Tohle je zajímavé. By nebylo naškodu kdyby takhle svojí hru popsalo víc lidí, byto byl zajímavý studijní materiál :)

Tý jo, moc se s tím nemažete :) Super že vám to funguje.Jen malou poznámku v těm skill chalenge. Poslední dobou jsme s Almim přišli na způsob, jak se s tím vypořádat, protože nám to zpočátku taky dělalo docela problém. Nicméně, učenýmy slovy, je to řešení konfliktu, takže teď to funguje zpravidla tak, že si řekneme možné výsledky, pak se zjistí, co by to asi tak mohlo ovlivnit a nakonec stanovíme obtížnost a pokud možno i částečný úspěch. Tedy co se stane, pokud družina výzvu neprojede úplně. Hodně důležité mi přijde, aby hráči přesně pochopili, proč se co děje, tedy vazbu mezi úspěchy a dovednostmi a pak to, že jak vše proběhne je vlastně úplně na nich. Není to sice asi úplně správné pojetí non-combat encounterů podle 4e, ale nám se to hodně osvědčilo. Minimálně je to poprvé, kdy se hráči začali intenzivně zajímat o řešení konfliktů a to jsme zkoušel mraky metod.Co se mi nám poslední dobou navíc daří úplně skvěle, je propojit bojová střetnutí s činnosti mimo boj právě prostřednictvím nebojových střetnutí. Jakmile je nějaká záležitost s nejistým výsledkem, bum!, jednoduché střetnutí na 3 úspěchy, nakupování? - streetwise, bluf, diplomacy a hned se vím, jak to dopadlo. Nakoupili levně, nebo bylo málo zboží, už to není rozhodnutí GMa ale výsledek střetnutí, což je hodně pozitivní posun.

Já hrál skill encounter taky tak, že se řeklo, co je v sázce - jaké jsou ty hraniční výsledky (padouch bude lapen, padouch unikne) a pak se v rámci encounteru hledaly cesty, jak na to...

presne tak.

Tak, jsem to konečně pročet :)
V prvé řadě, neodpustím si jednu poznámku - cápu Quantine že máš vlastní styl a anglické termíny se ti nechce/nelíbí překládat... ale teda napsat pushovat a ani se u toho nezardít, to je síla! Tos mě dostal :))Ale jinak dobrej článek, máš švih :)
Co se mi hodně líbilo, bylo to pravidýlko pro nudu - hráč si vymyslí co chce, DM co hráč nechce a hodí se kdo vyhrává.. nádhera! Věřím, že to funguje, fakt geniální. Pro častou hru naživo super, kéž by nás to napadlo kdysi, když sme to taky zažívali, ty stavy že člověk chtěl hrát, ale přitom ho nic moc nebavilo.. :)Moc jsem nepochopil, kolik vás vlastně hraje. zdá se že hodně, když tolik rozebíráš, jak moc postavu připravujete nepřipravujete a jak dobře je zapamatovatelná? Pokud hrajete s hodně lidma a střídá se to, tak to chápu, jinak by mi váš styl připadal jako jeden velkej chaos. :)Nedivím se, že nepíšete cestopisy, ale ani mapy že si nekreslíte a neschováváte, to už mě udivuje :) hrajem podobně, objevujeme svět s tím, kam se družina dostává a postupně ho zabydlujeme, já jako vypravěč mám v hlavě jen hodně základní kostru. A je právě hrozně fajn i pro mě si zapsat bokem, co se ve hře objevilo, jaký řád, významná postava.. Čím víc těchto střípků je, tím je svět věrohodnější a je snazší a příjemnější v něm hrát. A nesouhlasím s tím, že ústní podání je dobré na to, aby přežily jen dobré věci! Velký omyl, já s mojí sklerózou jsem dávno smířen a sleduji díky tomu, jak si kolikrát i lidi s dobrým pamatovákem velmi překroutí co bylo dříve řečeno (a já mám zapsáno). A ne vždy si to zapamatují "lépe".
Přijde mi, že se tím trochu ochuzujete, občas objevujete Ameriku po stopadesáté první.. ale tak je to detail, v podstatě. A hlavně, když jste líný a není, kdo by to dělal, tož stejně není pomoci. :)

omlouvam se za to "pushování". "pushing your ideas" je primo fraze z play unsafe a nejak mi to utkvelo. (v clanku zeditovano na protlacovat)hraje nas jen 5 (+vyjimecne navstevy (cca dalsich 5 lidi)); ale ruku na srdce, casto hrac ani poradne, krom mechanickeho popisu, nevi, co je jeho postava zac - jak si ho pak maji pamatovat ostatni? (plati to pri prvnich trech-ctyreh sezenich, pak se postava vzdy nejak vykrystalizuje)S tim zapisovanim mas samozrejme pravdu. Osobne me to taky hodne mrzi. Prave ted po stodvacatetreti slibuji, ze si zacnu delat poznamky. :) (haha, tak sme se zasmali)zajimal by me vas styl! Jak hrajete?

