Střípky

Alnag
26.3.2007 18:19
Paladin vs. orčí nemluvně
A nyní jedna ze zapeklitých otázek, které jsem si z dovolením vypůjčil ze svého oblíbeného fóra (ENWorldu, kdyby jste byli na pochybách). Je to varianta klasické otázky - co byste udělali jakožto paladin, zastánce dobra při nalezení orského nemluvněte s vědomím, kam se asi vyvine... (orkové = ti zlí). Event. kdybys si paladin nebyl jistý, detect evil mu napoví.

Mají vůbec nemluvňata přesvědčení? Jsou orkové zlí od přírody? Potřebuje paladin pro potírání zla nějakou záminku? Atd.
Autorská citace #81
18.3.2009 20:03 - Lotrando
Colombo: jasně
Autorská citace #82
18.3.2009 21:39 - Hano
Jestli to neni tim,ze vsechny produkty nam nabizej tu jednu jedinou myslenku "kdo je paladin"
Autorská citace #83
19.3.2009 01:54 - sirien
Píše:
Sirien: paladin asi není historický

Nejde o paladina konkrétně, jde o myšlení inteligentních bytostí v daném settingu. Zda je věrné naší historii nebo zda je to derivát našeho moderního západního pohledu na svět (ještě jsem nenarazil na nikoho kdo by vytvořil skutečně jiný koncept než jsou tyhle dva)

Píše:
pokud jde o výchovu, nějakou dogmatickou, jde podle mě o odvádění pozornosti. člověk je intitivně schopen pochopit základní pojetí toho co je zlo a co ne.

A to si jako vzal kde? V lidském mozku nic takového jako "dobro" a "zlo" zakódované není. Morálka je čistě sociokulturní konstrukt.

Ve skutečnosti z našeho moderního multikulturálního atheistického a individualistického pohledu lze za zlé odsoudit kdeco. Spor o přístup k ženám mezi Západem a Arábií je docela hezké ilustrace - pochybuju o tom že by si většina arabů myslela že je na jejich přístupu něco zlého. Stejně tak si Evropa zotročovala černochy - no a co? Byli to podlidi. Černošské dítě? Bylo jako utratit psa, nikoho nezajímalo. Jo, asi nebylo cool udělat to nějak moc brutálně (ostatně psa taky utráceli kulkou nebo sekáčkem a ne pomalym rožněnim nebo zaživa ve vroucí vodě). Míšenec černošky s bělochem kterej jí znásilnil? Prakticky totéž. Cos dělal na svý plantáží se svejma otrokama nikoho nezajílo, ale být hrubý na bílou ženu by bylo negentlemantské a nekřesťanské.

Orkové jsou obvykle ještě odlišnější než černoši.
Autorská citace #84
19.3.2009 08:02 - Jerson
v článku 30 nejlepších dobrodružství všech dob se píše:
- Postavy v městech na povrchu si užijí (nebo v případě paladinů si užívat nebudou) zvrácené město drowů Erelhei-Cinlu, kde si „temní elfové podávají dveře s illithidy v zelených pláštích…volně se vyskytují přízraky a duchové a tu a tam zahlédnete stína nebo upíra“.


Mohl by mi prosím někdo vysvětlil proč by si paladinové nemohli užívat, ať už se tím myslí cokoliv? (Nevím co jsou zač illithidové v zelených pláštích ani co je zvráceného na Erelhei-Cinlu)

Colombo píše:
Vojáci taky přemýšlejí o svých činech až po válce. Ve válce musí střílet, není na to čas, není čas pochybovat.

Pominu, že sem pleteš válku, ale to co píšeš je nesmysl. Už před mnoha lety si velitelé všimli, že při útoku nebo obraně střílí na přeítele jen zhruba 10 - 15% vojáků. Zbytek buď nestřílí vůbec, nebo vůbec nemíří na lidi a střílí jen tak nazdařbůh. A zápisky vojáků ukazují přesný opak toho co píšeš, totiž že o zabíjení přemýšlí ve válce často, zejména když na ně dojde poprvé.

