Hunter
12.11.2018 19:45
Star Wars ve Fate zapisy
Pred davnymi a davnymi casy, v jedne predaleke Galaxii...
Pouze pro zapisy ze hry :-)
Autorská citace #1
12.11.2018 19:57 - Hunter
Z propagacnich materialu Imperia:
Sithske Imperium uzavrelo mir! Republika se rozhodla nabidnout vymenou za opusteni Coruscantu desitky systemu. Rada Sithu moudre prijala nabidku, kdyz po akci na Coruscantu zachranila tisice uprchliku pred hladovenim a smutnym osudem na hlavni planete Republiky. Ta se jako obvykle nedokaze postarat o potrebne a suzuji ji neustale vnitrni boje a rozsahla korupce.

Imperialni namornictvo je vetsi nez kdy driv! Vystavba probiha v nekolika lodenicich a moznost v ziskani zivotni zkusenosti, prace pro bezpecnost nasich rodin a perspektivni povysovani nabizi budoucnost vsem nasim obcanum! Pridejte se i vy a poznejte Galaxii, jako nikdo jiny!

Rekonstrukce po valce vedena Moffy dosahla predvalecneho stavu! Zatimco se Republika stale jeste potaci na okraji zhrouceni, nasi obcane maji zajistenou praci, ubytovani a jistotu dobreho zivota v bezpeci! Litujme tech, kteri kvuli takzvane demokracii korupce v Republice trpi!

Slava nasemu Imperatorovi! Jeho vedeni a sila vule prekonala neprizen posledni sklizne a zajistila svou rozhodnou akci jidlo pro populaci na cele planete! Nikde ve vesmiru neexistuje tak osviceny panovnik, kteremu tolik zalezi na svych lidech! Nikde jinde se nenachazi Imperialni armada, ktera nejen chrani, ale take stavi a krmi! Slava Imperatorovi, slava Imperiu!

Nekonecne rady neutralnich svetu se touzi pridat k nasemu Sithskemu Imperiu! Stabilita, prumysl, jidlo a ubytovani pro vsechny, to vse chranene pred utoky piratu, ci renegatu. To stejne se neda rict o Republice, kterou opousti planety jedna za druhou. Suzovani piratstvim, nasilim, gangy a hladomorem by jen uvitali nasi bezpecnou naruc a jistotu. Avsak nemohou, takzvana mirova smlouva nam neumoznuje pomahat tam, kde je potreba a kde lide trpi pod utlakem zkorumpovanych senatoru.

Chcete vedet vic? Pridejte se do vyzkumu vasich dovednosti! Imperialni admistrativa pripravila test schopnosti, ktery jasne urci vasi budouci karieru! Konec nejasnostem a nejistote! Jista budoucnost, prace a dobry zivot cekaji i na vas a vase dite! Prihlaste se nyni!
Autorská citace #2
13.11.2018 02:00 - tony
ležím s jednou rukou pod hlavou,druhou svírám čtečku s historickými záznami z imperia.Prej Sithové,Já jsem Sith,Já jsem Pure blood,Prej že jsou Jedni z nás U imperátora.Vždyt 80% z nich jsou lidi a z těch je 90% Jediů.Budu s tím muset něco udělat....a napravit to....až dodělám akademii....časem.Frustrovaně si povzdechnu,tiše, aby se to Korribanem nerozneslo jako denní správy.Z deseti příchozích žijeme už jenom dva,Korriban jejich kosti zasypal pískem.Ten druhej je tak hustej že ani nepoužívá sílu jak ho to nudí.Ještě že se semnou spojil a pomáháme si přežít.Už mne párkrát napadlo jestli je vůbec fors senzitiv ale musí být jinak by tu přeci nebyl.

Z denníku Nejlepšího studenta na akademii za posledních 300 let:
Ty idioti ani nevěděli že jeden z nás taky schoval artefakty "do republiky" Byl jsem jedinej který byl hoden nést dál dědictví pravé krve.Jak jsem tak meditoval nad tím co budu síla chce abych dělal dál,viděl jsem se jako dědic pravé krve sithských mistrů jako spasitel a obnovitel Sthského,skutečn Sithského imperia.Už mám Meč jednoho z nás a skoro půlku jeho zbroje.
Autorská citace #3
24.11.2018 18:01 - Elvid
Zbyli jsme poslední dva ve skupině. Já a Brill. Původní plán se zdařil a teď bude potřeba vymyslet, co udělat dál. Ale než se mi na to povedlo přijít, tak si nás zavolali a máme odletět s mistrem Parkem. Nevím, co nás cestou bude čekat, nebo spíš na místě, ale moc často se to nestává, tak budu radši na pozoru.
Sbalím svých pár věcí, cestou si vyzvednu svůj zabavený „lightsaber“ a odlétáme na přestupní stanici, kde nás ponechává o samotě. Když se rozhlédnu, tak tu moc na řešení není, kromě opodál stojícího studenta z akademie. Je zakrytý kápí a celkově schovaný v kutně, jako by se snažil být nenápadný a obezřetný zároveň. Jelikož je velká šance, že s ním nějakou dobu strávíme, tak nechci riskovat, že si něco dovolí. Známe to z naší skupinky a na akademii jsem ho nepotkal.
Brill také kroutí hlavou, a tak navrhuji, ať ho oťukneme radši dříve. Přeci jen udělám radši první konfrontaci ve dvou, ať zváží své kroky. Brill se vyptal blízkého vojáka a mělo by se jednat o Andarise. Tak si to ověříme.
Sebevědomě k němu kráčím, Brill kousek za mnou. „Zdravím, já jsem Quentin, kdo jsi Ty?“ Okázale mne ignoruje. Ještě chvíli to zkouším, než mi dojde trpělivost. Takhle mne přehlížet hned na začátku, neprojevit ani kousek respektu, jako by on měl být něco lepšího. To tak nenechám. Vytahuji a zapínám světelný meč. „Měl by ses chovat uctivě k těm, co už mají vyrobený vlastní lightsaber.“ Podotknu. „Zkusme to tedy znovu, já jsem Quentin.“
Vypadá to, že to nějaký účinek mělo a on mi odpoví „Andarist.“ Tak jméno sedí a zdá se, že alespoň uznal částečnou převahu. To prozatím bude muset stačit. Mezitím se vrátil mistr. Rychle vypínám a schovávám meč.
„Odlet za dvacet minut, buďte připraveni a mezitím se najezte.“ Brill odpoví „Ano, pane.“ Já dodám „Ano.“ Asi se ho to dotklo, protože na mne letí výboj čisté energie. Trochu se natočím ale i tak mnou projede vlna cizí energie. Radši mu tedy odpovím „Pane. Ano, Pane.“ Když už, tak to trochu přeženu, ale vypadá to, že to vzal.
Po chvíli se objeví droid s běžným jídlem. Prý je to vše, co budeme mít k dispozici. Chvíli zvažuji ho poslat za mistrem, ale než stihnu cokoliv udělat, tak do toho Brill praští se slovy „Tohle jíst nebudu, chci něco lepšího.“ A droid se po úderu jeho světelným mečem rozletí. Vypadá to, že jde s vojáky vykšeftovat lepší porci, a tak se pokouším víc zjistit o Andaristovi. Bavíme se obecně o jeho skupině, co prožil na akademii apod. Jde o to ho trochu rozmluvit.
Mezitím Brill něco splaší a rozdělí se. To je od něho pozorné. Chvíli na to přijde mistr, trochu zamračeně se dívá a pak nás odvádí na loď přes červený koberec. Taková pozornost pro mě, to mi lichotí.
Kapitán lodi Derek nás uvítá a chce pána odvézt do kajuty, ale než mu stihnu říct, ať mne tedy vede, tak se rozejdeme. Asi je to tak lepší, mistr by to nemusel vhodně přijmout. Máme kajutu vedle, jen mu občas musíme donést krvavé maso.
Po spánku jdeme prozkoumat společenskou místnost, kde jedna žena hraje Pazaak proti kompům, tak se jdu přidat. Brill také. Zapředeme nezávazný hovor. Podle slušného oblečení, dobré taktice a cestě na této lodi ji odhaduji na nějakou úřednici, takže zabředáme i do její akademie, protože snad každý úředník nějakou prošel.
Sice se snažím hrát dobře podle toho, co jsem o tom četl, co je nejlepší taktika, ale i tak prohrávám první kolo s Brill i s Mitzzari La de Bas. Žádám odvetu, takhle to přeci nenechám, aby mne oba porazili, když se loď otřese a mne to hodí na roh stolu, kterému se jen těsně vyhnu. Mitzz by dopadla hůř, kdyby ji Andarist nechytil. Ostatní tři lidé jsou na tom dost bledě. Andarist k nim pospíchá na pomoc. Všechnu slávu mu nenechám. Musí tady být lékárnička a brzo ji spatřím za barem. Vydám se k ní a pak přes místnost k němu také na pomoc.
Mezitím další otřes ze zadní sekce. Podle nepravidelných vibrací to schytaly motory a nad hlavou vidíme plazmové střely. Teď už jsem to čekal, přeci jen mám něco nalétáno na lodích a hravě to využil ve svůj prospěch. Podávám věci z lékárničky a píchnu si medpack, jelikož to vypadá, že ho aktuálně nevyužijí a já mám trochu pochroumanou ruku z toho prvního pádu.
Radši je odnášíme stranou. Navrhuji rovnou únikový modul, kde budou připravení a rovnou připoutaní, kdyby se něco dělo a odbíhám zpět do kajuty pro svoji brašnu, kde mám i různé nářadí. Takto vybaven spěchám k motorům. Tam budu schopen něco udělat a ostatní by na to mohli pohlížet celkem dobře. Snad tam zbude někdo, kdo o tom bude mluvit za mne. To by bylo asi nejvhodnější.
Beru si kyslíkovou masku, je tu dost kouře a hravě překonávám další otřes. Loď se nakloní a spíš gravitací je nesena k nějakému tělesu. To bude muset být planeta, aby to zvládla. Bez obnovy energie do přistávacích trysek to nezvládneme.
Rychle mířím k příslušnému spoji a vyndávám nářadí, se kterým provádím chirurgickou operaci na lodi. Po chvíli se mi to podaří a asi právě včas. Trysky loď nakloní a zmírní pád. Radši se uchytím. Právě včas. Vzápětí je náraz a loď je na zemi. Poměrně v celku, protože i ten krátký okamžik stačil na zlepšení její stabilizace pro přistání, sic to podle pohledu ven vypadá, že je i tak slušně zabořená.
Autorská citace #4
24.11.2018 23:56 - Bleška
Mitzzari La de Bas

