Tohle je fakt hezkej článek.

Ta pasáž o nezastavování ostatních a "neútočení" na zbytek skupiny je docela zajímavá; přijde mi že to trochu ignoruje hry ve kterých hráči pracují s nějakým vnitroskupinovým pnutím - to, že mnich zastaví válečníka je docela cool moment pro hádku těch dvou postav (samozřejmě je do diskuse jestli nebude ta hádka zajímavější, pokud válečník dotyčného praští a mnich ho pak za to zjebe, ale to už bych trochu slovíčkařil mi přijde). Samozřejmě to musí mít nějaké zasazení a nedít se to jen tak ad hoc.


Btw. co je sakra Kender?

Jsem rád, že potřeba googlení těchto pojmů se neomezuje jen na naprosté ignoranty, jako jsem já.
https://en.wikipedia.org/wiki/Kender_(Dragonlance)

Mimochodem, to, co o nich je v článku není zločin, protože je to jen hra. V realitě by to zločin byl (výzva ke genocidiu).

Jo aha, šotci... DL mám načtený v češtině, tak sem si to naprosto nespojil.

Well, v tom případě mi nezbývá než naprosto souhlasit, ta rasa je zhruba na úrovni DnD goblinů nebo SW ewoků... dobrý na "comic relief" momenty, ale jinak zralá na genocidu.

Fajné. Tenhle článek přepošlu hráčům, protože pro některé z nich by mohl být inspirativní (nebo by aspoň mohl probudit diskusi). zrovna posledně se některé prohřešky proti jedenácteru našly (facbook během hraní, sedění v koutě a čekání co vymyslí ostatní, výkřik "nech ho, ten je můj" a následně rána pěstí (ingame) se slovy "říkal jsem ti, že mi ho máš nechat").

Jen poznámka k textu:
u bodu 10 zdá se vypadl první odstavec originálu:
Píše:
Failure can be embarrassing. I know that I get pretty het up when the dice don’t favour me ...

a v bodu 4 bych zvážil nahrazení kostelu církví.

Já ho taky přeposlal hráčům

ps: jen ty "činny" mi tam trhají oči..ale nechci být zase nazván grammanazi:D

Super článek.

LokiB píše:
výkřik "nech ho, ten je můj" a následně rána pěstí (ingame) se slovy "říkal jsem ti, že mi ho máš nechat"
Myslím, že tohle je v pořádku. Problém chápu spíš v případě:
Válečník: "Rozkopávám dveře!"
Zbytek družiny: "Ne, to neděláš, teprve nasloucháme a dohadujeme se nad taktikou…" Válečník po pětiminutové diskuzi: "Tak tobře, ty dveře jsem nerozkopl…"

Děkuji všem za připomínky.

Bod 10 doplněn, zmizel kvůli neuzavřenému tagu. Odkaz na Kendera mi vypadl při editaci článku, tak jsem ho přidala. Činy jsou opraveny, to mi holt uklouzlo. :)

Těší mě, že článek může být užitečný i ostatním. Taky ho dávám svým hráčům, třeba si z něj něco vezmou. Budu doufat. :)

Ohledně přerušování akce ostatních hráčů - to mi zrovna přijde jako dobrá připomínka. Buď dotyčného někdo zadrží a on s tím souhlasí, že nezvážil např. všechny možnosti. Nebo s tím nesouhlasí, udělá co chce, a pak mi přijde zajímavější když ostatní postavy reagují až na vzniklou situaci. To se pak dá řešit konflikt mezi postavami kvůli tomu kdo co dělá, ne jen kvůli tomu, co kdo dělat chtěl.

U rány pěstí to jde. Horší je když jeden hráč po zpacifikování hlavního záporáka řekne "vytáhnu pistoli a střelím ho do hlavy". Udělat to na konci dvouleté kampaně, kdy se jiný hráč snaží záporáka dostat, aby z něj vytáhl informace o své rodině, taky bych na místě takového hráče chtěl téhle akci zabránit.

Pěknej článek!

