Když už, tak mě by bavilo jít na dřeň-předělat na Huntery případ bratří Mašínů. Ti by nevypalovali stohy na Moravě, aby ublížili režimu, ale protože to byl nejlepší plán na zničení potvor. Stejně tak by se dala vysvětlit ta jejich zabití úředníků...

Jak rikam, vse je jen o uhlu pohledu. A tohle by slo predelat jak na huntery, tak treba na magy nebo upiry nebo cokoli. Jen prohodis strany :-)

Pro Noira: Žádná postava nebyla nábožensky založená, psal jsem, že to byli potomci šlechtických rodů, kde někteří už ani nebyli šlechta. Vzhledem k tomu, že jsme to stejně položili, tak můžu říct, že to všechno byl komplot jednoho upíra, který tenhle "řád" (cca. posledních 60 let existující :D ) používal ke špinavé práci. Takže ta šlechta u některých postav byla dost fikcí :). Nicméně bylo to samé "von".

Pro Siriena: Prodleva byla o tom, že jsme já i hráči měli několikaletou pauzu od hraní RPG obecně. Jinak to byla jednorázovka. Před tím jsme dali seznamovací hru za Mortal: the Losers a taky to nebylo nic moc. Přiznávám asi dost chyb u sebe, jednak nová hra a pak 10 let sem nic nehrál a dost zapomněl z praxe zkušeného storytellera :D. Ale hráči se taky moc nepředvedli (jak sebekriticky uznávali) No, hráčům vadilo hraní v současnosti a já zjišťuju, že WoD není úplně to pravé pro mě. Možná Changelingové, ale spíš podle předchozí edice a s jinými hráči. Rozhodli jsme se vyzkoušet Gamma World od White Wolfů, který mám rovněž ve své sbírce nikdy nehraných RPG :) Takže postapokalyptika.

P.S.: Ten nick je Michal K, páč Michal už byl zabraný. Ale nic ve zlém, pohoda ;)

...nejspíš si v nejbližší době seskládám poznámky z předešlých opengameingů WoDčka a udělám nějakej souhrnej článek o problémech se začátky ve WoD. Připadá mi to víc a víc jako zajímavý téma a vim že sem se s tim setkal už dřív, ale přes oči mě to praštilo až na poslednim srazu Kostky při OG Hunterů...

Sirien: Ciste ze zvedavosti a pro pouceni: co presne?

Nacht: No, já sem se dostal k WoD (realitě) zjednodušeně takhle: Fantasy -> Shadowrun -> Minimalistická dost civilní fantasy -> WoD. Měl jsem zkušenost s RPG obecně, se světem plným futuristických technologií a postupů i s civilní hrou (tedy se hrou kde nehraješ žádné supernamakané tohle s támhletěmi schopnostmi). Kromě toho sem začínal na oWoDu na vampýrech, pak mázích a až pak sem se dostal nějak rozumně k mortálům.
Jinými slovy sem se k tomu dostával relativně postupně, ty přechody nebyly skokové, takže sem nezaregistroval spoustu věcí, kterých si všímám až teď.

Když to zlehka shrnu, tak moje zkušenosti s vedením WoD pro lidi co se s hrou v realistickém prostředí ještě nestřetli:

