Díky za překlad. Zvlášť tahle linka je naprosto kouzelná. :)
ATHAKIN: Ech, ty moc nerozumíš lennímu systému, což?
ŠIMON: Samozřejmě, že rozumím. Ale nechápu, proč do toho taháš textil.

Na začátku se to trochu táhne, ale před půlkou to chytí slinu a pak je to více než dobré, hezky ukázané, jak to s těmi stoupenci je, že si udělá obrázek i takový diletant jako já.

Jinak nejvíc se mi líbila tahle hláška:
Postupně jsem shromáždila skupinu lidí, kteří se dokázali nadchnout pro proces konsensu a docházet k závěrům, které jsem chtěla já.

nice :D

Jerson: jo, ta se mi taky moc moc líbila :) jinak velmi husté, staré časy ADnD byly očividně vcelku divoké :D

osobně jsem ještě ocenil:
Magické předměty: ty taky nemusím dodávat. Jenom jim říkám, když máte magické předměty tak je neschovávejte v drobtech z otygua, ale používejte je u Gruumshe, používejte je! Ale dělají to? Ne.

Hezké. Škoda jen, že ty koncepty postavené na mísení IC a OOC nejdou rozvinout do něčeho většího než krátkých skečů.

Jerson píše:
jo, ta se mi taky moc moc líbila :) jinak velmi husté, staré časy ADnD byly očividně vcelku divoké :D

..jojo, už chápúu, co Dalcor vidí na starém dobré ADnD Ale vážně, to byly časy bezduchého vymlacování podzemí. ,zasněný pohled, :-))

Hej, to jsem nepsal já, to byl Sirien.

Alnag: Hele, mohl bys tam dát odkaz na původní článek?

Almi: Sám jseš bezduchý vymlacování podzemí :-)

K followerům jsem se dostali asi tak všeho všudy dvakrát a můj dojem je, že pro hráče to sice bylo něco nového, ale po čase jim to přišlo spíš na obtíž. Na jednu stranu to bylo vyjádření jejich statusu hrdinů, na druhou stranu je to nutilo udržovat nějaké zázemí a tím to omezovalo svobodného ducha dobrodruha.

Takže to často vypadalo tak, že vybrali schopného followera, který se staral o zázemí a ostatní followery a zmizeli na tažení. Ovšem s sebou přeci jen vzali jako družina třeba 2-3 elitní followery. Nebo se stalo, že postava, co měla být původně follower, se později stala na žádost hráčů plnoprávným členem družiny - takže člověk nikdy neví - rozhodně to dodalo do hry nějaké ty nové pohledy.

A k tomu bezduchému vymlacování jeskyní. Pro mě je to jak nějaká mýtická příšera :-) Viděl jste ji někdo někdy? Znáte někoho, kdo ji viděl:-) Já o ní nikdy ani neslyšel, dokud jsem se nedostal na net na nejmenované fórum a pak sem. Přesto se to zmiňuje docela často, někdy dokonce ve spojení s některými konkrétními hrami, ale mě to čím dál tím víc připadá, jako nějaký šílený konstrukt :-)

Slyšel jsem o tom jen v případě Jersonova hraní, ale jelikož jeho staré herní příklady jsou všechny naprosto šílené, tak si myslím, že chyba nebyla ve hře..
:-)

Vymlacování podzemí? To jsem zažil, dokonce z donucení (založením jsem vyjednavač a útočím jedině v nezbytném případě, s momentem překvapení a úmyslem sejmout protivníka jedním úderem)

Followery si prakticky vyžádali hráči, když se dostali k hradu a potřebovali, aby ho někdo udržoval, takže jsem jim přivedl pár lidí, kteří toho byli schopni. I když nikdy nechodili se skupinou, pouze jako doprovod tam či onam, pokud bylo nevhodné, aby se na cestu vydávali sami.

Koukám, že Ebon mě předběhl. Nicméně když se podíváte na otázky v Dechu Draka před deseti patnácti lety a všimnete si, jaké potíže řešili PJjové i hráči, nebo když si najdete nějakou opravdu starou diskusi na starém foru, zjistíte, že jsme nebyli žádnou výjimkou.

Díky Jersovým extrémním zážitkům si přeřazuji Vymlacování podzemí, bezduché z "mythic monsters" na "unique". Třeba to dotáhnem i na very rare :-)

Vymlacování podzemí si snad užil každý do sytosti, ne? Pamatuju se, že Scoth, náš první PJ, měl interaktivní mapu Jarikova dobrodružství (Jarik, Kosťa a magic ball :-) ), kterou podle potřeby měnil. Prošel jsem ten příběh snad 50 x :-)

Horacio: vrať ho zpátky na bezduché, leč ve své době extrémně zábvané...

