No, ono je to ještě složitější, jako vždy. Hraničář mohl mít jako followery poměrně zajímavé potvory, například gryfa nebo jednorožce. A v Dark Sunu se followeři vysloveně vyplatili - bard, který získal bardské následovníky, mohl mít za pár levlů obří armádu...
Hlavně to ale byla cesta, jak se dostat ke schopnostem jiných povolání. Získat do bezklerické skupiny klerika, to už byl pro družinu úspěch rovnající se zisku hodně pěkného magického předmětu. Třeba klerik-follower metající Rozkazy, to bylo něco :o)

vzpomínám si, že když jsem četl pravidla ADnD, nabyl jsem dojmu, že původně pětičlená (nebo jiná) družina se rozroste natolik, že postavy vlastně nemusí skoro nic dělat. Každý hráč má několik CPček, které ovládá a řeší všechno možné a už to ani není hraní rolí. Nicméně v praxi jsem to snad nikdy neviděl, ani u ADnD, ani jinde.

Jen v Shadowrunu, ale tam byli stoupenci spíše na obtíž.

Jak psal Horac, followery jsme měli a le využívali jsme je hlavně na hlídání základny a taky je posílali na nutné společenské akce, které jsme nestíhali, nebo se nám tam nechtělo, jako byli návštěvy sousedů, aby nás tam reprezentovali.
Dokonce jsme těm nejlepším dali kouzelné předměty z vlastnictví postav a to jsou v našem světě tyto předměty opravdu vzácné, nedají se ani koupit.
Vzpomínám si jak jsme krom těch klasických levelových follouerů přijali poměrnou početnou skupinu vesničanů, kterým byla vypálena vesnice a pak byla půlka družiny rozhozená, co je s nima starostí.. jídlo, bydlení, ochrana..