Jen ten bod Sedm je trochu ošemetnej. Na jednu stranu by mě jako GMa taky vždycky rozčílilo, když bych viděl své hráče u stolu s mobilem v ruce, na druhou stranu nelze zase napomínat hned všechny bez rozmyslu.
Byl jsem už mockrát svědkem situací, kdy se družinka rozdělila a GM pak trávil třeba 10 i více minut hraním pouze s jednou částí družinky, zatímco ta druhá neměla do čeho kopnout a prostě čekala, až na ní přijde řada. Člověka to pak svádí (hráč se nudí) a kdyby mi v tomhle okamžiku GM rázně řekl, že nemám nic jiného hrát (psát sms, kontrolovat maily apod), měl bych chuť mu říct akorát "Tak mi dej tu možnost a nepruď..."

Akorát si teda nedovedu představit, jak ten autor svá pravidla (třeba body 5, 7, 8) vysvětluje úplně novým hráčům. To než všechno vysvětlí, zestárne o hodinu...

Jerson píše:
taky bych na místě takového hráče chtěl téhle akci zabránit.
a jak? chápu, kdybys tušil, že ho chce zabít a hlídal si co dělá...ale promiň, pokud prostě po zpacifikování, kdy všichni oddechují vytáhnu zbraň a vystřelím, tak můžeš mít otevřenou pusu, může ti vypadnout z koutku cigáro, dokonce ke mně můžeš i nakročit...ale pokud nemelu kraviny a nevylívám si srdíčko nad enemíkem (přičemž několikrát natahuji závěr, abych dodal řeči efekt), než vystřelím, tak je to asi tak všechno co můžeš

Tarfill píše:
Byl jsem už mockrát svědkem situací, kdy se družinka rozdělila a GM pak trávil třeba 10 i více minut hraním pouze s jednou částí družinky, zatímco ta druhá neměla do čeho kopnout a prostě čekala, až na ní přijde řada.
Pak je namístě zkusit zapojit i tuhle část skupiny. Nebo pokud možno nedělat tak dlouhé odbočky. Ale hlavně - to byla hra tak nudná, že ostatní hráče ani nezajímalo, co dělají ti, kteří jsou na řadě? Já jsem tedy rád, když se hráči baví i u toho, jak hrajou ostatní.
A když se fakt řeší něco, do čeho se nelze zapojit (třeba boj, kterého se neúčastním), tak sice dělám něco jiného, ale třeba vyšperkovávám mapu nebo zkouším nakreslit kosmickou loď, ve které letíme, nebo prostě dělám něco související s hrou.

Merlin píše:
a jak? chápu, kdybys tušil, že ho chce zabít a hlídal si co dělá...ale promiň, pokud prostě po zpacifikování, kdy všichni oddechují vytáhnu zbraň a vystřelím, tak můžeš mít otevřenou pusu
Ve hře postavy reaguj i na rychlejší akce než vytasení zbraně a výstřel, takže třeba sražení ruky stranou, nebo alespoň pokus o takovou akci bych určitě chtěl mít. Jedině v případě, že by si střelec dal pozor, aby byl v pozici, kdy ho nikdo zastavit nemůže, třeba proto že by nechtěl, aby záporák na něj samotného něco prozradil.

Prostě bych to pravidlo "nech akci proběhnout a řeš až následky" aplikoval v situaci, kdy se následky nějak řešit dají. A dával šanci i ostatním, byť malou (což by v mém případě bylo "uhodni, které číslo spoluhráč nastavil, on má rozsah 1 - (maximum své schopnosti), máš jeden pokus")

Nicméně celkově je to velmi dobrý článek a líbí se mi. Osobně bych tam třeba doplnil i to, že hráči by mohli přebírat role CPček, pokud jejich vlastní postava na scéně není. Jednak to řeší problém s nudícími se hráči, kteří "nemají v dané chvíli co dělat", a pak to dokáže zajímavě oživit hru.

Jerson píše:
Pak je namístě zkusit zapojit i tuhle část skupiny. Nebo pokud možno nedělat tak dlouhé odbočky. Ale hlavně - to byla hra tak nudná, že ostatní hráče ani nezajímalo, co dělají ti, kteří jsou na řadě? Já jsem tedy rád, když se hráči baví i u toho, jak hrajou ostatní.

No právě to samozřejmě bylo v situacích, kdy se druhá část družiny zapojit nijak nemohla (nebo to GM nechtěl) a trvalo to (na můj vkus) dlouho či opakovaně. Samozřejmě, že tyhle případy je nutno posuzovat individuálně, pokaždé jsou jiné herní či příběhové možnosti.

Já jen chtěl podotknout, že ten bod v článku je dobré brát trochu s rezervou, toť vše...