Dobře, přeřazuji bezduché vymlacování podzemí do "extinct - formerly very rare". Nebo to dotáhnem na rare?

Jinak já se vážně o tomto jako o herním pojetí dočetl až na netu :-) Pravda, že moje kontakty s jinými družinami nebyly časté, ale o tomhle snad nikdy nepadlo slovo.

nebude lepší řešit jeskyně v jiné diskusi? Nerad bych tím zaplácával miniony.

Nj, se stoupenci jsme se setkali poměrně pozdě a navíc poměrně osobitým přístupem. Měli jsme totiž de facto družinku, která měla stoupence dohromady. Nicméně, ambice některých postav byly velké a tak se to rozpadlo do tří paralelních světů, kdy každá postava hrála hlavní roli v jednom z nich.

Nicméně, asi nepřekonatelným zážitkem ohledně stoupenců zůstává původní osazenstvo šavlozubé vevevrky.

U nás taky měly postavy stoupence tak nějak dohromady. Přeci jen, kdyby se jimi každý zabýval zvlášť, nezbyl by čas na cokoli jiného. Navíc někteří hráči o stopence nestáy vůbec, někteří trochu a tak jeden či dva se jimi opravdu zabývali. Výjimkou byl válečník, který bral všude s sebou elitního followera válečníka, coby pobočníka. Jinak asi tak 6-7 followerů byly docela schopné postavy a družina je znala jmény a brala s sebou ad hoc 2-3 i na tažení.

Jerson: Myslím, že řeč byla původně o ADnD 2e followerech; nejsem si jist, cos měl na mysli výrazem minioni. Pokud vím, ve 4e to znamená něco úplně jiného.

Horacio, já hrál každou verzi DnD (kromě první) jen jednou, ale mám dojemm, že jsem napsal "minion" místo "follower", ale prostě jsem měl namysli pesanty - eh, tedy maníky, co stráží hrad, vyřízují pochůzky, starají se o účetnicví, posluhují, a tak dál.

Jasně, pokud teda ten článek hovoří o ADnD 2e, což je jediná verze, kterou jsem hrál já, tak tam je follower alias stoupenec myšlen trochu jinak.

Okolo 10. úrovně ěnkteré postavy získávají nějaké stupence, ovšem ne rolníky, ale spíš jakousi obdobu šlechticovi osobní družiny (v případě zloděje zas nadvládu na gildou třeba), tj. např. několik desítek válečníků a pár knězů a jednoho čaroděje - třeba. A ty postavy mají normálně povolání a úrovně (většinou 1.) a nejlepších pár může být řekněme na 6. či 7. úrovni.

Tohle ber jen jako hodně přibližné shrnutí. V každém případě to není vesnice plná rolníků a pár řemeslníků, ale poměrně silné seskupení profíků. Ale detaily po mně nechtěj :-)

horacio: tohle mi opravdu mozek nebere. To je to takový rozdíl?

No, ono je to ještě složitější, jako vždy. Hraničář mohl mít jako followery poměrně zajímavé potvory, například gryfa nebo jednorožce. A v Dark Sunu se followeři vysloveně vyplatili - bard, který získal bardské následovníky, mohl mít za pár levlů obří armádu...
Hlavně to ale byla cesta, jak se dostat ke schopnostem jiných povolání. Získat do bezklerické skupiny klerika, to už byl pro družinu úspěch rovnající se zisku hodně pěkného magického předmětu. Třeba klerik-follower metající Rozkazy, to bylo něco :o)

vzpomínám si, že když jsem četl pravidla ADnD, nabyl jsem dojmu, že původně pětičlená (nebo jiná) družina se rozroste natolik, že postavy vlastně nemusí skoro nic dělat. Každý hráč má několik CPček, které ovládá a řeší všechno možné a už to ani není hraní rolí. Nicméně v praxi jsem to snad nikdy neviděl, ani u ADnD, ani jinde.

Jen v Shadowrunu, ale tam byli stoupenci spíše na obtíž.

Jak psal Horac, followery jsme měli a le využívali jsme je hlavně na hlídání základny a taky je posílali na nutné společenské akce, které jsme nestíhali, nebo se nám tam nechtělo, jako byli návštěvy sousedů, aby nás tam reprezentovali.
Dokonce jsme těm nejlepším dali kouzelné předměty z vlastnictví postav a to jsou v našem světě tyto předměty opravdu vzácné, nedají se ani koupit.
Vzpomínám si jak jsme krom těch klasických levelových follouerů přijali poměrnou početnou skupinu vesničanů, kterým byla vypálena vesnice a pak byla půlka družiny rozhozená, co je s nima starostí.. jídlo, bydlení, ochrana..