Čti jiné knížky, takové, kde ti autor všechno nevyzradí na začátku a hrdina musí tápat ve tmě. Takové, kde v té tmé tápeš ty i s hrdinou. Druhý extrém je ten, kde tápeš ve tmě ty, ale hrdina vždycky přesně ví, co se stalo (přirovnám k CSI: hrdina se rozhlédne a vidí vlas, stopu, otisky prstů, zaprášený stolek, pootočenou fotku) a vždycky dokáže nějakým záhadným způsobem přesně do podrobna popsat to, jak se to stalo. Takový je třeba Poirot (bohužel, viděl jsem jen filmy), herecké zpracování je skvělé, ale jakmile zemře jeden člověk, Poirot přijede a než tu vraždu vyřeší, je mrtvol plný barák. V tomto ohledu se mi mnohem více líbí Monk, ten je mnohem švihlejší, mnohem divnější, má potřebu narovnávat a upravovat a díky tomu si všímá věcí. Protože vlas, stolek, fotku má hned nutkání natočit zpátky. A taky se mnohem častěji plete (hlavné, když mu popeláři nevynesou odpatky).