Tak hlubší rozebrání si nechám na zítra.Dneska jen tři poznámky - jaké máte kdo zkušednosti s vyrážením dveří? A když už, všimli jste si takové maličkosti, jako že se dá vyrážet po směru nebo proti směru, a rozdíl je značný?Druhá věc - hmotnost neseného předmětu není tak podstatná jako to co nesete a kde to nesete. Průměrný člověk dokáže běhat s osmdesátikilovým kamarádem na ramenou nebo padesátikilovou holkou v náručí, když o to půjde.A skoky? Předpokládám, že postavy skáčou na zadek do písku a do výšky jedině flopem s dopadem na záda, že to tak skvěle vychází, ne?

Jerson - a pak jsou takové ty lítací dveře, co se dají vyrážet na obě strany a taky takové, co zajíždějí do drážek a nedají se vyrážet vůbec. Musí se prorážet. Obojí jsem viděl v praxi.O tom - že hodně záleží na podstatě neseného předmětu se v článku přece mluví?!?Skoky... vtipné, ale podstatu výtky nechápu. Když budeš potřebovat přeskočit průrvu tak nebudeš řešit jestli si na konci narazíš kostrč. Když tě bude honit tyranosaur hodíš uděláš i salto mortale. To, že se počítá s extrémními hodnotami je proto, že se taky používají v extrémních situacích. (A pro tvou informaci DnD zná třeba takové věci jako postihy za skok z místa). V rámci jednoduchosti mi to stačí. Komu ne, nechť si laskavě napíše vlastní systém... :-)

Přerazit silný dřevěný trám je nemožné pro kohokoli na světě. Stejně tak bezpečnostní dveře prostě nejdou vyrazit. To je ostatně jejich smysl.Trámy sloužily v reálu obraně před ještě důraznějšími technikami - jednoduchými beranidly (= trám na rameni..) To už jsme v rovině nadlidských sil s pomocí techniky.

Všechny ty články srovnávající DnD s realitou jsou prostě úžasný. Dlouho jsem si se zájmem takhle nepočetl. Každý DM se stále setkává s kverulanty, kteří tvrdí "to ale není reálný" aby zakryli svoji neschopnost řešit problém podle pravidel. Která jsou poměrně dost dobrá. Ne dokonalá, ale dost dobrá. Jen tak dál Alnagu.

Článek je to výbornej, rozhodně donutí k zamyšlení i takovýho epika, jako jsem já! :) Nicméně... pořád mi nějak uniká, proč tedy vlastně má Dnd tolik úrovní. Když ti nejlepší z nejlepších mají 5. Ok, beru, že maníci na 6-10. úr. jsou ti borci z akčních filmů, co střílí z kulometu jednou rukou, nechají si na hlavu zbortit barák, aby vylezli s jedním šrámem. Ale co teda ty další úrovně, pro koho tam jsou? Pro Spidermana, Supermana? Na to jsou jejich schopnosti přece jen příliš krotké... ale budiž, nejspíš asi jo, podle autora :)Když pominu všechno ostatní, pořád mi nejde do hlavy, jak on vlastně Dnd hraje. Zjevně si totiž v družině nedávají zkušenosti podle pravidel. Anebo hrajou fakt jinak, než Dnd předpokládá :) Opravte mě pokud se pletu, ale pravidla předpokládají, že každá postava v družině stoupne po zvládnutí cca 13 setkání, je tak? Při frekvenci hraní jednou za týden a mazlení se hrou (tedy 1 setkání za sesion) mi to vychází, že zhruba po roce už velmi ukáznění a zcela dle pravidel Dnd hrající hráči mají legendární hrdiny reálného světa. A jedou přirozeně dál, přece toho teď nenechají?! A najednou co, začnou vyčnívat? Podle autora asi ano. Těžko se jim někdo může postavit, nikdo není lepší. Až na polobohy na 10.úr. Kterých ale po světě moc neběhá, že.Uznávám, že to není až tak mimo, jak to na první pohled zní. Čím vyšší je úroveň družiny, tím méně ZK získává za boj se slabšími protivníky. Ale pořád to jde dorovnat množstvím a okolnostmi. Aby hra byla zajímavá, musíte hráče postavit před opravdovou výzvu. Ergo, ZK budou pořád získávat. A dostávají se pořád vejš a vejš.. a není nikdo, kdo by se jim postavil. Protože jakmile se někdo takový najde, začíná klasický kolotoč - proč tenhle padouch má 6.úr? Je vážně sám? Když ho zabije, po těžkym a úmornym tažení trvajícím půl roku.. mam klid? Ale kdeže, každej správnej příběh neustále graduje, když rostou postavy, musí růst i protivníci. Pokud to neudělají, postavy musí odejít, Tečka. Nejde to jinak, protože taková hra by nebavila. Na tom se snad shodneme. A jestliže by měly hráči opustit své postavy, když dojdou na 10. úr. neb jsou zcela out of rank... proč se dělali ty další úrovně, pro koho??Já vim, na konci se píše i cosi o tom, že si má každej najít svou hloubku a úroveň, která mu vyhovuje, a tý se držet.. to je ovšem pro mě blábol, to se nedá říct jinak. Každej chceme hrát tak, abysme si to mohli představit, takže když se ztotožníme s tímto pohledem na Dnd, budou naše postavy na 15. úr. najednou nevěrohodné, nevyvážené a vůbec na odstřel. :))Nevím no, taky to asi musím nejdřív strávit, napadá mě ještě spousta důvodů a míst, kde to skřípe, na druhou stranu nemůžu Alexovi upřít to, že jeho pohled má svůj půvab a jistou logiku.. takže zatím dost, jsem zvědav, kdo a jak se přidá :))