• úplní nováčci mívají standardní problémy jako u jiných her. Výhodou WoD pro ně je známé prostředí které si umí snáze představit, což jim usnadňuje přemýšlet o jiných problémech ve hře
• nováčci se zkušeností ve fantastice (fanové literatury a tak...) jsou na tom dost podobně. Skutečně jsem za roky a roky pořádání OG nezaregistroval nějaký velký rozdíl mezi nováčkem co se o fantastiku zajímá a tím co ne (vyjma toho že ten první je náchylnější jít zkusit hrát), takže nevím proč o tom rozdílu kdekdo pořád básní.
• člověk co už hrál nějaké RPG, ale jen minimálně (nějaké to OG a tak) se adaptuje relativně snadno
• člověk zvyklý na futuristická RPG případně na různé skill-based (GURPS) může mít problém s převzetím stylizace, ale jinak nic moc (u téhle skupiny mám trochu malý vzorek, tak se za to odmítám nějak víc bít)
• no a konečně někdo zvyklí na fantasy RPG, zejména a jmenovitě DnD nebo DrD, velmi často narazí hned na několik problémů, mnoho z nich je spjatých primárně se zasazením hry do realistického prostředí podobného současnosti:
  • realistické mezilidské interakce se mnohdy neslučují s herní zkušeností s fantasy, kde jsou vztahy romantické, heroické nebo prostě obecně trochu vyšponovanější na kteroukoliv stranu
  • s tím občas souvisí i pojetí reality okolního světa a vnímání a myšlení postavy. Hráči zvyklí hrát fantasko mají větší tendence nechat postavy vrhnout se do palebné zóny, vletět do bitky s tím že to nějak projde (viz hraní Hunterů na minulé Dálavě), nejspíš protože encountery ve fantasy, ať už DnD nebo DrD nebo HF... bývají méně závislé na situaci, taktice a tak a víc závislé na power levelu postav.
  • problém mnohdy činí samotná skutečnost, že okolí reaguje na činy postav... tak nějak běžně. Když se něco semele, přijede policie, někdo je úplatný, někdo ne, často jsem se setkal s údivem nad tím že čas PC není limitovaný pouze hráčovým meta-game záměrům, ale že postava třeba musí chodit do školy/práce a není tak snadné se jen tak ulejt...
  • hráči zvyklí na fantasy mají často nečekaně fatální problém využít běžných prostředků k zjišťování informací nebo dosahování cílů. Hodně to je vidět zejména u lidí zvyklých na herní systémy které jsou spjaté s herními styly bližšími "adventuře" - lokace, hod, přímá stopa. Hodně jsem si toho všim poslední půlrok na hunterech, na těch na posledním srazu to bylo vidět hodně. Tam mě překvapil především noir, který na to že nehrál nikdy předtím WoD postavil fakt stylovou postavu (až na pár drobných úletů jako jméno...) a dokázal využít možností z ní vyplívajících docela líp než bych čekal i od někoho kdo WoD zná.
  Tímhle bych se nechtěl nikoho dotknout, ale skutečně tyhle tendence dlouhodobě pozoruju a přijdou mi docela zajímavé...

sirien píše:
Na opengamech sem si povšiml, že hráči co jsou zvyklí fungovat ve fantasy mívají zpočátku problém se adaptovat do hraní ve WoD prostředí, které naplno využívá dnešní realitu, zvlášť když tam není někdo kdo WoD zná a už to má zajetý.
Ono to nebude jenom do WoD, částečně to bude záležitost pravidel (pokud je to přechod z něčejo jako DnD; než jsem si to sám vyzkoušel tak mě nenapadlo, že mít a nemít "kolem sebe" kopu hitpointů je takovej skok v uvažování) a čsátečně to bude o settingu (jestli si pamatuješ na Shadowrun, co jsi vedl na minulým jarním srazu, tak tam jsem mě pocit že během tý hry jsme se s tou "adaptací" hodně rvali, teda kromě Lokkena, kterej už měl zjevně v SR něco odehraný; něco podobného jsem pak zažil z pozice GMa, když jsme začali hrát jednu SF hru, kde jsem hráčům oznámil že na příslušné luxusní space station jsou zbraně povolený jen pro místní ochranku a okamžitě začala diskuze jak tam propašovat pro každýho "aspoň" útočnou pušku s granátometem, přitom tam byli na čistě obchodním jednání).
Prostě toho způsobu uvažování "zbraň vždycky u sebe a kdyby něco, tak se protřískáme" se zbavuje dost těžko nejenom ve WoD.

Sirien: hezke shrnuti, ale je se ptal hlavne na tuhle cast:

Nachtrose píše:
ale přes oči mě to praštilo až na poslednim srazu Kostky při OG Hunterů...

Jelikoz jsem se tehle i predminulych hunteru na dalave ucastnil.

tak specifikuju, ne? :)

