Babau14
12.5.2010 19:48
New Orders
Mate-li se chut pridat k hrani SW Saga v prostredi klonovych valek, napiste mi (nick Hunter).
PS: Hrajeme pravidelne cca jednou za dva tydny v nedeli, cca od jedne do osmi v Praze.
20.3.2017 16:59 - Bleška
Ta myšlenka mě přivede zpět k rozumnějšímu uvažování. Plížit se kolem nich dokážu, aniž by mě spatřily, to už mám ověřené. V kapse mám ještě jeden termální detonátor a spoustu plných zásobníků. Pokud ty dvě snipy budou ještě pěkně ležet pospolu, nebude nic jednoduššího, než se k nim připlížit, instalovat detonátor, a stoupnout si opodál tak, aby neměly šanci mi utéct a zase se schovat. Co se týče toho zbytku, doufám, že se vydají po mně. Rak Dol se tak bude mít šanci ještě vydýchat a trochu vzpamatovat, zatímco Leese bude tropit další neplechu s výtahem. S mým plánem souhlasí a poprosím ho ještě, zda by mi přes kamery mohl hlásit pohyb těch holek, pokud budou neviditelné.
„Rak Dol, udělej mi malej otvor v těch dveřích, ať se protáhnu ven,“ požádám keldorku a naposled kontroluji, že blastery pevně sedí ve svých pouzdrech, dotknout se jich mě také uklidňuje a pomáhá se soustředit. Helmu s noktovizorem mám také připravenou.
„Tak já tomu nerozumím,“ opáčí nakvašeně. To mě trochu rozhodí a přemýšlím, co je na tom k nechápání. Že bych byla tak unavená, že už bych mluvila z cesty?
„Nejdřív nechcete, abych to prohnala skrz tu chodbu, pak to najednou chcete…“
Prohnat chodbou… o čem to shab mluví?
„Rak Dol, ale já jenom potřebuji, abys mi udělal prostor, kterým se protáhnu ven na tu chodbu, ne abys tu kouli někam posílala…“
Chvíli na mě zírá, jako by jí dělalo problém zpracovat, co jí vlastně říkám, ale chápu, ten výbuch a ten toxin napáchalo spoustu škody, musí být strašně otřesena. Nakonec udělá, co po ní chci.

Rychle a obratně se protáhnu otvorem sešrotovaného bordelu, než mě v něm skřípne. Nepřipadala mi dost příčetná na to, aby chvíli počkala a dala mi tak čas se zorientovat. V krytu se ještě stihnu podívat chodbou a vidím, že pár metrů od naší improvizované zátky stojí dvě opancéřované holčiny. V kontrolní místnosti od střelecké části se za dveřmi schovává jedna sniperka a jinak nikoho nevidím. Stejně bych ale vsadila svou novou výstroj, že vzadu za rohem bude stát druhá, i když je teď dobře schovaná.
Zhluboka se nadechnu a opatrně se plížím kolem těch dvou, které pozorně sledují vchod. Ještě, že je tu taková tma. Skvěle splývám, a pokud se o ně neotřu nebo nevydám zbytečný zvuk, neměly by si mě vůbec všimnout. Fierfek, že zrovna tady musí být tak úzké chodby… Opět jsem vděčná za svou drobnou, v galaktických měřítkách podprůměrnou, postavu, kde toho nikde moc nepřebývá a plížení je tak značně jednodušší. Jsem jen kousek za nimi a sleduji tu sniperku, a přemýšlím, kam se dál vrtnu, když si všimnu, že si na mě obě skoro stouply. Uf, tohle bylo těsné, když se urychleně opět dávám do pohybu. Stále tedy obě upřeně zkoumají vchod, nejspíš je vyděsilo, že se to celé pohlo, ale nic se neděje. K mému štěstí už tam zůstanou stát a dále se nehýbou, takže mám čas vymyslet, jak odstraním tu s tou pekelnou zbraní.
Když už jsem na úrovni dveří do kontrolní místnosti, všimnu si, že zpod konzole trčí nohy nejspíš techničky a u ní stojí druhá a hrabe se v čudlíkách nahoře. Mé srdíčko radostně poskočí. Rychle přeměřím vzdálenost mezi sniperkou a jimi a i když nejsem odborník, vyjde mi, že ten termál spolehlivě zasáhne všechny. Jenom ho nepozorovaně instalovat a zmizet za tou zídkou z transpari oceli.
Do karet mi hraje, že žádná z nich nedává pozor na své bezprostřední okolí. Ta s optikou civí do dálky a ty dvě se hrabou v konzoli. Asi taky ani nepředpokládají, že bychom šli ven, ale spíš dolů. Jo, na to taky dojde. Ale až po vás, dámy.
Instaluje termál a nastavuji ho se zpožděným výbuchem. Nechci se zdržovat jeho odpalováním, když budu potřebovat rychle zahájit střelbu. S trochou štěstí jim ublíží natolik, že je pak během několika vteřina všechny sundám. Hlavně tu snipu. Ještě se rozhlédnu a všimnu si, že techničky mají každá na zádech brokovnici. Takže další důvod, proč sestřelit nejdřív tu u dveří. Tyhle, než se vzpamatují a než je sundají ze zad, to mi dá čas. Za předpokladu, že to přežijí, pomyslím si a rychle a tiše se přehoupnu přes zídku a skrčím hlavu. Přitom vytáhnu oba blastery a naposledy si v duchu projedu následující vteřiny. Zídkou otřese mohutný výbuch a do vzduchu se vyvalí kouř, dým a zazní bolestivé výkřiky. Vysunu blastery vpřed a nemilosrdně spustím palbu.

