Jerson AFAIK mluví o tom, jak co nejlépe zacílit na nové potenciální hráče, kteří nejsou D&D fantasy pozitivní. Takže argumentovat tím, že D&D fantasy RPGčka jsou zdaleka nejrozšířenější, je sice fakticky správně, ale není to k tomu moc relevantní.


Jerson píše:
Svět za reálným světem - tam se schová cokoliv od Harryho Pottera, přes upíry, vlkodlaky, duchy, mágy, podsvětí, démony, atd.

Tohle má velkou výhodu v tom, že to v podstatě dělám a hraju.

Přemýšlím teď nad tím, jak moc se inspirovat historickými prameny o magii a reálnými magickými tradicemi. Problém totiž je, že reálná magie je hodně přízemní, zejména směrem k současnosti. Nejsem si jistý, jak moc by hráče bavilo hrát postavy, které vlastně nic moc zázračného neumí.

Quentin píše:
2) tím trapnější je všechen roleplay (připomíná to uncanny valley)
Možná je problém v Tvém referenčním rámci. Když RPGčka co jsou fantasy a space opera přirovnáváš k... well, fantasy a space opeře, zatímco RPGčka co jsou zasazena do současného světa přirovnáváš k realitě, tak to samozřejmě nesedí.

Přitom sem si nevšiml, že bys stejným způsobem nadával na seriály jako Castle, Person of Interest, X-files/Fringe, Gilmore girls... tyhle všechny jsou přitom zasazena do reálného světa úplně stejně, jako RPGčka z reálného světa. A jejich realističnost a smysluplnost interakcí postav jsou přitom taky často dost pochybné.

Cor (nepřihlášen) píše:
Nebo narážíš na podobnou myšlenku, jaká se vyskytuje v tématech o crossgenderu a sice, že u fantasy jsou na tom všichni, co se týče imaginace teoreticky stejně (všichni ví kulový, jaký je to být elf), ale u "opravdových věcí" někteří hráči mají lepší představu jak se lidé chovají a jak jednají a jak některé věci fungují a tak je pro ně cizí RP nevěrohodné?
Just for the record... větší problém s crossgender je podle mě ten, že do her občas vstupují různé typy mezilidských interakcí s určitou úrovní intimity (ani nemusí být nutně sexuální nebo tak něco) a hrát takovou interakci vůči postavě s opačným pohlavím než je pohlaví hráče je prostě weird.

Jerson píše:
Proč tedy fantasy seriály nepřeválcovaly ve sledovanosti seriály z reálného světa?
No nevim... ono to je často tim, že se to "fantasy" vezme a zabalí se to do úhledného balíčku který zdánlivě připomíná realitu. Mám tím namysli, že spousta úspěšných seriálů co se tváří že jsou z reality má k realitě skoro tak daleko, jako Xena princezna bojovnice, popravdě někdy mám dojem, že skoro i dál.

Tady je problém toho co je obsah (podstata věci co do nějaké realističnosti) a co je forma (kulisy do kterých to vpálíš). Většina lidí co jsem si všiml hodnotí realističnost převážně podle těch kulis (podobně jako dokáží nadávat na děcka že na compu hrajou MMO RPGčko v turnaji, ale pak si sami sednou před bednu a přijde jim vpohodě čumět na fotbal). Řekl bych, že z toho i vyplývají nějaké užitečné věci týkající se zasazování her pro nováčky...

Jerson píše:
Nerozumíme si - pro tebe je "Fantasy" specificný žánr. Ale lidé o kterých mluvím do toho hážou i sci-fi, horror a řadu dalších žánrů, které se odlišují od reality.
K odlišení se pro tenhle souhrn používá slovo "fantastika" nebo zkratka SFFH (Science fiction, fiction, horror). Jen tak kdybys chtěl zmírnit komunikační třecí plochy :)


ShadoWWW píše:
V USA existuje hromada příležitostí hrát i jinou než fantasy hru na hrdiny, a přesto zhruba 70% hráčů hraje fantasy.
Já bych hrozně rád hrál scífka, ale věř tomu nebo ne, na hraní scífka mám tak 3x větší problém sehnat lidi než na hraní, než kdybych chtěl hrát nějaké fantazy nebo WoDčko.