na předminulém: průběh hry byl relativně vpohodě. Místy bylo vidět že někteří hráči nejsou v současném světě úplně v kůži - s napůl pravdivou policejní krycí storkou se některé situace daly řešit trochu hladčeji, ale vzásadě tam až takový fail nebyl.
Měl jsem trochu dojem že aspoň u některých hráčů (teď už si ale nevybavím z hlavy u koho) byl trochu problém přeřadit na realističtější přístup k NPC, místy mi přišlo že NPC je pro některé hráče automaticky klaďák, záporák, random neutral, zatímco WoD s archetypálními koncepty příliš nepracuje. Resp. ne tímhle způsobem. Bylo to cítit třeba na přístupu k sheriffovi a k té jeho zástupkyni.
V závěru bylo nicméně to DnDčko z některých opravdu docela cítit, protože když si s odstupem realisticky přehraješ, co se tam odehrálo, tak to bylo skutečně "jdeme se nechat postřílet" scéna, nejhorší na tom bylo že to nebylo nic víc než jen převrácení té samé pasti co jste chtěli použít vy na ně. Docela to ale odpovídá DnD encounterům - vejít na bitevní pole, nahodit battlegrid a taktikou se jen držet v nějakých rozumných rozestupech kvůli bonusům (teď pro ilustrativnost přehánim, samozřejmě). Ve WoD je nicméně realističnost soubojů v tomhle směru o dost vyšší - o tom kdo přežije souboj rozhoduje mnohem víc situace, moment překvapení a taktika, než přímo schopnosti. To jestli pošleš nebo nepošleš jednu postavu o míli dřív širokým obloukem skrz les aby příšla přímo z druhé strany není malý element, ale něco co může snadno vyhrát bitvu. (kdo nevěří, doporučuju pár hodin airsoftu s Jersonem v lese, názorně vám to předvede)

Na těch minulých hunterech jsem ten příběh vystavěl trochu míň přímočaře a bylo tam dost cítit, že se mnohde máte problém chytit na linii. Například tak trochu typicky fantasy úvaha: "nezadařilo se, ergo nezadaří se", se kterou jste pak nešli ještě jednou zkusit po něčem pátrat, třeba obdobně ale trochu jinak, nebo i úplně stejně. Ale víc tam bylo cítit to že jste byli zvyklí z fantasy na přístup "co se neobjevilo aspoň zmíňkou na scéně, není" - jenže WoD má za základ realitu, takže tam ty normální věci jsou, stačí si pro ně dojít. Konkrétně teď mluvím o tom že jste při pátrání vůbec nepoužili telefon, nezkusili jste najít nějakého experta. Teď zpětně si vybavuju že jste třeba ani nezkusili sehnat ty policajty co našli toho bezdomáče (chronologicky první oběť) a vyslechnout je na podrobnosti, celou dobu ste vycházeli jen z toho že jsem prostě zmínil že ve zprávě nic není - ale takových míst tam bylo víc.
V tomhle směru mě docela příjemně překvapil noir, který, nejspíše ze vzorů které nabral sledováním filmů a seriálů, dokázal docela dobře využít možnosti, které měl z titulu civilního povolání své postavy. Ani on ale nakonec nezašel zjišťovat, co ten rozšlehanej týpek dělal, když se tu noc při potápění někam na tři hodiny vytratil.
Což je mimochodem další věc - asi třikrát nebo čtyřikrát sem tam zdůraznil, že ten týpek byl při nočním potápění pryč od ostatních tři hodiny - to je kurevsky dlouho, ale je to takovej detail, kterýho si prostě nevšimneš, když nejsi zvyklej přemejšlet o herním prostředí normálním pohledem. Možná to ani teď nepřipadá, ale představ si, že by ses sešel se mnou nad pivem a já Ti řek: "sme se byli včera v noci v jedenáct s Nerhin*) potápět a normálně vůbec nevim kde od půlnoci do tří byla, pak mi nic neřekla jen že je ok a že si nemám dělat starosti" tak by Ti to asi přišlo hodně crazy, ne? Minimálně by ses mě zeptal, co sem dělal, nebo proč sem nezavolal policii, záchranáře nebo tak něco (mimochodem, zmiňuju to, protože v té hře je oni nezavolali a protože to byla jedna z mých asi třech snah vás dovést přímo k čistšímu zdroji informací o antagonistech, ale vy ste je všechny vyignorovali a dávat tam nápadnější mi zase přišlo blbý... poučení pro příště)


*) interní pozn. pro ty co tu sledují kdejakou diskusi: váhal sem koho uvést, ale slogan "Nerhin for you" u mě prostě rozhodl :)

Jak krasne predvedl Noir s Michalem, sve mela na svedomi asi uz i ponekud pozdejsi hodina. S nekteryma vecma se da souhlasit s odstupem casu, o nekterych mozna polemizovat, ale taky je mozne, zes to udelal zbytecne slozity pro lidi, co to maji hrat prvne. Ted me tak napada po proctei pravidel ( to zase budu deeeesne chytrej :-) ), ze jsi nektere veci mohl resit jinak i ty. Napriklad kdyz sel reverend do knihovny, mohlo se to resit rozsirenym testem misto normalniho. Btw. na kterou edici jsi vlastne nastavenej? V nWoDu co mam ja se hraje jen na jeden uspech a pak pet jako vyjimecny uspech, zadne 3 tam zminovane nikde nejsou.

