Unknown (možná maYda?):no, dost dobře nešlo napsat o něčem, co se ještě nestalo. V hlavě jsem měl nějaké kousky příběhů, ale do použitelné podoby se poskládaly teprve nedávno. Postava, která je léta na prahu a občas nakoukne dovnitř, aby tím ohromovala jen nepatrně méně informované okolí, nevystačí na povídku, ale tak na veselý nick v internetových glosách.

Na můj vkus až příliš fatalistické! :)
Už jen tím, že člověk něco chce a usiluje o to, se mění a přibližuje cíli. A i když třeba nepochopí vše hned, v tomto případě si příběh přečte příliš brzy, třeba ho to nakopne správným směrem a urychlí ten proces chápání...Pro mě je zásadní snaha a vynaložené úsilí. Odměna pak přijde, i když třeba ne vždy v podobě dosaženého cíle, ale třeba v tom, že si člověk mezitím ujasní, co vlastně chce doopravdy a zaměří se na to.

Rytíř:Záleží dost na tom, o co usiluješ. Pokud je to něco racionálního (třeba postavení domu nebo vystudování ekonomie), pak usiluješ, a očekáváš výsledky úměrně k usilování. Pokud jde třeba o dveře do Citadely v Našem Umění, pak má Unknown pravdu, a fatalistický postoj je jedině použitelný. Usiluješ, ale moc neočekáváš, že by se výsledek mohl dostavit. Věc má svoji vlastní logiku, zvenku neovlivnitelnou. Můžeš s tím třeba nesouhlasit, ale to je tvůj problém - stejně jsi furt přede dveřmi (a všeobecně panuje shoda, že nesouhlasením si vstup ještě komplikuješ). Jako Gandalf, co nechodí nikdy pozdě, ani brzy, ale přesně tak, jak chce.

No, pokud bys měl pravdu, tak by jsi k těm dveřím došel, respektive je otevřel bez nějakého úsilí, prostě tak nějak mimochodem časem.
Což mi přijde... no přinejmenším zvláštní. Znamenalo by to, že k nim dojde každý z nás? Stačí se mu jen dožít dostatečného věku a jít pak kolem nich? :)

Rytíř:Ne, to to vysvětluju blbě - musíš vyvíjet úsilí docela slušné, jak připoměl LZJ s tím tlučením), a být ale při tom tak trochu smířen, že se ti nepodaří dostat dovnitř. Protože se to podaří opravdu málokomu; a to je teprve začátek. Já jsem s tím po těch patnácti letech už ani moc nepočítal. Taky jsem to tvrdil, že budu vždycky na prahu a koukat na to zvenku. A taky se člověk časem začne obávat toho, co je uvnitř; ale to už opisuju tu povídku.

Argo: Někde okolo padlo, že jsi působil i na neviditelném psu. Četl jsi poslední Neffovu povídku ve sbírce Imperium Bohemoru. Píše tam o golemech a tak. Docela by mně zajímalo jestli jsi ho nějak neovlivnil :)

Lotrando:kdepak. na Neviditelném psu jsem působil jen jako návštěvník, a to v době, kdy Psa fakticky řídili jiní, než Neff. Neff o mně zřejmě vůbec neví. Jeho psaní jsem kdysi četl a nikdy se mi nelíbilo. Proti němu jsem netový kojenec (25.2.2003, Pevnost), a on je taky nejméně o deset let starší. Prý jsem ovlivnil Tomáše Němce, redaktora Pevnosti, povídkou Souboj (tvrdil kdysi), a taky jsem ovlivnil Flaiminga, zakkladatele českých drakologických stránek; a přispěl jsem ke vzniku bramborové církve, ale to je asi tak všechno. Můj význam je marginální, protože toho hodně málo uveřejňuji.

Argo: no protože on se v té povídce nějak zamotal do těch golemů, a vůbec se mi to nelíbilo. V názoru na jeho psaní se schodnem. V té sbírce je ale ještě povídka od Kadlečkové a ta je trochu někde jind. Subjektivní nazor, samozřejmě.

