35. hra
 

Dobrodruzi se přiblížili k věži do pozorovatelské vdálenosti a začali čile diskutovat a zvažovat další kroky. Dayak všechny varoval před marností vzít věž útokem, radil věž obejít a dostat se dál na území nepřítele.
"Ta věž vypadá nedobytně, nerad bych, abysme zakončili naši cestu na tomhle smrdutým místě, máte někdo nějakej plán?" otázal se a změřil si všechny zkoumavým pohledem.
Arrik přikyvoval: "Pokud zaútočíme, ztrátám se nevyhneme a když to nevyjde, tak ty co přežijou, budou nahánět po okolí dokud nepadnou vysílením".
Válečníci však odmítali z boje vycouvat a poukazovali na to, že šaman musí zhynout, jinak se naše situace nevyřeší a taky na to, že je sem dovedl sám Dayak, a že by bylo dost pošetilé věž obejít a nechat si nepřítele v zádech. Dayak se ještě chvíli přel s Kolmanem a Samirem, ale když se na jejich stranu přidal i Morro, bylo rozhodnuto.
Bude se bojovat.

Předmět debaty se rychle stočil na to jakým způsobem celou akci provést.
Samir se spojil s Lavazarou, která vyléčila jeho a částečně i Dayaka s Badagem a řekla jim, že je to lidská věž a byla kdysi obývána mocným kouzelníkem. Badag odešel na průzkum a zbytek družiny vyvýjel plán akce.
"Šaman bude jistě nahoře ve věži", řekl Morro a dodal, ”mohl bych se zneviditelnit a vyletět tam na koberci. S tímhle bych ho snad mohl vyřídit a zrušit to jeho prokletý prokletí”, a zabubnoval prsty na ocelové knížce pod kazajkou. "Jenom nevim, jak ujít pozornosti skřetů, když mě umí vyčmuchat".
"Na tohle bych tu něco měl", opáčil Arrik a vytáhl z váčku u pasu kus podezřele vypadajicího starého sucharu. Na okamžik to okolo něj nevábně zavanulo. "Je to smrdutá sušenka od Ibrahima. Když ji pozreš, jeden den tě nevystopuje ani nevyčmuchá žádnej skřet", vysvětlil rychle nechápavým dobrodruhům.
"Bude třeba odlákat jejich pozornost", zapojil se do plánu Dayak. "Půjdu před hradby a vyzvu ty sráče".
Kolman se přidal: "Jo jo půjdu s tebou, předtím jim ale trochu nakouřím pod nos. Udělám pořádně kouřicí ohně, abysme v dýmu mohli lépe proniknout až bráně."
Badag se vrátil z průzkumu a vyslechl plán. Souhlasně pokýval hlavou a dodal: "Schovám se u brány a budu čekat, co se bude dít, pokud vylezou před hradby, tak ustupujte a Samir ať vás kryje lukem. Jakmile se objeví Morro, tak se všichni stáhnem zpátky do hvozdu”.
Samir souhlasně zabručel a pískl na svojí jaguáří šelmu, aby jí měl při ruce.
Tak zněl plán jehož úspěch nyní závisel jen na shovívavosti Černé bohyně, alespoň to teď bylo jejím stoupencům nadmíru jasné. Badag ještě rychle popsal, jak to na bojišti vypadá: "Ta věž je pěkně vysoká, je to taková věž ve věži. Zhruba v půlce je asi 13m široké cimbuří s hlídkami a z něj pak vyrůstá užší věž a na konci se rozšiřuje v místnost, to bude jistě šamanova komnata. Kolem hradeb je v půlkruhu vykácen les asi do 50ti metrů a k bráně vede klikatá cesta, která se zdvihá. Ze zadu je pevnost pritisknuta ke štítu hor”.

