Amazing Adventures - články

Vzpomínky na úchvatná dobrodružství

Obsah článku:

Část druhá – Temná věž

 

Stále mi v hlavě zní její hlas. Někdy medový, někdy pištivý ječák, dožadující se svého. Jsou chvíle, kdy si přeji jen zapomenout. Zapomenout na všechny z nich. Ale nedá mi to, do mého nyní zpomalujícího srdce se vryly navždy…

Aiss, začínám si pamatovat její jméno, protože ho musím používat častěji, než by mne těšilo, se dožaduje lebky a zároveň odmítá říct, co s ní zamýšlí. Ale nemusí mi to říkat, vím to až moc dobře. Slyším její píseň stejně jako ona. Ale moje mysl je pevná. Vydržím. Ona ne. Vydržím ta svůdná slova moci!

„O čem si to tam vy dva pořád špitáte?“ zeptal se dráček zvědavě, zatímco mu na čelo dopadla první sněhová vločka.
Gnoll si nás nevšímá, věnuje se jen svojí mrtvé krávě, kterou dostal ve vesnici za odměnu. Divím se, že ji unese.
„O ničem,“ opáčila rychle kněžka, zatímco jsem lhostejně vytáhl lebku z batohu a ukázal mu ji se slovy, „o tomhle.“
Jakmile se paladin dozvěděl o lebce, byl hned oheň na střeše. Nechce pochopit, že nechat ji tu někde válet je to nejhorší, co můžeme udělat. Od nozder mu jde ledová pára, zatímco se k zemi snášejí další vločky. Otáčí se k nám zády…
„Hodně štěstí při kličkování mezi místními kmeny goblinů,“ přeji jeho zádům, která se pomalu vzdalují po cestě.
Podívám se na kněžku. „Tak co, spokojená?“
Vrtá chvíli zkroušeně kopýtkem v zemi, ale pak se oklepe a jakoby se nic nestalo, zavelí k dalšímu pochodu. Modlím se za brzký návrat do města, kde se zbavím té proklaté povinnosti ji doprovázet. A také samozřejmě zničím tu lebku. Nebo ji možná budu držet v bezpečí. Ještě jsem se úplně nerozhodl…

Počasí se prudce zhoršilo. Z mírného sněžení přešlo v okamžení ve sněhovou bouři. Tohle dozajista není normální. Už proto, že ve vzduchu cítím zvláštní magii. Chutná trochu kysele, nevím jak to popsat lépe.
Neustávající vánice žádá, abychom rychle vyhledali úkryt. Aiss se dožaduje směru svým obvyklým způsobem.
„Už tam budeme?“ snaží se překřičet fučení větru, který nám žene do obličeje sníh.
„Ptala ses před chvílí,“ křičím v odpověď, klobouk naražený do čela, obličej zakrytý šátkem. Slíbil jsem jim úkryt a v první chvíli jsme se vydali k nedalekým jeskyním. Ale lebka mi šeptá jiný směr.
Snažím se ji ignorovat, ale mám pocit, že se mi rozskočí hlava.
„Už tam budeme?“ křičí znovu Pekelnice.
Gnoll vedle mne jen trpně ježí srst a prodírá se proti neustávajícímu větru, svou krávu ale nepouští, byť musí být zmrzlá na kost.
Naše kroky se stáčí k severu. Zdá se, že lebka je mocnější, než jsem tušil. Budu se jí muset rychle zbavit, ale nechce se mi. Vůbec se mi do toho nechce. Vím, že ji ještě budeme potřebovat.
Nesnáším takováhle dilemata.
Rezignovaně máchám rukou směrem ke strašidelnému přístřešku zvanému Černý prst. Opuštěné hlásce, kde se prý prohánějí duchové.