Aha. Teď jsem to dočetl na konec k tomu srovnávání úrovní známých hrdinů z knížek. Závěrem má být to, že postavy by ve hře neměli dosahovat více než 5.úrovně. Tak to bude asi ta chybka. Autor tady srovnává DnD a realitu. Ale zároveň srovnává DnD a fantasy romány, přičemž hrdinové románů mají splívat s tou realitou. Tak to je vedle jak ta jedle. DnD má 20.levelů aby si hráči s postavami dost vyhráli a zahráli. Schopnosti a featy dostávají po malých dávkách, promyšleně až do té dvacítky. Kdyby se ty všechny zvláštní schopnosti ztěstnali do 5-ti úrovní, byly by "realisté" spokojeni?? Asi ne. Přitom efekt by byl stejný. Oni totiž knižní hrdinové nepostupují po levelech podle DnD. Jinak já přiděluji zkušenost úkolově, takže mě nezajímá, kolik bych měl za co přidělit. Za úspěšný úkol level. Víc mě nezajímá. Obtížnost úkolu už si adekvátně zvolím já.

existují hrdinové (sice ne knižní, ale i tak) co se na druhou stranu do 20 úrovně nevejdou... třeba Chuck Norris...

Rytíř: Jak už jsem psal jinde a jak potvrzuje nejen tento článek ale vyslovené záměry herních designérů D&D je vždy po pěti úrovních kvalitativně jiná.1.-5.: hra za neobyčejné lidi
6.-10.: hra za hrdiny (nadlidi)
11.-15.: hra za superhrdiny
16.-20: hra za polobohyTakže můžeš buď sledovat dráhu svého hrdiny od obyčejného člověka po poloboha. Proč ostatně ne. Nebo můžeš hrát superhrdinu. Začneš na 11. úrovni a skončíš někde kolem 15. A podobně.Pravidla předpokládají, že stoupneš o úroveň po cca 3-5 hrách. Hraješ li tedy jednou týdně... je to 60-100 her, tedy jeden až dva roky. Hraní jen v jednom či dvou úsecích hry je tedy záležitost cca na půl roku týdenní hry resp. na rok hry čtrnáctidenní což mi přijde vcelku v pohodě. A jestli tě to nějak uklidní, Piratecat považovaný za jednoho z nlepších DMů D&D (na kritéria se neptejte, prostě je to tak), taky nehraje level-up podle pravidel, neb mu to přišlo moc rychlé. Takže prostě je to tak.Na otázku proč je konec po třeba 10. úrovni bych mohl opnovat tím, proč je konec po úrovni dvacáté. Prostě příběh se někde uzavře. Jestli to bude po 10. nebo 20. úrovni mi přijde jako detail, navíc naprosto nepodstatný pro článek jako takový. Tam je to o realističnosti. Nebo jsem možná nepochopil otázku a ty se ptáš proč není D&D realistické jako reálný život až do 20. úrovně?To na konci mi jako blábol nepřipadá. Já jako DM jsem nikdy s hráči před 10. úroveň nešel, protože se mi nelíbila. Hry nám vždycky vyšly tak na rok a hrálo se obvykle 1.-7. úroveň. Ne, že bych si pár vysokoúrovňových postav neudělal zkusmo, ale že bych s nim kdy hrál. Prostě za sebe můžu říct, že vysokoúrovňové DnD mně moc neba.thief: Tak to jsem to asi špatně přeložil. Závěrem rozhodně není, že by postavy měly dosahovat víc jak 5. úrovně. Naopak. Jde o to, uvědomit si, že 5. úroveň znamená v našem světě výjimečnou postavu. A že k postavám na vyšší úrovni se podle toho asi budou i chovat.Oni totiž knižní hrdinové nepostupují po levelech podle DnD.Ukaž mi, kde píše opak? Píše tam, že představovat si, že fantasy postavy používají progresse základních povolání D&D je naivní. Tj. říká to, co ty. A neříká ani to, že by se mělo všechno stěsnat do 5. úrovně. Pouze říká, že ty fantasy světy, které jsou modelované jako světy fungující jako ten náš obsahují postavy do cca 5. úrovně. Víc není třeba. A pokud tam nějaké postavy vyšší úrovně jsou pak jsou výjimečné a mají polobožský charakter.