Všichni se začali kvapem připravovat na boj. Kolman odběhl připravit a zapálit své kouřo-ohně, Morro snědl smrdutou sušenku a Badag ho spěšně očmuchal aby zjistil, že ho skutečně necítí. Když byli připraveni Dayak vytáhl pohár a Arrik provedl rituál díky němuž zvládl ještě seslat na Morra posilující kouzlo. Všichni si popřáli štěstí a dali si pořádný hlt kořalky na kuráž. V poslední chvíli ještě předstoupil zcela bledý Pilser a roztřeseným hlasem požehnal celé skupině ve jménu Ilmišah. Poté Morro nasedl na koberec a zmizel.
Ostatní se opatrně vydali k bráně.

Ukázalo se, že Kolmanovi čmouďáky zdárně fungují a celé místo mezi hvozdem a věží halily oblaka kouře.
Z věže se ozval poplašný signál a bojištěm zahvízdaly první salvy šípů. Díky dýmu naštěstí žádný nezasáhl cíl.
Badag se proplížil až k hradbám a schoval se poblíž brány napravo. Arrik se podobným manévrem schoval od brány nalevo , avšak v úctyhodnější vdálenosti. Kolman s Dayakem číhali pod náspem v ohybu cesty, která se stáčela k bráně. Samir si v pozadí našel ideální střeleckou pozici a rovněž vyčkával.

Morro, jistý si svým utajením, nabral kurz přímo na věž. Když přelétal hradby, zdálo se mu, jako by koutkem oka zahlédl na nádvoří nějakou obludu v řetězech a kolem ní řadící se skupiny skřetů. Na chvíli ho polila úzkost, ale rychle se zkoncentroval na svůj cíl - zneškodnit šamana a zlomit jeho prokletí dříve, než jeho spolubojovníky začne válcovat obrovská přesila nepřítele.

Skřeti na sebe nenechali dlouho čekat.
Skupinka před hradbami zaslechla v bráně několik hlasitých kovových loupnutí a obě křídla se začala s vrzáním otevírat. Dým se na chvíli rozplynul a válečníkům se naskytl pohled na pěti metrového golema s obrovským kyjem. Stvůra byla poskládána z lidských, skřetích a snad i zvířecích těl bez kůže, nahrubo sešita k sobě. Hlava zacvakala zubama a potvor se jedním krokem vysunul před bránu. V pase a na krku byl opásán železnou obručí a z každé vedl masivní řetěz na jehož konci jej drželo několik skřetů. Během chvíle se kolem golema sešikovalo na tři desítky skřetských bojovníků a brána se opět zavřela. První zareagoval Kolman a vrhl vpřed podomácky vyrobenou výbušninu. Hod se mu bohužel přiliš nepovedl. Bomba se zastavila až o křídlo zavřené brány, spadla na zem, a výbuch jen lehce zapálil zadní voj skřetů a částečně i dřevěněná vrata. Snad tento moment rozhodl, ze Dayak vyskočil na cestu a s bojovým pokřikem "Za Ilmišah" se vrhl na golema. Samir ve stejnou chvíli vypustil na nestvůru první šípy. Dayakovi se první útok vydařil a zaťal své železo hluboko do masy těl na golémově stehně. Obluda zařvala a levou rukou uchopila jeden z řetězů, kterým trhla takovou silou až několik skřetů vyletělo do vzduchu. Strhla se nelítostná řež. Arrik jen, ze svého úkrytu ve stíhu hradeb, pozoroval jak se Kolman, Badag a Samir postupně zapojili do boje, sekajíce skřety hlava nehlava.
Golem kolem sebe švihal řetězem jak splašený, mlátil kyjem a dupal po všem co mu přišlo pod nohy. Snad právě proto se většina skřetů držela zpátky a nechávala obrovy větší prostor. V jednom momentě přišel Kolman o zbraň, když při manévru zakopl o mrtvolu, a při pádu se zachytil jiného skřeta, kterého strhl s sebou k zemi. V tom na ně padl stín obrovy nohy. Už to vypadalo, že je oba rozšlápne jak shnilé jablko, ale Kolman opět ukázal, že bohyně je mu nakloněna. Jen zázrakem dokázal skřeta odstrčit a odvalit se dříve, než noha dopadla na zem, to skřet takové štěstí neměl. Dayak úspěšně osekával obludu až krev stříkala, ale síly postupně docházely. Sám rovněž schytal několik velmi těžkých zásahů, ale za pomoci ostatních se nakonec podařilo nestvůru přemoci. Když skřeti viděli, že golem padl začali se vice hrnout do boje.
Arrik již chvíli tušil, že tenhle nápor nemůžou válečníci dlouho vydržet. V duchu si začal předříkávat tajemnou formuli, jenž byla vepsána runami starodávného jazyka na jeho démoní holi. Popošel, aby co možná nejméně ohrozil své druhy při úspěšné aktivaci, pronesl onu formuli nahlas a bouchl holí o zem. Inferno, které hůl vyvolala bylo ničivé. Šesti metrová vlna ohně zaplavila okolí a dosáhla až na bojiště. Mezi skřety se rozšířila panika, kdo byl zasažen byl zapálen.
Badag přišel v souboji o zbraň a začal se stahovat. “Zpátky do hvozdu”, zařval, ale v nastalé situaci ho snad ani nikdo neslyšel. Každý z válečníků teď bojoval o holý život. Dayak odrážel rány třech skřetích válečníků s odhodláním poslat je všechny do pekel. Situace byla kritická, Samir začal umdlévat. Hrnuli se na něj další skřeti. Dayak jim zahradil cestu vlastním tělem, odhodlán ochránit zemdlelého druha. Když tu se jeden z nich odvážil k obzvlášť nebezpečnému výpadu. Skřet trefil Dayka horním sekem přímo na hlavu až mu srazil přilbu. Dayak bez hlesu klesl na zem.
V ten moment se začalo dít něco, co udivilo všechny na bojišti. Z oken místnosti na vrcholu věže se začalo šířit jasné světlo a následně kouř. Skřeti se zastavili a začali se stahovat zpátky do pevnosti.

