Anita Hlaváčová

Oblíbené fráze: To je složité; citace se Stíny níže (zde uvedena v trochu pochopitelnější formě) Osmiletá blonďatá holčička s ledově světle modrýma očima. Rodiče jí zemřeli když jí byly čtyři roky, strýc v USA neuspěl s adopcí (po emigraci přišel o čs. občanství, které si nikdy neobnovil), a tak šla Anita do dětského domova. Po nehodě svých rodičů si prožila trauma, které ji zbavilo všech afektivních projevů - Anita se nesměje, a když výjimečně ano, tak jen tak pro sebe. Anita ale ani nikdy nepláče, pouze je občas trochu smutná. Nemá potřebu komunikovat s lidmi, nezačíná rozhovory, nikoho neoslovuje, pokud to není zapotřebí. Pokud se jí ale na něco zeptáte, odpovídá normálně. Je na svůj věk docela chytrá. Miluje hlavolamy, má jich spoustu, a dokáže je řešit s nečekanou obratností. Anita po nehodě svých rodičů "zešílela". Začala vidět divné Stíny na lidech, věcech a místech. Psycholog ji vyléčil - v tom smyslu, že přestala dávat svému okolí najevo, že je vidí. On sám si možná sám začal myslet, že je "vyléčená". Opak je pravdou. Anitino vidění není nemoc, Stíny, které vidí... Jsou to stíny, ale nejsou to Stíny, jsou jako stíny, takže vypadají jako stíny, ale nehází je světlo, házejí je lidé, dávají si je, berou si je, vnucují si je. Stíny jsou špatné, sledují, když se lidem děje něco špatného, občas dokonce sami lidem něco špatného dělají... Abyste Anitin výklad pochopili, musíte být šílení, nebo ho slyšet tak popáté. Ačkoliv to zní šíleně, Stíny jsou skutečné. Alespoň v tom smyslu, jak je Anita vidí. Dokáže říct, když se má někomu něco špatnéh stát, dokáže říct, jak špatné to bude, občas i, kdy to, plus mínus, bude, ale to jen občas. Dokáže říct, jakou má daný stín povahu, a odkud pochází. Ve hře se projevila dvěma proroctvími, která postavám trochu promrazila záda. Li-Feng (Filip), ji vyzval, aby mu do deseti minut dokázala, že má pravdu, jinak volá policii. Oba telefony mu přestaly fungovat, tak šel do budky... a jen Anitino varování, kterému sice nepřikládal váhu, ale zdrželo jej, ho zachránilo, aby ho v budce nerozlisovalo auto, které do ní nabouralo.
Pavel (Vlasák) ji zase chtěl dovézt "domů" do dětského domova. Poté, co se auto rozjelo, Anita řekla: "Tohle auto nedojede". Při jízdě do nich pak z boku narazila dodávka, auto bylo v tahu, dvěma postavám se stala lehčí zranění... V minulosti Anita, vidící Stíny všude kolem sebe, zahlédla Tunel tvořený ze všech stran Stíny. Na konci toho Tunelu uviděla Světlo - místo bez Stínů. Od té doby se snažila k Tunelu dojít, a nechala se vést svým viděním, kličkujíc mezi stíny po světle, místy některým Stínem i prošla, když nebylo zbytí. Právě tato cesta ji dovedla k postavám, protože, podle toho, co jen ona sama vidí ve Stínech, to byli oni a jen oni, kteří ji měli dokázat provést skrze Stíny okolního světa k Tunelu a skrze něj ke světlu.
To se skutečně během doby povedlo a vyšlo najevo, že cesta Tunelem kterou viděla byla cestou z Pavučiny ven, do Proganu, kde ji postavy nakonec zenachaly u Rodu Noloi, jednoho ze spojenců Domu Recewen.Později se ukázalo, že nehody, které se kolem Anity dějí, nejsou vždy až taková náhoda, protože sem tam, když potřebuje, manipuluje se Stíny aby se projevily tak, jak sama chce. Dělá to jen málo, protože tím Stíny na sebe upozorňuje a když se jí vymknou z rukou (to se stalo nejednou), tak má problém. Když Anita mluví o tom, co se má dělat nebo udělat, provází jí taková, slabá, ale přesto citelná, autorita. Ta autorita není její, ona je jen osmiletá holka, ale přesto je přítomná. Je to asi jako když jste učitelem na škole a přijde za vámi nějaký prvňák že máte něco udělat... protože ředitel řekl, že to má někdo udělat. Prvňáček tu autoritu sice nemá, ale provází ho ta ředitelova.
To je asi důvod, proč většinu dospělých postav nenapadlo, aby na Anitu prostě použili svou silovou převahu dospělých proti dítěti. Anita se na první pohled jeví jako hodná holčička. Skutečností je, jak už hráči poznali, že Anita tak nevinná a sladká, jak by v osmi letech být měla, není.
Otevřeně jim už přiznala, že ji vlastně nezajímá, co se s nimi děje, že je potřebuje, aby ji dovedli "tam, kam patří", tj. ke konci Tunelu. stále jim říkala, že mají něco dělat, ale neřekne jim co, tvrdíc, že to sama neví. Zatím to vypadá tak, že ona opravdu neví, což je víc na nervy, než kdyby to věděla.

---

Ze začátku jsem se hraním Anity docela bavil... ale při jedné hře mi začala lézt na mozek, bylo jí tam prostě už trochu moc, hlavně protože jsem musel přeházet spoustu věcí, které měly být původně jinak, abychom mohli jednou hrát i bez Quasita, takže jsem ji dějově trochu uzemnil, což je dokonce i poměrně logické ohledně vývoje hry.

---