Píše:
Ale, pokud jsou způsoby ničení, zabíjení, mnohem fyzičtější, pokud je otázka přežití bezprostřednější, je lepší vyzabíjet všechny orčí děti a zajistit, že už se nikdy nebude uskutečnění hrůz, jako bylo vyplenění naší vesničky, opakovat.

S touto logikou jsem se už setkal. Nutně vede k logice, že když vybiješ všechny jiné rasy, už se nebude opakovat žádné plenění lidských měst. A pak pobiješ všechny muže, protože to oni plení města vlastního druhu. A pak většinu žen, protože jsou toho schopny také. Až ti na konci zbyde jen paladin - ve světě, kde už k žádnému dalšímu krveprolití nedojde, protože není z koho by krev tekla. Zcela určitě to bude dobrý svět - jako každý svět prostý lidského myšlení.

Dobro se dá definovat vcelku jendoduše - neděláš ostatním nic, co bys nedovolil aby dělali oni tobě. Z toho ti vyjde základ plus mnoho různých situacích, kde není rozhodnutí úplně jasné a je třeba je ošéfovat individuálně, ale vcelku snadno tím vyřadíš zabíjení lidí.

K Sirienovi - i dneska jsou lidé, kteří staví na svou úroveň pár kamarádů (pokud vůbec) a všichni ostatní jsou pro ně "podřadní", které je možno zabít. A pak jsou lidé, kteří jako sobě rovné berou nejen všechny ostatní lidi (včetně těch, kteří se narodili s polovinou hlavy a budou celý život jen ležet), ale i zvířata. Plus všechny stupně mezi tím.

Nicméně mě napadla jedna věc - co když se nad orčím nemluvnětem setkají dva paladinové různého vyznání (či z různých řádů, to je jedno)?
Zachovají se oba stejně, musí se zachovat oba stejně, a co budou dělat ve schvíli, kdy se jejich záměry budou diametrálně rozcházet? Třeba když jeden bude chtít nemluvně odnést do orčí vesnice a druhý podříznout?
Když nad tím přemýšlím, velmi snadno a velmi rychle dojdu k situaci, kdy jeden paladin označí druhého za "tlého" a jeho zásady mu budou velet zabránit mu v takovém činu, i kdyby měl zabíjet. A ve chvíli, kdy proti sobě stojí dva paladinové, a oba mají být "zákonně dobří" (předpokládám že je řeč o tomto typu), tak jde veškerý základ jejich chování do místa, kam slunce nesvítí.

Rád bych věděl, jak by takovou situaci řešil jeden každý z vás - nebo co by dělal, aby nenastala.
Autorská citace #85
19.3.2009 08:11 - Merlin
jerson: no, co se týká užíváíní si paladinů, bylo tím jespíš myšleno, že jejich čistá duše bude trpět :)
moji paladini, ale nikdy např. nedrželi celibát :)

co se týká poslední otázky: no, asi by to šlo jednoduše postavit na tom, že ten, který ho chce odnést je přístupný kompromisům, a ten co se chce zbavit hrozby a zhouby pohraničí, je fanatičtějšího smýšlení. Pravděpodobně bych se jako ten první paladin snažil přimět kolegu ke kompromisu. Nepujde do orčí vesnice, ale bude pod mou kontrolou (na hradě, u přítele...., tak nikomu neublíží (zatím)...
Autorská citace #86
19.3.2009 08:58 - Lotrando
Sirien: těch příkladů nalezneme asi oba spoustu pro i proti. spousta lidí nedokáže zabít ani to štěně a udělá to jen když musí. stejně se jim to pak vrací. je to o schopnosti cítit cizí bolest a tahle je schopnost je lidem daná. někdy jde vypnout, každý to má jinak. nalezneš spoustu způsobů, jak to omluvit, utišit svědomí, ale pod povrchem to zůstává. nikdo o tom nemluví, nikdo si toho nevšímá, ale je to tam. to je o čem mluvím, když tvrdím že dobro a zlo je rozlišitelné. orčí nemluvně je jen krajní případ.