A jeste jedna takova zvedava k te posledni hre: jak presne jsme meli vypatrat ten obraz? Bavili jsme se o tom, ale nejak si nepamatuju, ze bys nam prozradil reseni. Jen ze v byte obraz nebyl a taky nebyl dodelanej tak nebyl ani nafocenej, takze jsme ho nenasli ani v pc, cimz postavy vlastne nemeli sanci zjistit, ze vubec nejaky obraz chybi. Aspon tak mi to porad prijde.

Jeden úspěch jako dílčí (podařilo se, ale mohlo by i líp, v nebinárních (tedy nejen buď a nebo) techtech nic moc, ale tak jo), tři komplexní (podařilo se tak jak jsi chtěl prakticky se vším všudy, případně podařilo se kvalitně) a pět exeptional (podařilo se s bonusovým efektem v Tvůj prospěch, nebo podařilo se neskutečně dobře)
Víš, že ani nevím? Hraju to tak od doby co nWoD vyšlo... buď sem to našel v pravidlech nebo sem si to přečet někde na WW diskuzácích nebo nám to tehdy možná přišlo jako přirozenej přechod mezi 1 a 5ti úspěchy který dobře zapadá do designu herní stylizace...
Při hledání odpovědí to obvykle řešim stylem buď 1: máš na co jsi se ptal, 3: máš to na co jsi se ptal a navíc i přesně to co jsi potřeboval vzhledem k okruhu na který jsi se ptal a 5: našel jsi něco bonusového k tomu. Nebo, pokud nepátráš po konkrétní odpovědi ale po nějakém okruhu (což je častější): máš počet informací dle počtu úspěchů, buď pro plynulost hry dám to co potřebuješ nebo když nevim tak máš pět jednoduchých otázek, na něž dostaneš jednoduché nebo komplexní odpovědi.


Ad zbytečně složitý - ono dělat kroniku nebo krátké povídky a dělat one-shot pro lidi co to neznají je dost o něčem jinym. Když sem začal dělat OG Mortal the Looser a později Mage tak mi taky chvíli trvalo, než sem vyladil level na nováčkovskou obtížnost při zachování specifik té hry.
Ono zrovna pro Huntery by bylo dost mimo, kdyby neměli na ukázkovce něco složitýho. Když mortalové vybruslej snadno, tak prostě měli štěstí a potkala je spíš děsivá storka a ne přímo hororovej běs, když vybruslej mágové, tak... they are the magic, they are the power, u nich v obtížnosti zábavnost taky nespočívá. Ale Hunteři to musej mít těžký - sou to magoři co se rozhodli sesbírat pár pochybných výhod a vyhledávat a bojovat s věcmi které jsou z podstaty věci silnější než oni sami, takže ta hra musí nějakou tu challange obsahovat.
V té první se mi to myslim docela povedlo, jen to chce doladit pár detailů než tu zápletku třeba použiju někdy znovu. Ta druhá vznikla z toho že sem chtěl pro změnu ukázat trochu investigativnější pojetí těch hunterů a trochu mi to proklouzlo mezi rukama, takže ano, možná sem to udělal trochu těžší než to muselo bejt. Ale máš pravdu i v tom že se na tom dost podepsala únava, věřim že hrát to odpoledne tak tim projdete snáz.
Příště se polepšim

Anyway, mě tak napadá... jestli si chceš zkusit jak vypadá v mém pojetí obtížná hra, tak teď sme se SEBem slíbili Jezevcovi že uděláme na Gamecon takovou paralelní RPG soutěž... WoD vyvražďovačku.
Podstata bude jednoduchá - na začátku parta mortálů, která se dostane do průseru, který bude tak ostrý, že... no, nevím, jestli nutně zemřou, nicméně na konci z nich použitelnej zbyde jen jeden. Ti co přežijí toto první kolo postoupí do kola druhého, ve kterém... no, hádej co :) Možná vymyslíme i nějakou hezkou cenu pro vítěze. Nebo i pro druhé a třetí místo, podle zájmu a podle toho jestli vymyslíme jak ty nepřeživší hodnotit.
A samozřejmě - žádné hraní na munchkiny a gameisty, na to je mistrovství v DrD. Tady se bude likvidovat napůl objektivně (za blbost...) ale také napůl subjektivně (...aby v tom byla trocha stylovosti a cinematičnosti, hustě popsané věci se třeba vydaří, když budou zapadat... ale holka co bude vyděšeně ustupovat čelem ke světlu a zády do temné místnosti, známe horory, že?)