Rytíř/Alnag:Tady "realističnost" levelclassového systému nevyhnutelně narazí; a narazí i hráči jako naše parta, co hrají ty samé hrdiny hrozně dlouho. Svět je stejný. Oni stoupají po levelech - je úplně jedno, jak dlouho a jak rychle, ale dříve či později dostoupají do těch horních pater. A tady jsou najednou teorie o tom, že "půměrný král má být na X. levelu, aby to bylo realistické", úplně v troskách, protože se hráči ocitají mnoho pater nad "průměrným králem" a nemají soupeře. Cest se nabízí několikero: - opusťte hrdiny, protože hra na to není konstruována - držte hrdiny uměle při zemi za jakoukoli cenu; nedávejte jim skoro žádné expy - a nebo se vybodnete na "realističnost", prohlásíte, že to je všechno stejně jen "hra čísel kouzelná", a vrhnete na scénu supervytuhlé enemíky, NPC a všechno možné. Vzácné, ale přece. Právě tohle mne vedlo ke vzniku Bytostí; při dlouhém hraní je skutečně užitečné, když je na scéně něco zcela mimo možnosti hráčů; jakési (polo)božstvo, jak jsme řešili v té Ardě ve vedlejším hovoru.V rámci příběhu jsem ochoten hodit do záchoda sebeúžasnější teorii; a vracím se k svému vlajkovému heslu, že DM se má starat jen o Příběh a Rovnováhu. Toto je otázka, týkající se Rovnováhy.

Alnag: Asi jsem se nepřesně vyjádřil. Já říkám , že podle toho zdroje ze kterého tady čerpáš je náš svět nastaven na postavy 1. až 5. úrovně. Ale DnD je nastaveno na 20.levelů! Podle toho jsou do těch levelů odměřeny zlepšující se schopnosti. Kdyby mělo DnD 5.levelů, tak těch zlepšení musí být na jeden level víc! Jinak by se tam spousta schopností nevešlo a to by byla někdy i docela škoda. To už se dostáváme zase k otázce, jestli vůbec postavám přidělovat levely. Je mi jasný, že hodně z vás vyhovuje hrát s postavami jen do 5.levelu. Jak už jsem říkal, je to ulehčení práce, že si DM nemusí pamatovat spoustu otravných schopností, které by jinak postavy dostali na vyšších levelech. Ale ono zrovna tohle hráče baví. Aspoň většinu. To stupňování po pěti levelech, které tady uvádíš, jsem jinde viděl trochu jinak. 1-5 začínající dobrodruh, 6-10 zkušený dobrodru, 11-15 hrdina, 16-20 legendární postava.