Jerson píše:
že hráči by mohli přebírat role CPček, pokud jejich vlastní postava na scéně není. Jednak to řeší problém s nudícími se hráči, kteří "nemají v dané chvíli co dělat", a pak to dokáže zajímavě oživit hru
zajímavá úvaha, ale já bych to třeba nechtěl...NPC něco ví, nějak se chovají a mají nějaké cíle, o kterých vím já jako DM (pominu-li NPC typu starý rodinný sluha).

Jerson píše:
Ve hře postavy reaguj i na rychlejší akce než vytasení zbraně a výstřel, takže třeba sražení ruky stranou, nebo alespoň pokus o takovou akci bych určitě chtěl mít. Jedině v případě, že by si střelec dal pozor, aby byl v pozici, kdy ho nikdo zastavit nemůže, třeba proto že by nechtěl, aby záporák na něj samotného něco prozradil.

řešil bych to ingame poté co by se to stalo, postava by odmítla další spolupráci, stal by se ze mne nepřítel, případně cokoliv jiného. Nicméně by mělo být na neutrální osobě (DM) jestli je nějaká šance stihnout strhnout ruku, vrazit do postavy, skočit do rány....

Merlin píše:
zajímavá úvaha, ale já bych to třeba nechtěl...NPC něco ví, nějak se chovají a mají nějaké cíle, o kterých vím já jako DM (pominu-li NPC typu starý rodinný sluha).
Před lety jsem odehrál scénu, kdy jsem jednomu hráči svěřil roli hlavního záporáka, který aktivně bojoval proti hráčským postavám, a teď měl podat hlášení svému bossovi o (další) neúspěšné akci. Sám jsem hrál bosse, ostatní hráči měli role pomocníka téhle NPC - nižší velitelé, poradci atd. Neřekl jsem jim nic o plánech nebo charakteru toho záporáka ani jeho poradců, hráli je jen podle toho, jak je viděli jednat ve hře, když jsem za ně hrál já.
A bylo opravdu zábavné (hlavně pro hráče), když své neúspěchy začali obhajovat jednak štstím, ale hlavně neuvěřitelnými schopnostmi cílových (svých) postav, které "jsou mnohem schopnější, než se zdají. Kdybychom měli lepší jednotky, nějaké speciály, které byste nám svěřil ..." - prostě za chvilku v roli svého protivníka vyžadovali více prostředků proti svým postavám a dostávali sodu za neschopnost. Skončilo to tím, že tedy "dostanete na vyzkoušení jednu tajnou zbraň a použijte veškeré prostředky na potlačení tohoto drobného odporu, abychom se mohli věnovat Velkému plánu", a scéna skončila.
A hráči byli spokojení a přitom napnutí, proti čemu budou stát, co je ta tajná zbraň a jaký asi bude Velký plán. A taky hlavní - teď už tedy nižší - záporák získal trochu jejich sympatií za to, že to má fakt těžké a že vlastně není zlý, jen slouží špatné straně.
Nějaký vliv na jejich postavy to možná mělo, ale ne nijak zásadní a ani jsem nemusel nic zásadního prozrazovat - příslib dalšího nebezpečí se dal vyložit jakkoliv, a to že má jejich nepřítel něco za lubem tušili od začátku.

Ostatně hráči můžou hrát na dané scéně třeba civilisty, náhodné kolemjdoucí, policisty a podobně, možností může být dost. A když ani to ne, můžou navrhovat komplikace pro postavy hráčů.

Merlin píše:
řešil bych to ingame poté co by se to stalo, postava by odmítla další spolupráci, stal by se ze mne nepřítel, případně cokoliv jiného. Nicméně by mělo být na neutrální osobě (DM) jestli je nějaká šance stihnout strhnout ruku, vrazit do postavy, skočit do rány....
Pokud je to na konci kampaně nebo její části, tak odmítnutí spolupráce nebo nepřátelství právě nepřináší moc velký zisk.
Osobně bych raději než GMme nechal rozhodnutí na mechanice, ale to je v principu jedno - šlo mi spíše o to, že některé popisy je dobré rozseknout na dílčí části a dát ostatním hráčům možnost reagovat.