Jmenuji se Mitzzari La de Bas a teprve nedávno jsem se stala vyšetřovatelem Imperiální vyšetřovací služby na Dromund Kaas, hlavním městem Sithského Impéria. Nyní, na palubě civilní přepravní lodi mířím za Sith Lordem Zaash, která na Sithského Lorda působila překvapivě mile, ale jasně z ní zářila sebedůvěra. Cílevědomost. Ví co chce a ví jak toho dosáhnout. Vlastnost, která mi imponuje, neboť sama velmi dobře vím, čeho chci dosáhnout. Jenom musím přijít na to jak. A ona by mi to mohla ukázat.

Neprošla jsem žádnou Sithskou akademií. Nevyrostla jsem v srdci Impéria ani Republiky. Domovský svět byl jednou i druhou stranou doposud nepovšimnut. Bez jakékoliv politické nebo vojenské výhody, kterou by jeho záskáním jedna či druhá strana mohla získat, si vždy žil svým vlastním životem a vedl vojenské půtky s ostatním podobnými planetami v tom sektoru. Svět, na kerém jsem studovala Kriminologii byl až do nedávna oběma nepovšimnut též. Před pár týdny se na tuto planetu zřítilo plavidlo vysoko postaveného člena rodiny z Alderaanu. Ukázalo se, že jak Impérium tak Republika mají zájem, aby s jedním nebo druhým tato rodina na Alderaanu začala spolupracovat. A protože se plavidlo nezřítilo náhodou, technickou chybou nebo vinou pilota, nýbrž jej někdo k povrchu planety poslal s jasným úmyslem, bylo zájmem obou vyšetřit, kdo za to může a získat nutné politické plusové body.
Do politiky se nemíchám, ten svět je špinavý a krutý, ale na chvíli jsem se stala jeho součástí, když se naši politici mohli přetrhnout v nadbíhání jedné či druhé straně. Najednou už jsme nebyli nedůležití a nezajímaví, na okraji zájmu. Najednou jsme hráli důležitou roli. A jednu z rolí jsem měla i já. Čerstvý absolvent, ale s pověstí, že mám jisté schopnosti. Schopnosti, které mi pomáhaly odhalit pachatele, viníka chcete-li. Tam kde byli ostatní v koncích, jsem já našla cestičku. A ne z důkazů na místě činu. Ale z dotyku s předmětem, který s na první pohled s vyšetřováním nesouvisel. Nikdo nevěděl, jak to dělám, ani já, ale fungoval to. Ne vždy, ne všude, ale fungovalo. A samozřejmě by se to nejspíš nikdy nikdo z venčí nedozvěděl. Nikdy bych asi nebyla opustila svou rodnou planetu a i když, tak za strašně dlouho. A můj bratr by byl ztracen navěky. Takto jsem byla vtažena do mocenské hry, jejímž výsledkem je můj příchod do Impéria. Mohla to být Republika, ale pro mé účely se zdála být příliš neefektivní. Pomalá, neustále beroucí ohledy na kde co, místo aby kráčela jasně a pevně za svým cílem. Stále ve strachu, že někomu šlápnou na kuří oko. Na to nemám čas. Bratr na to nemá čas. Věřím, že s pomocí Impéria jej budu schopná nalézt co nejdříve. Že jej dokážu vytáhnout ze spáru toho kultu dřív, než pro něj bude pozdě. Imperiální vyšetřovací služba na Dromund Kaas byl první krok. Zájem Lorda Zaash byl naprosto nečekaný. O přijetí její nabídky se s ní setkat jsem neváhala ani chvíli. Chce si jenom promluvit, takže si sama budu moct promyslet, zda spojení sil s ní bude pro mě prospěšné či ne. A tady začíná můj příběh.

Cesta na planetu Ziost na palubě lodi ISS Emerald Star Skiff probíhý poklidně. Moc cestujících zde není a čas si tak krátím pročítáním materiálů vyšetřovací služby. O běžících případech, uzavřených případech, o jednotlivých členech týmu a tak. Mezi prsty mi jemně a hladce klouže token, takový můj talisman. Pomáhá mi se soustředit a plně koncentrovat na to, co zrovna dělám. Jeho přítomnost v ruce mě uklidňuje, hřejivý teplý materiál pravidelně cinkající o prstýnek na mém levém malíčku.

Procházím jednotlivé složky, když narazím na tu svou. Samozřejmě ji otevřu, ještě jsem neviděla někoho, kdo by se o sobě nechtěl něco dozvědět.
Vesměs základní věci. Otec, Hartay La de Bas, je slavným generálem v naší armádě. Když jsem byla malá a zrovna jsme neválčili, učil mě a bratra základním vojenským dovednostem. Vždycky mi šla celkem střelba. Matka, Elashel La de Bas, byla ženou generála v domácnosti. Oba ve společnosti velmi vážení, velmi ctění. Únos bratra ale všechno změnil. Otec je od té doby neustále na válečném tažení kdo ví kde, matka zmizela neznámo kde. A já… Já letím vstříc Sithskému Lordovi.