Morro zvládal let na koberci velmi dobře a obtáčel se kolem věže jako had a blížil se k cimbuří. Tam málem vrazil do skřetí hlídky, která se nakláněla a pozorovala prostor před hradbami. Obratně se vyhnul a ústalil let, aby se rozhlédl. Zdálo se, že skřeti o něm vůbec neví. Na cimbuří si všiml dveří vedoucích do užší části věže, a na chvíli zapřemýšlel, jesli jimi nemá pokračovat dál. Tušil, že kouzelníkova komnata bude z venku chráněna kouzly, a že proniknout dovnitř nebude jistě tak snadné. Nakonec mu tato myšlenka přišla příliš riskantní a tak pokračoval dál spirálovitým pohybem kolem věže vzhůru, dokud nedosáhl oken místnosti v rozšířené části na jejím vrcholu. Místnost měla velká volně průchodná okna bez vyplní, ale přesto je vyplňovalo cosi co by se dalo popsat jako šedá průsvitná clona. A přesto, že v této výšce foukal silný vítr uvnitř místnosti plály louče bez jediného zakomíhání plamene.
Morro se zaměřil na siluetu velké postavy, která stála zády k němu a dle jejích pohybů připravovala nějaký lektvar. Vybavil si, jak jim Arrik popisoval skřetího šamana ze svého vidění a byl si jist, že je to on na koho teď hledí. Obratně sestoupil z koberce na římsu okna a zaujmul pozici pro překvapující útok. Když vytahoval knížku ze záňadří ani si neuvědomil, že její část pronikla skrze clonu. Náhle uslyšel jemný drnčivý zvuk zvonků a všiml si, že postava se otočila přímo jeho směrem.
"A sakra", procedil skrz zuby a vpadl do mistnosti. Drnčení zvonků zde bylo asi tak 10x silnější, než bylo slyšet z venku. Morro bez váhání otevřel knížku na poslední stránce. Šamana nepřekvapil, ale snad díky své neviditelnosti jej zasáhl svazkem blesků první. Skřet o zlomek později strhl z krku dračí šupinu a vyčaroval dračí dech, který zasáhl Morra ve formě oblaku jedovatého plynu. Začal souboj čarodejů.
V příští minutě vzplálo Morrovi veškeré oblečení, že na chvíli vypadal jako hořící pochodeň. Na šamanovo kouzlo však odpověděl svým vlastním. Skřeta obklopily jeho vlastní stíny, které vrhaly světla okolo planoucich loučí a začaly jej tríznit tak, že nebyl schopen odpovědět dalším kouzlem. Morro využil situace a s ještě dohořívajícím oblečením se na něj vrhl s dýkou a povalil ho na zem. Šaman byl najednou v menšine. Při rvačce na zemi se Morrovi podařilo uvolnit ruku a šáhnout do kapsy pro dizitegrující kapsli, v příhodném momentu ji strčil skřetovi do huby. "Na a žer", procedil Morro a z posledních sil mu přitiskl svou ruku na jeho držku aby ji nemohl vyplyvnout. V momentě se skřetovo tělo rozložilo na naprosté nic včetně všech věci, které měl u sebe.
Morro se ještě nestihl ani pořádně postavit na nohy a rozkoukat, co se v komnatě všechno nachází, a co by se dalo zachránit před plameny, které zažehl souboj plný magie, když se na podstavci vedle oltáře rozzářil velký bílý krystal. Morro si všiml, že na oláři leží lebka a v ní pět hliněných figurek, dříve než však mohl cokoli udělat, krystal začal vibrovat a vcucávat veškeré šamanovi propriety. Rychle vyndal figurky z otevřené lidské lebky, tu srazil k zemi a pořádným dupnutím jí znehodnotil. Ještě rychle chmátl po nejbližší zajímavé věcičce a už se klidil. Ve velkém vzdušném víru vycházejícího z planoucího krystalu tak zmizelo téměř vše, co se v místnosti nacházelo, kromě běžného vybavení. Morro zaslechl dupot na schodišti. Na nic nečekal a rozběhl se k oknu, nasedl na létající koberec a pádil pryč.

