Zdá se, že upíři jsou nějací looseři... taky jsem tuhle měl jako záporáka upírku a taky nevydržela víc jak tři kola. Ale IMO to není až tak zásadní. Důležité je, co dělal ten záporák celou dobu a jestli zazáří třeba ještě před tou poslední bitvou. Např. spustí ďábelskou zbraň, která za deset kol zničí svět :o)

Nebo spustil ďábelský plán, který už před deseti minutami zajistil, že svět bude nenávratně zničen za dvě minuty... muhehehehehe-h. Pardon...

Takže takhle vypadají tvoje hry Siriene?

Nějak si nedokážu vybavit, kdy mi naposledy nějaký záporák umřel omylem nebo nedej bože moc brzo.. :)
Ne, není to tím, že bych měl tak hodné hráče nebo ochočené kostky. Prostě už jsem strašně dlouho nehrál jako DM :))Jinak tragická smrt hlavního záporáka je opravdu mrzutá, už proto, že hráči pak mají pocit ošizení anebo, což je ještě horší, se jim zdá, že se jim DM celou dobu vysmíval, když je tím záporákem strašil.Jsou to ty situace, kvůli kterým slabé povahy utíkají od Dnd k systémům, které tuhle trapnou náhodu dokáží vyřadit ze hry. :) A přitom právě tyhle nepředvídatelné momenty jsou na hře jedny z nejhezčích - jen je třeba je dobře podat, využít, nenechat se jimi strhnout k banálnosti nebo zklamání.Třeba té postavy, co sejmula drsnýho upíra jedním mávnutím meče, by se každý, kdo to viděl, bál jak čert kříže. :) A každý by chtěl ten její zázračnej meč... atd.

Je pravda, že hlavní záporáci se někdy chovají naprosto nepředvídatelně. V jedné hře byl hlavní padouch krysodlak sorcerer na 10.lv. a družinu neskutečně vybušil, že přežil jeden živý, jeden na pokraji vyřazení a dva padli v boji. Tak jsem toho super krysodlaka dal i do následující hry. Udělal jsem mu skvělý doprovod, dramatické antre, a ti bastardi hrdinové ho sejmuli během chvilky i s doprovodem. :-))

imho záježí hodně na tom, jak moc je vyhecuješ. Ono když dáš družině jasně najevo, že teď je "ta chvíle", že tenhle nepřítel je tens tím velkým písmenem na začátku, není až tak neobvyklé když družina prostě spustí symfonii smrti :). Družina se někdy dokáže změnit ve strašný mlejnek na maso.

No nebojte se, po smrti hlavniho zaporaka se ukazalo ze sou i silnejsi vsivaci, no konec tazeni skoncil smrti vseh hracu. Ale hrdinsou, a ukol vice-mene splnily. Byl jsem spokojen ;)

Mě hlavní záporáci neumírají, a když, tak rozhodně ne v boji. I ten poslední prošel branou sám a zda zemřel jsem nechal otevřené.

Alnag: Zásadně. Jestli něco od svejch záporáků chci, tak to je inteligence protože nenávidim "pohádkové" záporáky "jsem velký, zlý, ďábelský, ale úplně vypatlaný idiot který samozřejmě udělá tu kritickou chybu......ne, moji záporáci četli 110 pravidel úspěšného zlého krutovládce a i když se ne vždy všemi řídí, tak je aspoň znají. A samozřejmě dali zabít všechny ostatní, kteří je kdy četli... Pokud chceš totiž hlavního záporáka porazit, tak si to musíš zasloužit. A narozdíl od blbýho folkloru oslavujícího blbečky na cestách, u mě "zasloužit" je ekvivalentem pro "zatraceně těžko vybojovat za cenu mnohdy neekvivalentních ztrát" V čem by byla epičnost příběhu, ve kterém by věci prostě prošly? Jen tak?

sirien : presne tak , presne tak ... a nejlepsi je kdyz nakonci jeste vsichni umrou :D

Všichni můžou na konci zemřít i v případě, že je hlavní záporák poražen.Nicméně co takhle závěr, kdy družina zjistí, že celou dobu bojovala za špatnou věc a "záporák" je ten, se kterým by bylo dobré dát se do party, nebo ho alespN pojmout za kamaráda - a to proto, že to družině nabídl on, nikoliv družina jemu? To je taky "smrt záporáka", jen v metafyzickém smyslu. (I když sákm vidím, že otázka stojí jinak)

No otazka byla polozena sice jinak, ale to vubec neva. Nahodou si mi navodil dobrou myslenku :) Neco takovyho zakomponuju

Totiž v sobotní hře se hráči dostali do základy protivníka a ve chvíli kdy konečně přišel mu nabídli své služby, i když on je zatím odmítá. Takže dost možná žádné "ukradněte raketu a sveďte finální souboj na Měsíci" nebude. holt Vypravěč míní a příběh v rukou hráčů mění.

Přesně tak...DM si připraví cokoli, ale hráči jsou většinou v přesile a vymyslí něco na co DM ani nepomyslel. Moc jako DM nehraju, ale pokud ano, tak záporáka nenechávám umřít. Buď vůbec anebo velmi málo.Sirien:dobrá myšlenka...obzvláště když by se pak skupina musela vykroutit z toho původního zadání přímo s "novým-hlavním záporákem" :D

Jerson: Když už zjistí že celou dobu bojovali se sympaťákem nechal bych je aby předtím zabili někoho, na kom "záporákovi" záleží (holka, manželka případně sestra jsou jasná volba ]:-> a když se s ním setkají karty už jsou v podstatě rozdány - s tím týpkem by se za normálních okolností třeba zkamarádili ale teď buď zabije on je nebo oni jeho...

Gurney, já je nechávám dělat ledacos, ale oni se o rodinu toho týpka nezajímají a navíc ho potřebují pro své plány. Kromě toho on už ví, že je nemůže zabít, protože jsou nesmrtelní - a oni ví, že ho (asi) nemůžou zabít, protože jim nějak selhávají zbraně.

To byl spíš nápad jak bych to využil já (protože záporáci jako takoví jsou mi vlastně cizí, mám "radši" spíš lidi které ke "zlu" dohnaly okolnosti), psal sem to spíš jako odkaz na tvůj příspěvek než přímo tobě.

Btw podlá finta je že oni se nemusí o jeho rodinu zajímat, může se stát že nějakým způsobem zabijí opilou žoldnéřku co na ně vyběhne s partou kumpánů...

Jerson: Nesmrtelní? To jako metaherně - neřeknou si že zemřeli, nebo skutečně herně nesmrtelní?

To jako skutečně herně nesmrtelní, alespoň do chvíle, než na to začnou spoléhat a brát to jako fakt. Zatím tomu ještě nevěří, i když někteří už tuší náznaky. Kromě jiného to vyřešilo problém, kolik toho už přežili a ještě pořád nejsou mrtví. Hlavní protivník (nechci psát záporák, je to sice velitel SS, ale není vyloženě zlý) už prakticky rezignoval na jejich zabití.

lol. Jak se jim k té nesmrtelnosti podařilo přijít?