Spousta složek je pro mě nepřístupná. Vzhledem k statusu nováčka se tomu ani nedivím. Co ale lze, to si projdu. A zatímco se prokousávám rozsáhlou datábází, neunikne mé pozornosti muž, který se kolem čas od času mihne. Objedná si na baru a zase zmizí v bludišti kajut. Ne, že by mě zaujal jako muž, ale spíš to, že je to určitě voják. Vojáků jsem za svůj život viděla tolik, že je poznám snad i po slepu. To by na něm nebylo ještě to nejzajímavější. Je nervózní. V očích má výraz lovené zvěře a i když se to snaží maskovat, dívá se přes rameno a hlídá si záda. Kolikrát jsem se s ním už chtěla dát do řeči, protože mi to nejde dohromady, ale kvůli tomu tady nejsem. Mým cílem je Lord Zaash a záchrana bratra, ne nervózní podezřelý chlapík. Token v mé ruce se protočil a začal další kolo. A já začala další mentální kolo v odůvodňování, pro to nechat být.

Zpráva, že budeme zastavovat na Koribanu mě zastihla v kajutě. První co mě napadlo bylo, co na to ten neznámý nervózní. Ani nevím proč. Ale stačilo by se ho dotknout. Nebo něčeho, co mu patří a hned bych věděla, co je zač. Tedy za předpokladu že by můj talent zrovna zase nestávkoval. Další z věcí, které doufám, mi Lord Zaash pomůže ovládnout, protože už mě to dohání k nepříčetnosti. Tuhle se mi zdál sen, když jsem spala. Velmi nemravný sen. Než jsem si uvědomila, že to nebyl sen, ale něčí vzpomínka. Uvědomila jsem si to někdy v průběhu té vzpomínky a ten šok mě vzbudil. Celou rozbolavělou a roztouženou na těch místech, až se mi z toho chtělo brečet. Nebo z někoho servat oblečení. Trvalo několik hodin, než mi obsluhující droid na baru přestal připadat k nakousnutí a do té doby jsem se raději zavřela do kajuty. Nedovedu si představit potkat v takovém stavu toho vojáka. I když jsem možná prohloupila. Pokud by mi neodolal, dosáhla bych svého a ještě bych se dostala k jeho osobním věcem. Ale nějak mi to pořád nepřišlo jako dobrý nápad. Každopádně jsem se trochu začala bát dojít si na záchod…

Zastávka na Koribanu naštěstí netrvá dlouho. 3 mladí Sithi, nejspíš ještě učedníci, vstoupí do společenského prostoru, když se zrovna bavím karetní hrou a popíjím drink. Do té doby světlý a hřejivý prostor ochladne. Nesou sebou slabý závan toho, co jsem cítila na Dromund Kaasu. Temnou energii, děsivou a přesto tak lákavou. Vší silou se mi podaří se ovládnout a jenom jim zdvořile pokynout na pozdrav. Dál se pak věnuji své hře a drinku. Jenom token v mé ruce se točí o kousek rychleji.

Úplně je ale ignorovat nedokážu. Přitahují můj pohled jako magnet. Každý jiný, ale se společným prvkem sebevědomí až arogance. Zatímco jeden si nevšímavě sedne stranou, zbylí dva zamíří ke mně. Trošku se ve mě sevře dušička. Slyšela jsem zkazky a dostala tolik varování ohledně nevyzpytatelného chování Sithů, hlavně těch mladých, co zrovna opustili akademii. Netuším, jak s nimi jednat, abych je nevyprovokovala. Doma jsme nic takového neměli a tak trochu tápu ve tmě, neboť prostá zdvořilost jim nemusí stačit. Zachovávám klid a soustředím se na token. Nenechám se přeci rozhodit od dvou puberťáků.

Kupodivu to není tak strašné. Brill Zrillesh je hovorný a stejně tak arogantní, což ještě více podtrhuje jeho mládí. Otázkou je, jestli k tomu taky umí používat hlavu, jinak se dalšího věku nejspíš nedožije. Nicméně se s ním nehovoří špatně.
Ten druhý se mi představí jako Quentin Ferrlan a nemůžu si pomoct, je tu něco hrozně divného kolem něj. Vůbec netuším co, ale něco je tu špatně. Též se s ním dobře hovoří, též působí arogantně, ale něco prostě nehraje. Co to je, po tom nemám čas pátrat, protože už se musím soustředit na to, jak jim nakopat zadek v kartách.

Netrvá to dlouho, když idylka skončí úplně. Zrovna, když chci vsadit vítěznou kartu se venku fialově zableskne a lodí otřese náraz. A pak další, vzápětí se rozeznějí sirény a loď se začne prudce stáčet na stranu. Rychle si vybavím, co se všechno psalo v manuálu lodi v případě útoku, protože co jiného by to mohlo být, když mi nad hlavou proletí další série fialových paprsků. Dostat se do kajuty, vyčkat dalších pokynů a pokud přijde výzva, přesunout se do záchranných modulů. Vyskočím na nohy, abych se přesunula, když se loď mohutně otřese. Prudký otřes a vysoké podpadky není něco, co jde dohromady a ve snaze udržet rovnováhu cítím, jak se pode mnou podlomí kotník. Ostrá bolest mi projede nohou a než se stihnu vzpamatovat, lodí otřese další náraz a paluba mi zmizí pod nohama.


