Tak už jsme asi na zemi. Ještě se mi chvíli motá hlava a všude je tu kouř, ale loď se evidentně nehýbe a moc toho nefunguje. Jen tu poblikávají rudá nouzová světélka, co jedou na záložní baterie, ale to také dlouho nevydrží.
Rozhlížím se okolo. Polehávají tu dva členi posádky a další dva se u nich motají a na opačném straně to osvětluje ohýnek, který vznikl vznícením vytékající kapaliny. Jestli se to prohoří dovnitř, tak bude jedno, že jsme přistáli a vrátíme se přinejlepším zpátky na oběžnou dráhu.
Kouknu se na ty dva přeživší. V tomto stavu mi asi moc nepomohou a alespoň to jsou svědci toho, co jsem tu udělal, tak bych je měl poslat pryč, ať přežijou. „Vy dva. Nasaďte si masky a vemte své kolegy a odneste je na ošetřovnu.“ Křiknu na ně. Zmateně se rozhlíží a přemýšlí, zda uposlechnout někoho, koho moc neznají. „Hned!“ Postaví se do pozoru „Provedeme!“, nandají masky a jdou je táhnout pryč. Evidentně jsou zvyklí poslouchat příkazy a uposlechnou kohokoli, kdo jim přijde dostatečně rozumný a oplývající respektem. Což já samozřejmě jsem.
No nic, tohle by bylo, teď k těm dalším důležitým věcem. Vydávám se na druhou stranu a postupně se mi podaří to zalátovat a uhasit, takže bezprostřední ohrožení nehrozí, i když jsme ztratili evidentně dost paliva.
Dobře, co dál. Z lodi je slyšet nějaký rozruch, jako by tam bylo drancování a potyčky. A chtělo by to pročistit ten vzduch, ale to bez generátoru nepůjde. Stejně jsme uvěznění na zemi, ale předtím se bojovalo, tak se ujmu drastického kroku a přepojuji obvody vedoucí ke zbraňovým systémům. Při boji jsou vždy nabíjené na maximum pro možnost dalších výstřelů, tak by tam mělo být dost šťávy.
Povede se mi to přepojit, trochu to zasyčí, ale energie nabíhá. Do toho se vrátí ti dva pomatenci. „Na lodi je panika, na ošetřovnu jsme se nedostali.“ „Tak tam jen tak nestůjte a začněte zapínat cirkulaci vzduchu. Pošlu vám tam energii.“ A přesměrovávám část získané energie do těchto systémů. Po chvilce mne odmění lehké syčení a kouř začíná pomalu mizet. A mám dojem, že se i hluk o něco ztišil, když začne blikat kontrolka s prioritní žádostí na můstek a do toho se z interkomu ozve „Pošlete energii pro maximální sken!“
Oni snad nemyslí. To by tu vyzkratovalo vše, co se zatím povedlo nouzově rozchodit. A nikdo mi nebude narušovat moji práci, když ještě není dokončená. Ti dva se mezitím vydali k ovládání energie. „Vy dva! Co to děláte?! Jste se pomátli! Tím přijdeme o vše.“ Zaraženě se koukají. „Musíme jim přerušit přístup do strojovny, sken počká. Hned!“ Ještě chvilku váhají, ale pak uposlechnou mne místo můstku. Bezva. Ale zpátky do práce. Vrhnu se k panelu s přívodem a opatrně rozpojím a vyzkratuji nějaké obvody, abych odřízl můstek, než to tu dodělám. Stejně tomu nerozumí lépe než já.
Pak přesměrujeme energii do světel a rušivé červené blikání odezní nahrazené chvilkovým býlím poblikáváním, než se světla rozžehnou a nahodí s dostatkem energie. Tak, situace se zlepšuje. To by pár hodin mohlo vydržet. A z lodi už neslyším žádné výkřiky, asi se to tam také zklidňuje, jak to tu dávám do kupy.
Tak, poslední, co by to teď chtělo rozchodit je generátor a budu tu hotov. Na další opravy tu stejně nejsou díly. Podíváme se na generátor. Když svítí normální světlo, je to hrozný pohled. Jedna traverza prošla skrz. Odřízneme ji, nahradíme některé spoje pomocí vodičů, ale ne drátů a použijeme náhradní pojistky. Pak to zapnu. Chvíli to v něm chrastí, ale nabíhá. Měl by zvládnout nějakou dobu běžet, ale bude to chtít ho dát víc dohromady a zakrýt, jinak hrozí zkrat a poranění elektrickým proudem pro kohokoli ve strojovně, jelikož je to tu jako Faradayova klec. No nic, tady jsem hotov.
„Vemte ty dva na ošetřovnu. Zdá se, že se situace zklidnila, ale pro jistotu se tam vydám s vámi, ať pořeším případné problémy.“ „Děkujeme.“
Jak procházíme jednotlivými chodbami je vidět, že loď je v dost desolátním stavu, a to nepočítám její mírné naklonění pod úhlem třiceti dvou stupňů. Dojdeme do kantýny uprostřed lodi, kde je většina pasažérů i posádky a kapitán má akorát svou řeč.
