Jako první bych doporučil dát víc pravomocí a tím i odpovědnosti za hru hráčům, třeba právě nultým sezením. Nebo i tím, že řeknou, jaký typ scény by chtěli příště.

Vidím, že nulté sezení je teď hrozně v módě (měl jsem si ten název patentovat a vybírat licenční poplatky :-). Ale je potřeba si uvědomit, že ani to není samospásné řešení. I přes spoustu snahy hráči často nevědí, co chtějí a nebo to vědí, ale nevědí jak to vyjádřit a vy zase nevíte jak to z nich vydolovat. Takže komunikační šumy bývají velké.

To rozhodně, ale fakt když vidím, že Vypravěči stále řeší potíže "jak mám hráče usměrnit / motivovat / navnadit / postrčit" a přitom není telepat, tak je mi ho (a sebe) skoro líto.Pak dojde k situaci, kdy hráči chtějí Vyhrávat a Vypravěč je chce dusit, a všichni se diví, že je hra vlastně nebaví.

Jerson: Otázka opovědnosti a pravomoci se dle mého totálně liší pro railroad (nebo převážně railroad) a pro improvizaci (nebo převážně imprivizaci).U railroadu je prima se domluvit na tom, co bude, protože jinak se hráči vezou po špatné koleji.U improvizace kromě úvodní startovní pozice postav není potřeba nic dopředu domlouvat, hráči ovlivňuji směřování hry vnitroherně, prostřednictvím činnosti svých postav (v tom spočívá jejich odpovědnost a pravomoce, nesedět u takové hry pasivně, ale směřovat ji).Uvedené lze samozřejmě i kombinovat.

To mně je Vypravěčů obecně (a hlavně sebe) líto skoro pořád. Hlavně mně ale vyloženě deptají rady typu, zkus tuhle zázračnou pilulku (radu, systém, dobrodružství, atd.) ta vyléčí všechno. Jednoduchá řešení neexistují a pokud tak nefungují a pokud přece funují, tak jen dočasně.Vidím radu - dej hráčům víc volnosti. To je fajn, tak pro 20% hráčů, kteří rádi drží otěže příběhu (většinou dělají Vypravěče taky). Zbylých 80% to v lepším případě nevyužije v horším z toho bude bezradná.Jak hráče motivovat? Zjistěte co chce a pak mu to a) dejte, b) odpírejte, c) použijte metodu cukru a biče? Člověk dostane radu podle toho, co vyšlo někomu jinému s jinou skupinou lidí v jiné hře. No jakou to má obecnou platnost bůh suď.

Alnag: Vždyť sám máš radu - zjistěte co hráč chce. O nic jiného nejde. Buď to lze udělat tak, že něco hráčům servíruji a sleduji zpětnou vazbu (míru radosti a otrávení) nebo jim dám rovnocenný výběr (buď ve hře nebo mimo hru hráčům jako spoluautorství, dotazník před začátkem, atd.). Plus kombinace.Podle mně zdaleka 80% hráčů nebude bezradných, pokud třeba před městskou radnicí najdou tabuli úkolů s různě laděným typem věcí (silové řešení, diplomacie, jít do hor, jít pod vodu, atd.). Něco je chytne. Primitivní, ale funguje to. Křižovatky, křižovatky, křižovatky. Není nad pocit, že jsem si vybral sám.

Největší drasťák je hráč, který nechce hrát vůbec, ale přetvařuje se ze společenských důvodů. Nejefektivnější postup GM je oběsit se na nejbližší větvi. Ostatní rady selhávají.

Argonantus: Myslíš jako třeba sličnou hráčku, u které je jedinou motivací účasti hladit někoho konkrétního nožkou pod stolem? Ááá tak to bych za jisté konstelace nepovažoval za nepříhodné ... kéž se mi to jednou poštěstí :)))

andtom .no to by jsi s tim postestenim skoncil jak nasi fotbalisti. a hracky vybor by ti dal pokutu 1000000XP pro sve postavy. :-))

Andtom: tenhle případ by asi vedl spíš k oběšení ostatních hráčů. Jinak sličná hráčka zkoušela tyhle triky na GMa vícekrát, aby jí jako přihrál nějakou výhodu, ale GM je nelítostný a odolává (to jako já...)Já měl spíš na mysli skupinu, která má v úmyslu hrát, a ve které se tak nějak veze někdo, kdo se nechal jen strhnout davem. Pokud je hra náročná a trvá déle, ukáže se, že plynutí davem nevystačí, a takový jedinec může začít klást aktivní odpor. Motivovat ho není kam a k čemu - on vpodstatě chce, aby ostatní hrát přestali.

Nejhorší josu hráči, kterí hrou jen zabíjení čas, když se nevyskytně něco lepšího - takové jedince bych střílel na potkání a odhalení. Domnluvím hru a on mi hodinu předtím zavolá, že ho pozvali kámoši do hospody a on tedy jde. ZABÍT, bez milosti! Pokud jde o rady, Alnagu, tak to spíš beru jako doporučení "zkuste tohle", případně rady "takhle vám to fungovat nebude nikdy". Něco jako Argonantova anatomie příběhu - když se jí budete držet, nejspíš to nebude špatný příběh, ale na skvělý příběh rady nejsou. Neexistuje žádná zkratka k poznání, žádné "předání zkušeností", žádná "instatní RPG", které by stačilo vzít a dobře hrát. lze poradit jen s vědomím, že některé rady je třeba vyzkoušet v praci a najít vlastní cestu s vlastní skupinou (i když může jít třeba o to, že s žádnou nehraješ dvakrát).Téměř alchymistický postup, řekl bych ;-)

Jerson: To je pravda, je to jako s knížkama: "zkuste si přečíst tohle" říct lze, ale "bude vás to a to stopro bavit" už nefunguje. Pro mně je to první rada, to druhé bych nazval zaručeným návodem (který jaksi nemůže existovat).

Jerson:...no teda! Kde se to v tobě bere...?

Argonante, můžeš hádat ;-)Jinak bych dokázal dát dohromady seznam rad, jak hru nedělat, protože pak bude špatná. Ale dát dohormady seznam rad, aby hra byla dobrá, bez toho, že bych jí vedl (podle těchto rad) já sám - to neumím.Nicméně mám jednu připomínku - komu z vás se skutečně stalo, že mu hráči řekli "Dneska se ti to moc nepovedlo"? Já bych musel do tohotro prohlášení zahrnout i věty "Dneska to šlo", protože si na žádnou takovou negativní reakci nevzpomínám, i když se fakt snažím (a několikrát jsem měl sám dojem, že hra byla slabá).Případně řekl někdy někdo z vás něco podobného o hře vedené jiným Vypravečem? Občas mám totiž dojem, že jsou dva typy hráčů - jedni kritizují ledacos i bez důvodu a ti druzí raději moc nekritizují, protože sami od sebe neví, jak by hra šla vylepšit.

Jerson:Pravda, nikdy jsem hru nekritizoval, i když jsem byl vzácně hráč (kdysi). Ono totiž může také trvat, než si člověk zformuluje, jaká hra vlastně byla. A když to ví, už se mezitím dávno nehraje. Sebereflexe je asi opravdu hlavně další starost GM.

Tenhle článek bych věnoval hlavně začínajícím vypravěčům, aby nepodlehli nějaké iluzi že je hned něco (systém, teorie, rada) snadno zachrání