To be continued… (Je pozdě a už nemám sílu to dopsat)
Autorská citace #5
26.11.2018 23:10 - tony
Konečně pryč z Korribanu.Ležím si v lodní posteli a odpočívám,v tom mi dojde že odpočívat budu až mne někdo sejme.Rychle vyskakuju a jdu do společenský části lodi a skouším být společenský,nějak mi to nejde.Sebenevinější pohyb ve mne vyvolává vzpomínky na čepele tasené ve stínech akademie.Jdu se koukat na tu Starou papriku co hraje automaty a málem mne trefilo ta ženská který jsem první den typoval věk mojí matky je skoro stejně stará jako já,tedy mladá.No to mne přetáhni hydrohasákem.Skouším s ní hrát ale přecijen mne ted začal víc rozptylovat fakt že její oblek je na těch správnejch místech...no fuj u imperátora i když to je přitažlivá ženská nemá správnou barvu kůže a vůbec její tvář je trapně hladká asi jí začnu říkat hladká kůže.Uvědomím si jak se koukám na její pravidelně se zvedající oblek a jdu se raději napít.Přijde Kventin kterýho tak nějak vnímám jako spřízněnou duši i když to je blbost,skoro ho mám za člověka i když vím že to je hadice jako řemen.Když jsme spátky u automatu a skoro to vypadá že to tý holce nandáme otřese lodí áraz a někdo na nás začal útočit. U imperátora Když to začalo házet nejen s lodí ale i s námi skoušel jsem zachytit tu HK ,nakonec sme jí chytali fšichni tři,no to bude ještě zajímavý.Co nedokázal Korriban nakonec dokáže jedna ženská.....síla má opravdu smysl pro humor.
Když jsme konečně za křiku civilistů nouzově přistáli začali lidi v čele s nějakým diplomatem šířit paniku a ten jeho bodygard se do mě navážal tak to ne Panika nepanika tady je jen jeden Sith ke kterýmu se budou všichni chovat slušně.Nakonec nás nějak roztrhli od sebe,jestli se nenaučí chovat tak budeme mít o jednoho bodygarda méně.Takže když bylo po všem šel sem odnést jídlo mistrovi abych mu při tom zároveň řekl že už je po všem.Ach ty moje Sithský reflexy když jsem ho našel částěčně zavalenýho troskama trupu probudilo se moje sithské dědictví a skusil sem si získat víc respektu:Naneštěstí i bez nohy a zpola zavalenej je náš mistr pořád ještě velmi dobrej,poučení pro příště- zavalit ho víc.
Autorská citace #6
2.12.2018 11:36 - Elvid
Tak už jsme asi na zemi. Ještě se mi chvíli motá hlava a všude je tu kouř, ale loď se evidentně nehýbe a moc toho nefunguje. Jen tu poblikávají rudá nouzová světélka, co jedou na záložní baterie, ale to také dlouho nevydrží.
Rozhlížím se okolo. Polehávají tu dva členi posádky a další dva se u nich motají a na opačném straně to osvětluje ohýnek, který vznikl vznícením vytékající kapaliny. Jestli se to prohoří dovnitř, tak bude jedno, že jsme přistáli a vrátíme se přinejlepším zpátky na oběžnou dráhu.
Kouknu se na ty dva přeživší. V tomto stavu mi asi moc nepomohou a alespoň to jsou svědci toho, co jsem tu udělal, tak bych je měl poslat pryč, ať přežijou. „Vy dva. Nasaďte si masky a vemte své kolegy a odneste je na ošetřovnu.“ Křiknu na ně. Zmateně se rozhlíží a přemýšlí, zda uposlechnout někoho, koho moc neznají. „Hned!“ Postaví se do pozoru „Provedeme!“, nandají masky a jdou je táhnout pryč. Evidentně jsou zvyklí poslouchat příkazy a uposlechnou kohokoli, kdo jim přijde dostatečně rozumný a oplývající respektem. Což já samozřejmě jsem.
No nic, tohle by bylo, teď k těm dalším důležitým věcem. Vydávám se na druhou stranu a postupně se mi podaří to zalátovat a uhasit, takže bezprostřední ohrožení nehrozí, i když jsme ztratili evidentně dost paliva.
Dobře, co dál. Z lodi je slyšet nějaký rozruch, jako by tam bylo drancování a potyčky. A chtělo by to pročistit ten vzduch, ale to bez generátoru nepůjde. Stejně jsme uvěznění na zemi, ale předtím se bojovalo, tak se ujmu drastického kroku a přepojuji obvody vedoucí ke zbraňovým systémům. Při boji jsou vždy nabíjené na maximum pro možnost dalších výstřelů, tak by tam mělo být dost šťávy.
Povede se mi to přepojit, trochu to zasyčí, ale energie nabíhá. Do toho se vrátí ti dva pomatenci. „Na lodi je panika, na ošetřovnu jsme se nedostali.“ „Tak tam jen tak nestůjte a začněte zapínat cirkulaci vzduchu. Pošlu vám tam energii.“ A přesměrovávám část získané energie do těchto systémů. Po chvilce mne odmění lehké syčení a kouř začíná pomalu mizet. A mám dojem, že se i hluk o něco ztišil, když začne blikat kontrolka s prioritní žádostí na můstek a do toho se z interkomu ozve „Pošlete energii pro maximální sken!“
Oni snad nemyslí. To by tu vyzkratovalo vše, co se zatím povedlo nouzově rozchodit. A nikdo mi nebude narušovat moji práci, když ještě není dokončená. Ti dva se mezitím vydali k ovládání energie. „Vy dva! Co to děláte?! Jste se pomátli! Tím přijdeme o vše.“ Zaraženě se koukají. „Musíme jim přerušit přístup do strojovny, sken počká. Hned!“ Ještě chvilku váhají, ale pak uposlechnou mne místo můstku. Bezva. Ale zpátky do práce. Vrhnu se k panelu s přívodem a opatrně rozpojím a vyzkratuji nějaké obvody, abych odřízl můstek, než to tu dodělám. Stejně tomu nerozumí lépe než já.
Pak přesměrujeme energii do světel a rušivé červené blikání odezní nahrazené chvilkovým býlím poblikáváním, než se světla rozžehnou a nahodí s dostatkem energie. Tak, situace se zlepšuje. To by pár hodin mohlo vydržet. A z lodi už neslyším žádné výkřiky, asi se to tam také zklidňuje, jak to tu dávám do kupy.
Tak, poslední, co by to teď chtělo rozchodit je generátor a budu tu hotov. Na další opravy tu stejně nejsou díly. Podíváme se na generátor. Když svítí normální světlo, je to hrozný pohled. Jedna traverza prošla skrz. Odřízneme ji, nahradíme některé spoje pomocí vodičů, ale ne drátů a použijeme náhradní pojistky. Pak to zapnu. Chvíli to v něm chrastí, ale nabíhá. Měl by zvládnout nějakou dobu běžet, ale bude to chtít ho dát víc dohromady a zakrýt, jinak hrozí zkrat a poranění elektrickým proudem pro kohokoli ve strojovně, jelikož je to tu jako Faradayova klec. No nic, tady jsem hotov.
„Vemte ty dva na ošetřovnu. Zdá se, že se situace zklidnila, ale pro jistotu se tam vydám s vámi, ať pořeším případné problémy.“ „Děkujeme.“
Jak procházíme jednotlivými chodbami je vidět, že loď je v dost desolátním stavu, a to nepočítám její mírné naklonění pod úhlem třiceti dvou stupňů. Dojdeme do kantýny uprostřed lodi, kde je většina pasažérů i posádky a kapitán má akorát svou řeč.
„Vše bude v pořádku. Jsme na planetě, kde je dýchatelný vzduch, nedaleko řeka, …“ „Zároveň náš senzorový sken dopadl výborně a pronásledovatelé se za námi nevydali.“ Co to kecá za nesmysly, když jsem odpojil šťávu pro sken. Pokouším se do toho vložit vlastním prohlášením, ale nedává mi moc možnost. Na druhou stranu mne vezme v potaz a přidá do své řeči. „A také bych rád poděkoval Quentinovi, který nás zachránil před havárií ve strojovně a nahodil podstatné systémy na lodi…“ Tak dobře, to bych ho mohl nechat pokračovat a nepřerušovat. Sice nevím, jak se o tom dozvěděl, ale proč protestovat proti očividné pravdě, že jsem je zachránil.
Až dokončí svůj projev, vydám se k němu. Evidentně je tam fronta na dotazy, na kterou se mi nechce čekat. Jsem přece důležitější než zbytek pasažérů. Začnu se plazit dopředu, když se na mne otočí, že mne chtějí asi seřvat a pak naopak mi uvolní cestu se slovy „Jen jděte hrdino.“ apod. Málem se zasním a nepokračuji dál, jak se to příjemně poslouchá, ale nakonec pokračuji.
Propracuji se až ke kapitánovi a pozeptám se na aktuální situaci s tím, že mu naznačím, že podrobnosti můžeme probrat jinde, až se mu to bude více hodit a nebude okolo tolik uších. Přizve mne na zasedání posádky, které bude za hodinu. Což mi vyhovuje a znamená to, že mne bere víc než ostatní pasažéry. Souhlasím, rozloučíme se a já si jdu dát něco k baru. I když nevím, ta místnost vypadá dost vybrakovaná a někde trčí přetrhané dráty, jak se někdo snažil dostat k obsluze některých přístrojů. Nu což, úklid není moje silná parketa, ať se o to postará někdo jiný.
V tom přichází. No přichází asi není správné slovo, spíše se záškuby a odtékající slynou plouží Brill. „Co se stalo?“ Otáži se. „Ale, jen mne štíplo vedení. Už jsem tam někoho poslal.“ Moc mi to nesedí, ale vzpomenu si na vzájemnou pomoc na akademii a neváhám. „Kapitáne, pojďte mi s ním pomoct a někoho pošlete do západního křídla. Probíjí tam.“
„Už jsem tam někoho poslal.“ Odvětí Brill.
Každopádně kapitán přistoupí a společně ho odvedeme na ošetřovnu, kde dojde k ošetření, které se pokouším navádět svými zkušenostmi s elektrickým proudem a že jich je hodně. Vypadá, že už se stabilizuje a je mu lépe.
Probíráme, co se dělo tady, že mistr přežil ztroskotání, škoda, a já mu zmiňuji, co se vlastně dělo ve strojovně, když pro nás dojde někdo z posádky se žádostí o schůzku v kapitánově kajutě.
Tam jsem já, Brill, Kapitán, hlavní mechanik, co má ještě obvázanou hlavu, Andarist, Mitzz s obvázanou nohou a nějaký pasažér co poskytoval první pomoc, než jsme se zřítili.
Nastíní nám situaci, že byl objeven zdroj energie, co vše potřebujeme a že by nás tam rád vyslal na výpravu za zdroji v lunárním vozítku, které na to upraví. Ptám se, co je k dispozici na případnou výměnu a navrhuji přepoužítí nějaké techniky na dálkové vysílačky. Mezitím to vypadá, že Mitzz toho nového bere jako vojáka, což on odmítá, kvůli převážené vojenské zapečetěné technice. Když se na něho podívám a všímám si detailů, tak jasně poznám, že je ustrašený a hrozně se snaží zastřít fakt, že je voják. Bohužel tak moc, že po tom, co to zmínila, to snadno poznám i já.
Každopádně kapitánovi se do otevírání těchto zásilek moc nechce, protože by za to hrozil soud a pravděpodobně poprava a neváhá poukázat na to, že Mitzz je vyšetřovatelka. Zajímavé. Měl bych si na ni asi dávat pozor, aby náhodou něco neodhalila, co by neměla.
Nakonec se tedy dohodneme, že půjdeme, i když Mitzz tu chtěla spíše zůstat, ale zdá se, že je jediná, kdo se vyzná v pěchotních zbraních a pro kapitána je postradatelná, aby ji s námi poslal i v jejím stavu, aby mohla ochránit ty důležité osoby na misi, kterým svěřuje svoji důvěru, jako jsem já a Brill.
Budeme muset jít v převleku, protože nevíme, kdo je na této planetě a co by nám jinak hrozilo. Ale vždy je můžeme zase obléknout, když to bude vhodné.
Ještě s hlavním technikem provedu stav lodi. Vypadá to, že tomu opravdu rozumí, ale i tak si radši udělám obrázek sám, pak se mi to lépe pamatuje a zároveň se tak dozvím lépe, jak je tato loď pospojované a kde vede jaké vedení, které je teď v provozuschopném stavu a které nikoli. Pak se vracíme zpátky k přichystanému vozítku.
Autorská citace #7
10.12.2018 16:29 - tony
Jedeme vozítkem přes louku,trávu sekám já,ostatní jenom krafaj blbosti.Přiženou se nějaký potvory a skoušej nám to vozítko sežrat.Všichni křičí, skáčou sem tam jenom já se cítím nějak ospale.Nakonec když už je honička moc dlouhá přejedu jedno ze zvířat tak že z ní rovnou tou sekačkou dělám bifteky.