„Vše bude v pořádku. Jsme na planetě, kde je dýchatelný vzduch, nedaleko řeka, …“ „Zároveň náš senzorový sken dopadl výborně a pronásledovatelé se za námi nevydali.“ Co to kecá za nesmysly, když jsem odpojil šťávu pro sken. Pokouším se do toho vložit vlastním prohlášením, ale nedává mi moc možnost. Na druhou stranu mne vezme v potaz a přidá do své řeči. „A také bych rád poděkoval Quentinovi, který nás zachránil před havárií ve strojovně a nahodil podstatné systémy na lodi…“ Tak dobře, to bych ho mohl nechat pokračovat a nepřerušovat. Sice nevím, jak se o tom dozvěděl, ale proč protestovat proti očividné pravdě, že jsem je zachránil.
Až dokončí svůj projev, vydám se k němu. Evidentně je tam fronta na dotazy, na kterou se mi nechce čekat. Jsem přece důležitější než zbytek pasažérů. Začnu se plazit dopředu, když se na mne otočí, že mne chtějí asi seřvat a pak naopak mi uvolní cestu se slovy „Jen jděte hrdino.“ apod. Málem se zasním a nepokračuji dál, jak se to příjemně poslouchá, ale nakonec pokračuji.
Propracuji se až ke kapitánovi a pozeptám se na aktuální situaci s tím, že mu naznačím, že podrobnosti můžeme probrat jinde, až se mu to bude více hodit a nebude okolo tolik uších. Přizve mne na zasedání posádky, které bude za hodinu. Což mi vyhovuje a znamená to, že mne bere víc než ostatní pasažéry. Souhlasím, rozloučíme se a já si jdu dát něco k baru. I když nevím, ta místnost vypadá dost vybrakovaná a někde trčí přetrhané dráty, jak se někdo snažil dostat k obsluze některých přístrojů. Nu což, úklid není moje silná parketa, ať se o to postará někdo jiný.
V tom přichází. No přichází asi není správné slovo, spíše se záškuby a odtékající slynou plouží Brill. „Co se stalo?“ Otáži se. „Ale, jen mne štíplo vedení. Už jsem tam někoho poslal.“ Moc mi to nesedí, ale vzpomenu si na vzájemnou pomoc na akademii a neváhám. „Kapitáne, pojďte mi s ním pomoct a někoho pošlete do západního křídla. Probíjí tam.“
„Už jsem tam někoho poslal.“ Odvětí Brill.
Každopádně kapitán přistoupí a společně ho odvedeme na ošetřovnu, kde dojde k ošetření, které se pokouším navádět svými zkušenostmi s elektrickým proudem a že jich je hodně. Vypadá, že už se stabilizuje a je mu lépe.
Probíráme, co se dělo tady, že mistr přežil ztroskotání, škoda, a já mu zmiňuji, co se vlastně dělo ve strojovně, když pro nás dojde někdo z posádky se žádostí o schůzku v kapitánově kajutě.
Tam jsem já, Brill, Kapitán, hlavní mechanik, co má ještě obvázanou hlavu, Andarist, Mitzz s obvázanou nohou a nějaký pasažér co poskytoval první pomoc, než jsme se zřítili.
Nastíní nám situaci, že byl objeven zdroj energie, co vše potřebujeme a že by nás tam rád vyslal na výpravu za zdroji v lunárním vozítku, které na to upraví. Ptám se, co je k dispozici na případnou výměnu a navrhuji přepoužítí nějaké techniky na dálkové vysílačky. Mezitím to vypadá, že Mitzz toho nového bere jako vojáka, což on odmítá, kvůli převážené vojenské zapečetěné technice. Když se na něho podívám a všímám si detailů, tak jasně poznám, že je ustrašený a hrozně se snaží zastřít fakt, že je voják. Bohužel tak moc, že po tom, co to zmínila, to snadno poznám i já.
Každopádně kapitánovi se do otevírání těchto zásilek moc nechce, protože by za to hrozil soud a pravděpodobně poprava a neváhá poukázat na to, že Mitzz je vyšetřovatelka. Zajímavé. Měl bych si na ni asi dávat pozor, aby náhodou něco neodhalila, co by neměla.
Nakonec se tedy dohodneme, že půjdeme, i když Mitzz tu chtěla spíše zůstat, ale zdá se, že je jediná, kdo se vyzná v pěchotních zbraních a pro kapitána je postradatelná, aby ji s námi poslal i v jejím stavu, aby mohla ochránit ty důležité osoby na misi, kterým svěřuje svoji důvěru, jako jsem já a Brill.
Budeme muset jít v převleku, protože nevíme, kdo je na této planetě a co by nám jinak hrozilo. Ale vždy je můžeme zase obléknout, když to bude vhodné.
Ještě s hlavním technikem provedu stav lodi. Vypadá to, že tomu opravdu rozumí, ale i tak si radši udělám obrázek sám, pak se mi to lépe pamatuje a zároveň se tak dozvím lépe, jak je tato loď pospojované a kde vede jaké vedení, které je teď v provozuschopném stavu a které nikoli. Pak se vracíme zpátky k přichystanému vozítku.