Skřeti se rozprchli, z mrtvého golema opadlo šamanovo kouzlo a změnil se na ukrutně pachnoucí hromadu hnijících těl plných červů. Arrik, Kolman a Samir se seběhli k Dayakovi a odtáhli ho do bezpečí. Arrik rychle vybalil pohár, ve kterém obětoval rubín a svojí krev, aby na padlého hrdinu seslal uzdravující kouzlo. Zdálo se, že Dayakův stav se trochu stabilizoval, ale všem bylo jasné, že tohle na jeho rány stačit nebude. V ten moment přiletěl Morro a snažil se Dayaka povzbudit: “Dokázali jsme to! Šaman je mrtev a kletba je zrušena!”. Dayak na chvíli otevřel oči a zachroptěl: “Pohár odkazuji Pilserovi”.
Všichni se na sebe bezradně podívali. “Musíme mu dát napít krve náš všech, ale všichni musí věřit v Ilmišah”, řekl rozhodně Arrik a podíval se tázavě na Samira. “Jsem ochoten obětovat i svoji duši!”, odpověděl překvapivě Samir.
Náhle Morro vykřikl jakoby se probudil ze zlého snu. “Bohyně ke mě promluvila!”, řekl v údivu jako by tomu sám nevěřil. “Všichni musí obětovat svojí krev a rubín do poháru a přitom přísahat Černé bohyni. Jedině tak můžeme našemu bratrovi navrátit život.”
A tak se stalo, že jeden po druhém obětovali a pronášeli své přísahy podávajíce si pohár z ruky do ruky dokud nedošlo na posledního, který opatrně ulil trochu krve do Dayakových úst. Chvíli se nic nedělo pak náhle Dayak vytřeštil oči doširoka v nelidském výrazu a jeho tělo se napnulo jak pružina. Rychle přejel zlobným pohledem celou družinu, jeho pohled byl plný opovržení. Po pár úderech srdce jeho svaly ochably a z jeho očí se navždy vytratil veškerý život.
“Oběti nebyly přijmuty”, řekl smutně Pilser, začal tiše prozpěvovat pohřební písně a zaopatřovat tělo na poslední cestu.