Za mě.
Jazykovědu vynechám, na to nemám.

Psal jsem, teď nepíšu. Píší je moji hráči. :-) Píšeme zápisy ze dvou důvodů, jednak si před další hrou hráči mohou osvěžit, co se stalo. Druhak fungují jako kronika a jak já jako DM, tak hráči v nich někdy dohledávají souvislosti dávno minulých věcí, které se začínají vybarvovat v jiném světle. Čtu všechny naše zápisy. Mám je rád. Z některých hráčů jsou pro mě fakt talenti.

Čtu i zápisy z cizích her. Vždy z těch, které hraji jako postava. tam píšu i zápisy. Dokonce bych řekl, že žádný nedlužím. Z her, které nehraji si také občas čtu zápisy, spíš podle času. Takže jsem byl dlouho v obraze kampaně, co hrál Almi s Alnagem, Sethi a Veronikou. K tomu čučím i do dalších kampaní, které se tu objevují.
Hry jsem kvůli tomu nezkoušel, jsem docela konzerva. Hraji to, co chce hrát většina hráčů, zcela demokraticky. Zábava většiny u stolu je pro mě hlavní mantra.
Jistá míra pisatelské invence mi nevadí, hlavně vkládání věcí, které ve hře nezazněli, třeba za záporáky. Nemusím moc změny odehraných věcí, chápu to proti principu zápisu ze hra. Povídka je něco jiného a tam si to autor může přetočit jak chce a ještě se u toho budu náramně bavit.

Když jsem hrál v RPG postavy, psal jsem si deníky, v jednom případě mi to vydrželo přes rok a ten deník je takový malý artefakt.
Ze svých her občas píšu povídky, všechny vysí tady na D20. Druhou válku o svět ještě musím dopsat.
Víceméně se snažím dodržet původní děj, jen některé situace trochu převyprávím, taky si už všechno nepamatuju tak přesně (ale zase mám deník jednoho hráče jako vodítko).

Sem tam si přečtu i cizí zápisy, ale samozřejmě je nejlepší číst to, kde se vyskytuje i moje postava - ale nic takového jsem myslím ještě nečetl.

Zápisy píšu, protože mi přijde odehraný příběh zajímavý a stojí mi za zaznamenání - někdy to není příběh, jen řada situací, ale i tak. Taky tím chci potěšit zúčastněné hráče.

U Plochého světa se k tomu přidala ještě touha napsat něco jiného.

Zápisy ze hry jsou fajn, dělám je, a zejména v delší kampani to dopadne zajímavě.

Jeden problém je, že to zajímá obvykle jen hráče z dotyčné hry.

Druhý problém je, že jako literatura to má možnosti silně omezené, jak jsem vícekrát prakticky vyzkoušel. Důvody jsou velice složité a dodnes je nemám úplně zformulované.
Je to podobná záhada, jako nezfilmovateůlnost computerové hry.

Co na to literární věda, to netuším; to by sis musel sehnat čaroděje vyšších levelů.

Wild West píše:
Jeden problém je, že to zajímá obvykle jen hráče z dotyčné hry.

Otázka je, jestli je to skutečně problém. Pořád je to zhruba 3-5 prakticky jistých čtenářů, jen tedy obvykle nebývají moc kritičtí. A opakovaně se setkávám s tím, že to čtou i lidi mimo herní skupinu.

Wild West píše:
Druhý problém je, že jako literatura to má možnosti silně omezené.

To je jeden možný pohled. Druhý je, že je to skutečně zvláštní žánr. Fejeton má taky omezené možnosti oproti románu, ale současně přináší i něco, co román nezvládá (pokud tedy neobsahuje fejetony ;-)). To samé možná platí i pro zápisy ze hry.

V první řadě je to konzistence bez námahy. Herní sezení obvykle mívá hlavu a patu a přenáší se to pak i na zápis, byť nad tím jeho autor moc nepřemýšlí. Jako trénink kompozice to imho není vůbec špatné.

Druhá věc je, že se to dá psát i "na první dobrou". Což není úplně špatné, protože je to dobrý trénink "automatického" psaní, ke kterému se jinak moc nedonutím.

