Wraiths, Lotrando - moje kamarádka, která s koňmi dlouho pracovala i další lidé mi řkají, že vycvičený kůň se dá ovládat jen nohama. Proč se vliteratuře objevuje ovládání uzdou nevím, ale i otěže v zubech mi nepřipadají o nic lepší.

wraiths: bez otěží ti asi nic jiného nezbyde, protoze jen ze sedu budes kone otáčet hůř a dlouho. Navíc cokoliv ho napadne mu budes jen koleny těžko rozmlouvat, nepůjde ani nikam, kde se mu to bude zdát nebezpečné (a to je individální). Proč myslíš, že měli koně na udidle páku?EDITJerson: to hodně a hodně moc záleží na tom, co od toho koně chceš. Nějaká projíždka, nebo exhibice ala Pat Parelli asi jo, ale stačí aby jsi měl před sebou 50 cm překážku a máš smůlu. Ostatně zkus po nějakým westerňákovi chtít, aby trošku víc skákal. Jedna věc je mít možnost uvolnit si ruce pro práci, boj, cokoliv, ale ve chvíli když chceš to zvíře dostat pod kontrolu, tak je to vždy pevná holeň, napnuté otěže, a případně pobídka bičem za holeň (když nemáš čas přesvědčovat ho k poslušnosti).

Jerson - rýpavý dotaz: A kolik z těch lidí, co ti to říkali, ovládalo toho koně v bitvě?

Lotrando: no to nevim proc maji kone na udidle paku....ze by byly neposlusny a nebo ze by ,meli tak tvrdy huby ;-) ( to je vymysl "westmanu"). normalnimu koni staci jen kdyz lehce naznacis ci prejedes uzdou po krku. ale vsak ja taky jezdim s uzdou :-). a stim konem,to neni pravda. my mame takovou "ochechuli" ze za ni musi clovek cumet na zem aby nevlezla do diry. uz jsme parkrate spadli spolu :-)).
Jerson : vis proc? protoze s udidlem mas rozkaz duraznejsi. a uzda v zubech je hloupost..to akorat o zuby prijdes. mozna max lehce pridrzet uteze.
Lotrando: no fuj ty hambo s cim to sem chodis :-)). jakej Parelli. to jmeno uz nevyslovuj...neb se opupinkuji. ale takovy poradny zarikavc koni....to beru ;-)

Pánové když skončilo užívání jezdeckých kopí zavedl se do rytířského boje dlouhý meč nejprve i s trojhranou čepelí určený k prorážení zbrojí v nájezdu, který právě nahradil kopí, samozřejmě se nevyužíval pro šerm. Tak na okraj k tomu bodání z koně (viz Encyklopedie zbraní a zbroje, LIBRI, heslo meč). Odtud se pravděpodobně ve fantasy objevuje heslo dlouhý meč - přeneseně a blbě. Doporučujis ekci popis zbrnaí v DnD vůbec nečíst a hlavně neporovnávat obrázky. Mimochodem třeba do příchodu Lockwooda kreslily malíři Wizardů Drizzta se zcela jiným mečem než vlastně nosil - s indickým Kilidžem, místo perským šamšírem.Jinak obouručák je na koni k ničemu. Obouručky mají pružné čepele určené především k širokému rozmachu a sekání dřevců zbraní. Prosím také nezapomínejte že sedla byla konstruována tak aby rytíře udrželo a za druhé, koně byly cvičeny tak aby se válečník nemusel moc zabývat jeho řízením, když má v jedné ruce štít a druhé meč.

Dalcor: souhlasim stebou. s temam mecema to vsak nevim...mam mezery. :-/

Jestli obouručák, tak opravdu lehký. Obouručáky vážily od 1,3 do 6 kg (nejčastěji 2,5-3 kg), a 1,3 kg váží bráchova delší jednoručka s jílcem od bastarda. U jezdeckých dlouhých mečů jsem žádné výsledky váhové statistiky neviděl, ale tipnul bych je v rozmezí 1,5-2 kg (s extrémy na obě strany).Že by to neustála ruka bych se bál až u zbraní o hodně těžších než než 2 kg, v trysku a při sekání (tedá já mnohem dřív, ale být vycvičený rytíř tak ne). Horší je nespadnout pod náporem nárazu, což je bez držení se otěží docela problém. V tom bych viděl hlavní důvod, proč se obouručky v sedle reálně nepoužívaly. Co se týče požadavku, aby zbraň nezůstala v ráně, nevím. Jen vím, že na to nějaký trik existuje, jinak by jízda ty převážně bodné meče nepoužívala.Co jsem zapomněl zmínit je, že mečem se dá rozumně útočit na hlavu ramena a maximálně hrudník u stojícího protivníka; skrčením si však soupeř moc nepomůže, protože tím dává koni signál "pokopej mě" (pokud jde o plně vycvičeného velkého válečného oře, samozřejmě).