Thief: Já pořád nechápu. Ano, náš svět je pětilevelový. Ale proč by takový měl být svět D&D? Mně vůbec nepřijde divné, že svět D&D má 20 úrovní. Přijde mi to přirozené a v pořádku. Neměřím náš svět podle D&D světa ani naopak.Co se těch schopností týče... no když se dobře podíváš třeba na Preview nových Star Wars nebo i na d20 Modern, tak zjistíš, že se do novějších systémů skutečně tlačí víc cool schopností (a to i přesto, že mají pořád 20 levelů). Ono je to prostě fakt - že různé nové schopnosti jsou cool a kdyby jich na každý level bylo víc, tak by se tím nic nezkazilo.Co se toho ulehčování práce - nesouhlasím zcela. Není to o kvantitě schopností (jako kdyby jich bylo na nižších úrovní víc tak by to nevadilo), ale spíš o jejich kvalitě. Vysokoúrovňové schopnosti jsou pro někoho otravné ne tím, že je těžké si je zapamatovat, ale tím, že je těžké s nimi pracovat.To stupňování po pěti úrovních se jistě označuje různě, ale v zásadě to naznačuje totéž. D&D se po každých pěti úrovních kvalitativně mění. To je dobré vědět, neb se to hodí při managementu hry.

Alnag: jj, s tim kvalitativním skokem v závislosti na úrovni souhlasím, to je v pořádku. Nic proti :) Zkusím to vztáhnout na konkrétní věci, aby to bylo srozumitelnější (hlavně pro mě, neb nejsem teoretikem alébrž člověk prostého selského rozumu) :))Přijde mi, že to srovnání s realitou je sice pěkné, ale v zásadě k ničemu, protože mi to nijak nepomůže v mém konkrétním problému - tj. jak silná udělat CP a nepřátele, aby mi svět fungoval a přitom se v něm dalo dlouhodobě hrát. Když poslechnu ty rady v článku, tak mi svět bude krásně fungovat, to asi ano.. jenže za chvilku mi postavy hráčů přerostou i Gandalfa. A co pak? Jistě uznáš, že hra ztrácí kouzlo, když si chceš užívat prostředí, které znáš z knížek a přitom jsi co do moci již vysoko nad největší machry příběhu!Nemám zájem měnit postavy, které moc vyrostly. Hrajeme Ardu už 6 let, ty postavy nás baví, mají už promakané zázemí, histori, všechno. Zrovna tak se mi nechce jim brát úrovně nebo ZK.. nebo je jakkoli jinak "trestat" za to, že se vyhouply tak vysoko.Takže, ergo kladívko, jakkoliv hezké jsou to argumenty, tak Gandalf u mě prostě nemůže mít 10. úroveň. Stejně jako ji nemůže mít mocná postava v žádném jiném Dnd světě. Věřím tomu, že ty hraješ na 1.-7. úr. Ale to je spíš výjimka než pravidlo, jak se zdá :)btw ještě jsme neviděl vysvětlenou jednu věc - pokud se Dnd srovnává s realitou a pasuje se dokonce na Einsteina, jak se vypořádat s tím, že je dost a dost fyziků na třeba 3.úr, kteří mohou snadno mít jen o 2 nižší skóre než Einstein (tedy 13 namísto 15), což je také dost a dost na významné objevy? Každý z nich tedy při troše štěstí zahýbe dějinami? Jak to, že při těch davech schopných fyziků nepokračuje věda daleko šílenějším tempem vpřed?? Nemůžu si pomoct, ale tady mi to srovnávání malinko kulhá... (neříkám ovšem, že by zvednutí fyziků na 10. úroveň něco vyřešilo - to ani omylem. Prostě na řešení vědecko-technického pokroku Dnd není stavěno. Tečka.)EDIT: Aha, tak jsem to zas měl rozepsané nějak dlouho.. :) njn, měnit to už nebudu, jsem nějakej línej.. a jdu spát :)