DnD a Pathfinder nejsou univerzální systémy ale fantasy systémy a když většina hráčů okolo hraje tyhle, tak holt jdeš a hraješ tyhle. Rozmach SW nastal v momentě, kdy se přenesly na platformu d20 a staly se tak dostupnější právě téhle většině.
Tohle je prostě otázka platformy a jejího rozšíření. Nové sociální sítě jsou implicitně vytlačené FB, protože FB má každý - je jedno jak je dobrý nebo špatný nebo whatever, prostě tam ty lidi sou. Bing může být super vyhledavač, jenže všichni sahají po Google, protože to je za ty dlouhé roky zažitá convenience.

Tolik k hledání jakýchkoliv jiných důvodů pro to, proč jsou fantasy RPG úspěšná - všechno ostatní mi přijde jen jako teoretické cucání z prstu, tohle je realita kterou vidim sám a která prokazatelně funguje u hromady jiných věcí.

Jerson píše:
A řekni mi - kolik je v USA RPGček, ve kterých si můžeš zahrát třeba doktora House? Nebo vyšetřovatele reálných zločinů? Nebo holky v domácnosti? Školačky?
Tak zrovna tohle třeba Fate zvládne dost na pohodu. Problém je, že tuhle modulaci ještě nikdo neustanovil, nejspíš protože to aktivním lidem ve Fate komunitě nepřijde nijak hodnotné pro ně nebo ostatní v komunitě a že by se to líbilo/hodilo lidem mimo komunitu je netrápí...


Ebon Hand píše:
jak pracovat s dějem, dramatem, atmosférou a colorem
tak "colorem", jo? :D

Potřes si rukou s Honzou s jeho "policajti tam interviewujou vitnesy" a vítej mezi námi teorií dotčenými :p


Sarsaparillos píše:
3. Setting a Systém
Díky, tohle je myslím docela cenný postřeh k mému původnímu tématu :D


York píše:
Problém totiž je, že reálná magie je hodně přízemní, zejména směrem k současnosti.
:D možná, když o tom studuješ akademické prameny co to popisují z venku. Když se podíváš na to, v co lidi různě skutečně věří nebo co se vyznávalo, tak to je docela dost silný.

Má to jinou formu, nejsou to firebally, ale... hele víš co? Založ na to téma, to bude docela zajímavej pokec :p

Ebon Hand píše:
Jersone, všichni ví, že tvé zkušenosti s RPG jsou dlouhodobě velmi osobité a nedají se paušalizovat na celou komunitu. Už od tvých zážitků z Dračáku. :-)
Popravdě, je to ještě mnohem víc mimo mé zkušenosti i představivost. Dneska jsem mluvil s holkou, která dlouhodobě (sedm let) hraje na serveru RPG o zpěvácích korejské hudební skupiny. Těch serverů či stránek existují desítky či stovky, hraje na nich od dvaceti do třeba 100 lidí, úplně mimo všechno, o čem jsem dodneška slyšel.

Jo, a zřejmě 95% hráčů na netu (přesněji na FB) jsou holky. Když jsem naposled sháněl spoluhráče na FB, tak se mi jich během dvou dnů přihlásilo dvanáct. S šesti z nich teď hraju v jedné skupině, další čtyři jsem musel odmítnout. Věk 18 - 26 let.

...možná bysme se měli přestat pokoušet otevírat Pandořiny skříňky a hezky mezi nás a okolní svět předsunout ty nejvíc hardcore dračákysty? (Chci tím říct... bylo by hezké, kdyby nás bylo víc a genderově vyrovnanějc, ale zpěváci korejské hudební skupiny? A to teď neřeším, že je korejská hudba naprosto příšerná - srsly, jediná věc, co mě štvala v mém oblíbeném korejském Barbeque grill baru...)

není většina RP MMORPG fantasy?

Píše:
Proč tedy fantasy seriály nepřeválcovaly ve sledovanosti seriály z reálného světa?
Proč by měly? Seriály jsou zcela jiný typ zábavy. Tedy demografická skupina potenciálních konzumentů seriálů má pravděpodobně zcela jiné složení. Seriály jsou pasivní, narozdíl od RPG, které jsou aktivní. Ergo je tu nějaký filtr.