Pche. Slabochu. To nás, co vklidu umíme soukovat agrární dymidže, tohle vůbec nemůže rozhodit. Na tomhle principu funguje celý jedno RPGčko pro děti - Shadows (dohromady 2 str A4 pravidel se všim všudy). Jenom teda se musim čestně přiznat, že mě až do přečtení článku vůbec nenapadlo přenést tuhle mechaniku někam jinam.

btw., pane korektore, co to je cápat?eh, jen hlodám :))

Sirien: že bych něco přehlédl? Inu je vidět, že jsem pospíchal na odpověď.. :)) Každopádně teď jsem to v článku nenašel, tak nevim co máš.
ty rejpale hlodavej :)))Co se našeho stylu hraní týče, Quentine, musel bych lovit těžce z paměti (a už jsem tu zmiňoval, jak mi funguje, že jo?) :) Už víc jak rok hrajeme jenom po netu, kde to je přece jen trochu jiné. Ale tak zkusím to.Odjakživa jsme se poměrně pravidelně střídali v roli Vypravěče. Dělal jsem to buďto já nebo kámoš. Každý máme vlastní svět a jsou tam jiné postavy. Používáme ale stejná pravidla a podobný styl, i prostředí, aby v tom nebyl moc velký zmatek. Mě baví nad světem přemýšlet, rozhýbat si ho tak, aby žil vlastním životem, aby neožíval jen kolem postav a jinak to byla mrtvola. Na druhou stranu jsem taky čím dál línější, :) takže to rozhodně nepřeháním.
Obecně to bývá tak, že si na základě postav, které si hráči udělali, určím nějaké nosné téma, základní velkou zápletku, kolem níž se to bude dlouhodobě točit. A k tomu si přidávám okolnosti a podružný zápletky/překážky šité na míru jednotlivým postavám. Máme různě aktivní hráče, proto se během hry snažím sem tam udělat situaci, v níž bude hrát prim vždy jiná postava družiny, aby se všichni cítili důležití. Jinak co se týče přístupu ke hře - už hodně dlouho nehrajeme moc často, takže jsme neměli důvod zavádět nějaké změny do klasického stylu Vypravěč povídá a vymýšlí si, hráči reagují. DM má totiž mezi jednotlivými hrami spoustu (až příliš) času si vymyslet milion věcí.. Mě to sice i trochu láká, vyzkoušet si všechny ty blbůstky, o kterých se tu tolik povídá.. ale ne zas tolik, abych měnil zaběhnutej systém hraní. Když už se sejdem naživo, tak se tak těšíme a užijem si to, že to fakt není nutný, spíš by to jen zdržovalo a budilo rozpaky.Jinak ohledně stavby příběhu - třeba hraní na Orionu bylo o tom, že postavy na 1. úrovni se shodou okolností všechny nachomýtly kolem nějaké patálie - a když jí vyřešily, tak dřív než začaly přemýšlet co dál, kam se vydat (z hlediska osobních motivací by se nejspíš měly rozdělit), tak je oslovil hodně bohatý místní kupec, jenž rozeznal jejich potenciál :) A vzal je do svých služeb. A tím to bylo daný, od té doby jdou tam, kam on jim řekne, chrání ho a na oplátku se nemusí starat o živobytí ani místo na slunci a ve společnosti. Já nemám žádné starosti s motivací a zápletkou, jeho obchody jsou rozsáhlé a jak postavy rostou, ukazuje se, že jeho nepřátelé taky nejsou žádní beránci a obchodník je využívá čím dál víc.
Vlastní hra je pak jednoduchá, jako nějaký tv seriál - začíná se vždy v sídle obchodníka, kde si postavy užívají lenošení, obskakování sluhama. Pak na ně obchodník vlítne, stanoví cíl tažení, navrhne a většinou i poskytne prostředky, jak se dopravit na místo a všechny podobné podružné záležitosti. Hráči to mají maximálně jednoduché, řeší jen vlastní splnění rozkazu - podrobnosti nechává obchodník na nich, samozřejmě. Konec dobrodružství je opět v sídle, kde jim obchodník poděkuje a zahrne je hmotnými dary nejrůznějšího charakteru :)
Bál jsem se, že tohle schéma se ohraje a jak budou postavy sílit, omrzí je taková služba, budou chtít rozepnout křídla.. ale omyl, maximálně jim to vyhovuje. :)Hm, tak se mi to nějak rozrůstá. Jestli přidám ještě větu, Sirien mě sprdne, že z toho moh bejt pěknej článek. :)))))

to nebylo v clanku, ale v tvym prispevku :)

nejaky plky z nasich her...postavy
prologue
epizoda I
epizoda II
epizoda III
epizoda IVale bohuzel nikdo nema chut psat poradne zapisy.