Dalcor: jestli ten mec nechal tam kde ho zapichnul tak to beru, pak je to ale dost jednorazovka a na zbytek bitvy mel nejakou jednorucku. Me skoro prijde nejlepsi palcat nebo remdih, ten se nezasekne.ad sedlo, jiste, tehdejsimu sedluje dneska asi nejbliz australske, coz je kombinace kresla a westernoveho sedla. vzsoke oporz a tak, ale to je kvuli sile, moznosti zaprit se, to ti kone neuridi. Navic cim vic sedla (materialu) tim horsi rizeni holeni, sedem. Kun v zasade reaguje na rovnovahu, naklonis se dopredu, snazi se te podbehnout, kdyz se zaklonis, snazi se zpomalit a dostat te zpatky do teziste. problem, je kdyz chces ten manevr udelat na malem prostoru a rychle. Sice jsem v bitve nebyl, ale najezdeno mam dost a pod zadkem jsem mel ruzne kone, nejen toho sveho. A jezdeni i kone jsou porad stejne, posledni pokroky tak pred 400 letywraiths: paka je na to, na co je paka. Nekdy se dava zenskejm a detem, nekdy si ji berou i cunata chlapi. Zesiluje ucinek oteze. Ja obvykle jezdil jen s lehkym udidlem, protoze jsem nechtel kone zkazit a navic ta moje potvore byla dost citliva od jedne slecny, co pouzivala paku. Od tahani za oteze maj totiz tvrdou hubu, zvracenou hlavu a podobne "zvyky".

Pokud si vzpomenu mrknou do jemnované knihy co tam píšou

Goran: myslim ,ze ho tam proste jen nechali a tasili klasiku jezdeckej kratsi mec ty mel na sedlu vzdy dva.
Lotrando :a psal sjem s tou tlamiskou snad neco jinyho.
no na bitku aly by delany jiny kone nez zname dnes. cviceny na kousani, navalovani plecema. kun si udelal v bitve misto pokud mohl. byly navic cviceny na svyho pana ci dobryho jezdce. bojovy kone byly vlastne jen urceny pro bitku... vycviceni stalo obrovskou sumu.

Alnagu, nikdo z těch lidí nebojoval. Nicméně kdyby měli držet meč, štít a ještě udidlo, asi by toho moc nenabojovali. Co jsme četl o bojích v historii, tak se kůň prostě rukama v boji nevedl.Btw. třmeny začala jízda používat někdy v 7. století, tuším, do té doby se jezdci museli obejít i bez nich - a obešli se. Jezdecký výcvik byl taky dovednost, která se učila několik let a pilovala se zbytek života. S takovým výcvikem se dneska můžou srovnávat leda krasojezdci v cirkusu.

Teoreticky (odhad, ne pravda) - v okamžiku zabodnutí meč jezdec pustil. Jelikoz byl na reteze pripoutany za zbroj, sedlo doslo k samovolnemu vytazeni s rany. Po bodnem utoku navic nasledovala rez, kdy uz byl tenhle mec vlastne k nicemu

Kazde zvire dela jen to co umi od prirody, a co pak vycvikem podporis, kone kopou, kousou, koukni na hrebce ve vybehu. Nejake neobvykle triky naucis mozna konkretni zvire, ale tezko stovky. Z toho usuzuju, ze tak moc jini nebyli. Ze byl vztah pan a zvire, no nevim, na to potrebujes fakt hodne casu, asi to nebylo nejak moc idilicke. Navic vycvik musis udrzovat, rika se tomu "prijezdovani" a dela se to denne. Dneska jestli nekdo umi jezdit, tak nejspis honaci dobytka, pak crosscountry jezdci, asi hraci pola, tam bych asi hledal nejvic, nejaci artisti jezdi dokola, na perfektnim podklade a vetsinou v sedle nesedi. Otazka je taky co lze "udelat" a co jde delat bezne. Jsou kone, ktere tezko ucis i couvat, nebo se boji skakat, nebo nemaj dobrej krok na drezuru apod.Dokazu si docela dobre predstavit, co jde ze sedla udelat. Jak se da kun ovladat i co takove zvire dokaze. Ale jsou to porad ta sama zvirata a lide se taky nejak moc nemeni. Jezdec je efektivni v najezdu, ma prevahu proti pesakovi ve vysce, rychlosti, v tom ze se na vas vali pul tuny zive vahy. Kdyz ale kun zastavi, uz to neni takova legrace, o cemz se presvedcili casto francouzi ve stolete valce, nebo krizaci u nas proti husitum. Ostatne, anglicani, kdyz videli ze misto bitvy je pro utok jizdy nevhodne, normalne sesedli a sli bojovat opesali a .... vyhrali, nejednou.