Jerson: to s těmi vojáky jsem chtěl taky zmínit, takže děkuji za přesnější vysvětlení. moderní armády se snaží předejít tomu, aby jejich vojáci viděli z blízka umírat lidi. vojákům to nedělá dobře
Autorská citace #87
19.3.2009 09:27 - Rytíř
Jerson: nemám problém si představit situaci, kdy proti sobě stojí dva "vzoroví rytíři", tedy paladinové (jak je vidím já). Oba hájí svůj pohled na věc, nikdo nechce ustoupit, nastává boj... Rytířské příběhy jsou toho plné, klasická tragická situace, kde není vítěze ;)
Ovšem ve středověku (i těch příbězích) jen velmi zřídka souboje končily smrtí; ten, kdo prohrál, většinou uznal, že druhý má možná recht a přehodnotil svůj pohled na věc, případně prostě sklapl a ustoupil silnějšímu.

Jinak bych velmi rozlišoval zásadovost a fanatismus.
Autorská citace #88
19.3.2009 11:05 - Colombo
Lotrando, Jerson: ano, existují pojistky proti zabíjení, bariéry, které ale lze překonat. Pak je to jako šimpanz, co se naučí jíst lidské maso, naučí se lovit děti(skutečnost). Zabíjet se člověk musí naučit, když se to pak naučí, je to jednoduché a už o tom nepřemýšlí.
neřekl bych, že empatie je lidem daná, spíš nějak, jako chození. Musíme si ji složitě cvičit.(pan čtvereček jde do města, potká pana trojúhelníčka... takhle si to nacvičují batolata, co neumí mluvit). Každopádně poznat emoce či momentální náladu(a to nejen u lidí, ale i u ostatních zvířat) je životně důležité(pomáhá to odhadnout nadcházející situaci, jestli vlk uteče, nebo bude bojovat) pro přežití.

K té logice, já velice často abstrahuju od jednotlivce. Ale z filmů bychom mohli znát spoustu šílenců(lidstvo ničí zemi, naši matku, musí být zničeno!...), ale nikdy jich nebude dost, protože se nebudou moci množit a svým potomkům zaručit dostatečnou šanci pro přežití.(populačně je výhodnější mít genetickou variabilitu než uniformitu)
Autorská citace #89
19.3.2009 11:53 - sirien
Píše:
spousta lidí nedokáže zabít ani to štěně

dneska. A v minulosti zhejčkaná šlechta a pár měšťanů. Ale jinak...

Píše:
o schopnosti cítit cizí bolest a tahle je schopnost je lidem daná

Agresivita a pomstychtivost taky. Popravdě malé děti jsou mnohem dříve agresivní a pomstychtivé, vidět svět z pohledu těch druhých se naučí až o dost pozdějc. A i to je dost výchovou směrované.
Autorská citace #90
19.3.2009 15:58 - Faire
Z mého pohledu opravdu hodně záleží na víře a filozofii konkrétního řádu, božstva, patrona... Když si vezmeme naši historii, při troše zjednodušení si dokážeme představit v různých směrech. Satanistu, křesťana, stoika, konfucianistu, budihstu. Netroufnu si odhadnout, jak by reagovala většina z nich. Jsem křesťan a to nemluvně bych za normálních okolností k dalším "zlým" orkům nedonesl - prostě protože bych mu v podstatě vzal možnost přichýlit se k dobru tak, jak ho vnímám("deformoval" by ho tlak společnosti). Vzal bych jej někam, kde by se o něj postarali a vychovali ho "lépe". Myslím si, že adventista by ho nezabil za žádných okolností. Já ano - třeba tehdy, kdybych neměl možnost se o něj postarat a zůstalo by samo urpostřed pustiny, bez šance na záchranu (asi bych o tom hodně přemýšlel, a hodně se modlil, ale možná bych ho za těchto okolností zabil.