Zápisy jsou cool, pokud hráči tvoří hru která je "příběh" v narativním slova smyslu a pokud se autor nebojí od věci trochu poudstoupit a případně si věci trochu stylizovat pro literární potřeby. Jak říká stará dobrá poučka: "neříkej mi, co se v té hře stalo - já tu hru zapisuju, ty jí jen vedeš".

Sám jsem psal nějaké zápisy z několika her, tady nejznámější je asi Deník Jacka Norrmana z naší Hunter the Vigil kroniky Plán B, který je tuším že jediný zde zveřejněný...
...pak jsem sepsal pár povídek k hrám které jsem vedl, převážně o věcech, které se neodehrály, ale které se v herním světě staly "mimo záběr" a přišlo mi zajímavé jim dát nějakou tu pozornost.

Nikdy nevedu zápisy ze hry jako ST. Jednou jsem to zkoušel a končí to pro mě jako brutální work-overload, čas pro hru věnuju zápisu místo přípravě, což nekončí dobře.

Zápisy z her... vždycky čtu zápisy z našich her. Když si najdu čas, čtu i zápisy z cizích her - ale beru to v podstatě jako povídky, pokud se mi ten příběh nelíbí co do textu který čtu, tak tomu nedávám víc pozornosti jen protože by to byl zápis ze hry.



Jinak zápis ze hry teď mám namysli nějaké povídky nebo in-game reporty a podobné - zápis ve smyslu shrnutí toho co se stalo nepočítám, to vedeme ve hře vždycky jinak se hromada věcí zapomene / opomene a je v tom pak chaos a bordel. Jen jsem zjistil, že takové zápisy obvykle pro nikoho mimo hru nejsou moc záživné.
V tom duchu i k otázkám, které pokládáš v úvodu: je mi jedno z jaké hry to je. Je pravda že "moje oblébené" hry mě víc přitáhnou, abych se zkusil podívat, ale pokud se mi to nelíbí jako povídka...


Ebon Hand píše:
Nemusím moc změny odehraných věcí, chápu to proti principu zápisu ze hra.
Já jsem takhle změnil závěr deníku Jacka Norrmana. Když jsme uzavřeli kroniku, tak jsem si při sepisování uvědomil, že ten cinematický závěr hry byl fajn na session, ale retrospektivně už tak cool neni a sepsaný by vyzněl divně, tak jsem ten závěrečnej encounter dost předělal. Pointa zůstala, ale dost věcí bylo downgradovaných a po konzultaci se Sethi jsem nechal přežít nějaká NPCčka co herně zařvala a naopak jsem odkrágloval pár NPCček, co herně přežilo (teda, nešlo o to že by ta NPC zařvala v nějakém klíčovém momentu - prostě ST na konci odpravil nějaké postavy tak nějak na hraně "záběru", aby se neřeklo že všichni přežili... a já v povídce jen zpřeházel oběti a přeživší)

Sethi ve svých zápisech bývala hodně doslovná v tom co se fakt odehrálo - ohromná část dialogů v kronikách Finëalar je skutečně doslovná přímo od herního stolu, ale často doplňovala věci, které se úplně neodehrály nebo které se Arfi do hry nenamáhal vložit. Jak jednou jízlivě poznamenala: "beze mě by naši nepřátelé byli jen anonymní kanonenfutr". Je pravda že si pamatuju že Arfi v pár případech vytvořil NPCčka, ale jejich charakter začal hrát až potom co mu jej Sethi v povídce dotvořila... no, nic ve zlém, bylo to dávno a o vlastním tellování v té době bych také mohl vyprávět takřka hororové storky :D


York píše:
A opakovaně se setkávám s tím, že to čtou i lidi mimo herní skupinu.
Někdy dost masakr.
Almi mi vyprávěl storky o lidech které náhodně potkal na GameConu a kteří zápisy z AAček totálně hltali.
Já vím o lidech, které jsem nikdy nepotkal nebo je střetl jen párkrát později, kteří kvůli mému Deníku Jacka Norrmana začali hrát vlastní kroniky Hunter the Vigil.

Mezi ty, co si ochotně přečtou zápis ze hry, si připočtěte dalšího.