Co se týče aktuální (nikoliv potenciální) demografické skupiny, která seriály sleduje, je celkem rozsáhlá a snad i poměrně dobře kopíruje demografické složení populace. Tady nejspíše bude částí efektu i to, že seriály jsou mnohem masivněji rozšířené, díky televizi atp.

Ten rozdíl ve potenciální skupině je asi jako mezi lidmi, co píšou knihy a čtou knihy (ačkoliv lehce mírnější). Knihy četlo a čte hromada lidí, ale jen malý výsek z nich knihy skutečně píše. Nebo jen krátké povídky.

Píše:
Popravdě, je to ještě mnohem víc mimo mé zkušenosti i představivost. Dneska jsem mluvil s holkou, která dlouhodobě (sedm let) hraje na serveru RPG o zpěvácích korejské hudební skupiny. Těch serverů či stránek existují desítky či stovky, hraje na nich od dvaceti do třeba 100 lidí, úplně mimo všechno, o čem jsem dodneška slyšel.

Jo, a zřejmě 95% hráčů na netu (přesněji na FB) jsou holky. Když jsem naposled sháněl spoluhráče na FB, tak se mi jich během dvou dnů přihlásilo dvanáct. S šesti z nich teď hraju v jedné skupině, další čtyři jsem musel odmítnout. Věk 18 - 26 let.

Můžeš vytvořit nějaký průzkum? Ať to není jen zprostředkovaný dojem. Možná jsi zrovna v nějaké velmi konkrétní bublině, možná v konkrétní bublině jsme my ostatní. Možná jen nevíme, o konkrétní bublině, která obklopuje planetu, protože jsme se nahóru nikdy nepodívali.


Ale zpět, jakým způsobem hrajou? A je to vůbec ještě to, co nazýváme RPG? Třeba bude přehodnotit definice na nějaké "Hraní příběhů" a pak "Pravidlové hraní příběhů". Protože ty zmíněné skupiny můžou mít zcela odlišné touhy, zájmy, styly a hledat zcela odlišné věci, než tradiční RPG do takové míry, že se může jednat o zcela rozdílné skupiny, bez možnosti nějakého propojení.

Colombo píše:
Ale zpět, jakým způsobem hrajou? A je to vůbec ještě to, co nazýváme RPG? Třeba bude přehodnotit definice na nějaké "Hraní příběhů" a pak "Pravidlové hraní příběhů". Protože ty zmíněné skupiny můžou mít zcela odlišné touhy, zájmy, styly a hledat zcela odlišné věci, než tradiční RPG do takové míry, že se může jednat o zcela rozdílné skupiny, bez možnosti nějakého propojení.
Pokud máš FB, podívej se sem, co se tam hemží za inzeráty. https://www.facebook.com/groups/254125168079819/

Když to shrnu, vypadá to asi následovně: Hraje se ve dvojicích po soukromém chatu (zprávách), nebo ve větších skupinách. Hráči se dohodnou na optimální délce postu (od pár řádků po wall of text) a na střídačku dávají dohromady příběh. V podstatě se jedná o kolektivní psaní povídky z pohledu postav. Systém vyhodnocování není žádný. Pravidla ošetřují jen formu komunikace, nějaké etické standardy a to je tak všechno.

Takže ve výsledku se jedná o lidi (a ano, převažují tam dívky, co jsem se tak díval), kteří mají docela bohatou fantazii a často i literární talent. Zpravidla chtějí více času na rozmyšlení příspěvku (asi jim nepůjde moc improvizovat), zůstat v maximální anonymitě (nakolik to FB a různá specializovaná fóra dovolují), nezatěžovat se systémem, taktikou a vyhodnocováním.

Bylo by určitě zajímavé zjistit, nakolik se množina těchto lidí prolíbá s RPG hráči ve zdejším pojetí. Řekl bych, že půjde o malé číslo.

Píše:
(a ano, převažují tam dívky, co jsem se tak díval) ... prolíbá s RPG hráči
To se ti moc hezky povedlo:)

sirien píše:
Chci tím říct... bylo by hezké, kdyby nás bylo víc a genderově vyrovnanějc, ale zpěváci korejské hudební skupiny?
To je extrém - ale dovedeš si představit, že je tu 100 lidí, kteří hrajou z našeho pohledu tak extrémní a okrajový "setting"? ve srovnání s některými klasickými papírovými RPG je to pak už dost velká skupina.
Třeba HP školy u nás hraje určitě několik tisíc hráčů (tedy hlavně hráček). Možná víc než DrD+.