Paladin IMHO není nutně fanatik, i když je tahle úchylka mezi nimi asi relativně četnější než ve zbytku populace. Žádné mě známé náboženství neschvaluje fanatismus. Pouze se liší míra toho, jaké odchylky a v jak závažných věcech jsou ochotní tolerovat - militantní islám asi bude tolerovat život jinověrce podstatně méně, než hluboce věřící budhista. Víra a svědomí jsou velmi citlivé věci, ale fanatismus většinou znamená to, že víra se vymkne za jakékoliv kontroly, a fanatik je snadnou kořistí i pro druhou stranu (v kolika příbězích končí fanatici na "temné" straně) - ztrácí totiž cit, zpětnou vazbu pro svou morálku (asi to nepopisuju moc dobře). Pro mě osobně je pochybující paladin daleko zajímavější postavou :)

A ještě jedna myšlenka - otázka je, nakolik účel může světit prostředky - zda je možné využít morálně pochybné řešení k dosažení dobrého cíle. Já bych byl ochotný pravděpodobně lhát, podvádět a zabíjet, pokud bych měl pocit, že je to třeba. V určitých mezích, v krajních situacích, ale byl bych ochotný to udělat. Slyšel jsem příběh o křesťanu ve fašistické armádě, který prošel celou světovou válku s atrapou pistole v pouzdře (byl ženista neměl pušku) - bál se, že by se mohl dostat do situace, kdy by někoho zatřelil. Zabít někoho považoval za nepřípustné řešení v jakémkoliv případě. Ozvěnu lze najít v Prstenu ve Středozemi... a už raději končím :)
Autorská citace #91
19.3.2009 17:33 - Jerson
Colombo píše:
ano, existují pojistky proti zabíjení, bariéry, které ale lze překonat. Pak je to jako šimpanz, co se naučí jíst lidské maso, naučí se lovit děti(skutečnost). Zabíjet se člověk musí naučit, když se to pak naučí, je to jednoduché a už o tom nepřemýšlí.

Opakované a dost časté potíže vojáků, kteří v boji zabíjeli mluví proti tobě.
Nicméně - nějak se ztrácím v tom, co se snažíš říct.

Merlin - viděl jsem kluka, který hrál rytíře jako paladina a opravdu měl postoj "každý skřet / ork / goblin" je od přírody zlý a je třeba je zabít na místě. Ten by orčí nemluvně zabil na potkání. Ale nedovedu si představit žádný kompromis, na který by přistoupil. On prostě ví, že z toho dítěte vyroste zlý jedinec, který bude zabíjet - tedy určitě zabije alespoň jednoho člověka, pokud nebudue sám dřív zabit (tedy v jeho představě by to tak bylo). Na kompromis nepřistoupí - co dál?

Rytíři, takový přístup beru. Ostatně u výše zmíněného rytíře jsem ho také viděl, když byl poražen, tak to uznal, i když tedy neochotně (takže nebyl ve všem tak fantatický). Nicméně byl odhodlán svého soupeře v boji nešetřit, i když se jednalo o člena družiny.
Faire píše:

to nemluvně bych za normálních okolností k dalším "zlým" orkům nedonesl - prostě protože bych mu v podstatě vzal možnost přichýlit se k dobru tak, jak ho vnímám("deformoval" by ho tlak společnosti). Vzal bych jej někam, kde by se o něj postarali a vychovali ho "lépe".

