Trochu to připomíná téma, které jsme nedávno dost podrobně probírali. Já si myslím, že v tom článku je pravda, ALE tím oprostěním se od klišé by podle mě nemělo být hraní zcela jiné povahy než je dané rase vlastní. Jasně že se příslušníci jedné rasy něčím vzájemně odlišují a někdy je to i v rozporu s chováním většiny příslušníků té rasy. Ale nemělo by se to přehánět, aby to nepůsobilo jako crazy komedie. Prostě jak se píše, neházet klišé hned do koše, ale spíš ho trochu změnit aby ozvláštnilo postavu. Při hraní opačného přístupu neobrátit naruby celou postavu, ale jen nějaké rysy povahy. Taky je výborný nápad to přehánění. Vzpomínám si na postavu elfího válečníka, kterou jsem před lety hrál u jednoho DM. Ten elf fanaticky nenáviděl nemrtvé a nic ho nemohlo zastavit v boji proti nim. Bohužel se brzo stal obětí svého zápalu, když ho zbytek družiny - většinou dost proradné postavy - nechali na holičkách v bitce s velkou skupinou nemrtvých.