Milí deníčku
pořád mne někdo bije,střílí do mně a ještě mi kvůli tomu nadávaj do Jediů.Proč sem nemohl zůstat na korribanu dyk to tu je uplně stejný jenom to trochu víc bolí.
Autorská citace #8
12.12.2018 11:49 - Hunter
Zapis poslednich myslenek predaka Alfonse, skupiny 35-A

Do vesnice prijeli nejaci osadnici. Pry chteji dal na jih, na plane dikoprasat. Ze tam zalozi novou osadu a budou tam svobodne zit, pestovat a vubec se mit lepe, nezli tady, nebo dal na severu. Pekna blbost to je! Vzdyt tam nebude co jist, nebo je sezerou temnodlaci!
Maji dva krasne osadnicke vozy nalozene vsim potrebym, co se nam bude hodit. Takze si na ne planujem pocihat. Stupidne chteji jet rovnou na jih a i kdyz si je nadbehneme nad ranem a pockame si na ne nedaleko vyhodneho kopce, malem to nedame. Jsou nastesti jak stado bant a projizdeji presne kudy jsme to cekali. Dikoprasata tudy rada chodi a tak je trava ridci a jim se tak v ni lepe jede. Nedavaj pozor a vjedou do bahenich louzi, u kterych je dobehneme.
Oddelam rovnou toho kripla vpredu. Jo, je to drahy, jen tak si vystrelit, ale zastavi je to a cumej kolem. Chlapi naskacou na ostatni a musi sejmout dalsi ctyri, nezli poslouchaji a nebojuji. Chlapi jsou chlapi, ze jo a par z nich je nasranejch, ze museli tak brzo vstavat, tak si chladi zahu. Jeste ze zbejva dost zenskejch a deti. Prezivsi osadnici nabiraji rozum, kor, kdyz jim rikame, ze jim nic neudelame. Jasnej kec, ale co, hlavne at nezapalej vozy, nebo neco tak kravskyho, ze bychom je museli za odmenu mucankovat. Brzo bude vedro a nechce se mi tu trcet dele, nez musime.
Akorat vyjednavame vo dulezitejch vecech, kdyz hluk a palba! Nejakej kreten to soli po vsech zboku. Do toho jinej magor bezi jak alderanskej kamzik a srazi Pedra do blata.
Do prdele! Za mnou je navic Jedi! Kurva! Neco mi vytrhne Kropic z ruky a muj prekrasnej blaster se zanori nekam mezi travu, zatimco se me snazi rozpulit ten prapodivnej Jedi. Jeste ze mam tu peknou holku, branim se ji a von ji nechce ublizit, jinac by me snad i trefil.
Usklibnu se, rikam vedle, ty zasranej Jedi a vystrelem pod rukou do nej delam diru. Teda mel bych, ale cast energie vstreba nejaka zbroj, co ma na sobe. I tak zachrci a z huby mu jde s vydechem krev. Nepada ale na kolena, jak by spravne mel. Doprdele! To je vydrz!
Zase uhybam tomu jeho meci a mezitim ten kamzik sejme Fridricha! Curak jeden pohyblivej, jen co voddelam tohohle, ustrelim mu palici!
Vychytam okamzik, kdy se ten muj Jedi zapotaci v blate a namirim mu kver primo do ksichtu. Rekni papa, Jedi! Ale voho hovno! Stihnu se jen nevericne podivat na svuj druhej blaster. Chybi mu hlaven! Ten dobytek ho usek! Chci ho po nem aspon mrstit, ale do tela se mi zarizne bolest. Zdesene cumim na saber zaborenej do mejch dulezitejch utrob az po rukojet. Pohled do tech rudejch oci a temnej hlas rikajici, ze nejni Jedi. Me telo a smysly sevre proud blesku a pak uz jen letim. Vidim jenom nekonecnou oblohu, nejakej mrak, kterej nevim, co mi pripomina a nez to dovymyslim, svet zhasina...
Autorská citace #9
28.12.2018 17:07 - Elvid
Ztroskotání – 0. den
Vydáváme se na cestu. Brill řídí a ostatní různě posedávají a postávají. Když už jedeme relativně chvíli, tak mne něco vede k tomu, se trochu rozhlédnout, a tak se vztyčím jako periskop a rozhlédnu. V tom uvidím dvě monstra, co se k nám rychle blíží. Andarist si jich také povšimne.
„Na pěti hodinách se blíží dva kusy večeře.“ Tak nevím, zda jsem ostatní zmátl tím časem, nebo zmínkou o večeři.
Nu což, je potřeba něco udělat a kouknu na ty fotovoltaické panely vzadu. Přejdu k nim a pošteluji je, že sluníčko odráží přímo za nás. Zrovna ve chvíli, co vyběhnou z dva metry vysoké trávy. Mají hlavy dost nízko. Něco na způsob nosorožců. Každopádně jeden zakolísá.
Všimnu si, že Jar Gon se snaží jednoho zastrašit rádiem, tak k němu přiskočím a na chvíli přesměruji proud přímo přes cívku. Moc dlouho by se to takto nemělo nechávat, ale ohulení zabere a jeden prchá pryč.
Už se postarat jen o toho druhého, co nám právě vrazil do zadní části, až to se mnou hrklo. Kouká tam několik odhalených vodičů, tak mu předvedu, co jsou to vlastně blesky. Vyčkám na chvíli, kdy se přiblíží, i díky palbě těsně za něho, a vyzkratuji část baterie do elektrického oblouku který mu projede celým tělem a je vidět, že ho to dost zmohlo a sotva funí. Náhle to Brill protočí a čelní částí, co jsme upravili na trávu, ho naseká.
Tak jedna večeře připravená. Zjišťujeme, že je dráždí frekvence sonického zkoumání půdy na palivo. Pokusíme se ji upravit. Tahle také ještě nezabere, ale už je nedráždí tolik, až ta třetí zabere a projíždíme další částí bez problému.
Večer, v pět hodin odpoledne, stále dost sluníčka, ale jsme bez šťávy, rozdávám úkoly a jdu si zavolat s kapitánem. Kupodivu to vypadá, že je většina přijala, protože zněly rozumně, než nad tím začnou přemýšlet. S kapitánem si vyměníme info o bestiích a dalších věcech. Jim se povedlo nabrat již nějakou vodu.
Večer si promýšlím, jak nejlépe připravit přístroj pro možnost doplňování baterie pomocí neupraveného paliva a celkem s tím pokročím. Už je dost pozdě, a tak se jdu prospat. Alespoň že jsem vyhrál souboj o to, že nebudu držet hlídky, jinak bych toho moc nenaspal.