A kam bys ho vzal? Do lidské společnosti, která trpí předsudky i proti jedincům vlastního druhu, co se odlišují třeba barvou kůže? Myslíš, že by ork měl - a mohl vůbec mít - spokojený život kdekoliv jinde než mezi orky? Velmi se obávám, že mezi lidmi z něj vyroste (pokud přežije) spíše jejinec s vypěstovanou nenávisí k lidské společnosti.
Autorská citace #92
20.3.2009 08:29 - Merlin
Jerson: no na tvůj příklad s dvěma paladiny nejde řádně odpovědět..nemůžu přece mluvit jak by se zachovali :). Ale nemyslím si, že by ten umírněnější prohlásil: Zabiješ ho jen přes mou mrtvolu!
Spíš by to pro něho byl nak nepochopitelný zážitek, že by se sdotyčným navždy rozešel a mohla by mezi nimi panovat nenávist: Jsi nemyslící zabiják, nejsi lepší než to zlo co potíráš. A ty chráníš zlo, jsi ostuda svého řádu, nezasloužíš si nosit roucho....
Autorská citace #93
20.3.2009 09:16 - Jerson
Merline, já vím že je to těžké. Ale když se paladin - byť umírněný - otočí, odejde a nechá jiného paladina zabít dítě, i když on sám s tím rozhodně nesouhlasí, jak se to liší od situace, kdy se otočí a odejde ve chvíli, kdy vidí jak tři muži zabíjejí jiného kvůli penězům? Bude je nenávidět?
Měl jsem ve hře dva takové, jeden byl dříve popsaný rytíř, který se choval jako paladin a měl neochvějnou víru v boha a krále. Druhý byl paladin, ale v zabíjení byl mnohem umírněnější a orky neviděl jako zlé.

Jenže já to měl jednoduché, protože v mém fantasy světě neexistovalo žádné objektivní dobro nebo zlo, kouzla kněží i paladinů vycházela jen z postav a jejich víra v bohy nemusela být moc silná - ostatně bohové ve smyslu DnD vůbec neexistovali.

Takže nebyl problém v tom, aby se setkali dva paladinové, oba se považovali za ty, co prosazují zákon a dobro a přitom stáli proti sobě.
Jenže ve světě, kde Dobro a Zlo nejsou jen lidské kategorie a pohledy na věc mi to už nesedí a přijde mi, že paladinové buď musí mít stejný názor na tak zásadní věci, nebo existuje způsob, jak takové rozpory řeší, nebo existuje víc pojetí Dobra a pak je přesvědčení o univerzálním Dobru a Řádu jen takový kec.

A to pomíjím vcelku obvyklou situaci ve hře, kdy GM řekl hráči paladina (nebo jiné zákonně dobré postavy) "to co chceš udělat je zlý čin a zákonně dobrý jedinec by to neudělal", na což mě hráč přesně opačný názor a výsledkem byla hádka a případné saknce pro postavu ("Dělej jak myslíš, ale jestli ho (ne)zabiješ, tak přijdeš o speciální schopnosti.")
Sám jsem popisovaný problém nikdy nedokázal vyřešit a proto jsem udělal svět, jaký jsem udělal - paladinové byli stejní dobráci / svině jako ostatní, jen používali jiná zdůvodnění svých činů.
Autorská citace #94
20.3.2009 10:04 - Merlin
Dobrá, postupně se tedy vtělím do obou paladinů.

Umírněný: Vzal bych orče do náručí a odcházel bych. Možná bych nepředpokládal, že na mě ten druhý zaútočí a pak by mě mohl útok přeekvapit a můj nevěřící pohled by se soupeři vryl do paměti na zbytek života a padl by tak poslední "pravý" paladin.
Nebo bych s útokem počítal a vykryl bych ho na útok už bych reagoval vlastním útokem, protože ten druhý by v mých očích nadobro ztratil status paladina...výsledek boje už není relevantní.

Fanatický: Zabil bych orče a pokud by mi ten zbabělec bránil v provedení mého bohem daného práva vymýtit veškeré zlo a chránit dobro a spravedlnost, byl by odstraněn.
Autorská citace #95
21.3.2009 21:49 - unknown
Jerson: o tomhle se bavili už Gandalf s Frodem, a obecně bych s Gandalfem souhlasil - to, že je taková věc pravděpodobná, ještě neznamená, že je OK nedát mu šanci. Pokud bych viděl nějakou možnost, asi bych ji chtěl využít. Naneštěstí je scénář, který popisuješ, asi dost pravděpodobný. BTW viděl jsi film Můj nepřítel?

