Za zrcadlem - články

"Za zrcadlem" - jak to začalo a kam to směřuje

Kterak 5 nelidí se světem se popasovalo a jiné příběhy plné neobyčejných nebezpečenství, vrcholných vzepětí, strmých pádů, milostných avantýr, temnoty i humoru. Vše pravdivě vylíčeno Halfredem Podhorským pro čtenářovo potěšení i poučení.
Napsal hadrian
Obsah článku:

 

Knihovník z Graslu

 

Představení družiny:

  • Peblíg - gnóm artificer

 Peblig pochází z gnómského gheta, odkud ho vyhnala touha po vzdělání a lepším životě než být odstrkován. Díky svému talentu na magii nebývalé inteligenci se dostal jako student umění Artificierů na Akademii Bílého Lotosu.

Zjistil, že ústrky je možno zažít i tam. Eladrinsko elfská klika (takzvaný zlatý klub) dávala ostatním studentům opravdu zabrat. Věčné ústrky a posměšky byly na denním pořádku. Pouze jeden z Eladrinských studentů si časem k Pebligovi našel cestu (potom co mu pomohl při zkouškách), Hirkal. Nakonec se z nich stali ne sice přátelé, ale občasní kumpáni.

Jednou od něj Hirkal potřeboval opravdu dobré lepidlo. Řekl mu, že chystá na Děkana "překvapení". Děkan měl všem studentům ukázat, co to je "spojení s čepelí" a Hirkal dostal nápad, jak to "vygradovat". Peblig mu ho ochotně vytvořil, koneckonců Hirkal se postaral o to, že Pebliguž nemusel zažívat potupné praktiky typu, "fackovací panák", převracení osobní skříňky s osobními věcmi, ústrky a jiné kratochvíle zlatého klubu.

Hirkal se proplížil do učebny před výukou a namazal rukojeť meče lepidlem. Při hodině, když děkan přivolal meč do své dlaně byl nemile překvapen - držel jako přibitý. Při marných pokusech o setřesení bohužel neudržel Hirkal mimiku a jako jeden ze studentů se smál. Děkan vzteky zsinalý udeřil na Hirkala, že tohle už je příliš (nebyl to jeho první vtípek) a kdo mu pomohl. Hirkal neprozradil nic a byl okamžitě vyhozen ze školy. Peblig mu byl vděčný, že neprozradil jeho pomoc s tou legráckou.

Zůstal na Akademii a vystudoval jako nejlepší z ročníku. Chtěl zůstat na Akademii dále jako Praktikant a stát se profesorem až jednoho dne bude způsobilý. Ale zjistil, že výsměch a ústrky jsou i ze strany profesorského sboru (aby taky ne, když se skládal téměř výhradně z Eladrinů a Elfů). Rozhodl se, žij to vrátí a vytmaví, kdo je tady znalec Magie. A vzpoměl si na Hirkala. Vždyť on pochází z Vílí divočiny a je to jeden z mála Eladrinů, který na něj nezahlížel. Navíc byl vždy ten, kdo řešil vše silou a to by mohl Peblig potřebovat. Ten by mu mohl pomoci. Nakonec ho vyhledal v jedné krčmě. Zjistil že Hirkal se nechce vrátit domů a nemá žádný cíl a tak mu předestčřel svůj plán - zjistit něco opravdu převratného o magickém umní a ukázat těm panákům ze školy, zač je toho loket.

A tak se vydali spolu na cestu za poznáním magie.

 

  • Hirkal - eladrin mág meče

Hirkal pochází Vílí divočiny z Eladrinského domu Beletherion. Starobylé rodové sídlo plné vzpomínek na dny slávy rodu, úzkoprsé lpění na tradicích, vštěpování nadřazenosti Eladrinů nad ostatními rasami (snad s výjimkou elfů, kteří byli považování za „užitečné“) a výjimečnosti Domu Beletherion, to jsou jeho nejranější vzpomínky. Zdědil sice některé vlastnosti, pro které byl Dům Beletherion znám (divokost, pomstychtivost), ale úcta k tradicím, autoritám (Hirkal to sám nazýval úzkoprsost – pokud mluvil mírně) mezi nimi nebyla. Hirkal měl 3 sourozence, 2 starší bratry, které vídal jen zřídkakdy při návratu z válečných a loveckých výprav po vílí divočině a mladší sestru. Ti tři splňovali, to co bylo nazýváno ideály Domu Beletherion bez chybičky, ne tak mladý Hirkal. Často byl kárán za příliš dobré vztahy se služebnictvem, za vlažný vztah k jiným rasám (nepohrdal jimi dost ostentativně, jak by si žádala tradice), za neposlušnost a sklon k nepřístojnému chování (lehkomyslnost a nevhodné vtípky).