Colombo píše:
Můžeš vytvořit nějaký průzkum? Ať to není jen zprostředkovaný dojem. Možná jsi zrovna v nějaké velmi konkrétní bublině, možná v konkrétní bublině jsme my ostatní. Možná jen nevíme, o konkrétní bublině, která obklopuje planetu, protože jsme se nahóru nikdy nepodívali.
Pracuju na tom, ale vzhledem k tomu, že musím napřed navázat osobní kontakt s jednou každou respondentkou (protože na nějaké dotazníky a podobné věci tyhle hráčky neodpovídají, ani neodpovídají neznámým lidem na vlezlé otázky), tak to jde dost pomalu. Nicméně se mi postupně otvírají další a další RPG světy, které tu zjevně už pět či sedm let fungují a doteď mě zcela míjely.

Colombo píše:
Ale zpět, jakým způsobem hrajou? A je to vůbec ještě to, co nazýváme RPG? Třeba bude přehodnotit definice na nějaké "Hraní příběhů" a pak "Pravidlové hraní příběhů". Protože ty zmíněné skupiny můžou mít zcela odlišné touhy, zájmy, styly a hledat zcela odlišné věci, než tradiční RPG do takové míry, že se může jednat o zcela rozdílné skupiny, bez možnosti nějakého propojení.
To je právě věc, která mě zajímá. RPG to je. Je to hodně RP. O pravidlech tam na druhou stranu není ani slovo, ne ve smyslu, v jakém je používáme my. HP? Ani neví, co to znamená? Povolání - no jasně, pokud pracujou, tak mají povolání. Dovednosti? Samozřejmě, ale co tím jako myslím? Výběr z omezeného seznamu a nějaké číselné hodnocení? A tomu jako říkáme roleplaying, číslům na papíře? Trochu to parafrázuju, část z těch holek má zkušenosti s Dračákem, ale už jsem se taky setkal s tím, že dotyčná nevěděla, zda nějaké stolní RPG vůbec hrála, protože neví, jak to vlastně má vypadat.

Sarsaparillos píše:
Zpravidla chtějí více času na rozmyšlení příspěvku (asi jim nepůjde moc improvizovat), zůstat v maximální anonymitě (nakolik to FB a různá specializovaná fóra dovolují), nezatěžovat se systémem, taktikou a vyhodnocováním.

Ne - dokážou odepsat wall of text na mobilu tak rychle, jak to já sotva dávám na počítači, včetně rozmyšlení.
Ne - improvizují mnohem snáz než třeba já. Nepopíšeš něco o své postavě? Nevadí, doplní si to samy a hraje se dál.
Ne - setkal jsem se jen s tou jednou, která vysloveně napsala, že u nich platí pravidlo nepátrat po žádných informacích o hráčích postav (třeba proto, že se hráčky v reálu nemusí ani cítit, tak aby spolu mohly bez potíží hrát). U jiných vím věk, u poloviny z nich znám reálnou podobu a jméno (aniž by to samé znaly o mě - některé ke mě mluví jako k holce i po týdnu hraní mužské postavy, dokud je neupozorním, že jsem muž). U některých toho vím ještě víc.
Ano - systém, taktika a vyhodnocování vůbec neexistuje. Jde jen o roleplaying, a to třeba i v souboji. A samozřejmě neexistuje žádný Vypravěč.

Styčných bodů s hráči v našem pojetí je velmi málo, a to i v případech, kdy jde o bývalé Dračákistky (těch 5% kluků můžu s klidem ignorovat, je to pro ně okrajová skupina. Občas říkají, že věrněji hrajou kluky, občas, že hra s klukama za nic nestojí, protože neumí popisovat.)

Jerson: A je to vůbec hra, když se to neřídí žádnými pravidly? Na mě to působí spíš jako kolaborativní tvorba příběhu než jako hra. Napovídá tomu i to, že nerozlišují mezi RP a RPG a že nejčastěji hrají ve dvou (vytváření příběhu ve dvou, kdy se vzájemně doplňují, je jistě snazší a zábavnější než tvorba třeba ve čtyřech nebo pěti).