Sirien: Když už specifikuješ, mám tak trochu dojem že přikládáš tomu DnD o něco větší vliv na hráče než doopravdy má.

sirien píše:
V závěru bylo nicméně to DnDčko z některých opravdu docela cítit, protože když si s odstupem realisticky přehraješ, co se tam odehrálo, tak to bylo skutečně "jdeme se nechat postřílet" scéna, nejhorší na tom bylo že to nebylo nic víc než jen převrácení té samé pasti co jste chtěli použít vy na ně.
Asi jsi to nepostřehl, ale Gabik tehdy prohlásil že jako kněz tam tu holku nemůže nechat i kdyby tam měl zhebnout a já se k němu přidal. Nechci mluvit za ostatní ale minimálně my dva jsem byli srozumění s tím že to pro nás může a taky nejspíš dopadne blbě. A sice tu vyčítáš DnD taktiku ale chceš od kněze, spisovatele a newyorkýho taliána taktiku SWAT jednotek? (teď jsem si vzpoměl že jsme měli ještě vojáka, jenže mě tak napadá, neměl se tedy dozvědět aspoň že ten postup co jsem vymysleli je z taktickýho hlediska hovadina a nebude fungovat?) A k DnD myšlení - není trošku divný že měla parta děcek, krytých bohatým tatínkem a se sebevědomím těžce na výši, protože se jim povedl nějaký okultní rituál (navíc zřejmě disponující supernatural schopnostma), u sebe brokovnici? Sice USA a nedozvěděli jsem se pozadí celýho toho příběhu, ale i tak - kdyby si někdo z nich sehnal pistoli, fajn, ale výzbroj takovýho kalibru ve mě budí zdání že NPC měli možná trochu víc informací než by jim příslušelo.

sirien píše:
Například tak trochu typicky fantasy úvaha: "nezadařilo se, ergo nezadaří se", se kterou jste pak nešli ještě jednou zkusit po něčem pátrat, třeba obdobně ale trochu jinak, nebo i úplně stejně.
Tohle je třeba nemá s fantasy naprosto nic společnýho, mrkni třeba na Kriminálku LA - vyšetřovatelé se sice jdou na něco zeptat stejný osoby dvakrát, ale až potom co zjistí nějakou novou skutečnost, která je vede k tomu aby se té osoby znova zeptali. Chápu že z pohledu reálnýho vyšetřování je to blbost, ale ve filmu neuvidíš vyšetřovatele jak jde někoho vyslechnout, nic nezjistí, tak ho jde vyslechnout znova protože by jednak vypadal jako blbec, jednak proč by měl divák koukat na scénu kterou už viděl v podstatě znova a pak třeba ještě potřetí nebo víc? (OK, stane se že po prvním rozhovoru mu něco vnukne Revoluční Myšlenku a pak se jde zeptat znova, ale to je trošku něco jinýho). Takže tohle není výsledek "fantasy myšlení, jako spíš "filmovýho". A u tý naší hry to bylo přesně ono, proklepli jsem zástupkyni šerifa, nic jsme se nedozvěděli, bylo tam pár nápadů poptat se jinde, prozkoumali jsem jiný věci a něco i zjistili, ale klíčový informace (jak si počíná šerif ve městě, že chtěla vyšetřovat ale nemohla) měla zas jenom zástupkyně.

Poslední Huntery jsem nezažil ale:
sirien píše:
Ani on ale nakonec nezašel zjišťovat, co ten rozšlehanej týpek dělal, když se tu noc při potápění někam na tři hodiny vytratil.
Což je mimochodem další věc - asi třikrát nebo čtyřikrát sem tam zdůraznil, že ten týpek byl při nočním potápění pryč od ostatních tři hodiny - to je kurevsky dlouho, ale je to takovej detail, kterýho si prostě nevšimneš, když nejsi zvyklej přemejšlet o herním prostředí normálním pohledem. Možná to ani teď nepřipadá, ale představ si, že by ses sešel se mnou nad pivem a já Ti řek: "sme se byli včera v noci v jedenáct s Nerhin*) potápět a normálně vůbec nevim kde od půlnoci do tří byla, pak mi nic neřekla jen že je ok a že si nemám dělat starosti" tak by Ti to asi přišlo hodně crazy, ne?
Tohle je přesně myšlenkovej postup, kterej poznávám i z našeho hraní. Neříkám že je to špatně, ale možná by bylo fajn před hrou tak nějak hráče upozornit že je to dobrodružství typu "rébus" t.j. předklám vám situaci, znám její řešení a vy na něj budete muset přijít. Já jsem si až o hodně později uvědomil že se s tím moc nedokázal poprat, protože to pro mě ani v pozici GMa není "defaultní" nastavení hry, protože když předkládám hráčům problém tak kolikrát vůbec nemám představu jak by se měl řešit ani co je to správný řešení, nechám to na nich a v podstatě jim schválím jakýkoli řešení, který není totálně crazy (což hodně záleží na žánru), důležitý je pro mě hlavně aby hra nestála.