Rytíř: Jasně, pryč s teorií... pojďme do praxe.Jak silné udělat nepřátele, aby svět fungoval a dalo se v něm hrát. To je dobrá a složitá otázka. Záleží hodně na tom, v jaký druh konfrontace doufáš. Zvaž třeba možnost (dobře známou z našeho reálného světa), že postavy nepřítele úrovňově i morálně převyšují, jenže on je s odpuštěním "pěkně vyčůraný bastard", navíc má moře peněz, armádu pomahačů a přátele na správných místech. To je potom větší výzva, než se zdá.Další otázka dlouhodobého hraní je, jestli si piplat stále stejné postavy nebo prostě dát hrdinům po nějakém čase sbohem a ve stejném světě hrát opět s jinými hrdiny. Tím se taky dá vyřešit problém nebezpečí.Já osobně bych prostě růst postav zpomalil, tak aby Gandalfa prostě nepřerostli. Řekneme, že usoudím, že tažení chci hrát 2 roky, jednou za 14 dní a s rozsahem 10 levelů. To máme 5 levelů za rok, tj. 1 úroveň za pět sezení. Není to tak hrozné jak se zdá a hráče prostě místo úrovní odměňuješ něčím jiným. Třeba na předměty hodně slyší. :-))Pro tebe v tuhle chvíli nemá smysl měnit postavy a svět, který máš rozběhnutý, ale pro někoho, kdo začíná, to může být cenná informace. I ty si ale můžeš v článku najít dobré srovnání toho jak jsou na tom postavy tvých hráčů ve srovnání s reálným světem. Co ta čísla znamenají a jak je popisovat.S těmi výjimkami a pravidly - diskusí fóra EnWorld si dělala takovou anketu na kterých úrovních DMové hrají. Pokud si dobře vzpomínám cca 40% jich hraje jen do 10. úrovně. Tak ono to s těmi výjimkami asi nebude tak horké. A znám lidi, co se zase nechtějí pižlat se začátečníky tak startují rovnou s hrdiny na 5. úrovni.A k té vědě - za prvé tedy co tě vede k přesvědčení, že věda nepostupuje šíleným tempem dopředu. Podívej se třeba jaké počítačové procesory se dělaly před deseti lety a jaké jsou dnes. Aplikovaná věda jde dopředu sakra rychle. Základní výzkum už tak moc ne, ale to proto, že ho nikdo neplatí. Ale vědecké časopisy se produkují pořád pryč. A otázka je taky... zda je ještě co objevovat. A jestli na to ti trojkové fyzici prostě stačí. Třeba v dosahuje jejich možností už bylo objeveno vše podstatné. Nevím.

Fritzs : Chuck Noris texas ranger5lev/monk-karatista(fackovac nohou)20/knez Tyra 2lev.......:-))).

Rytíř:Tady napíšu víceméně to samé - a co brání tomu, aby Gandalf taky nenabíral další levely? V dlouhodobém hraní to je podle mne naprosto logické a nutné...No, a stran rovnováy - ježto hraju jiný systém, tak nevím, nakolik to funguje v DnD, ale zkušenost říká, že hrubý odhad lze udělat pomocí levelového součtu. Mám-li tři postavy na 3. levelu, a mají se utkat s nějakým drsoněm (vrchol nějakého dobrodružství), pak by měl být alespoň 9. levelu. Pokud chci drama, bude ještě o kus silnější (třeba 12. level), ale pak musí být postavy vyztuženy nějakými přídatnými zbraněmi, kouzly, vychytávkami, které si někdemusí opatřit. Pokud to přeženu, a udělám ho třeba 18. levelu, vznikne nepravděpodobný nesmysl. Čím přesněji se trefím na hranu možného, tím efektnější bývá výsledek. A tuhle základní rovnici je třeba vymyslet u každého dobrodružství. Takže závěr je, že co je "reálné" platí každém světě a dokonce v každou chvíli jinak. P.S. A když mi všechny postavy začnou přelézat přes poslední levely (což se mi zdaleka nestalo), tak bych klidně změnil pravidla. Co je mi do nich.

Já si nemyslim, že by naší grupu Rytíř nějak extra oceňoval, jen prostě máme tendenci upnout se k postavám a držet se jich několik let. A to i při naší frekvenci hraní (což je tak 4-6 krát do roka) nakonec vyústí v to, že se na přes tu 15. úroveň dostanem. Já za sebe nevidím řešení v nějakym zpomalení stoupání úrovní - to by se ani mně moc nelíbilo. Takže spíš to vidím na to opuštění postav. Po 15ti úrovnch jsem jedný postavy docela nabažen a mívám sklon jí buď opustit nebo změnit kapinku její styl.

Argo: Tuhle "rovnici" jak píšeš má už DnD integrovanou v sobě. Je známá jako CR (challange rating, hodnocení výzvy) a EL (encounter level - úroveň střetnutí). Podle ní se také mají (oficiálně) přidělovat zkušenosti a je v základu vztažená ke 4 hráčským postavám na shodné úrovni.

