Pokud nekdo chce začít čist něco malo o DS, tak doporučuji začinat tímto. Pokud začnete s něčím jiným připravite se o prvotní zážitek z neznáma. Tato pentalogie copiruje prvni tažení DS podle prvnich pravidel. Takze doporucuji DM, aby zakazali hracum si o tom cokoli zjistovat a nebo dokonce to cist. I kdyz pripravi o zazitky hlavne sebe, protoze v drsnem svete DS stejne neni nic platne vedet dopredu. Osobne doporucuji precist vsem DM, z zadnych pravidel nepoznate svet, tak jako z pribehu. Rozhodne vas to hodi do uplne jine roviny chapani sociologie a prostredi.

Přečetl jsem si první díl, The Verdant Passage. Moje vnímání příběhu bylo trochu zkreslený tím, že už jsem hrál hru, kde probíhaly události právě z téhle knihy, takže jsem věděl co se zhruba stane a proto o tom ani nebudu psát.
Nicméně je to poměrně hezký čtení, nijak přespříliš květnatá angličtina, takže se to dá celkem nerušeně louskat. Co musím na té knížce ocenit tak to je výtečně rozepsaný souboj, vlastně spíš soupeření mága s psionikem. Oba stojí v davu lidí, několik metrů od sebe, kolemstojící nic nepozorují, ale mezi nimi oběma se odehrává drama. Jestli ve svých hrách používáte psioniku, tak tohle určitě stojí za přečtení. Další věc, která se mi na té knížce líbila, byla postava templáře Tithiana. Výborně vykreslený charakter postavy - takhle si já představuju herní přesvědčení chaos/neutralita. No a další znamenitá věc je složení skupinky ústředních postav. Je to skvadra dost rozdílných nátur, společenského postavení, názorů a cílů. Je skoro až s podivem, že se vůbec nakonec dokázali dohodnout na společném postupu :). Docela bych ocenil, kdyby se mí hráči dokázali podobným způsobem vcítit do postav i za cenu neustálých dohadů uvnitř družiny.

Bojove sceny jsou opavdu zazivne ... Treba jak Rikus bojuje s Gaj jen se Singing Sticks. Vzpomínám si, jak jsem jednomu znamemu říkal o skvělém filmu a až po pár minutach jsem si uvědomil ..... že jsem to vlastně "jenom" četl.Pionika je psionika ... co dodat. Možné ještě Agis je Agis ... :)

No, co na to říct....snad jen: Sadira je Sadira :)

Když už jsem se zmínil o tý Sadiře, to je taky velice zajímavá postava a nejenom tím, že je to kus baby.
U ní je opravdu skvěle vidět, jak tenká a skoro nerozeznatelná je hranice mezi zlem a dobrem. Jak i dobré úmysly mohou člověka svést na scestí.
Když jsem se kdysi byl podívat v kině na 3. díl Hvězdných válek, tak mi přišlo úplně zvhlý, jak nedotaženej je scénář a režie v případě přeměny Anakina z Jedie na Sitha: žádný postupný vývoj postavy, psychologie postavy jen tak obrysově načrtnutá. Celý dlouholetý džedájský výcvik v Anakinovi nezanechal vlastně nic, protože stačila jedna nebo dvě schůzky s Palpatinem a z Anakina se okamžitě stal Darth Vader. Ubožárna.
V The Verdant Passage je tohle zpracovaný daleko líp. Ze Sadiry se sice nestane obdoba Vadera, ale rozkreslení toho, jak balancuje mezi ničitelskou a ochráncovskou magií, je tam moc krásně podaný.

Take jsem od tech SW čekal více, ale co alespoň jsem to viděl.Na Athasu je však mnohem obtížnější zůstat na té dobré straně, když si člověk nežije pod křídly "republiky", ale ve tvrdé tyranské otrokářské společnosti. A rozhodně bych chtěl potkat někoho zákonně dobrého. Tohle přesvědčení si může dovolit, jen někdo hodně vyjímečnej.Co se týká Sadiry, tak ta se jestě vybarví, celý třetí díl je věnovaný prakticky její cestě za silou pro zabití Borise. Tam uvidis, jak tenka hranice to je.Ty to mas ted v zive pameti. Je v tomto dile jak jde Ktadeo, Sadira a Aegis k podzemnimu kostelu?

Jo jo, to je přesně ten díl. Mimochodem Ktadeo mi byl celkem nesympatickej od samýho začátku až do samýho jeho konce.