...

K otázce světa s objektivním dobrem a zlem - nemyslím si, že by bylo tak nepravděpodobné, že by se potkali dva paladinové a dostali se do situace, která by vyústila ve smrt jednoho z nich. Vždyť jejich poznání pravdy je jen částečné (nikdo nemá mysl dost velkou na to, aby do ní pojmul celý vesmír, a každá varianta varianta rozhodnutí ústí do tisíců dalších důsledků. Konec konců ani božstva DnD nejsou "dokonalá", jsou v celku omezená svým pohledem na věc a jejich zájmy se IMHO dostávají do křížku i v rámci okruhů vymezených stejným přesvědčením.
Autorská citace #96
22.3.2009 09:07 - Jerson
Neznámý - Můj nepřítel znám a líbil se mi. Gandalf měl pochopitelně pravdu, i když to je knižní postava a tak ho Tolkien snadno mohl nechat mít pravdu, ale to je jiná záležitost.
Píše:

Vždyť jejich poznání pravdy je jen částečné

Tohle je právě pro mě naprosto nepochopitelné - buď pravda objektivně existuje a pak všichni paladinové stojí na stejné straně, nebo neexistuje, a pak je jeden a ten samý paladin pro někoho zákonně dobrý a pro jiného zákonně zlý a nelze nijak rozhodnout, co je dobré a co ne.

Už před pár lety jsem přirovnal paladiny v jistém směru k vojákům SS.
Autorská citace #97
22.3.2009 11:54 - sirien
Dobro a zlo je v DnD docela pevně nadefinované, problém je v tom že a) subjektivně b) je tam ještě řád a chaos.
Paladin je zákonně dobrý - ve chvíli kdy se tyhle principy střetnou (dobro = nechat nemluvně; zákon = zabít orka) tak může dát každý paladin dle své nátury průchod jinému z těhle principů a hop máme tu hádku.

Nicméně bych silně pochyboval o tom, že se ti paladinové zabijí nebo vážně zraní - to není ani v povaze dobra, ani v povaze řádu (zákonu). Možná si hodí teologickou disputaci při které budou potichu argumentovat nebo řvát na celé údolí. Možná si dají nějaký ritualizovaný souboj. Možná zvolí nějakou variantu božího soudu (udržení rozžhavené podkovy) atp.
Autorská citace #98
22.3.2009 20:15 - Faire
Ups, nenapsal jsem posledně (Unknown) svůj nick. Takže dál:
Jerson: přijde mi, že jsme se někde minuli - na jedné straně mám absolutní pravdu, třeba... pojídání jablek omezuje svobodnou vůli člověka (náhodný nesmyslný příklad). Na druhé straně máme paladina, který si toho může, ale nemusí být vědom. Pokud bychom si vzali řád, který by existoval někde, kde jabloně nerostou, a který s nimi nikdy nepřišel do styku, tak ten o tom nemusí mít žádné ponětí. Může se dostat do situace, kdy jablka pojídat bude, nebo bude dokonce jejich pojídání propagovat (třeba protože "podporují odvahu", další náhodná vlastnost).

Tedy bude podporovat něco, co je špatně, protože nebude mít dostatek informací. Shodujeme se?

Sirien: horší je, že ani dva zákonně dobří paladinové se nemusí shodnout - protože záleží na tom, co jejich řády uznávají jako zákon, a to se nebude u jednotlivých božstev IMHO stoprocentně shodovat. Bohužel se v nich nevyznám dost na to, abych dal nějaký příklad...