Ztroskotání – 1. den
Ráno se trochu chytne Mitzz s Jar Gonem ohledně sušení místa ve vozidle. Ti toho nadělají.
Den ubíhá relativně bez problémů.
Večer obvyklé aktivity a rozhovor s kapitánem. Nic specifického se neděje, a tak se pouštím do úprav. Promýšlím, jak nejlépe navázat na předchozí postup, když si vzpomenu na publikované vylepšení, jak by šlo zefektivnit vlastní dobíjení na dvojnásobný výkon za použití trochu složitějšího zapojení. Dám se do toho, ale každou chvíli narážím na různé obtíže, až dojdu k závěru, že ten článek, kde to publikoval, musel být výmysl. Takto to fungovat nebude a nemůže. No nic, slepá ulička a ztracený večer. Ale to, že je ten článek špatně znamená, že bych se někdy v budoucnu mohl blýsknout jeho vyvrácením a nejlépe si to sám někde sestavit a používat. Zapamatuji si to na pozdější dobu, až bude možnost. Výkonný zdroj se vždy hodí.

Ztroskotání – 2. den
Ráno opět mlha, ale jinak vše ubíhá obdobně.
Ke konci dne jsme ´jen asi dvacet kilometrů od lesa. Září tam i nějaké světlo. Kontaktuji opět kapitána a dozvídám se, že po dvou dnech nalezli mistra a že je v pořádku. Ono mu něco bylo? Proč jsem to nevěděl dřív.
Jdu za Brillem a ten okamžitě vyrazí za Jar Gonem, kterému v lodi řekl, že mu má přivolat pomoc. Chvíli zkouší mlžit, když Brill ztratí trpělivost a jednu mu vrazí. Jdu na to trochu jinak. Nechám ho vtáhnout do vysvětlování různých detailů a postupně poukazuji na jednotlivé rozpory, až to vzdá a řekne, že byl na průzkumu venku. Zakončuji to s tím, že bychom si to měli příště usnadnit tím, že si budeme věřit a na rovinu řekneme pravdu. Protože se tu můžeme spolehnout jenom sami na sebe a na ostatní.
Tohle nás jen brzdí. Zdá se, že to přijal.
Mezitím Andarist někam zmizel a Mitzz s Brillem se vydali za ním. Zůstávám v táboře a pokouším se promyslet si, jak dnes postupovat a Jar Gon zvažuje večerní průzkum místa u lesa, když se ozve střelba ze směru, kam šel Brill.
Neváhám. Rozbíhám se daný směrem. Celkem to napálím, že mi Jar Gon sotva stačí. Asi jsem ho překvapil.
Po necelých čtyři sta metrech vidím blížícího se Brilla a za ním dva hromotluky. Jeden už se napřahuje mečem, že ho setne do zad, když se vymrštím dopředu s pohybujícím se rozšklebeným jazýčkem. Těsně kousek Brillovi hlavy, ale ten je na ten pohled zvyklí, jak se okolo něho protahuje tělo Sluissiho skoro do rovného provázku. Každopádně on ne. Horní část těla mu jakoby ztuhne křečovitě svírající meče, ale spodní se ještě nestihla zastavit, takže vypadá v dost nešikovné pozici. Neváhám a loktem mu zasadím pořádnou ránu do hlavy, která ho posílá k zemi. Pak se stáhnu zpátky do normální pozice těla.
Jar Gon mezitím vyřídí druhého. Pak s Brillem pokračujeme dál, kde už je zbytek vyřešený. Jsou tam dva vozy s nějakými lidmi a pak spousta na zemi. Asi Andarist, Brill a Mitzz měli o zábavu postaráno. Chtělo by to Andaristovi připomenout, že se příště nemá vydávat na takovéhle výpravy sám, jinak brzo bude po něm a pak by mohla noční hlídka padnout i na mne, a to bych nerad.
Autorská citace #10
5.1.2019 18:13 - Elvid
Ztroskotání 2. den – pokračování
Po bitvě zjišťujeme, o co se vlastně jednalo. Proč byli napadeni, odkud pochází a co je okolo. Postupně odhalujeme mapu okolí a důležitá místa, která by nebylo špatné navštívit. Je tu také přístavní městečko, odkud pochází zásoby potravin na tajemný ostrov, kde žijí stávající vládci oblohy. Také vybombardovali jiné město za horami, kde zkoušeli sami létat. Ostatní města jsou primárně tvořena popadanými loděmi.
U léčitelských lůžek je trochu povyk. Zdá se, že Andarist někoho zachránil, ale sám krvácí z boku, kde předtím nekrvácel. Společně s Jar Gonem se starají o Brilla, tak se pokusím přispět radou, když dojde k problémům s ošetřováním Andarista. Jar Gon si neví rady, jak to jednoduše, čistě a rychle ošetřit, protože nám došli pomůcky a další máme v táboře. Navrhuji vypálení rády. Dříve to v těchto chvílích pomáhalo. Nejdříve se ušklíbne a pak přikývne. Ví, že nemá moc na výběr, jinak by to mohlo být ještě horší, a tak nažhavíme jeden blaster a přiložíme ho k ráně. Andarist se to snaží vydržet, div nepřekousne klacík v puse. Ale efekt to splní. Rána je vyčištěná a uzavřená, takže dál nekrvácí. Teď se to jen musí samo zahojit, a to bude vyžadovat pouze čas.
Následně se pokusíme něco zjistit od zajatců. Při jejich přesunu zemřel další, takže nám zbylo osm na výslech. Probudíme první dva a Brill hned k jednomu přistupuje, co mu moc neodpovídá a chce ho setnout mečem. Zbláznil se? Zdá se, že to nevyhovuje i ostatním, takže od toho postupně upustí.
Když se z nich snažíme dostat informace, tak přeskakují občas některá místa ve vyprávění. Zdá se, že si to ani neuvědomují. Minimálně se jedná o původ jejich zeleného tetování hvězdy na ruce, které vykazuje známky radiace a jejich cesty za hory. To nám moc nevyhovuje. Jestliže tu nemáme za situací jen vlát, potřebujeme víc informací.
Postupně přicházíme s různými postupy, jak se pokusit prolomit evidentní blok v jejich hlavě, kromě Andarista, který odchází. Ihned za ním vykročíme s Mitzz a podobnými slovy se ho pokoušíme přesvědčit. Můj apel na to, že je součástí této skupiny, že jeho poznatky jsou jiné, a proto také podstatné a důležité a jiné inspirující řeči zafungovaly. Původně jsem je říkal primárně, abych ho přesvědčil pomoci, ale když si to zpětně proberu, tak to všechno byla pravda a vycházelo to ze mne. Nějak si začínám zvykat na tuhle skupinu a její členy a věci, které každý přináší do společného řešení situací.
Každopádně se nám to podaří společnou činností nás všech a dokrýváme část tajemství. Byl to jejich první úkol, byli indoktrinováni za horami a jsou tam nějaké tři čtyř prstí humanoidi v kápích. Při finálním vymytí bylo i nějaké světlo. Buď z přístrojů, nebo z očí těchto tří. Odblokování tohoto naprogramování mělo evidentní vliv na ty lidi. Pět jich toho velice lituje a tři celkem taky.
Mitzz by je popravila, ale navrhuji spíše, abychom se pokusili u místních přimluvit za těch pět, protože to evidentně neudělali úmyslně a tato skupinka bude potřebovat další muže. Andarist se mnou kupodivu souhlasí. Vypadá to, že ho to samotného překvapuje, že by pozůstatek předchozí řeči? Zbylé tři bych ponechal místní spravedlnosti, ale na základě stejné logy, že za to také nemohou a říkají, že se o místní dokážou postarat, tak přesvědčíme Evelínu, aktuální vůdkyni skupiny, aby je přijali. Andarist těm třem ještě něco šeptne, po čem trochu poblednou a přikyvují.
Mezitím si Mitzz sehnala místní oděv. Dobrý nápad. Rozhodně potřebujeme vhodnější oblečení na zakrytí toho, že jsme odjinud, a tak to zmiňuji ostatním a Brill nám také něco obstará. Najdeme i uložené věci útočníků, kde jsou mimo jiné rybí oleje, které slouží jako vydatná náhradová strava po nějakou dobu, ale nezdá se, že by uvnitř bylo něco specifického. Jenom jsou tyto oleje a předávání lidem jako dary spojené s tou skupinou se zelenou hvězdou a místními bráni jako mecenáši, takže to nechceme podceňovat.
Večer si znovu zavolám s kapitánem a poinformuji ho o nové situaci a zjištěních a pak se mi povede dopracovat způsob doplňování záložní baterie tím palivem, takže máme možnost cestovat i v noci, nebo rychle zmizet nehledě na aktuální počasí a slunce. Ale i tak to nechce plýtvat a radši zanechat jako rezervu.