Heleď Jersone,
a nehrajou ty holky náhodou takové ty vyprávěcí příběhy co se hrajou i na serverech jako je třeba Andor, Abarin, Aragorn apod? Znáš tyhle servery?

Tam jde taky o RPG, ale můžeš si vyprávět opravdu jakýkoliv příběh a právě třeba styl Naruto a podobné asijské nesmysle tam docela frčí. Sice je to asi u mladších lidí, jednotlivé příběhy mají rychlou úmrtnost, ale prostě to frčí. Pokud je tenhle styl hraní umožněn i na jiných serverech, bude to mít jen podobně početnou hráčskou základnu, páč tolik těch lidí zase neni, málokdo to zná, i když třeba já jsem tam strávil nemálo času.

ShadoWWW píše:
A je to vůbec hra, když se to neřídí žádnými pravidly? Na mě to působí spíš jako kolaborativní tvorba příběhu než jako hra.

Otázka je, kde je ta hranice. Kdybys byl na našem sezení tohle pondělí, asi by ti to přišlo úplně stejné - za celý večer ani jeden hod kostkou, ani jedna situace, kde by do hry přímo zasáhla pravidla.

(A není to až taková výjimka, v téhle kampani většina her vypadá takhle.)

2York: Na vašem sezení jsem nebyl, ale zrovna jak popisuješ Dakaru, tak naopak jsou ve hře pravidla téměř neustále.

Ty se na každou akci podíváš, ohodnotíš její obtížnost a když je (teď nevím přesně) stejně obtížná jako tvůj skill, případně s bonusem +2 za popis, tak ji vyhodnotíš jako úspěšnou. Znamená to ale, že ty vlastně vše hodnotíš a na vše využíváš mechaniku, jen si neházíš. A úmyslně jsi tak pravidla nastavil, takže vlastně děláš pravý opak, než jak to hrají zmiňované dívky na netu. Ty máš vyhodnocení na stole neustále.

Jerson píše:
Popravdě, je to ještě mnohem víc mimo mé zkušenosti i představivost. Dneska jsem mluvil s holkou, která dlouhodobě (sedm let) hraje na serveru RPG o zpěvácích korejské hudební skupiny. Těch serverů či stránek existují desítky či stovky, hraje na nich od dvaceti do třeba 100 lidí, úplně mimo všechno, o čem jsem dodneška slyšel.
Tohle nemohu posoudit, to co popisuješ pro mě není RPG, je to jakási forma kooperativního psaní, nebo jak bych to napsal. Za sebe obecně vyznávám jako RPG pouze společné hraní u stolu, cokoliv přes net mě nezajímá, chybí mi tam interakce hráčů nejen slovem/psaním, ale též nonverbálně, výrazy tváří, vyhrožování, pocit zlověstného okamžiku, nervozní poposedávání hráčů, otírání zpocených dlaní, dramatické pauzy, než řeknu umíráš :-), celkově společně budovaná atmosféra. Kostky mi hru netvoří, tyhle interakce ano.

Arten: Jako v každé hře i tady je velký rozdíl mezi přečtením pravidel a vlastním hraním. Tohohle jevu ostatně cíleně využívám (tedy toho, že když si ta pravidla přečteš a začneš podle nich hrát tak, jak píšeš, tak brzo dojdeš do stavu, kdy budeš hrát tak, jak píšu já).

Stejně tak je záměrné to, že v drtivé většině případů dostaneš stejný výsledek, když pojedeš přesně podle vyhodnovacího algoritmu "as written", jako když to odhadneš. To byl ostatně hlavní cíl, se kterým jsem to tvořil.

ShadoWWW píše:
A je to vůbec hra, když se to neřídí žádnými pravidly?
Pravidly se řídí, jen ne pravidly ve smyslu mechaniky. Jestli to nechceš považovat za RPG, aby ses tím nemusel zabývat, tak klidně, ale já to za RPG považuju. Totéž platí i pro Ebona - holky které hrály i stolní RPGčka mezi nimi a těmihle hrami nedělají žádný rozdíl. A pokud dokážete říkat RPG i PC hrám, ve kterých technicky o žádný roleplaying nejde, tak nevím v čem máte problém s tímhle?

