Amazing Adventures - články

Vzpomínky na úchvatná dobrodružství

Obsah článku:

Část čtvrtá – Šestispřeží stínů

 

Myslím, že co nevidět půjdu za ní. Za nimi všemi. A přesto zbývá ještě tolik co vyprávět. Tak poslouchejte, protože každý dech může být můj poslední…

Ale naštěstí pro nás všechny nebyly události v pašerácké jeskyni fatální pro nikoho…
Tedy s výjimkou hyeny.
Stále s hrozivými zraněními, která se mohla znovu otevřít každým pohybem, se ke mně potoulal gnoll a chvíli pozoroval, jak sypu zrníčka magického prachu do hliněné misky, abych si s jeho pomocí vyžádal pomoc nevyzpytatelných Arcivíl a jejich magie.
„Vůdče, dej mi trochu toho prachu,“ štěkne gnoll, a ač nechápu, nač jej chce, podělím se s ním o tu trochu, kterou mám.
V hloubi jeskyně hojí Aiss zranění drakorozeného paladina, sama stále se sotva držící na nohou, zatímco Gaerwyn, poté co prošmejdila celou jeskyni, sedí v koutku se skrčenýma nohama skoro u brady a civí na nějaký svůj nález.
Stavím misky se špetkou prachu do čtyř světových stran, posadím se doprostřed nich a soustředím se na hudbu sfér. Po chvíli se z ničeho zhmotní několik droboučkých skřítků, kteří začnou freneticky poletovat po místnosti. V dálce zní slabá uklidňující hudba, zatímco se ukládáme k prvnímu bezpečnému spánku za dlouhou dobu.

Jsme na hranicích Stínopádu, cítím to až v samotném nitru. A to je velmi nebezpečné místo. Myslím, že nikdo z nás dost dobře nechápe, jak nebezpečné. I když kněžka by mohla. Ale ta se od toho incidentu s lebkou chová divně.
Snažím se sestavit nalezený, leč zle poničený rituál kouzelného vozu dohromady, ale je to vysilující činnost. Ostatní obcházejí okolo a hledají, kde nechal tesař díru. I když jsem si jakžtakž odpočinul, cítím se úplně vysátý magií rituálu. Spojit se ze Stínopádu s Vílí divočinou je téměř nemožné a přitom všechna má moc pramení právě odtamtud.
Použil jsem veškeré zbytky magického prachu, který jsem měl. Tohle je poslední velké kouzlo, které jsme mohli seslat. Skřítci krouží okolo jako šílení. Rozebírají tábořiště a přestavují ho ve vůz a jeskyně rezonuje jako úl. Pokud nás tenhle vůz nedoveze domů, tak už nezbývá žádná naděje. S obavami pozoruji, jak se z ničeho formují přízrační koně. Od kopyt jim odletují jiskry a jejich smolně černá srst se zvláštně leskne ve svitu skřítčích světélek.

Zatímco si připadám zestárlý o celé roky, ostatní nastupují. Vděk se pochopitelně nedostaví žádný. Ne, že bych nějaký čekal. Nabídnu ruku elfce, abych jí galantně pomohl nastoupit do vozu, ale odmítne. Nu, její rozhodnutí. Mezitím Aiss trvá na tom, že se mnou bude sedět na kozlíku, byť má potíže se tam vyškrábat.
Její pohled je podivně zastřený, ale momentálně je mi všechno dost jedno, chci hlavně vypadnout. Prásknu do opratí a vůz se vznese. Kopyta černého šestispřeží tepou vzduch, jako by to byla křídla. Doslova letíme lesní cestou. Nechávám vůz, aby si vybíral cestu. Nemám sílu kouzlo kontrolovat.
Očekávaná otázka ne a ne přijít. Letíme tiše, až přízračně tiše. Pozoruji okolí a vidím podivně skrčené smrky, holé větve borovic a tlející listí. Do vzduchu stoupá vtíravý pach vlhkého rozkladu a tlení. Oči se mi klíží a pravidelné houpání vozu mne téměř ukolébá ke spánku.
A pak kněžka seskočí z vozu…

Proklínám ji jazyky všech devíti pekel, ale nedbá toho a peláší pryč.
Než otočím vůz, ale ztrácí se v onom podezřele vypadajícím podrostu, který je tu všude okolo.
Po tomto dramatickém manévru všichni vyskakují z vozu.
„Co se stalo?“ ptá se zmateně gnoll.
Paladin si mne nepřátelsky prohlíží, jako kdybych byl snad za kněžčinu impulzivitu zodpovědný já.
Kolem nás je nebezpečná divočina Stínopádu. Místo, kterým bloudí soužené duše. Kde vládnou nemrtví mágové, kde život je platidlo, které jde až příliš lehce z ruky do ruky. Kněžka je kdoví kde, což je její jediné štěstí. Kdyby byla poblíž, přísahám, že bych ji seznámil s čepelí svého meče.
Kolem nedalekého magického kamenného kruhu krouží divoká bestie, zřejmě nějaký přerostlý lykantrop, která nám brání pohnout dál. Čas přitom běží a přízračný vůz, který nás veze, může zmizet každou chvíli. Není čas na okolky. Útočíme a poprvé v životě bojujeme jako tým. Po jeden okamžik v životě mám pocit, že jsem znovu mezi svými druhy…