A ano, kvůli Jacku Normanovi a Kronikám Finëalar jsem nějakou dobu uvažoval, jestli by nestálo za to připojit se k nějaké hrající grupě.

sirien píše:
Jak jednou jízlivě poznamenala: "beze mě by naši nepřátelé byli jen anonymní kanonenfutr". Je pravda že si pamatuju že Arfi v pár případech vytvořil NPCčka, ale jejich charakter začal hrát až potom co mu jej Sethi v povídce dotvořila...
Tak to byl super přínos těch Sethiných zápisů. Já taky hodně čerpám z hráčských zápisů jak vnímají NPC a vůbec postup po kostře zápletky.

Ebon: ano, byl to výborný přínos. Vykreslila je tak pečlivě, že jejich vraždění na konci kroniky byla jedna z nejsladších lahůdek v historii hraní.
Jen velmi máloco se vyrovnalo mému pocitu, když jsem vyšťavil půlku zásobníku se všemi kostkami a rerolly, které jsem ze své postavy dokázal vyždímat, do toho sedm let nenáviděného a proklínaného upírsko-mágského zkurvysyna.
Těch kostek jsem měl 18, rerollů jsem do toho napálil snad celých pět, každý jeden z těch šesti hodů jsem si vychutnával do poslední kapičky a to jak mi zářily oči, když jsem nakonec spočítal těch asi 16 úspěchů co leželo na stole, abych Arfimu temně oznámil "13 Smrtelných APDSkem a 16 navrch", by v tu chvíli dokázalo osvítit celou místnost...

škoda že Sethi skončila se zveřejňováním zápisů ještě než se k tomuhle konkrétnímu dostala. Naštěstí mám původní verzi pořád v compu, když se chci čas od času trochu pokochat...

...heh, vybavila se mi vzpomínka, jak nám Sethi tenkrát ty zápisy distribuovala na disketách. Bylo to asi 15 disket co průběžně kolovaly celou grupou... až jednoho dne většina skončila u mě, naprosto zaprášená, aby byla vyhozena jako zastaralý krám. Škoda, měl jsem si tehdy nechat aspoň jednu na památku.

Siriene, někde v Kronikách je myslím odkaz na původní stránky; při troše hledání se mohou kochat i jiní. Sethi bys asi nnepřesvědčil, aby zpracovala i ty zbylé věci, že?

Zkusit to můžu. Původní stránky pokud vím pořád jsou... a vím i kde... ale Sethi retrospektivně nebyla úplně nadšená z toho že by lidé četli její zpětně nezkorekturované práce, takže...

Zkusím nadhodit pár tezí:

- zápis ze hry je vhodný útvar, pokud máte chuť si něco napsat a nevíte, jak na to.

- když už s tím jednou začnete, budete se k tomu rádi vracet, protože další hry vám dají další náměty, které byste rádi zapsali.

- zápis ze hry má podobnou vlastnost jako třeba fotky z dětství. Když se k němu po létech vrátíte, vyvolá to ve vás velmi silnou nostalgii. To je možná jeden z důvodů, proč stojí za to je psát (a proč si je archivovat ;-)).

- zápis rozšiřuje zážitek ze hry. Přidává nový pohled, obvykle z odstupu. Při jeho čtení si hráči často řeknou: Wow, tohle všechno se v naší hře stalo?

York píše:
- když už s tím jednou začnete, budete se
...proklínat jaký ste byli blbci, protože vám to bude žrát tuny času a vy budete mít permanentní dojem že jste ve skluzu, jak se vám budou hromadit nesepsané session a pak budete zkoušet u spoluhráčů zpětně dohledat jak bylo to nebo ono co jste si nepoznamenali, nebo naopak co sakra znamená tahle vaše poznámka a strávíte třeba celý víkend dopisováním posledních dvou nebo tří měsíců hraní, abyste pak dokázali dopisovat co session asi tak měsíc než zase začnete nabírat skluz...
...zatímco vám spoluhráči budou smutně připomínat, že už dlouho nebyl nový zápis...
...a pak si stěžovat, že něco bylo jinak, takže to budete přepisovat...
...a pak znovu, protože si to po sobě jednou přečtete a budete se děsit toho kolik tam je gramatických a stylistických chyb, místy i věcných..

true story, bro

... nejakej blb do vas bude jebat ze to jako neni pro nej dost dobry

sirien píše:
true story, bro

Jo, mám to teď hodně podobné ;-)


Sosáček píše:
... nejakej blb do vas bude jebat ze to jako neni pro nej dost dobry

Tenhle poznatek se vztahuje na veškerou tvůrčí činnost.