Tarfill píše:
Heleď Jersone,
a nehrajou ty holky náhodou takové ty vyprávěcí příběhy co se hrajou i na serverech jako je třeba Andor, Abarin, Aragorn apod? Znáš tyhle servery?
Abarin znám, na Andoru jsem měl vstupní číslo 03 (třetí uživatel po zakladateli a své tehdejší holce), a je to trošku, ale fakt jen trošku podobné. Co vím, tak na těchhle herních serverech probíhaly v podstatě klasické hry, jen místo mluvení se psalo, ale pořád tam byl Vypravěč a pravidla, navíc tam byly i další funkce napasované přímo na Dračákovské mechaniky. To tady není.

Tarfill píše:
Sice je to asi u mladších lidí, jednotlivé příběhy mají rychlou úmrtnost, ale prostě to frčí.
Co je to "mladších"? 28 let? S jednou patnáctiletou holkou hraju hru ve stylu K-Paxu už měsíc prakticky každý den, ona sama hraje s kamarádkou už asi dva nebo tři roky. Já z toho nemám dojem, že by těch lidí bylo tak málo. Ono to není podle čeho odhadovat, když mám fakt jen kusé údaje, ale počty takových hráčů můžou jít snadno do tisíců.

Ebon Hand píše:
Za sebe obecně vyznávám jako RPG pouze společné hraní u stolu, cokoliv přes net mě nezajímá, chybí mi tam interakce hráčů nejen slovem/psaním, ale též nonverbálně, výrazy tváří, vyhrožování, pocit zlověstného okamžiku, nervozní poposedávání hráčů, otírání zpocených dlaní, dramatické pauzy, než řeknu umíráš :-), celkově společně budovaná atmosféra.
Co mám dělat, když jsou všichni hráči někde v Háji nebo na jiném místě Prahy. Lepší přes net než vůbec. Kromě toho to má zase jiné možnosti - třeba že jsem si poprvé v životě zahrál ženskou postavu, kterou bych jinak v RPG nedal (a taky jsem byl proti crossgenderu, protože se to dost pozná. Tady jsem si vyzkoušel, že ani šest holek za týden nepozná, že sedmou hraju já :-)

A samozřejmě sonduju, zda a jak moc by bylo ochotné hrát i stolní RPG.

Není úplně pravda, že by neexistovala žádná rpg z reálného světa - westernový Boot Hill (1975) byl jedním z prvních RPG vůbec, r. 1980 vydali v TSR špionské Top Secret, během d20 boomu docela jel Spycraft. O New World of Darkness níže. A samozřejmě, technicky každé univerzální rpg je ti schopné poskytnout hru z reálného světa.

Pokus emulovat známé seriály tu byl taky, kromě SF Battlestar Galacticy a Firefly třeba Smallvile nebo Buffy (což sice obojí obsahuje fantastiku, ale není to úplně hlavní pointa), úplně z nefantastického světa bylo Leverage RPG, podle stejnojmeného seriálu (u nás Dokonalý podraz). Mimochodem se na tom podílel Rob Donoghue, což mě přivádí k Fate.

Krom toho i u nás máš Střepy snů a kdybys šel dál tímhle směrem, najdeš spoustu dalších storygames zaměřených na emulaci seriálů a filmů, ale obávám se, že cestou taky poztrácíš dost velkou část hráčů. Přesto, pokud na to seženeš skupinu, tak Hillfolk je hrozně hustý.

To je jen co mě teď tak napadlo, asi by jsi toho našel víc.
Jerson píše:
Jinak WoD není úplně to, co jsem měl namysli - to je svět už docela dost profilovaný a hraješ v něm už od začátku neobvyklou postavu - upíra, vlkodlaka, nebo alespoň člověka s nadpřirozenými schopnostmi. Já tu mluvím o RPG, kde začneš hrát úplně normálního člověka v normálním světě. Samozřejmě se těžko statisticky dokazuje, že by něco takového mohlo mít úspěch, když neexistuje žádné RPG z normálního světa.
(Nový) World of Darkness, resp. jeho základní příručka je naprosto přesně co máš na mysli - celá ta pravidla jsou napsána ve stylu "parta normálních lidí řeší nějaké podivné věci, co se kolem nich dějí". Nejsou tam žádné supernaturální schopnosti a celé je to spíš o tajemnu (nepočítám-li že pro vypravěče jsou tam asi na pěti stránkách pravidla pro duchy) a dá se to úplně v klidu hrát (a mnohdy taky hraje) coby normální "mortálovká kronika", buď jako předstupeň k tomu než ze z těch lidí stanou upíři, vlkodlaci, ... nebo zcela samostatně.