Když dospěl do let, kdy je třeba mladé eladriny vzdělat, byl poslán na Akademii Bílého Lotosu, do světa mimo Vílí divočinu. Přijetí nebyl problém, Dům Beletherion byl mecenášem Akademie. Život zde se v některých věcech nelišil od života v rodovém sídle. Existoval zde takzvaný „Zlatý klub“ těch správných studentů (Eladrinsko Elfská klika, která ostatním dávala najevo, kdo má tady navrch). I složení učitelského sboru tomu nahrávalo – v drtivé většině Elfové a Eladrini. Zpočátku si toho života Hirkal užíval, ale necítil až takové zadostiučiní při týrání mladších a zejména rasově odlišných studentů.

Bojový výcvik mu šel víc než dobře, ale v teorii hodně pokulhával (slabé slovo…). A tehdy si všiml jiného studenta – mladého gnómského Artificiera Pebliga. V teorii nebyl nikdo lepšií než on, zato praktická bojová cvičení... Hrůza… Domluvil si s ním vzájemnou pomoc (a za to, že mu „Zlatý klub“ dá odteď pokoj). Nakonec, když zjistil, že má nadání i pro výrobu zajímavých věcí a zálibu ve vtípcích se z nich stali ne sice přátelé, ale občasní kumpáni.

Jednou od něj Hirkal potřeboval silné lepidlo. Řekl mu, že chystá na Děkana "překvapení". Děkan měl všem studentům ukázat, co to je "spojení s mečem" a Hirkal mu to díky pomazané rukojeti lepidlem umožnil – nikdy pouto s mečem nebylo tak silné :-D.

Při marných pokusech o setřesení meče Děkanem bohužel neudržel Hirkal mimiku a jako jediný ze studentů se smál. Hirkal nikdy neprozradil, kdo mu pomáhal (bylo jasné, že magické lepidlo by nesvedl) a byl okamžitě vyhozen ze školy. Jeho sestra mu doručila vzkaz z domova – měl se okamžité vrátit a přijmout zodpovědnost a sestra nastoupila na jeho místo v Akademii. Domů se vracet nehodlal a potuloval bezcílně světem. Dokud ho Peblig jednoho dne nevyhledal a nepřemluvil ke společnému putování za nalezením „čehosi“ co by vytřelo zrak těm panákům v Akademii.

 

  • Delgar - gnóm kouzelník

Delgar žil v gnómské vesnici ve Vílí divočině. Všichni z klanu zastávali důležité role, zejména ti, kteří ovládali schopnosti, ať už magické či nikoliv, které umožňovali přežití v tomto místě. Delgar sice měl slabý magický potenciál, bohužel nepříliš výrazný. To ho mrzelo i díky úsměškům vrstevníků a útrpným pohledům rodičů. Proto se ponořil do studia a brzy v magické teorii překonal vrstevníky. Bohužel ne v praktickém užití. Toulal se proto Vílí divočinou ve snaze dosáhnout zlepšení.

Jednoho dne na svých toulkách došel za hranici kam se kdy dostal. Obrátil se příliš pozdě k návratu. V nastalé noci uslyšel z dálky rohy lovců a dusot kopyt. Divoký hon! Nestihl uprchout když přízraky lovců spolu s těmi z masa a kostí se vyřítili přímo na něho. Byl strachy bez sebe. Náhle se na něj rozběhla s dvěma meči Kenku. Čirá hrůza jakoby v něm povolila neviditelná stavidla a magická síla v surovém proudu z něj vytryskla a svět potemněl. Když se probral, zjistil že je mimo vílí divočinu společně s onou Kenku co se jej před tím snažila zabít. Ale teď nevypadala tak vražedně. Spíš přemýšlela. A Delgar pocítil že nyní je jiný, že magie jím prostupujea on ji cítí až v konečcích prstů.

Mohl za to Divoký hon? Nebo Kenku Alycs? Kdo ví. Rozhodně je něco pojí. Vydala se s ním hledat odpovědi.

 

  • Allyks - kenku/nekenku hraničářka

První scéna (předehra):

Lovec se žene lesem za svojí kořistí. Když ji konečně skolí (byl to velký svalnatý ork), užuž se chystá se k ní sklonit, když tu něco zaujme jeho pozornost a on vzhlédne. Kus od něj, z křoví, slyší jemný hlas. Vyrazí tím směrem a skutečně - na paloučku za ním sedí prapodivný tvor. Chvíli mu trvá, než se mu v hlavě poskládá, co vidí: kenku navlečený v zle potrhaných zkrvavených šatech. Na různých místech má do masa zaryté šperky. Byl by to groteskní výjev, kdyby to ze všeho nejvíc nepřipomínalo týrání zvířat.

