Gurney: To víš, že bychom mohli hrát kněze Havraní královny každý po svém (nebo nasadit do hry takové NPC). Tak jak píše Sirien. Jeden z umírněnějšího křídla, druhý z ortodoxního. To je použitelné do řady her - nemít monolitické kněžské řády. Z toho se dá příběhově pěkně vytěžit :)

Healing surges si vysvětluji jako schopnost mobilizovat fyzické a psychické síly, sáhnout si do jejich rezerv, ovšem morálku přece jen vidím odděleně od toho, odděleně od stavu HP.
Když např. nějaký cleric použije Cause fear, cíl bere nohy na ramena a zdrhá - to je dle mého power, která jasně působí na morálku cíle, obrátí ho na útěk. Přitom mu však nijak neovlivňuje výši HP, což by ale dle mého mělo nastat, pokud HP v sobě zahrnuje morálku, jak píšeš.
Když padne velitel, má to dopad na morálku mužstva. V některých případech morálka klesá, v některých paradoxně stoupá (když je třeba hodně oblíbený). Nic z toho se ale nepromítá do HP. Bytosti s plným HP můžou utíkat z boje. Bytosti s nízkým HP můžou začít bojovat s nesmírnou odvahou, necitlivé ke strachu ze své smrti.
Takže osobně vidím hraní na morálku jako něco, co se lépe zohledňuje odděleně od HP. Myslím, že morálka je i dost zajímavá na to, aby se neschovala pod HP, ale uvažovala samostatně (když ne pořád, tak alespoň v některých zajímavých herních momentech).

Jedna z možností stylového Svatého symbolu Havraní Královny :)

morálka je podle mě ta část, kde by se mělo začít hrát, ne jen házet kostkami, zapisovat čísla a posouvat figurky.

na druhou stranu, jsou tu i modlitby, které negativní zásah do morálky přímo ukazují, třeba takový enthrall...
_
cleric: ...And i will strike down upon thee with great vengeance and furious anger those who attempt to poison and destroy my brothers. And you will know my name is the Lord when i lay my vengeance upon thee!
monster: that does it. i'm off from here, not gonna listen to another five-minutes speech.
_

Píše:
Když padne velitel, má to dopad na morálku mužstva. ... v některých (případech) paradoxně stoupá (když je třeba hodně oblíbený).
...nebo neoblíbený... =)

Sethi píše:
morálka je podle mě ta část, kde by se mělo začít hrát, ne jen házet kostkami, zapisovat čísla a posouvat figurky.
Přesně tak, myslet na roleplaying.

Kněz bohyně Erathis, kterého hraji, má v opasku schovanou malou schránku s pramenem vlasů své jediné sestry. Zemřela několik měsíců zpátky (mimo hru) a on si hořce vyčítá její smrt. Klade si za vinu, že ji nepřesvědčoval víc, aby vstoupila do kněžského řádu jako on a ona se místo toho nestala zručnou žoldnéřkou ... jež žel zemřela při střetnutí s nemrtvými (nebyl u toho). Kdyby vstoupila do řádu, ta událost by se nestala, její život by se odvíjel jinak.
Kněz když je v úplném soukromí, bere ten plavý pramínek vlasů do rukou a jeho srdce je plné výčitek proti sobě samému ... A když se utká s nemrtvými, dotkne se opasku a jeho morálka je v nebeských výšinách - co ho může zastavit! A záleží mu vůbec na tom, jestli bude zastaven? Protíká ním bolest, zmar a nenávist k nemrtvým, kterým dává průchod a vrhá se do vřavy bez ohledu na vlastní nebezpečí. Zapomíná na vše kolem, na únavu, na zranění, na ostatní ...

Andtome, dá se namítnout, že morálka, resp. aktuální vnímání situace v boji, má přímý vliv na životaschopnost bojovníka - viděl jsem dokument BBC o studii vědců na téma chemických procesů v těle, mj. sledovali reakce profi boxerů v ringu. Zajímalo je, proč někdy je výsledek KO a někdy jen na body, když výkonostně mezi těmi bijci zase až takový rozdíl není.
Zjistili, že mozek bojovníka, který uvěřil, že vyhrává, začne produkovat nějakou látku fungující podobně jako droga - vyvolá euforii, potlačuje bolest a povzbuzuje svaly k větším výkonům. Navíc nastartuje hojivé procesy v těle, takže utržené rány se pak opravdu rychleji hojí.
Naopak mozek toho, kdo uvěřil, že už nemá šanci vyhrát, začne potlačovat rychlost reakcí a omezuje výdej energie na nezbytné minimum, aby ušetřil sílu na pozdější hojení ran. Dokonce může i zablokovat vědomě ovládané svalstvo a poslat tělo do lehkých mdlob; to vše v zájmu přežití, kdy se spoléhá na milosrdenství vítěze, který nedodělá poníženého a poraženého protivníka. Kdyby vítězi vzdoroval do konce, byl by podle svého názoru jednoznačně zničen.

