Se ctí to všechno přežít a vypořádat se s minulostí
Hrana, město tisíce uliček obývané tisíci tvory. Zahleděni do vlastních potřeb a starostí nevnímají, že svět okolo se mění. Poklidná doba velkých flámů končí.
V této době, utápěn ve vlastní minulosti, začíná i můj příběh. V den kdy jen hlavní mocnosti vidí blížící-se bouři. Nejspíše kuli tomu vzniká naše nová skupina pro posílení mírových zborů. Přeřazení do této skupiny jsem bral jako postup. Lepší peníze, téměř stejná práce. Poprvé jsem měl sloužit pod thieflingem. Vyhlídky na budoucnost se nezdály tak špatné. Čekal jsem mnohé, vše bylo překonáno. Bohužel. Bohudík.
Už si příliš nepamatuji první setkání s nadporučíkem Arhabem, ale byl to zkrátka thiefling, thiefling, který životy ostatních směroval k projekci vlastních cílů. Ty podroboval mnoha analýzám, což patřilo mezi jeho největší záliby. V případě thieflingů jsem ale ani nic jiného nečekal. Další člen, por. Edmund, budil dojem zkušeného a službou otupělého veterána. I on pečlivě sledoval vnitřní střelku, dle které, někdy až příliš zaslepeně a bez rozmyslu, konal. Posledním člen, por. Stefan Blackduin, byl do týmu přeložen od papírování. V podstatě jsem ho, jakožto kancelářskou krysu, stěží bral jako posilu.
Započala práce. Mise střídala misi. Z mnoha kapiček se začal plnit pohár větších událostí. Na podzim se pohár naplnil a převrhnul. Nadporučík Arhab v sobě objevil stopy dávného mága. Mága, o jehož znalosti, sílu a duši mělo zájem mnoho sil. Moje minulost mi taktéž přinesla velké porce potíží, složené především z dynamitových patron vybuchujících v mé přítomnosti. Naštěstí šlo převážně o asi navlhlý dynamit a já to přežil. Vývoj událostí mi zkrátka nedělal příliš radost, ale tak už to chodí. Mezitím Stefan, nevědomky si dláždící cestu k svému dalšímu cíli, se stále ještě pokoušel rvát „za správnou věc“. Záplava z převrhnutého poháru již ale zalila vše okolo. Vyvstávala minulost a zanikala pokroucená současnost.
Klíčovou událostí se mi jeví odkrytí Arhabova druhého života. Odkrytí stejně náhlé jako děsivé. Věci poté začali nabírat rychlý spád. Obrovské síly v ten moment jako by vytušili svou šanci. Stářím zrezivělé okovy byly zpřetrhány a ony se tak čile se vrhly na stále ještě flámující svět Hrany. Následovala pouť po místech, které se vzpírali normalitě, na kterou jsem si za ta léta zvykl. Někdy jsem měl pocit že absurdita mě pohltí a neměl jsem ani chuť se jí dále vzpírat. Historie a současnost. Ty slova již neznamenaly nic. Splynuly a ztratily význam. Bizardní místa, bizardní skutky.
Lze se poučit z budoucnosti? Změnit se a zůstat nezměněn? Budoucnost historií, historie budoucností. Svobodné rozhodnutí, které svobodně musím udělat znovu. Místo, kde se věci nemění. Příčina důsledku nemusí nastat, přesto důsledek musí existovat. Minulost, sny a skutky, zpřetrhány a pohřbeny v budoucnosti. Možná že existuje jiná budoucnost, není už ale moje.
Rád i nerad chodím na místa událostí, které teprve přijdou. Velitelství, které se stalo mým dočasným azylem. Chrám, v němž jsme vedli zoufalý boj o přežití. Přístaviště se zbrusu novým jeřábem a ještě neexistujícím skladištěm. Knihovna doplněna o poslední sochu. A místo, které teprve svůj význam získá. A také ten malý kousek kovu, který pro mě bude tolik znamenat.
Jak to dopadlo se zbytkem skupiny? Arháb s Edmundem vyhlásili válku nespravedlnosti a útlaku elfů. Stálo to mnoho životů a dosažené úspěchy jistě naše minulá budoucnost ocení. Stefan, uzavřen ve svých laboratořích pátrá po dosažení vyššího poznání. Uniknutí ze smyčky. Důvod? Čert ví.
Paměti Miki Loudy (971 – 725)
Se šrámy a vidinou nevyhnutelné minulé budoucnosti odešel na odpočinek a rozjímání. Nyní se věnuje pěstování rajčat, brambor a rozmlouvá s driádou o životě mezi stromy.