Tak takové to je být v kůži terčů. Dýchám klidně, špicuji uši, opatrně nakukuji zpoza svého provizorního krytu – terče, do přední části, kde se holky seřadily jak při nácviku střelby. Tentokrát je to ale smrtelně vážné. A jediný terč, který chtějí sestřelit, jim palbu efektivně opětuje. Škoda, že se terčům nepočítá score, určitě bych vyhrála.
Vidím, jak jedna z těch v těžkém armoru došla na místo, kde jsem ještě před chvílí byla a zkusmo do něj bodla svým kopím. Jeden terč, za kterým jsem se schovávala, už padl za oběť jejich střelbě. Musím říct, že do těch by jim to šlo. Ale já jsem úplně jiná liga. Zahledím se do dáli, ke vstupním dveřím, zatímco se plechovka přibližuje, a trochu s obavami hledím na tu se sniperkou. Opravdu tam ta druhá byla. A v tuhle chvíli je výhoda na její straně. V jejím krytu ji nemám šanci sundat, pokud na to nebudu mít dost času nebo se k ní nedostanu na blízko. Ta s tím rotačákem mě netrápí a ty dvě techničky, které toho mají tak akorát dost, mě svými brokovnicemi taktéž neohrozí. Ta snipa je nejhorší… A bod do budoucna: když si vezmu cizí helmu, musím si taky nechat upravit komlink. V tuhle chvíli nemám pořádné rozumné spojení s Leesem.
Plechovka se zastavila. Hluboký nádech, výklon a jedem. K mému překvapení se jí ale některé rány daří vykrýt, jiným uhne a další jí jenom trochu olíznout. Slyším, jak supí, ale přesto se rychle vrhá na mě a já jen tak tak stíhám uhýbat před jejím kopím, naštěstí náš tanec dost komplikuje střelbu pro ty vzadu, což pochopí i ona a po chvíli se kolem mě prokutálí tak, aby se mi dostala do zad, udělala si ze mě štít a otevřela volné pole pro střelbu svým spolubojovnicím. Kopíruju její pohyb blastrem ve své pravé ruce, zatímco levou stále mířím na ty ostatní. Ve chvíli, kdy se zastaví za mnou a chystá se zvednout, se její hlava ocitne přesně v dráze mého blasteru. V té vteřině se naše pohledy na chvíli setkají a jsem si jistá, že ví, že je konec. Maličko se ušklíbnu a zmáčknu spoušť. Její tělo se bezvládně zhroutí k zemi. Tělem mi projede nový nával adrenalinu a já vím, že padnou všechny. Do jedné.
Za mnou druhá plechovka zuřivě a zoufale vykřikne. Začnu se otáčet čelem k ní, když zahlédnu záblesk a vzápětí mi kombinézu rozčísne výboj. Uvnitř to mnou otřese. Stačilo jenom kousek, a šla by těsně vedle srdce. S tím blivajzem, kterým ty náboje mají napuštěné, by to byl za chvíli konec. A to si nemůžu dovolit. Ignoruji pot, který mi stéká po skráni, a otočím se jim čelem. Každé jedné se podívám do očí. Umět telepatii, v hlavě jim bude znít jediná myšlenka – Všechny do jedné…