...To se mi naštěstí nestalo, ale jako asi by to bylo demotivujîcí jak sviň, bohatě mi stačí válčit se sebekritikou k mým zápisům

York píše:
Tenhle poznatek se vztahuje na veškerou tvůrčí činnost
v tomhle případě musíš rozlišovat dvě věci. Kritika od někoho, kdo tu hru nehraje, je přesně to co píšeš - jako jakákoliv jiná kritika. Jenže ten zápis píšeš obvykle hlavně pro ostatní hráče v té skupině a má to i mnoho jiných zde zmíněných důvodů, než vytvořit hezké literární dílo, takže kritika přicházející od spoluhráčů je v tomhle případě dost jiné kafe které se váže k neocenění Tvojí snahy přinést hře něco navíc.

Pak se ovšem nabízí otázka, proč to vydávat jako článek na d20.cz, když jsou k pochopení potřeba souvislosti, které znají jen účastníci dané herní session.

-- Nemyslím to vyloženě jako kritiku, spíš se zamýšlím nad specifiky žánru zápis ze hry. Proč je psát, pro koho je psát a jestli třeba nějak zohledňovat to, pro koho jsou určené.

nepochopil jsi mě. Mluvím čístě o kritice z literární strany. Někdo přijde a napíše "ty popisy jsou hrozně suché a strohé a neatmosferické", např. U povídky pohoda. U zápisu od člověka co není v herní skupině taky pohoda. Od spoluhráče to svádí k odpovědi "tak si to pro nás všechny piš sám, chytráku"

Nejsem příznivec zápisů z her, ani různých fragmentů (hlášky) nebo vylepšení (povídky).

Zápisy cizích hráčů o cizích kampaních nečtu - nic mě na tom neláká. Pokud mě zajímá systém, přectu si raději recenzi. Pokud příběh, dám přednost knize/ filmu... Pokud nápady, tak ukázková dobrodružství nebo jiné texty.

Občas zkusím přečíst nějaký zápis, o kterém někdo mluvil, ale většinou mě to nezaujme natolik, abych četl další.


Pokud píšu zápis ze hry, tak jsou dva případy:

1) Neveřejně pro pár lidí z moji primární herní skupiny - většinou pár postřehů z nějakých oneshotů, co jsem hrál. Chci je nalákat, aby příště šli hrát taky. Nebo chci avizovat, že příště plánuju vést nějakou podobnou hru. Případně chci demostrovat, že jsou herní skupiny/GM, kteří rpg hrajou úplně jinak než je u nás bežné a (ne)funguje to.

2) Rychlý souhrn děje nebo zábavných situací v rámci skupiny na D20 pro hráče, kteří se z nějakého důvodu nezůčastnili. Neřeším, zda ta čte někdo mimo skupinu - píšu to soukromě v rámci skupiny, jen na veřejné forum.

Stejné zápisy pak i čtu tj. pokud jsem nestihnul nějakou část rozehraného příběhu, tak si rád přectu, co se stalo, protože jsem hrál předtím i chci hrát i potom.

Moc neřeším, jak je to napsané po umělecké stránce, jde mi spíš o ty fakta (vyjednávali jsme s trpaslíky a dopadlo to tak a tak...) nebo postřehy ke hře (zkoušeli jsme 13th Age a je dobrý).

Shako: Tak třeba Denník Jacka Norrmana jsem psal tak jak jsem ho psal v důsledku jako kompromis. Bylo mi jasné, že rozhodně nebudu mít čas psát to jako regulerní povídku, takže původní idea byla dělat poznámky ze hry (co se stalo, kdy, kdo, kde, s kym, jak...) a zaznamenávat důležité věci, přičemž aby to bylo zajímavé a čtivé i pro ostatní tak jsem se rozhodl to psát jako profesní deník postavy.

Technicky celý Denník JN jsou stručná shrnutí session v personalizované formě. Nejspíš se to docela podařilo, protože na GC jsem narazil na lidi co ho četli a co to nepoznali (ptali se mě, kolik z toho bylo skutečně odehrané a co jsem si navymýšlel navíc - resp. jak moc to je hra a jak moc jen inspirace hrou. Když jsem jim řekl že až na asi tři momenty a pár stylizací to je celé čistý game zápis, tak docela nevěřícně koukali)