Devátý čajíček byl netypický - hrála se cíleně jednorázová hra pod vypravěčským diktátem Piety, která začala v době, kdy jiné hry gradují - tedy v devět večer. Nicméně protože šlo o Wushu, nebyl v tom žádný velký problém, protože za dvě hodiny jsme byli hotovi.Hře samotné předcházelo dohadování, co vlastně budeme hrát. Samozřejmě že jako v každé špatnosti jsem i v tomto měl prsty já díky úmyslu ušetřit čas, abychom mohli začít hrát co nejdřív. Padlo pár návrhů, z nichž některé byly dost uhozené (sorry Pú, ale Krteček byl větší exot). Nicméně pak přišel Pieta osobně, provedl škrty v našich návrzích, podíval se na zbytek, a řekl, že se bude hrát dobordružství ve stylu Indiana Jonese, tedy honičky s Němci v Africe. Nemusím říkat, že jsem byl navýsost spokojen.Pak jsme si udělali postavy, pro jednou jsem zkrotil své munchkinovské vášně a místo dovednosti "střelba ze dvou pistolí" jsem si dal "Nikdy netrefí to, na co míří", což vedlo k mnohem zajímavějším popisům. Kvůli příběhu jsem měl i pilotáž, tedy dovednost "vzlétnout můžeš, přistát musíš" - použil jsem jí jen jednou, jak jinak než při přistávání.Schopnosti ostatních můžete vyčíst z jejich popisu na následující straně.Celá hra se vlastně skládala ze čtyř či pěti scén - únik z hospody, honička s náklaďákem, přistání v džungli a souboj s divochy.Už v první scéně jsme se dobře doplňovali v popisech a myslím, že nikdo nestál stranou - ono se to ostatně ani moc nedá. výsledkem byla bitka, nebo možná masakr v hodpodě, ze kterého jsme odešli středem /kromě mě, který se netrefil do dveří)V druhé (a případně střetí) scéně jsme vytvořili dvojice (tedy, Trevena a Alnaga jsem nechal na jedné motorce a s Veronikou jsem zabral druhou, čistě proto, že oni dva se svými nápady byli ten ... ztřeštěnější pár)Mimochodem, skvěle se ukázalo, jak může ... dejme tomu opatrnější postava velmi dobře zasahovat do děje a dosahovat velmi dobrých úspěchů - prostě já jsem možná dobře kosil protivníky, na které jsem nemířil, ale Veronika kličkovala a létala s motorkou, takže jsme se dostali pryč vcelku v pořádku, zatímco Alnag měl namále. I když jeho akce s puškou na slony a hlášky jako "Nacisté v Africe jsou dost exotická zvěř" mě dostávaly. Pietu musím pochválit na nápad dát jako protivníka - bosse - náklaďák plný Němců, i za akce, které s ním prováděl. Takovou honičku jsem chtěl v RPG zažít už 12 let.Pak jsme odehráli krátkou mezihru v letadle a začala další akce, kde se projevila moje (ne)schopnost pilotovat stroj, kterému došlo palivo. Nicméně na konci jsem se netrefil na hladinu řeky a ukázkově rozbil letadlo na břehu, opět za vydatné pomoci Veroniky, jejíž Bianca se krčila kdesi vzadu (samozřejmě pronášela poznámky o neschopných pilotech) a Trevena, který letadlo málem zapálil ještě ve vzduchu.Po úvodu do džungle přišla poslední scéna, kdy jsme byli napadeni místními domorodci - no, prostě pomalovaní týpkové s oštěpy a foukačkami. Opět došlo na mačety a střílení (a zahazování hadů), až jsme vyvázli ...a to byl konec.Závěrem musím říct - skvělá oddechová hra, co jsem viděl, tak se všichni zapojovali a myslím že se i všichni bavili. Něco podobného budu asi používat, když nebudu mít dost času na nějakou regulérní hru.Pokračování na druhé straně.