Ta s tím kopím na mě naběhne, ale už mě nemůže překvapit. Ve svém vzteku si ho dokonce zapomněla zapnout, ale i kdyby měla rukou a kopí jako Grevious, nepomohlo by jí to. Klidně a vyrovnaně uhýbám jejím výpadům, čím dál více svou pečlivě mířenou střelbou ukrajuji z jejích sil a po očku sleduji, co se děje za jejími zády. Neujde mi tak opatrně okolo probíhající technička. První, co mě napadne je, že se mi snaží dostat do zad a omezit tak můj pohyb. To tak, odfrknu si. Naposledy vystřelím po plechovce, takže ji donutím se trochu stáhnout a vzápětí už plně pokropím palbou techničku, která si myslela, že projde. Neprojde, už nikdy nikam.
Když se znovu otočím zpět k dívce v těžkém armoru, která při pohledu na svou mrtvou spolubojovnici zaváhá, všimnu si, že v prostoru dveří se objevila koule. Velká koule šrotu a tiše se vznáší za zády posledních dvou přeživších střelkyň. S divokým pokřikem a vysoce pozvednutým kopím se bojovnice opět vrhá do boje. Kdyby ho zahodila, říkám si, když moje střelba krátce na to projde skrz už tak těžce zkoušenou zbroj a naprosto roztrhá maso a orgány pod ním, mohla to přežít. Koule šrotu pomalu se skřípěním vpluje do místnosti. Otočím se a zkontroluji tu, kterou jsem složila. Stále ještě dýchá. Na vteřinku zavřu oči a zahloubám se do sebe. Ale nenajdu nic, než prázdno a souhlas. Zastřelím ji. Není první, nebude nejspíš ani poslední. A je mi to teď úplně jedno.
Rak Dol se zatím ztěžka dokolébala ke konzoli a sklonila se pod ni. Svižným krokem kráčím zpět a číhám, zda se někde neobjeví ta s optikou, ale asi zdrhla hned, jak viděla, co se děje.
„… nic ti neuděláme,“ dolehne ke mně keldročin klidný, vemlouvavý hlas. „Jenom tě uspíme a odneseme k doktorovi.“ No to by mě uklidnilo, říkám si, zatímco lehce přeskakuji zídku. Vidím, že pod konzolí se vyděšeně krčí ožehlá a krvácející dívka se dvěma odjištěnými termály. Povzdechnu si… Rak dol by se měla odklidit, nevypadá, že je nepoužije…

Zasunu jeden z blasterů, druhý si nechám v ruce, jen aby ho viděla. Pokud se rozhodne se odpálit, stejně nestihnu nic udělat a nechci vypadat moc výhružně. Ale nebezpečně jo.
„Být tebou, poslechu tady moji kolegyni,“ začnu klidně a dívám se jí do očí. Ty se ještě trochu rozšíří, když mě vidí. „Ty termály ublíží jenom tobě, jak jste si jistě mohly ověřit.“ Odmlčím se a nechám ji ten poznatek zpracovat. „Tak co kdybys vylezla ven a ty termály zahodila tady do volného prostoru? Můžu ti zaručit, že to pak přežiješ.“ S tím vstanu a poodstoupím, abych jí poskytla prostor. Stojím uvolněně, s blastrem v ruce. Mám pocit, že ani nemusím vypadat nějak výhružně… Viděla, co dokážu.

