Omlouvám se za intopic, mám něco k Argově povídce...Tato povídka je pro mě nadmíru zajímavé čtení, neboť odhaluje mnohé (tyjo, co mnohé, skoro všechno!) o autorovi samém. Nejdřív jsem myslel, že Argonantus z povídky je Argonantovo vysněné alter ego, ale pak mi došlo, že je to on sám. Prosím víc takových autobiografických povídek, tenhle způsob představování se publiku je neskutečně cool!

heh, já jsem toho v povídce Já prozradil o sobě víc než by se mi možná líbilo, a to jsem původně ani nechtěl :D

Nemůžu si pomoct, ale jsem přesvědčen, že každý o sobě prozrazuje leccos, když píše... vždyť ty slova tryskají z nás a vymýšlí je naše hlava, takže se nedá zabránit tomu, aby to nedávalo o nás leccos najevo i kdybysme nakrásně nechtěli.
Pravda, někdy je to zřejmější, někdy méně.A tak mě napadá, že to bude asi ten hlavní důvod, proč se nám něčí psaní líbí a něčí ne... prostě autor, kterýho "žeru", by se mi s největší pravděpodobností líbil i v reálu jako člověk, protože prostě jede na stejný vlně.. a ten, co třeba i uznávám že psát umí, ale mě prostě v nejmenším nebere, by asi nesedl (narážka na diskuse se Sirienem o Gaimanovi) ;)

Ilgir:Já píšu většinou o sobě, svých známých, nebo něčem, co jsem viděl, zažil nebo mne alespoň hodně zaujalo; když se píše o něčem úplně cizím, tak je to psaní o něčem, co mne vlastně tak nezajímá. Problém je, že takové věci napadnou člověka až po delší době; některé dokonce po mnoha letech od chvíle, kdy se staly.

Heh. Podívej se na "Lepší už to nebude" s Nicholsonem. "Jak to děláte, že vždy tak nádherně vystihnete ženskou duši?"
"Představim si tam úplně debilního chlapa" :)

2Rytíř: To je sice fakt. Jenže v některých případech (tahle povídka) píše autor o sobě zcela plánovitě, se záměrem "se představit".2Sirien: Už se na Tebe chystám.

Ilgir: je to tak, s tím nemohu než souhlasit.. :)

Ilgir:Ne, autor píše zcela plánovitě o sobě se záměrem udělat zářez drápem o jistých bodech cesty. První a hlavní čtenář jste rozhodně nebyli vy.

No, tak tam je ještě záměr navíc.

Ta Sázava, to je kostel sv. Jakuba Většího v Rovné u Stříbrné Skalice, že? Chvíli mi trvalo, než jsem to našel, ale povedlo se.

Aye. A trvá hodně dlouho, než to prokoukneš. www.cestyapamatky.cz/stribrna-skalice-rovna.html

Argonantus: pěkný odkaz. Ten Kristus nad oknem tam je vidět dost na to, aby si čtenář udělal představu o výjevu, který k poznatku o průhlednosti přivedl Argonanta v povídce (neodvažuji se zeptat, jak moc doslova byla tato pasáž opsána z života skutečného Argonanta). Samozřejmě, nejlepší by bylo vidět to na vlastní oči.

Od té doby se zase věci o něco hnuly a jinde je vidět výsledek. Objevil se díky Ebon Handovi další, ještě více provokující objekt v Týně.

http://rpgforum.cz/forum/viewtopic.php?f=88&t=3531&start=720

další zajímavé zjištění stran problému.

Před třemi týdny mi po dlouhém klepání Pán otevřel zavřené dveře. Aleluja!

To jen tak do protokolu, s povídkou to souvisí hodně nepřímo.

Možná ano.
Každý má trochu jinou cestu; a dveře oddělují různé úseky.

argonantus: bylo by milé, kdyby jsi na d20 přispíval častěji:)

Bylo by, ale v posledním roce mne trápilo hodně nepříjemných a přízemních věcí. Takže jsem došel vlastně jen k málo podstatným věcem, neměl jsem co říct a byl jsem nesnesitelně nudný. Jestli se to už vyřešilo, to je otázka.

Hezký příběh a hezké moudro na závěr.
Většině kronikářů se nicméně něco stane :-)

Á, fajn, žes dorazil. Tady je taková asymetrická dobočka Tajemství katedrál.