Q: aha, díky - takže je to ještě větší rejpal, než sem si myslel.. překlep v příspěvku!! :))

Musim rict ze i podle me je skoda ze svet ktery tak dlouho tvorite nikde neni zaznamenany kompletne. Je to jinak skvely clanek! V podstate rady a tak vubec si to zive predstavuju jak hrajete takhle volne nesvazane pravidlama :) V nasiskupince kdyz jsme jeste hravali kazdej den tak sem delal s pomoci PJ mapera. No nekdy jsem to nechal na nem, ale jinak vim ze jsme postupne plnili celkem velkou mapu sveta pribehama, postavama udalostma a stalo to zato. Treba sis mohl pri pohledu mapy rict kde jste zacinali a jak se to tam zmenilo a kam jsi dosel za tu dobu.

U nás je strašný problém spojit dohromady postavy tak, aby spolešně šly smysluplně za nějakým cílem a nikdo u toho neremcal nebo nebyl zabit nebo opuštěn : ) V podstatě taky pokud postavy nemají silný stimul ode mne, který musí být tak někde na úrovni jejich přežití, tak moc nespolupracují a často se pouští do sebe nebo řeší mocenské spory o to, kdo bude mít v družině hlavní slovo. Prostě těžká skupina individualit. Taky mě to občas pěkně s*re : ) Kdyby někdo věděl jakou hru pro tenhle styl doporučit byl bych mu neskonale vděčný :p (jinak hrajem většinou DnD 3.x, Fate)Co se týče herních stylů nebo preferencí je to takové zvláštní, protože jsem předchozí svůj styl opustil, ale nový jsem nenašel, takže se tak nějak pomalu hledám. Celkem nemám problémy zavádět v družině mechanismy nebo triky, které jsou v něčem pro hru zajímavé. Jinak hrajem hodně celkem s účastí metagame i když mám zásadu neříkat metagame to, co by nešlo vyřešit ingame mezi postavama. Na roleplay nemám nároky, každý ať si najde svoji linku, kde se cítí nejpohodlněji (v popisech, vyjadřování za postavy atd..) Jinak hrajem 3.5 a s posledním sezením přemýšlím že by se přesedlalo na 4ku, protože kombení s postavama v boji se hráčům celkem líbí. Ve fate hrajem více příběhověji.Co se týče kampaní a světů, no nejsem žádný světoborec : ) Při posledním tažení jsem hráčům pod pokličkou příběhu a pozadí házel do hry encountery a byla docela zábava ,-) Na vymýšlení světa jsem celkem málo vytrvalý, takže se orientuju na oneshoty.A jinak je u nás ještě celkem velká úmrtnost postav - z různých důvodů, takže hrajem tak, že nová postava se tvoří na takovém levelu jak jsou ostatní spoludružinníci.

jonka: mě se osvědčilo jedno řešení. Záleží kolik máš hráčů, když méně, přesvěč válečníka a healera (máš-li kněze léčitele), aby to byli oni kdo spolupracují a pak jim přidej jednoho spolehlivýho damage dealera. Tahle trojka ať se stará jen o sebe. Ostatní časem zjistí, že svými výpravami za dobrodružstvím ohružují jen sebe. Obecně se dá říct, že kam nejdou hlavně ti první dva (fighter/healer), tam má družina malou šanci uspět. Tenhle recept funguje prakticky s jakoukoliv dvojicí či trojicí hráčů, protože zbytek se nabaluje na ně. btw, to proč hráči spolupracují je na nich. Pokud chtějí hrát konfrontačně, tak asi hrají špatnou hru. Tady mi dobře funguje jeden způsob "seznámení". Normálně je hoď do hospody, řekni že se neznaj a ať se seznámí. Když budou dělat drahoty, tak jim řekni, že si právě všimli tajemné postavy, která mluví se skupinkou dobrodruhů, pak si plácli a odchází. Hospoda se za chvíli zavře, co budete dělat? Jdete spát? Hmm, nazítří se nic neděje ... . Nemáte peníze? No jediný způsob jak si něco málo vydělat je vyčistit stoky :). Za směšných 10gp na hlavu a když přijdou zpátky do hospody, bude tam oslavovat ta sdruhá skupina. Tohle jim snad už dojde :). Hlavně se nenech nahnat do situace že ty jsi ten, kterej je má bavit. DnD je společná zábava, vztahy v družině si vytváří hráči. Nemusí to být beránci, ale důvod proč jsou spolu mít musí. Normálně taky nejdeš nikam s člověkem o kterým výš, že je schopen ti vrazit kudlu do zad. A pokud ano, je to trošku jiný příběh o jiných "hrdinech"

