyšovat šance, že se dokážeš vyhnout dotyku extrémně rychlého predátora (ref/dex/dragonbreath save or time-shift). Který útočí bez varování a pro určitá místa a doby má dokonalé mimikry. Pokud přemýšlíš nad levlem co musíš mít aby jsi s nimi bojoval, nejsou to weeping angels z Doktora, jsou to DnDčkové potvory inspirované weeping angels. Což není vůbec špatně (pro 13th Age je to nejspíš i lepší, obzvlášť pokud hráči nejsou zvyklí na save-or-die hody & a jak je důležité se jim vyhýbat), ale zároveň to není to samé. Combat as Sport vs. Combat as War again, a jak 13th Age prostě není stavěné na to druhé, ale o to víc vyniká v tom prvním.

Ono pořád scalovat všechno s hráči je taky dost blbé.

Andėl může taky mít lvl 16 třeba, ale o to nejde. Jde o to jak nebezpeční se mají hrdinové časem stát a tedy se k andělům schopnostmi jen blíží, nebo jimi projdou. Protože v rámci doktora jsou schopnosti postav na určité úrovni a nemyslím, že moc velké (Doktor a River champion tier, zbytek většinou adventurer) , ale to neznamená, že by třeba takový superman měl s anděly taky takový problém, pokud nejsou z kryptonitu. Schopnost totální paralyzovat sebe sama, když se někdo dívá by dala šanci na nějakou interakci i postavám nižších lvlů, ale zase je to o lvlu anděla. Buď bude mít jako hazard DC na uhnutí, nebo útok na PD, ale destiluje se na to, zda to hrdina na lvl X má, nebo nemá šanci ustát.

Gurney píše:
A přijde mi to jako poměrně zásadní téma pro DnD 5e.
Zkus položit dotaz přímo Mikeovi Mearlsovi na jeho Twitteru. Říká, že odpoví na každý dotaz, co mu přijde.

Gurney: no, já si ve skutečnosti dělal spíš legraci :)

Popravdě mi Weeping Angels nepřijdou jako úplně dobrá potvora obecně. Něco podle nich inspirovaného možná, ale ten koncept tak jak je původně se hodí mnohem víc do hororového filmu než do hry.