Koukám, že diskuse už je někde jinde, tak spíš tromu mimo a zpět:Alnag Skoky... vtipné, ale podstatu výtky nechápu. Když budeš potřebovat přeskočit průrvu tak nebudeš řešit jestli si na konci narazíš kostrč. Když tě bude honit tyranosaur hodíš uděláš i salto mortale. To, že se počítá s extrémními hodnotami je proto, že se taky používají v extrémních situacích. (A pro tvou informaci DnD zná třeba takové věci jako postihy za skok z místa). V rámci jednoduchosti mi to stačí. Komu ne, nechť si laskavě napíše vlastní systém... :-) Jako bys někdy ve svých hrách zabýval tím, kolik skočíš metrů / stop J Jde mi o to, že porovnávat nějaké hodnoty běžných skoků s výkony olympioniků je nesmysl ze dvou stran – jednak tihle lidé skáčou v přesně definovaných podmínkách na přesný počet kroků, musí brát ohled na přešlapy a nemusí brát ohled na kvalitu terénu, a naopak skáčou na kostrč do písku – kdyby jim šlo o to něco přeskočit, zvládnou třeba i tři metry navíc. Naprosto evidentní je to u skoku do výšky – nevím kolik skočí člověk podle pravidel DnD, olympionici se dostanou málo přes dva metry. Ale kdejaký voják přeskočí třímetrovou zeď, když se nahoře může zachytit. A naopak, když budu mít plné ruce a půjde o to vyskočit v běhu na nějakou překážku, tak metr a půl bude až až. Prostě v takovém porovnávání nevidím žádný smysl a ani potvrzování nebo vyvracení realističnosti, zvlášť když musí nastoupit mocný nástroj zvaný „úvaha Vypravěče“. Protože ve skutečnosti třeba na hmotnosti předmětu při nesení záleží méně než na tvaru, materiálu a umístění, přesto pravidla řeší jen tu hmotnost, zbytek je DÚPJ. Takže kdybych soutěžil já s kamarádem na ramenou a ty s desetikilovou papírovou krabicí od mrazáku v ruce, tak podle pravidel vyhraješ ty, v reálu já. Jistě se dají najít situace, pro které pravidla DnD vycházejí, ale stejně tak najdu situace, pro které bez zásahu Vypravěče vycházet nebudou. A v jiných pravidlech tomu bude úplně stejně.Thief Každý DM se stále setkává s kverulanty, kteří tvrdí "to ale není reálný" aby zakryli svoji neschopnost řešit problém podle pravidel. Potíž je v tom, že málo lidí má představu o tom, co je reálné, když některé situace za celý život nevidí. Třeba každá pravidla RPG, která řeší zásahy do jednotlivých částí těla tvrdí, že průstřel srdce či hlavy je okamžitě smrtelný. Reálně existuje nemálo případů, kdy člověk s prostřeleným srdcem bojoval třeba půl minuty, než padnul (a zemřel) a lidé s průstřelem hlavy třeba nezemřeli vůbec.Každopádně je úsměvné, že Alnag obhajuje realističnost pravidel a já mu oponuju - před dvěma lety to bylo přesně naopak :-)

Už vím, co mě mátlo, a co nabádá k tomu při tvorbě světa fakt naplno využívat rozsah všech 20. úrovní :)) Protože to tak koncipovali už tvůrci hry! Dovednosti sice možná dělali tak, aby prvních pár úrovní bylo srovnatelných s realitou jak je známa nám, ale ostatní věci už přizpůsobovali hernímu světu. Např. odbornost, která zajistí loajální následovníky a stoupence (Vůdcovství) má jako požadavek 6.úr. Z toho mi vyplývá, že podle názoru tvůrců hry je v Dnd reálné zhruba od 6. úrovně dál mít pod sebou nějaké lidi.
Podobný případ jsou kouzla, teprve na vysokých úrovních jsou k dispozici taková, která známe z řady příběhů jako používané atributy mocných čarodějů nebo zlých nekromantů.
Že s využitím všech úrovní autoři Dnd počítají, napovídá ostatně i tabulka předpokládané ceny vybavení postav v závislosti na jejich úrovni, která je v DMG. Teprve na vysokých úr. mají k dispozici částky, které odpovídají postavám vlivým a bohatým.Dnd prostě vytváří svůj vlastní svět. Ten se tomu našemu podobá jen do té míry, aby pro nás bylo snadné v něm skrze postavy žít, abysme dokázali v něm vymýšlet příběhy. Ale není to realita! Tenhle svět má vlastní zákonitosti a vlastní rozložení sil a schopností, které nemá s realitou nic společného. S tímhle je třeba se smířit hned na začátku, počítat s tím a nebát se toho :)Přemýšlel jsem totiž nad tou radou, co jsi mi Alnagu dával stran tvorby tažení - promyslet si, jak dlouho ho můžu hrát a kam až chci postavy dovést. U tažení to jde, u světa je to v podstatě blbost. :) Jednak nikdy nevíš, jak dlouho bude koho která postava bavit (v rámci hry v ednom světě jí může na čas odložit, pak se k ní vrátit, apod.) a jednak - jak vysvětlit, že všechna mocná CP "přestala být hrána", když dosáhla určitou úroveň? Nijak, je to rozmar DMa, ten svět by ztratil věrohodnost. O tom jsem přesvědčen. A věrohodnost je k dobré dlouhodobé hře potřeba. Přičemž pro mě věrohodnost není o tom, jestli postava na x-té úrovni skočí stejně jako olympionici, ale o tom, jestli ten svět bude fungovat ať už hrají hráči postavy na 1. úr., na 5. nebo na 15.