Rytíř: Box je trochu specifická záležitost, sport s určitými pravidly. Z ringu se nedá utéct. Dá se vzdát, ale co na to sponzoři. Boxer cítí, že prohrává a chce to jen nějak doklepat do konce. Ví, že jeho život zítra pokračuje dál. Jeho chuť na útok se vytrácí. (Neříkám vždy, ale typicky.)

Boj na smrt, to je jiné kafe. Můžu mít na kahánku a právě to mi zvedne morálku. Cítím, že zemřu a tak chci ještě někoho vzít sebou.
(To se jinak netýká jenom jedince, ale i rozsáhlé skupiny jedinců. Waffen SS mělo nejpočetnější stavy ke konci války, milion vojáků. Země trpí, bolševické Rusko a západní spojenci svírají Říši. Místo toho, aby to někteří vzdávali, hlásí se k SS - ví, že pravděpodobně zemřou, ale jdou do toho.)

V boji často nastává zoufalá odvaha. Pocit že není co ztratit, smrt je blízko, v beznadějné situaci uvolňuje poslední rezervy. Útočné schopnosti a agresivita stoupají, starost o sebe poleví.
Zajímavé je, že ta samá zoufalá odvaha může nastat i bez ohledu na vlastní kondici. Jak jsem napsal se smrtí velitele - u podřízení kolem můžou mít HP naplno a stejně mohou začít utíkat.

HP podle mě nezobrazují morálku. Nezbývá, než vyjma pár věcí v pravidlech jako Cause fear hrát morálku roleplayingem. Kdo kdy bude mít snahu prchnout, kdo do toho půjde čelem, apod. Což nevidím jako špatné, je to dobrý prostor pro realizaci jak DMa, tak hráčů.

Vzpoměl jsem si, jak jsem v jedné detektivce četl o chlápkovi, který byl celou dobu slaboch ... a ve finále se postavil na silnici proti jedoucímu autu, které ho smetlo.
Ve válečné knize (faktografii) jsem zas četl, jak zemřel nejodvážnější příslušník jednotky, nositel Železného kříže. Od té chvíle vojáci této jednotky začali bojovat jako stroje, nemilosrdně zabíjeli a nemilosrdně se nechali zabíjet.

Hrát na morálku se mi líbí. Myslím, že se tím v D&D dá třeba hezky oživit střetnutí ke konci - někteří si stěžují, že pak je to jen nudné dobíjení, když už je jasno, která strana zvítězila. Ale proč to neoživit - pokusem o útěk nebo naopak šílenou odvahou. A třeba DM u NPC boostne útočné schopnosti a omezí obranné, něco ve stylu rage u barbara ve 3e. A najednou se podmínky střetnutí mění a znuděnci se probudí :)
Jinak schopnost rage se mi vždy líbila a dle mého je škoda omezovat ji jen na barbara, jak byla ve 3e, ono je to využitelné dle situace i jinde.

Nene, to nebylo o boxu, ale obecně o pochodech v mozku člověka. Snažili se právě vysvětlit, kde se bere ta síla vydržet nebo naopak slabost zcela podlehnout, která je dokázána mnoha legendami, příběhy a dokumenty, o kterých mluvíš i ty...
Jen jsem chtěl říct, že z pohledu Dnd může mít morálka jednoznačný dopad na hp postavy a může klidně i jakoby léčit, a bude to pro mě velmi uvěřitelné.

O tom, zda se má nebo nemá morálka u postavy hrát to vůbec není, tam je to jasné, s chutí do toho ;)

Co se týče morálky NPC, má zkušenost je taková, že když je nuda a poslední přeživší stojí sám proti všem, kostky mu obvykle neskutečně přejí, takže žádných bonusů od DM netřeba a přesto nabubřelým postavám hráčů úžasně zatápí.. jen to chce, aby byl vybuzenej i DM sám ;))

Rytir píše:
:...takže žádných bonusů od DM netřeba a přesto nabubřelým postavám hráčů úžasně zatápí.. jen to chce, aby byl vybuzenej i DM sám ;)) no u me to je podobny. kdyz si preji a myslim "ze ho dam",tak se mi to vetsinou dari( a pouzivam i neskutecny veci...viz. ta jedina hra s tebou kdy jsem se prosmykl s poharem vody z Acheronu kolem strazcu a pokropil toho "janosika na skobe") a at je posledni ci ne. :D

ja souhlasim z Andtomem, me taky hra na moralku bavi(snazim se aby to bylo uveritelny) a obhajim si jakekoliv jednani.