Rak Dol ji ještě jednou ujistí, že jí opravdu hrozí jenom uspání, nic horšího a holčina za chvíli zahazuje obě výbušniny. Pak už je obě nechám svému vlastnímu osudu a podívám se ven do chodby. Přesně, jak jsem si myslela, je prázdná. Alespoň na pohled. Odhalení poslední snipy nepomůže ani spuštění protipožární pěny. Nejspíš už je dávno pryč.

Dojdu zpět k Leesovi, který něco zuřivě mačká na svém improvizovaném přístupu.
„Příště si nech upravit komlink,“ zavrčí napůl ke mně a napůl se stále věnuje tomu, na čem zrovna pracuje.
Sundám si helmu. „Jo, proto sem jdu. Sama to asi nedám,“ hledím zamyšleně dovnitř a přemýšlím, co by z toho asi tak mohl být komlink.
„Ukaž,“ natáhne se pro ni Rak Dol, která akorát také došla. „Já ti to tam namontuju.“

Podle Leese je Zora připravená v nižším podlaží, kde se Dračí spáry, drápy, šupiny a co já vím, co ještě, opevnily. Protože se mu povedlo získat kompletní kontrolu nad počítačovou sítí dole, máme k dispozici mapy a i náhledy kamer, takže vidíme přesně, kde kdo je. Leese by se nejraději boji vyhnul, protože vidí, v jakém jsme stavu, a já jsem tomu dost nakloněná, ale po chvíli už jenom vrtím hlavou.
„Jdeme dolů. Podívej, tuhle skupinu jsem vyřídila defakto sama, takže těch pár posledních tady a tady?“ ukážu postupně na dvě opevněné pozice, „Žádný problém.“ Zkoumavě se na mě zadívá, ale když vidí moje pevné odhodlání a jistotu, souhlasí. Obzvlášť, když jsem těch šest posledních opravdu dala prakticky bez pomoci. Jsem za jeho důvěru v moje schopnosti vděčná.
„No jo, ale když tam sjedeme tím výtahem, tak nás hned vyndaj,“ namítne Rak Dol.
„Neboj, jsou tam dveře,“ uklidňuje ji Leese. Což je sice hezké, ale ty dveře se otevřou a stejně tam budeme na ráně. Chápu, kam tím keldorka míří.
„Tak si tam zase dáme nějakou tu zábranu, jako posledně, a bude,“ navrhnu a podívám se na ni. Přikývne.

Útok Leese bude koordinovat ze svého stanoviště. Má odtud naprostý přehled, co se kde děje a jeho vhled bude potřeba. Těsně před tím, než výtah sjede, Zora spustí svou Lásku, jak té své schopnosti, která vás spaluje zvenčí, říká. Když tam dojedeme, budou rozptylovány tím, co se děje, celkově oslabené a my už bychom měli mít jednoduchou práci.

Vypadá to, že Zora zase až tak dobrá není, protože když jsme sjeli o pár vteřin dolů, už jedna ukazovala do místa, kde je. Následně výboj Síly rozdrtil část bedny, za kterou se také schovává dívčina se sniperkou, zbylé dvě místo pokropily svými kulomety. Já ji sice nevidím, ale doufám, že se jí podařilo se někam stáhnout. Ta, která prve křičela a použila Sílu, se vzápětí obrátila na Rak Dol, která ji zahodila zpět do zóny, kde tušíme, že by mohla už začínat „Láska“, ale ta je dost neodbytná a pod jedním velmi dobrým a přesným úderem Rak Dol podklesne. Křiknu na ni, ať se stáhne do výtahu a zmizí, že už to tu nějak zvládnu. Což také udělá, ale než se stihnou zavřít dveře, zasáhne ji ještě jeden výboj a vidím, jak se bezvládně zhroutí k zemi. Výtah ale jede do bezpečí k Leesovi. Opět se modlím k Mandě, aby bylo dítě i Rak Dol v pořádku.