Tarfill: v dobách, kdy jsme hrávali jeden den třeba 10-12 hodin, by mi 15minutová nečinnost nevadila.
Popravdě, nevadí mi tolik ani teď, ale jako hráč prostě rád sleduju zbytek (mám-li možnost). A jako GM nemám rád, když někdo nedává pozor ... jednak mi to přijde neuctivé, druhak to zdržuje, že mu pak musím něco opakovat, a hlavně když není zapojený, tak se to pak často projevuje i při vlastní hře ... asi jako když nerozcvičený vyběhneš na trať. není zapojený.

Jerson: hraní CPček hráči se nám neosvěčilo ... pro tvůj přístup společné kooperaci vyprávění to třeba jde, ale pro ten náš, kdy GM je přeci jen Pán hry, to jde málokdy.

Jerson: jak píše LokiB, v tvém případě kooperačního vyprávění to jde. Ale nejsem si jistý jak by se to kladně projevilo v mé hře. Párkrát jsem zkoušel "Almiho" metodu: přijdete do místnosti...kdo tam sedí? Vidíte v cele chlapa, kdo to je?......a někteří hráči mi házeli takové kraviny, že to rozbilo mou představu o tom co se děje, nebo se případně může dít. Prostě hráči neznají pozadí příběhu, nebo jeho detaily.
Pro ně by takové hraní NPC mohlo být i "stresující", protože by po mě furt koukali, jestli teda to co řekli, je správně, jestli tak ta postava uvažuje atd.
(popravdě občas to tak taky mám, když třeba hraju Sirienovi na Dálavě NPC...sice mne seznámí lehce se zázemím, ale pak to nechává na mě...a já mu nechci narušit něco co běží a co má promyšlené, nějakým nesmyslem)

LokiB píše:
Jerson: hraní CPček hráči se nám neosvěčilo ... pro tvůj přístup společné kooperaci vyprávění to třeba jde, ale pro ten náš, kdy GM je přeci jen Pán hry, to jde málokdy.
To bylo ještě v době, kdy jsem hrál celkem klasicky. Nicméně nerozumím, čemu to vadí - Pán hry ůže být fajn, ale dobrou hádku dvou cizích postav, nebo dokonce více postav asi těžko odehraje sám. Ne že by to nešlo, ale pokud chce třeba scénu, kdy se skupinový zloděj snaží využít rvačky na trhu a stráží, aby provedl vlastní akci (jeden hraje, čtyři čekají), co je špatného na tom, když jeden hráč bude obchodník, druhý hrubián, který u jeho stánku vrazil do třetího, nenápadného leč agresivního bouchače, a čtvrtý bude hrát biřice? Když každý z hráčů bude mít minutu prostoru na šest minut akce hráče zloděje, zapojí se všichni a PJje to nijak neomezí, ne?

Merlin píše:
Párkrát jsem zkoušel "Almiho" metodu: přijdete do místnosti...kdo tam sedí? Vidíte v cele chlapa, kdo to je?......a někteří hráči mi házeli takové kraviny, že to rozbilo mou představu o tom co se děje
Tak pak řekni "V místnosti sedí velký chlap, ale něco vám na něm nesedí, co to je?" nebo něco jiného, víc návodného.
Samozřejmě že když si hráči zvyknou, že tohle všechno vymýšlí vždy GM, tak s tím na začátku mají potíže, ale principielně to není takový problém.

Jerson píše:
co je špatného na tom, když jeden hráč bude obchodník, druhý hrubián, který u jeho stánku vrazil do třetího, nenápadného leč agresivního bouchače, a čtvrtý bude hrát biřice? Když každý z hráčů bude mít minutu prostoru na šest minut akce hráče zloděje, zapojí se všichni a PJje to nijak neomezí, ne?

a kam se to jako posune? "technicky" zloděj čeká, až bude mít příležitost technicky vyřešit krádež...a DM se mu bude věnovat?

Jerson: špatného na tom není nic. jen to prostě pro hodně lidí nefunguje. hráči nemají žádnou velkou motivaci za CP "hrát", když už, tak klidně volí radikální řešení, nebo řešení, které jako GM nechci.
Když se bude skupinový zloděj snažit vyvolat rvačku, a hráči při hraní CPček si padnou kolem krku a ruku v ruce odejdou do šenku zapít bratrství, tak to nesplnilo účel.
A dávat hráčům úkol: sehrajte scénu, která skončí rvačkou ... někoho to třeba baví, pak a´t do toho jde.