Aby bylo jasno, mě se ta hra líbila, líbila se mi coby představení Hunterů, hafo se mi líbily NPC (Merlin jako šerif tomu pak ještě dodal) a vztahy co mezi sebou měli, líbil si mi dokonce i ten závěr a jak vyzněl (prostě tohle je WoD a takhle prostě někteří Hunteři skončí... možná že tihle byli ještě z těch šťastnějších). Co se mi nesedlo byl ten "rébus" styl hry (ačkoli i ten by se mi líbil, ale asi bych se ně něj musel napřed nějak aklimatizovat) a především mi nesedlo to množství zbraní, kterým se ta hra vyřešila, zpětně z toho mám dojem jak kdybych koukal na Twin Peaks a před koncem přepnul na film z Vietnamský války.

(btw tohle nemělo být zhodnocení tý hry, pointa měla být že v tomhle případě té neschopnosti aklimatizovat ze z DnD přikládáš až moc velkou váhu)

Gurney píše:
A sice tu vyčítáš DnD taktiku ale chceš od kněze, spisovatele a newyorkýho taliána taktiku SWAT jednotek?
jsem si prakticky jistej, že jsem o tom mluvil před hrou. Ne nutně swatů, nicméně ano, u hunterů taktiku ano - v úvodu jsem říkal, že hunteři těží z početní převahy, převahy informací a z momentu překvapení a že jako slayeři si řikaj tak maximálně o náhrobek, v téhle situaci jste vysloveně šli proti všem těmhle principům.

Vy jste na ně udělali tuctovou past, oni vám zavolali že do ní nevletěj a místo toho vás pozvali do úplně stejné pasti, s jediným rozdílem a to tím, že místo kamenolomu použili lesní mýtinu.
Když jste tam jeli, tak jsem se dvakrát zeptal jestli tam jako fakt chcete jen tak vjet, výsledkem bylo že si jeden z vás vystoupil o 400 metrů dřív a vzal to lesem asi padesát metrů stranou cesty, ale ze stejného směru.


Gurney píše:
Gabik tehdy prohlásil že jako kněz tam tu holku nemůže nechat i kdyby tam měl zhebnout a já se k němu přidal.
Já v žádném případě netvrdím, že jste tam měli tu holku nechat. Ano, i to byla varianta (a bylo možné tam nejít a přesto tu holku zachránit), ale vůbec ne nutná.

Gurney píše:
není trošku divný že měla parta děcek, krytých bohatým tatínkem a se sebevědomím těžce na výši, protože se jim povedl nějaký okultní rituál (navíc zřejmě disponující supernatural schopnostma), u sebe brokovnici?
Ve skutečnosti je na venkově lehčí dostat se k brokovnici (lovecká zbraň) než k revolveru. A zrovna v USA má na venkově zbraň skutečně kdekdo. A nevím, asi si to už nevybavuješ, nicméně to jsem i říkal, když jsme řešili vaši vlastní výzbroj.

Gurney píše:
mrkni třeba na Kriminálku LA - vyšetřovatelé se sice jdou na něco zeptat stejný osoby dvakrát, ale až potom co zjistí nějakou novou skutečnost, která je vede k tomu aby se té osoby znova zeptali.
Ze stejného žánru: ...nebo to někomu z nich nedá, nasere se, vrátí se a prostě to z dotyčného vymlátí násilím nebo pod smyšlenými pohružkami.
V té první hře bych si zrovna na tohle nestěžoval - naopak to s tou zástupkyní bylo přesně tak jak píšu - přišli ste, zeptali se, nic ste se nedozvěděli, pak vám to vrtalo hlavou, zeptali ste se, nic ste se nedozvěděli... no a pak jednomu z vás ruply nervy a natvrdo to z ní vyřval. Což byla mimochodem docela hezká scéna, jak si jí tak pamatuju. U té první hry jsem narážel spíš na to jednání s tou malou holkou nebo s těma kamarádama z karetního (nebo šachového? Tak něco) klubu a tak, kde jste měli krásné institucionální záštity a vůbec ste jich (v těhle případech) nevyužili - běžně to je v realistických hrách spíš naopak, že si hráči takovéhle záštity vymýšlejí, i když je nemají, protože v našem světě prostě instituce fungují a lidé mají tak nebo nějak v podvědomí, že úřadní orgáni se tak nebo onak poslouchají.