Alnag: Prosímtě, co myslíš hojnějším výskytem havrana? To, že se u nás vyskytuje výrazně víc havranů než krkavců (přakvapení, platí to prakticky všude, kde se oblasti jejich výskytu překrývají), nebo to, že kdosi přeložil báseň "Raven" jako "Havran", protože mu slovo "Krkavec" přišlo nelibozvučné? Argument s barvou je poněkud absurdní, jelikžo oba tito ptáci jsou v podstatě stejně černí, takže je fakt jedno, podle kterého to pojmenuješ.

Sethi: Ne, velkým černým ptákem je v absolutní většině případů krkavec, dokonce i wikipedia ti to potvrdí.

andtom: Psal jsem že hp částečně souvisí i s morálkou (i skrz únavu pokud chceš, třeba mě stojí někteří velmi příjemní pedagogové i víc než jednu healing surge denně a když dojdu domů po takovém povedeném dni tak prostě potřebuju extended rest :). Fear efekty jsou pak hlavně o morálce (nevyjádřeno v číslech - prostě seš buď v poho nebo můžeš zdrhat nebo se vzdávat),hp i feary samozřejmě lze okořenit roleplayingem dle vlastní chuti.

Havranní královna je v poho, krkavčí zní divně a navíc vyvolává úplně jiný dojem o charakteru Královny.

Fritz: A neni snad jedno, jak se jmenuje? jaky mas pocit, kdyz ji ppojmenujes Krkavci Kralovna? A jaky po jmenu Havranni Kralovna. Pokud bych ji ja uz prekladal, tak rozhodne do Havranu - sorry, ale je to tak.

Blaine: Jako po jménu Krkavčí královna (nebo Královna krkavců, což zní líp) mám dost jinej a řek bych víc odpovídající pocit, než u Havraní královny, jelikož mezi oběma ptáky rozlišuju a onen mystický pták je krkavec a en havran z dobrých důvodů (například, že krkavec je podstatně větší a inteligentnější, naučí se mluvit jak papoušek a navíc je schopen, na rozdíl od havrana, si i hrát)

velkým černým ptákem v českém povědomí je havran. krkavec je spojený tak s krkavčí matkou a sedmerem krkavců, ale drtivá většina ostatních velkých černých ptáků je prostě havran - jak u mýtu zdejších, tak importovaných. nikoho netrápí, že huginn a muninn byli v originále krkavci, havran je čechům mytologicky bližší. lidi určují příchod zimy podle příletu havranů, ne krkavců (a i kdyby mezi nima krkavec byl, stejně mu budou říkat havran). havran je tu tradičně spojený se zimou a smrtí.

historka na pozadí - ke krkavcům mám silný vztah. malá kačenka neuměla dlouho říkat r. jednou byla s rodinou v liberecké zoo, a tam měli vystaveného tohodle krkavce, jmenoval se pepa. na krrrrkavci pepovi se kačenka naučila vyslovovat r.

Nejen čechům. A popravdě v tomhle problému mi zrovna Wiki moc neimponuje, víc mě zajímá jak je to slovo vnímáno v běžném jazyce a ve vztahu k mytologiím.
Mimochodem třeba v T.P. Těžkém Melodičnu je taky mluvící havran a ne krkavec. Vlastně si nevzpomínám, že by kde byl zmíněn v nějaké fantasy knížce krkavec. A pochybuju o tom že většina lidí, i anglofonních, zná nějak víc rozdíl mezi havranem a krkavcem. Raven je prostě havran...

raven je krkavec, přeloženo z biologického hlediska. mně jde o to, že stejnou roli, kterou v anglofónních zemích hraje mytologicky "raven" u nás přejímá "havran." ve fantasy krkavce skutečně tak hojně nenajdeš, protože je automaticky překlápěn na toho "českého" černého.

that's all, folks.

Hm. Ok. Kdybysme se tu o tom nebavili a nedíval sem se na tu blbou wiki, tak se přiznám že ani nevim jakej je mezi krkavcem, vránou a havranem vlastně rozdíl. Je to černý, lítá to a dá se do toho střílet vzduchovkou*) . Z mého pohledu volně zaměnitelný synonyma


*) Ne, tohle jsem NEDĚLAL. Nikdy. Jen pro pořádek.

Píše:
Je to černý, lítá to
Ultimatni veta:) Ano, proc si to nejak stezovat, kostkovy preklad se evidentne chytil ten ne biologicky, ale ten mytologicky a to jest Havranni Kralovna:)

...vždyť to tu celou dobu říkám, ne? kromě okamžiků, kdy tvrdím opak... jsem sama sobě ďáblovým advokátem.