Šíp jako obvykle netrefil. Elf vedle mě mi věnoval opovržlivý pohled. Pak listy zavířily. Jednotka se pohnula jako jeden. Bardská válečná píseň vířila ve vzduchu snovajíc podivné vzory. Šupinaté tělo se ztěžka pohnulo.
Další povel a další zavíření. Další série úderů.
Trhnutí dračí hlavy a vzduch naplňující se jedem.
Skláním se nad umírajícím tělem. Snažím se přímět tóny, aby ho uzdravily, nedbaje dračího ocasu, který mi víří nad hlavou.
Přízračné ticho elfí jednotky, která poslouchá jen znakové povely, prořízne ostrý křik. „Mormegile, co děláš? Nech ho ležet a drž formaci.“
Odkutálím se od dračího spáru, který tělo odhodí jako hadrovou panenku.


Vzpomínky mi víří v mysli, když bojujeme s vlkodlakem nebo čím. Je to obrovské a napůl se to rozkládá. Řve bolestí, když se mu do lýtka zatínají zuby hyeny.
Kolem nás se rozvaluje podivná mlha. A pak se z nitra kamenného oblouku vynořují další postavy. Každá chvíle, kdy setrváváme na tomhle místě, je riziko. Snažím se ukončit situaci co nejrychleji. Soustředíme se na velkou bestii ve snaze ji udolat.
Gaerwyn ji zručně likviduje šipkami z kuše. Dráček stojí jako železná hráz mezi ní a protivníky, kteří by se jí rádi dostali na kobylku. A pak se bůhví odkud vynoří kněžka. Srdce mi poskočí radostí, ale když vidím její vytřeštěný pohled a pronese ta temná slova, mám pocit, že by se ve mně krve nedořezal.
Gaerwyn podklesne v kolenou pod náporem té temné energie, ale to už si to Aiss peláší zase pryč. Drtím mysl lykantropa magií, až konečně jeho tělo padne k zemi jako podťaté. Zahnat ostatní nedá moc práce.
Zatímco se dáváme dohromady, Gaweryn rozřezává vlkodlakovo břicho. Nevím, jestli jí elfí maminka moc vyprávěla pohádku o Červené víle nebo co, ale jeho prolitá krev nám nepřinese nic dobrého. Každá kapka, která dopadne na šedavou a prašnou prsť, kterou máme pod nohama, se začíná formovat do podoby toho malého slizkého tvora, jejichž dvojici jsme před chvílí zahnali.
Do hlavy se mi vkrádají další a další šílené hypotézy o tom, co může být tahle elfka zač. Ale začíná mne zajímat…

A už toho bylo právě tak akorát. Vím, že jsem surový, ale tentokrát mi to dokonce dělá potěšení. Kdybych chtěl být pokrytec, řekl bych, že je to nedobrým působením Stínopádu, ale vím, že je to jinak.
Po chvíli stopování jsme naši pekelnou kněžku našli. Zrovna rozhněvala nějakého místního netvora a prchala před ním. Uznávám, že skok přes obrovskou propast byl skutečně impresivní, ale nemám náladu teď nic riskovat. Tohle musí přestat, přinejmenším než se dostaneme pryč. Chci jí svázat ruce za záda, ale všichni se najednou tváří, že zas tak o nic nejde.
Nechápu je. Aiss je nebezpečná sama sobě. Je nebezpečná nám. A nejsme v situaci, kdy se můžeme zdržovat.
Už jsem ale trochu vychladnul, tak nechávám Konstantina, aby jí rozvolnil pouta, a dělám, že jsem si toho nevšimnul. Je to spíš symbolické, než něčemu platné. Do kočáru nastupujeme za zvláštního ticha. Nikdo najednou nemá co říct. Jenže koně jsou nějací divní. Nevím, asi jsme neměli nechávat vůz bez dozoru. Ve Stínopádu se všechno proměňuje k horšímu.
Vydáváme se zase na cestu. Pobízím koně a sleduji ubíhající krajinu.
Mineme rozcestí s ukazatelem, z něhož se s krákáním vznese havran. Doufám, že nás tak Havraní královna zdraví na rozloučenou.
Ale když přijedeme do liduprázdného města, začínám mít nepříjemný pocit, že to byl spíš uvítací výbor.
Jsme pořád ve Stínopádu a kouzlo končí. U devíti pekel, proč?
Obvyklou všetečnou otázku, či spíš špitnutí od Aiss, která cítí totéž, ignoruji.

< Část čtvrtá – Šestispřeží stínů >
Část třetí – Z bláta do louže Bonus: Svenova sebraná poezie
DnD 4e - Amazing Adventures; DM - Almi; hrají: Alnag (Sven), Jarik (Ghar), Nerhinn (Gaerwyn), Noir (Konstantin) a Sethi (Aiss)
Napsal Alnag 09.03.2010
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 308 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.065557956695557 secREMOTE_IP: 35.175.133.71