Recept spojenia na zaklade fighter/healer a ostatni nech zistia ze je pre nich herne najvyhodnejsie sa drzat s touto dvojkou ... mno.To funguje ak su hraci gamisti. Pristupov je vsak viac, takze Jonka by mal najprv zistit preco sa jeho hraci brania spolupraci (z nutenej spoluprace by som aj ja narobil pracliky). Pre mna musi mat zmysel aby postavy boli spolu ... a pod zmyslom nevidim ze ty si damage dealer, ja tanka a tu mame healera. Parada sme druzina. Podme do dungeonu o chvilu bude respawn. Ak sa hraci stavaju proti spolupraci z dovodu vlastnej agendy (Co mna zaujima ze nejaky okoloiduci paladin chce ist zachranit svoju sestru z miesta xy a ze carodej tuzi po artefakte z dungeonu yx ked ja chcem z pomsty zlikvidovat guildmastra assassinov). Jasne moze sa stat ze sa v krizovej situacii spoja (vo vazeni) a budu postupovat spolocne ... az kym krizova situacia nepominie a potom opat kazdy chce riesit svoje, alebo kym neprevladne gamisticky pohlad, ci sa hrac nenastavi do pozicie "nechcem trhat partu ved ono sa to nejak vyvrbi". Ale ak ich agendy prepleties uz je tu iny motiv aby zostali spolu ako gamisticky, alebo ohrozenie zivota/slobody.Tak sme hrali trebars Tros. Kazda postava bola uuplne ina s totalne odlisnymi cielmi, presvedcenim a sposobom riesenia problemov. nebol problem ze prve dve sesny sme nehrali spolu ako druzina. Strihali sa sceny a ostatni hraci hrali menej podstatne NPCcka. Nikto sa nenudil a vytvorilo sa dostatok materialu z agend jednotlivych postav ze ich GM mohol zacat zamotavat spolu. Cize ja by som proste netlacil postavy na jednu hromadku od zaciatku ak im to nevonia (niektore postavy mozu mat vzajomny putajuci vztah definovany uz backgroundom co je tiez fajn) a skusal hlavne riesit to co ich zaujima. Vztahy pridu same az sa zacnu krizit a spajat ich zaujmy.

Je to asi tak jak říká Aljen. Hráči si vymyslí background a motivy postav a potom zjistí při "zásadovém rolaplayingu" že si s některýma postavama nesednou a někdy to skončí i tak, že se skupina rozdělí. Já už jsem celkem rezignoval na to něco s tím dělat a nechávám to na hráčích, ale hra tím trochu trpí. Řek bych že je na to jednoduchý recept a to upřednostňovat v rámci agend, motivací a cílů postavy nejdříve družinu až potom vlastní zájmy. Když v družině jsou ale paličáci, kteří to dělaj naopak a upřednostňujou roleplaying charu vlastní postavy nad ohledy družiny pak se není potřeba divit, že se skupina rozpadá...

1) propojit jejich cile, i kdyz si postavy nemusi uplne sednout, nebo maji jine motivace (mountain witch)
2) lehce se ke spolupraci dometagameovat (treba i po dohode s DM)
3) hrac je autor postavy. Postava nechce spolupracovat. Hrac leti z balkonu :)

osvědčený recept je společný nepříjemný úděl...nejlépe společné vezení, vyhnanství, loď, hrad v bouři, aréna, zverbování do armády do stejné jednotky....společný boj, útěk, bolest, prokletí... je nakonec spojí

@Merlin: moze a nemusi. V kazdom pripade to povazujem za dost nasilne. Ak to zostane len na tejto baze tak sa to podla mna s urcitym typom hracov musi rozpadnut. Ak sa prida prepletenie agend tak to bude fungovat (okrem hracov co su prilis tvrdohlavi a chcu riesit len to svoje - do hracov pocitam aj rozpravaca ;) )