Ztroskotání 3. den
Ráno si přispím a stávám akorát na odjezd. Navrhuji se přiblížit, ale zůstat třeba dva kilometry daleko, ať nikdo nenajde vozidlo. Jar Gon to trochu upraví, a tak ho necháváme o něco dál. Zmíním vhodnost zamaskování a znepřístupnění. Takže s Brillem zapracujeme na nemožnosti nastartování někým, kdo neví jak a ostatní ho mezitím zdárně zamaskují. Pak se vydáme do důlní vesničky, která předchozí den zářila na obzoru.
Na cestu si toho moc nebereme a převlékneme se do místního oblečení, ať nebudíme pozornost. Ještě dopracujeme krycí historku, že jsme z karavany a počkáme na ostatní, až dorazí.
Cestou potkáme lovce, který nese již zpracované maso do hostince. Brill se ho ujme a pokouší se vytáhnout, oč tu jde při pivu v místním hostinci. Jen se trochu odchyluje od původní historky, ale s tím už asi nic neuděláme. Tvrdí mu, že jsme z jihu a lovíme ta velká zvířata. Pak muž odejde, vymění maso za lístky, které jde hned nahoru utratit. Horní patro slouží jako nevěstinec se snad všema ženama z vesnice a zbytek, tak čtyřikrát větší, jsou muži.
Od hostinského se dozvídáme, že ta skupinka s hvězdou tu nějakou dobu čekala, moc se s místními nebavili, snad jen s obchodníkem, tak se tam vydáme. Zároveň majitel bude k dispozici kolem oběda, kdy můžeme zjistit něco dalšího.
Má tam spoustu věcí a jednu gorilu, jako ochranku, která nás tvrdě a pozorně sleduje. Zjišťujeme, že má i kvalitní zásoby léků z republiky proti radiaci, které zkontroluje Jar Gon a pak je kupujeme, protože jsme se dohodli, že se za hory podíváme, a to se nám hodí do zamořených míst. Má i propagační materiály Impéria, ale to nepotřebujeme. Nikdy jsem moc nechápal, proč se vyskytují i na světech Impéria, když všichni vědí, jak nám Impérium pomáhá. Zvlášť, když bych na trůnu seděl já. Zasním se. To bude muset ještě nějakou dobu počkat.
Mitzz si koupí jantarový suvenýr, který tu vyrábí.
Dovíme se také o tom, že tu někdo zabíjel pomocí blesků několik nocí. Naposled včera a svědkyní by měla být jedna dáma z hostince. Konkurence ve městě se mi nelíbí. Jsem zvyklý, že mi spíš jdou po krku, i když Andarist vypadá ok a o nic se nepokouší. Rozhodně je to někdo, kdo by nás mohl poznat, a tak bychom ho mohli vyřešit. Také z důvodu, že si tu evidentně dělá, co chce, a to mohu jen já.
V hostinci se mi podaří přesvědčit hostinského, abychom ji nemuseli platit, že je to i v jeho zájmu zbavit se osoby, která mu likviduje zákazníky a odstrašuje ostatní, takže nám ji zavolá dolů, kde ji můžeme vyslechnout. Byla svědkem té situace, kterou nám popíše. Aby mluvila bez emocí a obavy ze vzpomínek, tak se pokusíme vytáhnout přesnější popis pod hypnózou. Zadaří se.
Zjišťujeme, že pomocí blesků opravdu někoho zabil, že ji zná a rád s ní pobývá a že ji dnes krátce po půlnoci bude chtít opět navštívit. Evidentně tyto věci již vytěsnila, takže než se probudí, tak ji říkám, ať na vše opět zapomene a pamatuje si jen to, co předtím. Bude to pro ni příjemnější a zároveň bude menší riziko, že by reagovala a chovala se nějak nevhodně a jinak, kdyby věděla, že má přijít. Radši, ať neví, že bude jako návnada. Pak se podívám na ostatní. Dost času připravit nějakou vhodnou past na večer.
Autorská citace #11
6.1.2019 00:27 - Bleška
Takže si to shrňme. Situace, ve které jsem se ocitla, by se dala velmi mírně popsat jako nezáviděníhodná. Pravda je, že jsem slušně v místech, kam slunce nesvítí.

Shrnutí: uběhly cca 4 dny od chvíle, kdy jsme ztroskotali na neznámé planetě po útoku neznámých sil. Poté, co se situace na lodi uklidnila, jsme se já, Andarist, Brill, Žar gon a Quentinn vydali prozkoumat zdroj energie, od nás vzdálený cca 200 km na sever. K přesunu nám slouží vozítko, se kterým jsme se tam měli za 3 dny dostat. Dobíjí se přes solární energii, takže ráno vždy ztrácíme čas čekáním, až se nabije. Ale lepší, než abychom šli pěšky. Cestou k cíli jsme byli napadeni místní faunou. Velké obludy, které se ukázaly být lákány našimi rádiovými paprsky a dalšími, které naše vozítko emitovalo. Útok jsme úspěšně odvrátili a výsledkem byla jedna mrtvola a zbylé dvě se stáhly. Pozn. - steaky z nich jsou velmi chutné. Následně jsme zachránili skupinu místních před skupinou jiných místních. Ukázalo se, že vztahy zde jsou komplikované a už máme alespoň částečnou představu o tom, co se vlastně stalo. Ale nechci předbíhat, příliš mnoho faktů je stále neodhaleno.

Nicméně, alespoň základní fakta:

Většina obyvatel zde žije, jak by se řeklo na mé domovské planetě, za velmi předpotopních podmínek. Žádné pokročilé technologie, pokud má někdo blaster, tak ho ukradl, obral o něj mrtvolu, našel na jedné ze spadlých lodí. Jinak primitivní zbraně. Vše si vyrábějí ručně, takže zde neexistuje ani žádná průmyslová výroba, žádné továrny, akorát tak důlní průmysl, ale pravděpodobně bez pokročilých technologií. Lékařství na bázi bylinek a vůbec bych se nedivila šamanství, ale to už nejspíš přeháním. Toto ale platí jen pro tu část planety, o které nám byli obyvatelé schopni cokoliv říct. Vzhledem k zaostalosti planety tu nemají k dispozici žádná komunikační zařízení a i mapu mi musela ochotná paní kreslit do tabletu.
Lodě na tuto planetu padají už přibližně 300 let, od války s Revanem (Sith, jméno mi nic neříká a kvůli chybějícímu spojení se světem si to ani nenajdu) ale v posledních 5 letech zaznamenali místní prudký nárůst, který si nedovedou vysvětlit. Zajímalo by mě, jestli a kým byla planeta obydlena, než se populace začala rozrůstat vinou spadlých lodí. Též jsem zvědavá na motiv.
Pro nás zajímavé oblasti jsou celkem 3. Je to město zvané Sispian, nacházející se dál na severu za horami. Dle popisu se jedná o republikové město. Velmi dobře technologicky vybavení, na místní poměry, byť zastarale. Další jsou tzv. Ostrovani. Velmi záhadná skupinka, která pravděpodobně ovládá zbraňové zařízení na orbitě, která posílá lodě, které se ocitly příliš blízko, přímo čelmo k povrchu planety. Podle všeho jsou jediní, kdo může planetu opustit. A též nejspíš stojí za jistou kriminální bandou, která tu přepadává lidi. Pak je to ještě Naraka. Místní obchodní centrum, něco ve stylu Huttů. X rodin zde má rozděleno jednotlivé sféry řízení města a udržují spolu mír. Obklopeno slumy, ve kterých samozřejmě kypí kriminalita.