Tady se ovšem naskýtá otázka, jestli Leadership je odbornost, která funguje tak, jak si ji vykládáš. Kolik lidí může dneska vyjít na ulici a svým jedinečným šarmem nalákat bez nějaké velké snahy tlupu příznivců? Hodně málo řekl bych. Možná nějaký vůdce sekty. Většina normálních lidí si loajální následovníky a stoupence zajistí tak, že jim zaplatí nebo jim něco nabídne. Trží ekonomika v D&D funguje bez ohledu na level. Pohledem do DMG - Alchymista 1 zl./den; Krotitel zvěře, štolba 15 md.; Architekt/inženýr 2 st.; atd.Kouzla vysokých úrovní - to je podobný argument, jaký je naznačen u toho Aragorna. Lidé mají dojem, že na to potřebují vysoké úrovně, ale jednu polovinu obstarají magické předměty a druhou hodně ranků v dovednostech Bluff a Perform :-p Konkrétně ve Středozemi jsou to jaká kouzla, která vyžadují ty vysoké úrovně.Vlivná a bohatá postava... takový Aristokrat má normálně po kapsách na 1. úrovni až 480 zlatých za což si pořídí na celý měsíc:

• čtyři žoldácké strážné (24 zl.)
• dva jízdní žoldáky (24. zl.)
• a velitele žoldáků (18 zl.)
• písaře (9 zl.)
• dveřníka (3 zl.)
• dvě služebné (6 zl.)
• dvě kuchařky (6 zl.)
• úředníka (12. zl.)
• štolbu (4,5 zl.)
• bude přespávat v nejlepším hostinci (60 zl.)
• jíst vybraná jídla (15 zl.)
• všem zaměstnancům bude dávat příspěvek na stranu (90 zl.)
• a ubytování (180 zl.)
• a ještě mu zbude kapesné

a na začátku nového měsíce vybere jako obvykle daně... :-))A uvaž, že Aristokrat zdaleka nemusí být na první úrovni. Takový trojkový má 2,500 zlatých. Dobrá investice se slušnou návratností a je za vodou. NPC si nemusí kupovat nějaké magické vybavení a mít 25 000 člověkodnů v ruce, to je docela solidní bohatství. Mimochodem jsem si teď všiml, že NPC mají bohatství na první rovné bohatstvím PC na druhé.Celkově se obávám, že to hodně záleží na tom, co chceš dokázat. Pokud chceš dokázat, že na simulaci fungování běžných fantasy světů typu Středozem vystačíš pro smrtelníky s úrovněmi 1-10 tak to lze. Pokud se snažíš dokázat, že D&D světy jsou koncpiované jako 1-20 světy, taky bys měl pravdu.Nicméně argument s věrohodností a tím, proč CP přestala být hrána není úplně v pořádku. Ono je zajímavé, jak všichni berou v pohodě 20. úroveň za konečnou a nikdo se nepozastavuje nad tím, proč CP přestanou být hrána po jejím dosažení. Ale jestliže někdo hereticky navrhne, že možná běžný svět má tenhle limit nižší, už se staví hranice. Proč přestávají být CP hrána na 20. úrovni? Co je vlastně tak zvláštního na "epické bariéře"?