Stvoření na lovce upře velké oči plné otázek. Vypadá naprosto zmateně.

Lovec vytáhne zahnutou dýku, rozhodl se zvíře zbavit trápení. To ho pozoruje stále stejným neměnným, nechápavým výrazem.

Jsou od sebe tak tři kroky, když tu se náhle lesem ozve zatroubení rohu. A další. A další. Lovec se ohlédne, když za ním proběhne vyplašený srnec. Když se otočí zpět ke kenku, pták stojí; postavil se zcela neslyšně. Něco v jeho výrazu se změnilo. Po dalším zatroubení zakloní hlavu a neuvěřitelně líbezným hlasem se rozesměje. Je to prostý, šťastný smích. Podívá se na lovce rozesmátýma očima a jemu projede mráz po zádech. Všechny myslitelné výhody jsou na jeho straně, ale přesto na něj všechny smysly vřískají: "Vypadni!"

Lovec se otočí a pádí pryč. Kenku se po pár vteřinách dá do pronásledování. Postupně zrychluje. Když probíhá kolem mrtvého orka, ladně se sehne, uchopí jeho primitivní sekyru a aniž by přerušil pohyb, pokračuje v běhu. Povlávají za ním cáry kdysi elegantních šatů.

 

Druhá scéna (setkání):

Allyks běží lesem. Troubení rohů rezonuje jejími kostmi. Musí být už hrozně blízko. Ostatní slyší poblíž, ale určitě je kořisti nejblíž. Její už tak zběsilé tempo se ještě zrychlí, okolí jako by se rozmazalo.

Pálení ve svalech přestala vnímat už dávno; když vletí na břeh potůčku, jsou její nohy lehčí než pírka, která je pokrývají.

Konečně spatří svoji kořist. Radostně zavýskne, zatímco mužík se z posledních sil belhá skrýt za balvan stojící na břehu. Allyks ho chňapne za košili, mrskne s ním o balvan, levým pařátkem ho tiskne ke kameni a pravým vytahuje dýku.

Chladná zahnutá čepel už se téměř dotýká gnómova krku, když ten [klišé]. Lesem projede [něco], která odmrští stranou i kenku. Ta se překvapeně kouká na mága. A pak na svůj pařát, ve kterém drží dýku. Překvapeně vzhlédne a lovci, kteří už vybíhají za nimi, se stanou nehmotnými a proženou se kolem nich.

 

·         Mlha - "obyčejný" hobit

Halfred Podhorský pochází z vesnice Dobrá voda. Byl členem rozsáhlé rodiny, která se velmi často navštěvovala navzájem. Halfred byl už odmalička snílek. Vždy toužil být součástí nějakého většího tajemného příběhu. Jednoho dne se u jeho dveří objevila záhadná postava. Žeby mocný čaroděj? Ta postava mu dala nabídku, že se může stát součástí velkého hrdinského příběhu. Halfred byl radostí bez sebe. Jakoby byl omámený (až skoro opilý) představami o budoucnosti. Druhý den se probudil se zvláštním pocitem. Podepsal snad něco? Přísahal snad něco? Myslel si nejdřív, že je to sen, ale pak se začaly projevovat podivné schopnosti, zejména s ohněm.

Halfred si pomyslel, že byl možná opravdu obdarován onou postavou. Pak se ale projevily další znaky, které ho zneklidnily. Slabý zápach síry, kouř jakoby vzlínající ze samotného Halfreda.

Halfred začal tušit, že byl možná napálen. Znal příběhy o smlouvách s ďáblem a tohle se tomu příliš podobalo. Sám radši utekl z rodné vesnice se studem, že byl napálen.

Ve městě se seznámil s cirkusáky. Začal svých schopností využívat k různým trikům a naučil se, že kouř z dýmky je schopen zápach síry přehlušit. Jednoho dne jeden starý cirkusák umřel a Halfred byl poblíž. Pocítil nebývalý příliv síly provázející skon cirkusáka a hlavně radost, bezuzdnou a živočišnou, což ho později vyděsilo.

Uprchl od cirkusu a potom co se přidal do skupiny dobrodruhů a zažil s nimi pár bojů si uvědomil, že tyto pocity přicházejí s každou smrtí v okolí.

Takhle to nemohl nechat, musí zjistit víc. Proč by ďábel chtěl duši hobita? Je to způsob jeho "hry"? Čeká snad ďábel na vyvolání, aby mu sdělil podmínky? Nebo se jen nudil?

Kdo ví. Ale Halfred to jen tak nenechá...

 

< Knihovník z Graslu >
1.  - Boj na cestě do města Grasl
Napsal hadrian 29.06.2012
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 968 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.10737085342407 secREMOTE_IP: 44.211.31.134