Otázka vyřešení toho konfliktu je zajímavá, to co říkáš, mě vůbec nenapadlo :) Nicméně pokud by jeden z paladinů došel k názoru, že je třeba orče bezpodmínečně zabít a druhý by jej považoval za nevinného hodného obrany, pak si dokáži představit souboj na smrt.
Autorská citace #99
22.3.2009 21:42 - sirien
Píše:
Sirien: horší je, že ani dva zákonně dobří paladinové se nemusí shodnout - protože záleží na tom, co jejich řády uznávají jako zákon, a to se nebude u jednotlivých božstev IMHO stoprocentně shodovat. Bohužel se v nich nevyznám dost na to, abych dal nějaký příklad...

To co jsem psal BYLI dva ZD paladinové. AFAIK Paladinové dokonce MUSELI být ZD.
Problém je v tom že Z je osa Řád (zákon) - Chaos a D je osa Dobro - Zlo. A Zákon (Řád) a Dobro si prostě v některých situacích (jako je tato) mohou vzájemně protiřečit.

Pak je otázka, zda dá Paladin podle své vlastní povahy přednost Řádu nebo zda dá přednost Dobru. Ani jedno z toho nepopře, že je to pořád Paladin, že je Dobrý a Zákonný, ale ukáže to, který z těch principů je v jeho povaze zakotven více než ten druhý.
Ten který dá přednost zákonu může být fanatičtější, striktnější (ohledně pravidel a jejich výjimek - Ordung must sein!) nebo tradicionalističtější (konzervativnější, chcete-li), zatímco paladin který upřednostní Dobro může být volnomyšlenkář, může mít více slitování, být rozvážnější a upřednostňovat úvahu nad doslovným pravidlem atp.

Takoví paladinové se mohou dostat do sporu, mohou se i pohádat, nemít se rádi, mohou i tak trochu opovrhovat jeden druhým nebo být přátelé až na pár sporů, ale nikdy by IMAO z povahy zákoného dobra kvůli takovému sporu nezabili ani vážně neublížili jeden dobrémů. To by totiž buď bylo zákonné, ale ne dobré (u toho co by chtěl dítě zabít), nebo by to bylo dobré (u toho co by ho chtěl zachránit), ale nebylo by to oboje - a paladinové, i když třeba jedno z toho trochu upřednostní, jsou jak zákonní, tak dobří. Našli by nějakou rozumnější cestou jak svůj spor vyřešit (i když by třeba nebyla nutně bezbolestná, jak jsem psal, takový boží soud třeba...)

To co se tu navrhovalo (že by se pozabíjeli atp.) je prostě podle mě odporující principu zákoného dobra.

Píše:
Nicméně pokud by jeden z paladinů došel k názoru, že je třeba orče bezpodmínečně zabít a druhý by jej považoval za nevinného hodného obrany, pak si dokáži představit souboj na smrt.

To je už trochu specifičtější věc než o které se doteď mluvilo. Když to postavíš takhle, tak by to - možná, teoreticky - představitelné bylo, ostatně i paladinové jsou jen lidé a ti chybují. Nicméně spíš si dokážu představit hádku o to jestli je potřeba ho zabít (takové ultimátní tvrzení musí mít nějaký podklad) nebo jestli je dobré (to už je silnější věc než "potenciálně dobré" takže to chce taky podklad)

A upřímně dokážu si představit že budou i bojovat (zvlášť kdyby se třeba klaněli různým bohům kteří mají na "orčí otázku" různé pohledy), nicméně myslím že by to stejně byl spíš boj do prvního poraženého a ne na život a na smrt.
Což samozřejmě nevylučuje že se třeba zabodnou omylem, ale to už je o něčem trochu jiném (omylem by mohl někdo z nich zemřít i při nějakém hodně ostrém "božím soudu").
22.3.2009 21:52 - Bretan
Zkuste se podívat na 10. díl seriálu Legend of The Seeker - Sacrifice (Obětování), je to tam zajímavě nastíněno (velice podobný problém). Ale nevím jak to popisuje původní kniha od Terryho Goodkinda.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.081940174102783 secREMOTE_IP: 44.200.40.97