Další otázku umlčí válečný pokřik goblinů následovaný sprškou krátkých oštěpů.
Těžko říct, co je vyhnalo do téhle sloty, ale přepadnout nás byla v každém případě jejich poslední životní chyba.
Hyena znenadání vyráží hlubokým sněhem s novou energií. Gnoll pozvedá luk, který vyštrachal kdesi v hrobkách a který drnčí magií. A mně v hlavě rezonuje válečná píseň elfů.
Krok. Smrt. Krok. Smrt.
Goblinů je hodně a jsou nezvykle silní, jejich šaman není jen obyčejný šarlatán. Rozumí dobře bojové magii. Lebka se pořád hlásí o slovo. Jsme jen tři, terén stojí proti nám. Vidím, že všichni umdléváme.
Nahmatávám lebku v batohu a čerpám její sílu.
Po obličeji mi crčí krev. Všechno je jako v mlze.
Všude je krev a v hlavě mi tepou kladiva.
Dojdu k dodýchávajícímu šamanovi. Moje oči planou temnými ohni. Zděšeně se na mě dívá.
„Kdo vás poslal,“ ptám se ho hněvivě.
Chrčivě se snaží něco říct, ale jen vyplivuje krev. Nechávám ho chcípnout jako psa.
Je to goblin a nic lepšího nezaslouží.

Černý prst je opředený četnými legendami. Mám podezření, že většina z nich je smyšlená. Opatrně vstupujeme dovnitř, ale stejně nám nic jiného nezbývá. Pokud bychom venku strávili ještě chvil, pravděpodobně bychom se dalšího dne nedožili. Aiss je celá zmrzlá a i gnoll s naprosto příšerným jménem Konstantin a jeho hyena vypadají, že jsou v posledním tažení.
Mám sto chutí se v prvním rohu zhroutit vysílením a užívat si trochu gnollova lísání se do přízně, které mi začíná lichotit. Myslím, že si na něj nakonec zvyknu.
Ale na odpočinek ještě není čas. Nemůžeme jednoduše zalehnout, když nevíme, jestli tu nečíhá nějaká past. Zprvu to vypadá, že ve věži žije osaměle jen jakýsi tvor, který sám sebe nazývá Rogi. Vypadá napůl jako nějaký zpackaný čarodějnický výtvor, napůl jako oživlá mrtvola.
Jen provizorně zflikovaní se vydáváme prozkoumat další části věže, abychom věděli, že zde můžeme s klidem spočinout. Ale ukazuje se, že tohle místo zdaleka nebude jen zčásti pobořenou vížkou. Zdá se, že dveře do patra jsou opatřené pastí. Ale pak je ještě hůř. V podzemí narazíme na přízraky dávno padlých bojovníků.
V zoufalém boji, znavení a vyčerpaní se nám je podaří zahnat. Kolem kněžky se rozhostila podivná záře, které se nemrtví straní. Slyšel jsem o tom, ale ještě nikdy jsem to neviděl. Je to nádherné a děsivé zároveň.
Po boji je mi už jedno, co se stane. Padám únavou a odmítám se dál hnout. Padám do neklidného spánku. Spánku, který přináší noční můry.

„Vstávej,“ probudí mne bolestivé kopnutí do ledvin. „Co se tu válíš vandráku. Už ať tě tu nevidím.“
Probouzím se v seníku nějakého člověka a rozespale se rozhlížím. Sedlák na mne míří vidlemi a vypadá rozrušeně. Jeho žena se schovává za ním a v ruce také něco svírá.
„Nemáte něco k jídlu,“ ptám se rozechvěle, a když vidím jejich pohledy, dodám ještě, „zaplatím.“
Výraz v jejich očích se změní.
„Máš peníze?“ zeptají se unisono a jejich hlas zní podivně. Můj instinkt mne varuje téměř v poslední chvíli a vidle prošpikují místo, kde jsem ležel ještě před chvílí.
„Nechtě mě být,“ křičím vztekle a ustupuji do hlouby stodoly.
„Buď tiše elfe,“ šeptá chasník a mně se z lidí začíná dělat zle. Nenávidím je. Nenávidím to, že jsem jedním z nich. Nenávidím meč, který křičí, že chce pít. Nenávidím to všechno.