Tohle jsme pak řešili i přímo po té druhé hře s... Nachtem? Myslím... dalo se tam poměrně snadno dostat k určitým informacím aniž bys opustil knihovnu s telefonem, stačilo jen zkusit kontaktovat nějakého experta tady a támhle a poptat se i na spřízněné věci a tak. Jenže hráči když dostali po první otázce takovou polovičatou, ne úplně nanic ale zase ne úplně geniální odpověď, tak to prostě vzdali.

Což mě napadá že je vlastně svym způsobem i odpověď Nachtovi: Extendet test je vpodstatě postupné kumulování úspěchů. Já ho tam sice přímo nevyhlásil, ale zase nikomu nic nebránilo se o něj pokusit - zeptat se na něco dalšího podobného, říct si o pomoc... vpodstatě extendet test je odlišný jen tím, že tam tu snahu kumuluješ v delším časovém horizontu a pomáháš si více cestami. Zeptat se na universitě nějakého profesora by byl další hod do toho testu, zajít si do nějaké etnické skupiny další...

Gurney píše:
Tohle je třeba nemá s fantasy naprosto nic společnýho, mrkni třeba na Kriminálku LA - vyšetřovatelé se sice jdou na něco zeptat stejný osoby dvakrát, ale až potom co zjistí nějakou novou skutečnost, která je vede k tomu aby se té osoby znova zeptali. Chápu že z pohledu reálnýho vyšetřování je to blbost, ale ve filmu neuvidíš vyšetřovatele jak jde někoho vyslechnout, nic nezjistí, tak ho jde vyslechnout znova protože by jednak vypadal jako blbec, jednak proč by měl divák koukat na scénu kterou už viděl v podstatě znova a pak třeba ještě potřetí nebo víc? (OK, stane se že po prvním rozhovoru mu něco vnukne Revoluční Myšlenku a pak se jde zeptat znova, ale to je trošku něco jinýho). Takže tohle není výsledek "fantasy myšlení, jako spíš "filmovýho". A u tý naší hry to bylo přesně ono, proklepli jsem zástupkyni šerifa, nic jsme se nedozvěděli, bylo tam pár nápadů poptat se jinde, prozkoumali jsem jiný věci a něco i zjistili, ale klíčový informace (jak si počíná šerif ve městě, že chtěla vyšetřovat ale nemohla) měla zas jenom zástupkyně.

á, tady nám Gurney nesledoval Colomba...

Gurney: Jinak moc díky za tu připomínku s tim "rébusem". Vůbec mě nenapadlo, že by tahle část herní premisy mohla utéct, protože Hunteři jsou prostě o tom že někde zachytí stopu něčeho, pak se po tom vydají a nějak to zarazí.
To jsou přesně ty věci, které se musí člověk naučit při tvorbě OG. U Mortalů to bylo něco, u Magů to byly hromady věcí, u Hunterů to je tohle. Příště si dám pozor a zdůraznim to víc.


Opravil bych jinak Tvoje vyjádření: Není to rébus kde bych já znal řešení. Je to spíš rébus kde já znám pozadí. Řešeních bývá v mých hrách mnoho, ze základu nezačínám příběh, pokud mě samotného nenapadnou aspoň tři nějaké smysluplné způsoby řešení, a během hry se obvykle načítají další a další. Často se stane že hráči pak stejně přijdou s nějakým úplně jiným.