Během chvíle je po všem. Žádná mi neunikla. Zora se vynořuje zpoza druhé bedny. Hut´uun… Ta její láska je určitě podstatně oslabila, ale jinak? Schovávat se za bednou? Neviditelná? Absolutně neschopná čelit svým protivníkům tváří v tvář. Nedělat nic dalšího… Znechuceně se odvrátím k jedné, která vypadá, že by ještě mohla dýchat. Také, že ano. Ale nemám nejmenší chuť jí dodělat. Takže to se mnou asi nebude tak žhavý, říkám si, zatímco ji spoutávám jejími vlastními pouty.

Spojíme se s Leesem a dohodnem se, že další boj už zkoušet nebudeme. Byla bych na to prakticky úplně sama. Zora se tedy zkusí přemístit do místnosti s korunkou a královnou v sarkofágu, já ji budu krýt, kdyby šlo něco do haranu. Jedinou komplikací, alespoň na chvilku, jsou bojoví droidi, kteří korunku střeží. Ty ale Leese přeprogramuje a to tak, že dokonce přeřezají kryt, který korunku chrání. Zora tak jenom skočí dovnitř a s korunkou ven. Královna je podle všeho opravdu mrtvá, jenom zmražená skoro živoucí socha.

Do toho Rak Dol, která je opět při vědomí hlásí, že do našeho prostoru skočila naše fregata. Proč by to ale měla hlásit hned, jak to věděla, to bylo zbytečné. Mir´sheb… taky by mohla otevřít pusu trochu dřív… Ovládnutí a zajištění komplexu je tak nicméně otázkou chvilky. Obzvlášť, když na sebe Leese vezme podobu Geshai a použije kódování, se kterým se pro změnu překvapivě vytasila Zora, která to ví už jakou dobu a taky se nám to neobtěžovala říct, takže jsme považování za vyslance královny. Dalšímu poklidnému průzkumu nám tak nic nebrání.
20.3.2017 20:57 - Bleška
Já už bych měla mít nějaký permanent destiny point na každou hru za celoživotní dílo :D
21.3.2017 13:50 - Leese Dailen
uz takhle kratim vikendovou akci a pokud by to byla sobota, tak to muzu rovnou zabalit. Muzeme to ale posunout o tyden, pokud je mozno...
21.3.2017 13:51 - Leese Dailen
tak permanentni destiny si urcite zaslouzis, jen je tak permanentni, ze nejde pouzit... :-p
21.3.2017 14:00 - Bleška
Ne, to je v poho :). Nechme tu neděli. Pokud bychom to posouvali, tak to už víme, že se sejdem nejdřív v půlce dubna a to ještě možná...

Leese Dailen píše:
tak permanentni destiny si urcite zaslouzis, jen je tak permanentni, ze nejde pouzit... :-p
"B" a lá Tonda
21.3.2017 15:25 - Hunter
Ja v sobotu nemuzu, budu hrat v Mephitu...
Ad "B" - spis si trhej tricko, to vzdycky v tvem podani vypada nadejne :-D

Ad destiny, jestli se nepletu, tak uz jsem ti ho i nekdy dal za ty zapisy, ne? :-)
Aneb jdu si to precist a +1 FP :-)
21.3.2017 15:33 - Bleška
Hunter píše:
Ad destiny, jestli se nepletu, tak uz jsem ti ho i nekdy dal za ty zapisy, ne? :-)
Trhám si tričko a lá Tonda

Ten byl jednorázový :D. Já bych ráda permanentní :D.
22.3.2017 14:57 - Hunter
OK Andy, za dlouholete zasluhy na 17tem levlu, mas permanentni +1 destiny s podminkami jak psal Wrigly :-)