S trhnutím jsem se probudil. Kněžka už je na nohou a upravuje si svoje roucho. Gnoll s hyenou společně čenichají okolo.
Mlčky vstávám a podívám se na mrtvou krávu, kterou si gnoll večer pohodil u portálu vnitřního schodiště věže. Vypadá to, jako by ji někdo postrčil na druhou stranu místnosti. Tohle místo je zvláštní. A to si žádá detailnější průzkum.
Znovu se vracíme do věžního sklepení. Vypadá to, že část sklepení byla zaplavena a voda pak zmrzla. Opatrně přecházíme po ledu k místu, kudy se voda zřejmě prodrala dovnitř. Jakmile pekelnice zahlédne třpyt jakéhosi krystalu, vrhne se dopředu.
Ženy a drahokamy, pomyslím si pro sebe a obrátím oči v sloup. Když se znovu podívám, kněžka je pryč. A krystal dál vesele svítí.
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Moje elfí čest je v sázce. Meč i lebka mne pobízejí k činu. Je jen jedna bytost, která může něco vědět. Málomluvný Rogi, který vartuje v prvním patře. Schody beru po třech. Mám zlé tušení, ale možná mi ho jen podsouvá lebka.
Mlčí. Tváří se nevinně, jakoby nic. Bestie, všechno sleduje, všechno ví.
Nemám náladu na zdlouhavá jednání. Cítím, že Aiss je v ohrožení. A zoufale si uvědomuji, jak moc mi přirostla k srdci. Jak moc mi na ní vlastně záleží.
Ačkoliv je bestie o dvě hlavy větší než já, popadnu ji pod krkem a řvu jí obličeje. Stres, vztek, našeptávání lebky, to všechno mne ohlušuje a já nedokážu a ani nechci přemýšlet.
„Řekni mi, kde je kněžka nebo tuhle proklatou věž vypálím do základů,“ křičím na ni jako smyslů zbavený.
A pak v okamžení, odhalí bestie svou pravou tvář. Jedinou ranou ruky mne odhodí přes půl místnosti.
Pomalými, těžkopádnými kroky se na mě rozbíhá, když se jí do stehna narazí hyena a chvíli poté Konstantin pro jednou použije svůj podivný meč a sekne bestii přes prsa.
Kohokoliv normálního by ta rána nejspíš položila, ale pro běsnící bestii je to jak polechtání. V očích má smrt. Snažím se ji podrobit své vůli, opentlit ji mysl magií hudby, ale vzdoruje. V místnosti rezonuje jiná, silnější magie, která odebírá mým kouzlům účinnost.
A pak, znenadání se ze schodiště přiřítí Aiss. Přímo do rány bestii.
Jako obvykle křičí nějaké nesmysly, že toho máme nechat. Jako by se člověk mohl přestat bránit, když po něm jde šílená zuřící bestie. Když se postaví Rogimu po bok a vypadá to, že půjde proti nám, začínám si myslet, že je snad pod vlivem nějakých čar a kouzel.
Cítím, že situace je zoufalá. Bestie vypadá téměř nezraněná, zatímco jak já, tak gnoll i hyena jsme se ještě nevyléčili z předchozích bojů. Chvíle, kdy by bylo nejlepší takticky ustoupit, ale nemůžu prostě nechat Aiss s bestií samotnou, ať si křičí, co chce. Nemůžu ji tu nechat napospas.
Lebka slibuje, že mi pomůže, a já se nemůžu soustředit na bardskou píseň.
Všichni na mne křičí a tóny mi kloužou mezi prsty. Jsem zoufalý. Nešťastný. Unavený.
„Chceš tu lebku?“ křičím na Aiss, poslední šance, jak ji přesvědčit k ústupu. Ale je tvrdohlavá, vytrvale straní bestii. To mne namíchne.
„Tak si ji vezmi,“ křičím a vrhnu lebku po bestii. „Vezmi si ji, když jsi ji tak chtěla.“
Nevím, co jsem si od toho sliboval. Je to už poslední akt zoufalství, když se lebka tříští u nohou bestie, která nás co nevidět roztrhá na kusy. Cítím, že mi po tváři kanou slzy. Nevím, jestli je to žal nebo štěstí.
Celá místnost vybuchne v kakofonii zvuků. Ležím na zemi a z ucha mi teče krev. Bolí mne hlava. Vzpomínky jsou jak rozsypané střípky.
Kněžka mi nadává. Začínám ji opravdu nenávidět.

DnD 4e - Amazing Adventures; DM - Almi; hrají: Alnag (Sven), Jarik (Ghar), Nerhinn (Gaerwyn), Noir (Konstantin) a Sethi (Aiss)
Napsal Alnag 09.03.2010
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 308 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.070337057113647 secREMOTE_IP: 3.238.254.78