Proboha, co je toto... greatsword... proč ne hezky česky flamberg, claymore nebo alespoň dvojručák?Navíc zdravý rozum má zjevně snad jen Dalcor. Bodnout někoho dvojručákem z koně... pokud stojíte o zápis do knihy rekordů, tak snad. Ale že se to nepoužívalo (a že se vůbec dvojručáky na koni nepoužívaly) má své dobré důvody. Na bodnutí stačí zbraň lehčí, lacinější, jednodušší, totiž takzvané kopí čili lance (a nemusí být nutně dragon). Meč na koni slouží k něčemu úplně jinému, totiž především k sekání, a sekat dvojručákem za této situace je dost neštěstí. Pokud jste milovníci reality, pak řeknete "fuj". Pokud jste maxiťunťové, pak bude ten dvojručák otrávený, opatřený výbušným ostřím, nebo tak něco.

K tomu najezdu jednoruc: standardni taktika, byl utok se savli naprazenou pred sebe. V Polsku by ji mohli nekteri veterani jeste pamatovat, protoze se uzivala minimalne od 18 do 20 stoleti vsude a v Polsku jeste za 2. svetove. Dlouha savle plus natazena ruka. Nebylo to jen kvuli efektu, byl to prvotni najezd s bodnou ranou misto kopim, pokud protivnik byl take na koni. Slo totiz o to, kdo zasahne prvni, a to mohl byt v te rychlosti zpravidla ten, kdo mel cepel dal nez protivnik. Protivnik tou dobou nebyl slon ani tank, byl "mekky" a ranu slo v potrebne mire udrzet a ihned pazi uvolnit. Savli pry slo az na vyjimky z rany zpravidla padajiciho soupere vytrhnout, casto jezdec proste jen povolenim ruky dovolil na zem padajicimu telu sklouznout a mohl plynule pokracovat v naprahu k seku.
Pokud slo o najezd k utoku "z chodu", byl vyhodnejsi naprah k seku ohnutou rukou (zhruba jak k facce, stejne jako kdyz chcete uderit z behu). To predpoklada, ze si muzete dovolit se nejprve dostat hrudi kone az za cil nez zautocite sekem. Bezny kavalerista nemel dve savle a zadne kavalerie si nemohly dovolit ztratit pul dostupnych zbrani v jednom najezdu. I kopi - bud zasahnete naplno, a pak musi byt souper prisroubovany, aby nevyletel a sam vam ze zbrane nespadl, nebo rana sklouzne, a pak vytrhavani neresite. Pochopitelne se stavalo, ze zbran uvizla, ale nebyla to zrejme ani vetsina pripadu, tim mene pak jasne pravidlo. Tolik aspon popisy bitev jizdy, co jsem dosud cetl. BTW = vybava kavaleristy: pistol/karabina a savle. Pistole byvaly obcas dve, delsi, s tezkou okovanou pazbou kvuli uziti nablizko, dokud byly zpredu nabijene, savle jedna.

Jakožto bývalý člen klubu historického šermu ale hlavně zastánce jakés-takés reality musím odpovědět ne.Samozřejmě můžü se pokusit jím jednoručně bodnout s obrovký postihem(-8 a víc) a hodem na Ride,ale stějnětak ho asi můžu hodit jako oštěp.Tahle diskuze je podle mě naprosto zbytečná.

Jinak alespon v mem hrani - paladinovi s mountem a vysokym riding skillem (rank nejmene 5, uroven skillu celkem ne mene nez 10, DC bude tak 15) to klidne dovolim, to je situace, kdy zvire vlastne neni tak docela zvire, vi, co ma delat a jak a netreba jakkoli se starat a jezdec se proste umi udrzet. Nikomu jinemu to nedovolim bez solidniho postihu na ride check, na utok a na poskozeni, takze mi unika, proc by to delal a nevzal si proste kopi :-). Navic, kopi ma styl a tradici, je opovrzenihodne brat si zbran pesaku na tak uslechtilou cinnost jako je vrazdeni z konskeho hrbetu.

Argo: to je technická drobnost, v anglických pravidlech DnD je ta zbraň prostě označená jako greatsword.

L.Z.J. já také nejsem pohoršen jen tím slovem, jak vidno... škoda, že tu není Wothan, aby pronesl zdrcující filipiku proti některým fantasy úletům. Když se to bere takto, pak je časem úplně jedno, jakou zbraň k čemu užijete. Se slušným bonusem lze protivníka bodat šípem nebo vidličkou, mlátit mušketou, metat po něm polní láhev nebo botu pomocí pružného ostří meče.

To je zajímavé, já si dokážu užít fatasy ztřeštěnosti i drsnou historickou realitu. Jen musím vědět, kde se zrovna pohybuji.K té historické realitě: teď trochu studuju dobu okolo roku 1000 př.n.l - doba temna v Řecku. A k tomu boji mě napadá, že mnohem dýl se koně používali k boji z vozu. Ono vynalét sedlo a výcvik koně, aby se dalo bojovat z hřbetu, nebylo jenom tak.