No, k noiru jsem se dostal nejblíž čtením knížek o Marlowovi, a ten si dával sakra velký pozor na ty, co ho chtěli zabít, na útěku nevím, že by byl, ženské sice musel odhánět holí, ale zato to dělal celkem důsledně.

Ale tady asi fakt bude nějaký výběrový efekt. Na mě prostě každý, kdo se ve chvíli, kdy mu jde o krk, víc stará o to, koho dostat do postele, připadá jako strašný debil (Anděl páně 2 zahrnut). Jako i psanec má svoje potřeby, ale uspořádání těch priorit bych viděl trochu jinak.

Log 1=0 píše:
Na mě prostě každý, kdo se ve chvíli, kdy mu jde o krk, víc stará o to, koho dostat do postele, připadá jako strašný debil.
To už je otázka přístupu.

• 1. Psanec si začne románek s šerifovo dcerou, ta se do něj zamiluje, ale on před ní skrývá svoji identitu. Nakonec ji musí opustit, protože se to provalí. Případně se to vyřeší jako v té písničce. "Pak ke slovu přišla má pistol a pěst, já poslal je na jednu z nejdelších cest. A v těch mlžných horách na konci štreky, já ved jsem si holku od Červený řeky."
• 2. Psanec se důsledně vyhýbá šerifovi i dalším průserům a je na iniciativě GM, aby ho jeho minulost dohnala a něco zajímavého se dělo. Hráč má menší výběr co to bude a GM má práci navíc. Navíc to má hráč méně pod kontrolou (minulost ho dožene, ať se snaží, nebo ne).
• 3. Psanec se důsledně vyhýbá šerifovi a dalším průserům, poustevničí si někde v pohraničním městečku a nikdy se na jeho minulost nepřijde. Nuda. Jdu si zahrát Sims, ty budou napínavější…

Tradiční DrD/DnD volí možnost 2. Já dnes preferuji možnost 1. Průser je možnost 3. (Hlavně na larpech, kde si hráč tvoří linku sám. K čemu je zajímavá minulost, když se nikdy nepodřekne, nebo jinak neprozradí?)

Takhle, já chápu, že ve hře může být OK použít nějaké podřadné scenáristické klišé, aby se děj trochu pohnul, vypravěč měl méně práce (už tak jí má nad hlavu) a hráč si urval nějaké ty světla ramp. Včetně klišé "zápletka existuje, protože se hlavní hrdina zachoval jako debil". Ale jednak by se tak neměl chovat pořád (pokud samozřejmě nemá aspekt "debil"), jednak by to neměl přehánět (je rozdíl, jestli ho dožene starý kostlivec, na kterého už sám napůl zapomněl, nebo jestli mu hoří koudel, a on na to dlabe), jednak jakkoli z toho může být skvělá hra s úžasnými momenty, literárně to ten příběh prostě sráží.

A to, co popisuješ v bodu 1. není přesně to, co jsem měl na mysli. To by se za jistých okolností dalo pochopit.

Pulpový příběh - hlavní hrdina je hledaný, ale to mu nemůže zabránit dál holdovat drogám, sexu a rock'n'rollu. Časem z toho bude problém, ale to se nějak vyřeší, o tom ten příběh konečně je. (Archer, když nechceš toho Bonda)

Přízemně-realistický příběh - hlavní hrdina je hledaný a jestli bude dělat hovadiny, najdou ho a zavřou/zastřelí. Pokud si cestou nabrnkne nějakou holku, je to spíš protože do sebe cestou narazí a už se z nějakého důvodu nemůžou jednoduše oddělit nebo protože ji v tu chvíli použije jako prostředek k úniku. Slečna s velkou pravděpodobností buď umře nebo bude mít dost velké trauma z toho co se jí přihodilo (původní Šakal je asi nejextrémnější a nejcyničtější verze tohoto).

Což jsou takové dva póly, pak jsou věci mezi jako (francouzský) Profesionál, kde je hlavní hrdina sice děsný frajer, ale nekončí to moc dobře, nebo Bourne, kde se vyznění mění podle toho jestli zkoukneš jen první film nebo celou triologii. Tři dny Kondora hodně jedou to druhé, ale konec není až takový downer - nepočítaje tedy všechny ty lidi, co umřou hned na začátku.

Gurney: to mi připomnělo film Odplata s Melem Gibsonem :)

tak jako ono ve filmech-knížkách vidíme spoustu věcí, o kterých se dá diskutovat, zda by se jinak děly ... prostě je to pro to dílo zajímavé, autor to tak chtěl. určitě se dá takový příběh postavit. nebude asi každého bavit