Např.: Ty týpky v té první hře bylo možné odlovit po jednom a prostě jim zfalšovanými důkazy tu vraždu přišít.
Bylo možné je po jednom odstřelit.
Bylo možné je nalákat do nějaké aspoň trochu zamaskované léčky a postřílet je naráz.
Bylo možné trochu zdržovat a postřílet je na té louce (jeden člověk narvanej do kevlaru přijede v autě s figurínou na vedlejšim sedadle, jeden to veme bokem lesem, další to vezme ze strany a poslední to celý obejde, zbraně ste měli, hands-free bych vám uznal nebo byste je dokázali hravě sehnat během 15ti minut... mohla z toho být koordinované přepadení, pomřeli by hroznym způsobem)
Bylo možné jim zavolat že ste na ně udělali fuck-off, že oni udělali fuck-off na vás, že ste si kvit a že to chce zchladit hlavy a že holku za knížku vyměníte ráno. Kde jsou jste věděli, počkali byste si na lesní cestě mezi městem a mýtinou... bum bum.
Bylo možné jim zavolat že pokud holka zemře, zničíte knížku a bluffovat že vám na tý holce nesejde tolik jako jim na té knížce. Byl by to hazard, ale hnusně byste je tim rozhodili. Nepamatuju se ale jak moc ste měli info o významu tý knížky už...
Mohli jste jim předat knížku... s pár vytrženejma stránkama, které jim dodáte až se holka dostane bezpečně domů.
...mohli jste nahlásit jejich pohřešování a pravděpodobný únos někam do lesa a povolat tak na ně policii a dobrovolníky z širokého okolí.
..
to jsou jen věci co mě teď napadly, různých alternativních řešení by se určitě našlo víc.



Jo jinak - někdo se ptal jak bylo možné najít v té druhé hře ten obraz - nebylo, byl zničený (ostatně byl důvodem, proč ten malíř zemřel). Ale bylo možné se trochu poptat lidí okolo a zjisti poměrně přesně, co na něm bylo zachyceno. Zjistili byste že tam je jakási skupina lidí v noci na jedné odlehlejší části pobřeží, jak provádí nějaký rituál povolávající nějakou animistickou entitu.
Prakticky totéž viděl tu noc i ten potapěč, místo které bylo na tom obraze a místo kde se tenkrát v noci potápěl a na tři hodiny zmizel byly identické. Odtamtud by se už dalo dojít dál mnohem snáz. Nejspíš.

...
jak tak čtu tu poznámku s tim obrazem v minulym postu, schválně si někdy připravim hru hunterů a odehraju jí paralelně se dvěma skupinkama, s jednou podle WoD a s druhou podle Esoterorists a sem zvědavej, v čem budou hlavní rozdíly.

Ta madez v prvni hre pokud vim nedisponovala brokovnici, ale ostrelovaci puskou, ze ktere navic dotycny klidne strilel bez omezeni, ci spis s bonusem, za jakekoli viditelnosti. ( noc + mlha, co si tak vzpominam ).

Mládež neměla ani brokovnici, ani ostřelovací pušku, mládež měla zcela běžnou loveckou pušku s optikou (s původním určením na vysokou), se statama dle pravidel (tuším že +3 a nějaká kompenzace postihů za vzdálenost, musel bych se znovu mrknout), mládež nebyla ani nijak extra naskillená (pokud se pamatuju dobře, tak +3 dexa a +2firearms, možná specka na pušky, ale pochybuju, takže basic dice pool 8d, 11d na první výstřel se 3 kolama míření), mládež na tu střelbu neměla ani žádnou superschopnost (z tý "ostřelovačky" se na vás střílelo jen na té mýtině, za les byl normální postih) a co se týče té tmy a mlhy, tak mládež byla spirit ridden a musel bych někde vyhrabat konkrétní poznámky které ani nevím jestli ještě někde mám abych to řekl zcela přesně, ale mám takové tušení že jeden z nich uměl vidět po tmě a v mlze (spirita zákeřnosti nebo zrady nebo tak něco), jeden byl dost rychlej a uměl vidět teplo (to byl ten se kterym se někdo mlátil uprostřed lesa, spirita hada myslim... nebo nějakýho jinýho plaza), zbylí... dva pokud se pamatuju dobře jeli na spiritech kteří je v tomhle směru nepodporovali a měli za prostředí normální postihy (ta holka byla snad na Hněvu a ten poslední týpek už fakt nevim)

Zrovna u strelce jsi rikal nakeho spirita, ktery ho hnal byt nejlepsim ci co a znamenalo to asi tolik, jak kdyby mu pomahal navadet kulky. Jestli si to pamatuju spravne.

sirien píše:
mládež měla zcela běžnou loveckou pušku s optikou (s původním určením na vysokou), se statama dle pravidel (tuším že +3 a nějaká kompenzace postihů za vzdálenost, musel bych se znovu mrknout), mládež nebyla ani nijak extra naskillená (pokud se pamatuju dobře, tak +3 dexa a +2firearms
Však říkám, Vietcong :)