A je to venku od 2004, v ohromném nákladu (na poměry rpg), a svého času to patřilo do top 5 nejprodávanějších rpg, takže bych skoro řekl, že všechno co píšeš už se vlastně zkoušelo. A mělo to docela velký úspěch, i když přímo revoluce to nebyla (tedy byla, ale už o nějakých deset let dříve, poté co vyšla kultovní Vampire the Masquerade).
Jerson píše:
Popravdě, je to ještě mnohem víc mimo mé zkušenosti i představivost. Dneska jsem mluvil s holkou, která dlouhodobě (sedm let) hraje na serveru RPG o zpěvácích korejské hudební skupiny. Těch serverů či stránek existují desítky či stovky, hraje na nich od dvaceti do třeba 100 lidí, úplně mimo všechno, o čem jsem dodneška slyšel.

Jo, a zřejmě 95% hráčů na netu (přesněji na FB) jsou holky. Když jsem naposled sháněl spoluhráče na FB, tak se mi jich během dvou dnů přihlásilo dvanáct. S šesti z nich teď hraju v jedné skupině, další čtyři jsem musel odmítnout. Věk 18 - 26 let.
A tím se pomalu dostáváme k jádru věci - potřebují tihle lidé vůbec nějaký předepsaný setting? Pravidla? Rozhodovací mechaniky? Nehodilo by se jim spíš třeba nějaké vychytané rozhraní pro post-by-post hry, kdyby jsi tenhle typ hraní chtěl nějak výrazně podpořit?

Jako nechci říct že bych hrozně rád nepřečetl co jsi tu napsal, ale zároveň mi co píšeš nepřijde jako zase takový objev. Roleplaying je přirozená věc, a roleplayujících lidí potkáš hodně, aniž si to vůbec uvědomuješ - ono když si roleplayujete intimně doma s přítelkyní, tak se o tom na veřejnosti (většinou) zas tak šířit nebudeš. "Ti divní" nicméně nejsou ostatní lidi co roleplayují bez pravidel a kostek, ti divní jsme my hráči RPG, protože nám nestačí roleplayovat, ale musíme do toho z nějakého důvodu tahat to "game" a mnohdy přímo wargame prvky. A dlouhosáhle řešíme wtf záležitosti jako "podle jakých pravidel budeme hrát" nebo "jaký setting".
Jerson píše:
Nevím jaké máš zkušenosti ty, ale než se z hráče skutečně stane hráč, musí projít několika koly jakéhosi výběrového řízení, od prvotního představení, přes představení pravidel, tvorbu postavy a první hru. Když budeme brát jen výsledek, tak ano, fantasy asi je nejhranější, ale v průběhu tohoto výběrového řízení už odpadly dobré dvě třetiny potenciálních hráčů.
A v kterém hobby ne? Kdysi jsem začal chodit do thajskýho boxu, dostal jsem se přes kola "udělat si čas", "koupit si rukavice", "nevykašlat se na to po krušných začátcích", ale kolo "trenéra zajímaj převážně lidi, kteří chtějí do zápasů, zbytek tam má proto že každá koruna dobrá" už jsem nedal, zvlášť když tam z podobných důvodů přestali chodit lidi co jsem znal. Svým způsobem jsem na to tehdy taky zanevřel a řekl si, že to není sport pro mě, i když vlastně nešlo o sport a tuplem ne o to, jako barvu měly tatami.
Ebon píše:
Óóó, svatá prostoto, vítej mezi procitnuvšími. :-)
Děkuji za přivítání, ale já už jem z Matrixu vypadl nějakou dobu zpátky :)
sirien píše:
...Rozmach SW nastal v momentě, kdy se přenesly na platformu d20 a staly se tak dostupnější právě téhle většině.
Čistě technicky rozmach SW nastal když West End Games udělali svoje d6 Star Wars. Vím že to úplně nebyla pointa tvého sdělení, ale nemohl jsem si pomoct :)

EDIT: Evidentně tu vaši diskuzi nějak nestíhám... co se dá dělat.