Lotrando:Kadlečková prokazatelně ovlivnila mne (jako jeden z mála českých spisovatelů). Když začala kdysi psát, bylo to naprosté zjevení. Dnes už asi vypadá celkem běžně, ale já ji považuji za svého druhu vynálezce a těch několik málo jedinců u nás, kteří opravdu umí. A mám dojem, že taky nešvindluje, což cením dnes možná už i nad nějaké řemeslo.

Argo: Pak je tedy povídka o Snovačce a Přemyslovi povinné čtení :). Já jsem to zhltnul a na jejím webu pak dočetl i to se nevešlo do knížky.

Kadlečková byla průkopnice a taky se mi kdysi hodně líbila. Opětovné čtení už mi dnes ovšem nepřináší zdaleka takové potěšení. Podle tohoto měřítka soudě je pro mě mnohem lepší Rečková, jejíž fantasy dokážu číst zas a znova :)
A v těsném závěsu za Rečkovou je Žamboch, ale to už jsme teda někde hodně jinde..

To já se přiznám, že skoro nic nečtu, abych neměl přesně stejné potíže, jako ta Kadlečková; české fantasy psaní se řítí do černé díry, kdy jeden ovlivňuje druhého, a všechno se sobě podobá navzájem. Čtu daleko radši nějaké staré opravdové texty. V jistém momentě se člověk musí rozhodnout, co opravdu chce. (což jsem zase v té povídce).

Argo, to mi připomíná tu starodávnou povídku o umělci, kterého drželi stranou všeho, aby plodil opravdu ryzí, nefalšovaně nové melodie.. Pak mu někdo propašoval Mozarta a on byl okouzlen a hned to bylo na jeho hudbě znát. Tak velmi klesl na společenském žebříčku, pak začali represe za to, když i přes zákaz dál produkoval kdečím ovlivněnou Hudbu (přestože byla dál velmi pěkná a chytlavá,že), až nakonec neměl hlas aby nezpíval, prsty aby nebrnkal a jednu nohu, aby si nedupal do taktu... A pak začal sám dělat podobného hlídacího psa, kteří mu tohle všechno udělali. :)))Ale to mi jen připomnělo, nehledej prosím analogii ;)Nicméně mi to nedá - jak se v tom případě vyrovnáš s vědomím, že když nečteš co teď frčí, tak ti poměrně reálně hrozí nějaké to opakování, použití stejných metod, zápletek apod. jako ostatní?

Rytíř:Nehrozí. Jsem tak úplně jinde, než česká fantasy scéna, že mohu být klidný (ostatně, můžeš srovnávat s Rečkovou a Žambochem a Candar a Roggym a Žemličkou a Renčínem, což jsou ještě tak ti zásadnější...). Spíš jsem si donedávna nebyl jist, jestli ještě někdy něco napíšu. No, a vida. Já nepíšu to, co napsal někdo jiný. To už hodně dávno ne. Vlastní řeč jsem objevil 1985. Píšu to, co se mi stalo, co někdo opravdu zažil, co mi připadá důležité. Proto taky píšu hrozně málo. Povídka Moc byla třeba hraniční; tam jsem řešil poměr k RPG. Takových lehčích mám víc, právě jako ta Kadlečková s přemyslem a Libuší; ale ani je nedávám k otištění.

Přiznávám se, pánové, že ten ranní "unknown" jsem byla opravdu já. pokud jde o můj "fatalismus" - já myslím, že to vystihl argonantus hned v následujícím příspěvku: " V hlavě jsem měl nějaké kousky příběhů, ale do použitelné podoby se poskládaly teprve nedávno." Všimni si rytíři, "poskládaly se". ono nejde o neusilování, ale o rozumnou míru usilování. o to, aby se člověk nepokoušel v horlivosti vyrazit dveře, které se otvírají směrem k němu ( zrovna nedávno jsem to viděla v nějaké bláznivé komedii, na kterou koukali děti) A v životě jsem se přesvědčila, že často situace, kolem kterých jsem otálela, jsem pak, za určitých okolností, najednou řešila velmi rychle. Obvykle naprosto jinak, než jsem si pečlivě promyslela, protože okolnosti, které nastaly, byly jiné, než jsem si představovala, ale zdálo se, že je k tomu vhodná chvíle. A obvykle mi to vychází. To úsilí muže i zavírat mysl - vrháš síly jedním směrem a můžeš minout odbočky, které vedou k cíli jinak. Nebo v tom rozběhu cíl minout. Ostatnš i cesta má svoje kouzlo a jak tvrdí jedna poněkud obehraná píseň nevalné kvality, může být důležitější, než cíl.