A pro vsechny, v nedeli, 26.3. se ma menit cas, bude o hodinu mene - takze bacha na to :-) Sraz bude v 13:00 u Tondy v praci, tak schvalne, kdo to nezvladne :-) Jo a Wrigly, prosim te, vem tu tasku s mapkama a vsechny figurky a letadelka :-)
22.3.2017 16:09 - Bleška
Nebude o hodinu víc? Ze 2. se to mění na 3. ...
22.3.2017 16:14 - Šaman
Bude o hodinu méně reálného času. Pokud v jednu hodinu v noci zjistíš, že ti jede první autobus ve 4:00, tak to není za tři, ale jen za dvě hodiny. I když hodiny budou opravdu ukazovat o hodinu víc (vyšší cifru.)
22.3.2017 16:15 - Hunter
Premyslej, co to znamena Andy :-) Ze se druha meni na treti... :-D Prozijes 02:30? Nebo naopak ti bude chybet a zazijes jen 03:30 misto toho?

EDIT: hehe, diky Samane, taky dobry priklad :-)
23.3.2017 07:52 - tony
já myslím že závisí na úhlu pohledu,hraje se u mne v práci a čas se posouvá tak že tam budu oficiálně PRACOVAT o hodinu méně.....takže....jenže....ale co.
23.3.2017 13:53 - Leese Dailen
BTW Errata ohledne Shadowsuit...
A shadowsuit grants a +5 equipment bonus to Stealth checks whenever the wearer has concealment from darkness or low-light conditions. If any armor or clothing is worn over the shadowsuit, this bonus is lost.
Takze je to vlastne ponco do tmy :-D
24.3.2017 12:53 - Bleška
Wow :D. Taková diskuze... Ale už to vidím taky :D. Njn... Se stane :).
24.3.2017 12:54 - Bleška
Huh, i letadélka? Zora bude taky jednou užitečná? :D :P
24.3.2017 13:28 - Hunter
Heh Andy :-) Letadelka jsou super :-P
Jsem jinak premyslel nad tim, ze ohledne zmeny casu - z personalniho pohledu budes mit o hodinu "mene" (ano, samozrejme realne nebudes, ale ve sledovani casu nasim zpusobem ano :-)), na druhou stranu to, co se deje je, ze matematicky pricitame hodinu navic a v zime odcitame :-)
Takze se da rict, ze bude o "hodinu vic" :-) Doufam, ze jsem to spravne zamichal :-D
24.3.2017 13:53 - Bleška
:D :D :D

Já jsem měla obavu, aby sis špatně nepřeřídil hodiny, to jest o hodinu zpět (o hodinu méně), místo o hodinu dopředu :).
25.3.2017 22:10 - Hunter
Hodlam zajit pred hranim na excelentni pho bo do nove otevrene vietnamske restaurace, co je krizovatce albertov - smerem na vyton, ktera nahradila tu ceskou s tankovym pivem. Jestli chcete dorazit driv, muzeme pokecat a uzit si dobre a levne asijske jidlo :-)

Budu tam v 12:10, jestli nebude mit vlak vetsi zpozdeni...
26.3.2017 22:12 - Bleška
Btw, trochu mě udivilo, že si myslíte, že by Pavel svévolně komukoliv z nás jen tak zabil postavu, aniž by mu dal nějakou slušnou možnost se z toho dostat. Jen taková myšlenka na okraj. Také bych se já snažila mnohem aktivněji z celé situace dostat a Pavel by mi určitě nechal plnou škálu věcí, které by mi umožnili toho dosáhnout.
Pravda asi je, že se to celé mělo v jeden moment prostě utnout a jenom to odvyprávět. I když tedy ta snaha byla, ale kdykoliv došlo na Marnshařinu smrt, začalo se zase aktivně něco dělat...

No nic... Zpět už to vrátit nelze (zkazili jste mi můj epický moment), ale snad to lépe napíšu.

Dovolím si tedy popis konce upravit tak, aby to tak celé vyznělo, ne jako ta "zmršenina", co se vám povedlo vyrobit ;).
26.3.2017 23:42 - tony
skus vydržet a domluvit se s pavlem protože když ste odpadli tak jsme vymysleli pár dalších věcí např že tě tam nenechám chcípnout samotnou.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.11062598228455 secREMOTE_IP: 54.166.141.52