Jerson píše:
Tady jsem si vyzkoušel, že ani šest holek za týden nepozná, že sedmou hraju já :-)
To je bizarní!!! :-) :-)

Gurney píše:
Pokus emulovat známé seriály tu byl taky, kromě SF Battlestar Galacticy a Firefly třeba Smallvile nebo Buffy (což sice obojí obsahuje fantastiku, ale není to úplně hlavní pointa)
Doctor Who, StarGate RPG... některé z nich ve více i oficiálních systémových inkarnacích - těch seriálovejch RPGček je fakt tuna. Zajímavé je, že se žádné z nich nechytlo, i když např. StarGate RPG obsahuje nějaké fakt hezké seriál velmi dobře napodobující mechaniky.


Gurney píše:
(Nový) World of Darkness, resp. jeho základní příručka je naprosto přesně co máš na mysli - celá ta pravidla jsou napsána ve stylu "parta normálních lidí řeší nějaké podivné věci, co se kolem nich dějí".
GUMSHOE Esoterrorists lze v klidu hrát jako CSI: Whatever-City. Ty supernal věci tam jsou jen pozlátko navíc.

Gurney píše:
tedy byla, ale už o nějakých deset let dříve, poté co vyšla kultovní Vampire the Masquerade
...to mělo mimochodem brutální průnik právě mezi původně ne-RPGčkaře a i mezi dost holek.


Anyway...

Jerson píše:
Pravidly se řídí, jen ne pravidly ve smyslu mechaniky.
Já to za RPG nepovažuju. Je to RP, ale ne G.

Existuje rozdíl mezi společným vyprávěním příběhů, ať už na povídání, dopisní formou, "hravou" dopisní formou nebo tvrdým spoluautorstvím novely / románu, a mezi RPGčky, které obsahují - v tomto případě zejména - mechaniky generující náhodu. Šlo by diskutovat i o mechanikách které omezují rámec možností (např. kolik toho postava zvládne), ale ty jsou až navazující a sekundární, klíčový element tu je podle mě právě to, že v tom co popisuješ z FB jde "jen" o povídání, zatímco v RPG se směr příběhu ovlivňován silou, která není zcela v kompetenci hráčů. (Ano, jsou i karmické systémy bez náhody - i tam platí ta game, jen se projevuje jinak, ty bych teď nechal stranou.)

Jde tam jak o ten element náhody ve smyslu možnosti neúspěchu který je dán odjinud než jen rozhodnutím hráčů, tak o ten element náhody ve smyslu překvapení z dalšího dění.

Siriene, to je nesmysl. To by pak RPG nebyly ani hry s pravidly, u kterých má GM nalajnovaný příběh dopředu.
Kromě toho už jsem říkal, když je za RPG považována taková Baldurs Gate nebo dokonce Diablo, ve kterých je naprosto nulová složka RP, tak mi argument o chybějící náhodné složce projde dost slabý. On se tam totiž prakticky žádný element neúspěchu pomocí náhody neřeší, protože se to hraje stejně, jako kdybys vzal ADnD a celé sezení pátral po stopách a vyptával se lidí. Za celé sezení ani jednou nehodíš a nechceš mi přeci tvrdit, že ADnD kvůli tomu nebude RPG.

Výsledný příběh v kompetenci jediného hráče mnohem méně než je v rukách vypravěče v klasickém RPG s hody kostkou, a vzniká interakcí, ne rozhodnutím.

Mně přijde, že nabízet těm děvčatům pravidla nic neřeší, stejně tak hrát naživo, tohle jsou literárně zaměřený lidi. Spíš co zkusit s nima experiment, navrhout, že jim do toho přidáte toho Vypravěče? Kterej tam bude vysloveně proto, aby předkládal před ty postavy zajímavý dramatický výzvy, při kterých se budou víc showcasovat osobnosti a schopnosti těch postav? A pak sesbírat feedback, jestli ty holky měly pocit, že jim to nějak ten zážitek obohatilo, nebo naopak?

Mně totiž přijde že ten hlavní třecí bod, proč se to tak liší od toho co hrajem my, je právě ta absence Vypravěče a nic jinýho. "Naše" RPG umíme hrát taky po netu, umíme je hrát i totálně bez pravidel (znám dost lidí, co si hrajou s kamarády "povídací dračáček" ) ale my tam vždycky máme toho Vypravěče.