Čeští autoři se nikam neřítí, to pouze Ti profláklí dynosaurovití, kteří se mezi sebou znají a své už předvedli.Kdybyste se aspoň jeden aspoň NĚKDY ohlídli, uviděli byste spoustu málo známých autorů co třeba nemají dvacet knížek ale jen jednu nebo dvě, ale kteří jsou neohraní a výbroní. Tři namátkou:
Jana Rečková - Kniha prokletých - kniha pojednávající o osudech jednoho... no, mohli bychom říct čaroděje, psaná formou kroniky, a skutečně se jako kronika výborně čte.
Martin D. Antonín - Křivé ostří - příběh skupiny trpaslíků poslaných na pomoc lidskému království, a jednoho pážete, které jim dělá doprovod, v době kdy se pořádá takové pěkné spiknutí. Výborné vykreslení všech postav, až do poslední stránky jsem měl oblíbence mezi dobrými i špatnými a litoval jsem, že tam jedna ze stran zařvat nakonec musí
Karolina Francová - Algar Tarch - příběh o několika členech královské rodiny ve světě ve kterém vyhladili čaroděje... a kteří přivolali prastarého démona se kterým si jen čarodějové mohou poradit, a tak musí jít za tím posledním. Míň akce než by člověk od zápletky čekal, ale suprové vykreslení postav a jejich vztahůOk, všechno fantasy... protože čtu fantasy. Sci-fi mě nudí, obvykle má logický díry jak barák. Ale jsem si jistej že byste našli obdobné "mlé" ale kvalitní autory mezi SF

Po pravdě řečeno česká fantasy mne strašně deptá. Skoro ji nedokážu číst. V podstatě všechny níže uvedené autory jsem četl nebo se pokusil číst a znechuceně odložil. Nějak mi to vůbec nesedne... Rečková je vyloženě utahaná, Antonín trapný, Kadlečková neskutečně bídná. Ale to je jen můj názor...

To jsem to dostala s Flamelem.Lezu pdo zem, budu chodit kanálama... Zeptala jsem se své jedenáctileté dcery, kde jako se v tom Harry Potterovi o Flamelovi píše a dostala jsem vyčerpávající přednášku. Škoda, že se nedělají příjimačky na osmiletý gympl z Harryho Pottera, měli bychom to v kapse. Přitom je jeho role svým způsobem klíčová, ale objevuje se jen na několika stránkách.V kapitole, nadepsané Nicolas Flamel je toho víc o zápase ve famfrpálu.Co jsem vygooglila na Wikipedii o skutečném Nicolasu Flamelovi, se s tím v kostce shodovalo, přidáno bylo jen několi geografických a časových údajů.

Alnag:po patnácti letech (je to překvapivé, ale četl jsem ji tak dávno) jsem studoval zase tu Kadlečkovou na jejích stránkách; přečetl si feministickou esej o Libuši/Miloš Urban, a myslím, že ta dáma furt píše technicky o dvě patra líp, než ti ostatní. Ovšem sdělení se vydalo někam úplně jinam; kdeže jsou časy Růžové krychle a jiných šíleností. Je zřejmé, že nemáme společnou cestu ani v nejmenším. No, nic - každý si už asi budeme mlít tu svou. maYdo, ano. S dveřmi je těžká věc; tuhle si hrdinka Ptáků ty dveře zpátky zalehla a málem tím spáchala sebevraždu. Naštěstí ty moje dveře takto nefungují; prostě zmizí a už nejsou, když odhalíš, jak na ně. Ale to odhalení opravdu záleží na nás jen zčásti.

Argo, neštvi mně s Ptákama.Pořídili jsme si k vánocům konečně televizi - vlastně TV kartu do počítače. Zprovoznili to zkrz různé technické obtíže až po Novém roce, po dvou dnech to lehlo a o Ptáky jsem přišla. Nikdy jsem je neviděla, četla jsem povídku. Ale myslím, že ve filmi je v podstatě převzatá jen základní myšlenka - ptáci, kteří se jaksi "utrhnou ze řetězu".