To je tak k základu všechno.

Co se týče mých společníků:

Všeobecně: Ti tři sithové, kteří mě doprovázejí, se ani jeden jako klasický sith nechová. Tedy, do jisté chvíle jsem si myslela, že Andarist je takový typický Sith, ale některé jeho akce tomuto odporují. A ten chlapík, co tvrdí, že nebyl v armádě, ale většina faktorů říká, že byl, je případ zajímavý sám o sobě. Něco tají, ale netuším co. Pokud budeme na téhle planetě postupovat dosavadním tempem, nejspíš se mi povede jeho tajemství rozlousknout.

Nyní více k jednotlivcům:

Andarist
Jak jsem psala výše, dle mě typický Sith. Namyšlený až na oběžnou dráhu, s nikým se nebaví, všem nám dává najevo, že on je rozhodně víc než my ostatní. Odmítá spolupracovat, jedná na vlastní pěst. Nicméně neváhal pomoct těm přepadeným vesničanům, ale kdo ví, jaký byl jeho motiv. Co jsem se doposud naučila, Sith nedělá věci z dobroty srdce, ale protože mu to může přinést jisté výhody. V boji se vyzná.

Brill
Též Sith. Též namyšlený, ale na rozdíl od Andarista velmi otevřený. Skoro bych neváhala použít označení přátelský. Vyjít se s ním dá velmi dobře, ale šlápnout na kuří oko bych mu rozhodně nechtěla. Pokud se mu někdo staví na odpor, do očí mu lže, špatně se vyspal, neváhá jednat jako pravý Sith. Ostatně, Jar Gon se o tom na vlastní kůži přesvědčil.

Quentinn
Sith. Spoustu času tráví vylepšováním vychytávek pro naše vozítko. Dle mého názoru mu to trvá příliš dlouho, ale tak snad na tom opravdu pracuje a jenom se nevyhýbá věcem, do kterých se mu nechce. Též je otevřený a komunikativní. V krizových situacích je na něj spoleh. Též namyšlený a soutěživý.

Jar Gon
Záhadná postava. Chvíli na mě bral, ale od nějaké doby jeho zájem poněkud ochladl. Zatím nebyl důvod ho opět rozdmýchávat, mám tu spoustu jiných záležitostí, na které se musím zaměřit v prvé řadě. Rozhodně ale ví, jak přežít v přírodě, vyzná se v léčení, takže léta strávená v armádě rozhodně nyní nepřicházejí na zmar. Přijdu na to, co tají.


Z té bitky s útočníky máme několik zajatců a když už jsme se rozhodli pomáhat, snažíme se zjistit, proč vlastně útočili. Zajímavý fakt je, že sami ani pořádně neví a zjevně mají výpadky paměti, kterých si nejsou vědomi. S Quentinnem a Brillem okamžitě se zájmem začneme odhalovat příčinu a způsob, jak ten stav obejít. Andarist už takové nadšení neprojevuje a v jednu chvíli se dokonce pokusí zdejchnout. Quentinn ho ale přesvědčí, že jeho pomoc je potřeba. Je znát, jako moc je to Andaristovi prosti srsti, ale nakonec zůstane. Namyšlenec. Každopádně se nám podaří ztrátu paměti zvrátit a dostaneme výpověď. Podle všeho se jedná o ztroskotance, ať už proto, že jediné nadání měli k vraždění a loupení, či byli prostě jenom neschopní uchytit se v normálním životě a třeli bídu s nouzí. Za ztrátou paměti jsou ti Ostrované, kteří je sice vyléčili ze závislosti na drogách, ale vymyli jim v jejich výcvikovém středisku mozek a poslali je do světa krást děti. Hm, trochu mi to připomíná Jedie. Výcvikové středisko se nachází v “Nečistém městě”. Nečisté proto, že tam někdo před asi 60 lety jadernou bombu. Tahle skupinka není jediná, bylo jich více. Jedna ze skupin byla tzv, dárci, která objížděla vesnice a nabízela obyvatelům něco jako tuk. Vysoce kalorický olej, který pomáhá tam, kde by jinak zemřeli na podvýživu. Označovali se zelenou hvězdou vytetovanou na zápěstí pravé ruky.
Celý ten výcvikový tábor řídili Představení hvězdy. Nikdy jim nebylo vidět do obličeje, které mají kryté hlubokou kápí. Jen jednou byl jeden zahlédnut, ale vypadá to, že pod ní pro jistotu ještě nosí masku (barva slonoviny). Humanoidi, ale na rukou mají pouze 4 prsty.
Na konci výcviku všichni prošli rituálem “Zamknutí mysli”. Podle všeho si nadále uchovali vzpomínky, ale neměli k nim přístup. Takový stav vyvolával frustraci a agresivitu. Po odemčení mysli nastala změna v chování. Ti, kteří jsou jenom obyčejní nekňubové, jsou zděšeni svým jednáním.

Vůdce téhle skupiny byl jistý Alois, nyní již mrtev. Nebyl z jejich skupiny, ale od jiné.

Vesničané se po konzultaci s námi rozhodují přeživší zajatce začlenit do své skupiny. Zadarmo to nebude, ale dá se říct, že škoda každého produktivního muže. Ať už je jakýkoliv.

Poté se vydáme do YIE CHI. Vesnice, kde nic moc není. Žije především z lovu, zpracování dřeva a těžby pryskyřicového jantaru. Pyšní se bordelem a skutečností, že je tu obrovský nepoměr mužů a žen. Obrovský je myšleno 80:20% ve prospěch mužů.

Nejzajímavější, o čem se tu dozvídáme, jsou vraždy. A ne jen tak ledajaké. Podle všeho byly oběti napadeny obzvlášť brutálně. Usmaženi blesky, roztrháni nelidskou silou.
K první vraždě došlo asi 8 dní před naším přichodem sem. Usmažen blesky. Druhý zemřel před 5 dny. Podle všeho ve chvíli, kdy dotyčného vyrušil při pozorování bordelu. Třetí včera poté, co se po společně strávené chvíli procházeli venku. Dotyčná děvka, Karen, vraha nejspíš viděla.

Karen je velmi rozrušená. Není divu, když poslední oběť byla její milý. Chiss, dle popisu. Onen vrah byl jeden z jejích klientů. Vezír se mu říká. Tu noc ji navštívil a jeho chování bylo velmi divné. Zvláštní požadavky, které nikdy neměl. Chladný, odtažitý. Humanoid, albín, 178 cm, podvyživený. Ráno jejího milého na dálku roztrhal. Dle jeho slov ji dnes po půlnoci opět navštíví. A rozhodně bude překvapen.
Autorská citace #12
17.1.2019 15:44 - Robert
Je po bitvě. Ani vlastně nevím, jak jsme se v ní ocitli, kdo ji začal, nebo proč se bojovalo, ale to všechno teď musí počkat. Doběhl jsem jen tak tak na posledni chvili, abych pomohl zachranit toho Sitha, říkají mu Brill, který na mě včera použil tu svoji Sithskou magii. Mám z něj dojem, že není zvyklý o věcech moc přemýšlet - spíše jedná dost nerozvážně a emocionálně, možná by šlo říct, že instinkivně - tedy pokud má hodně špatné instinkty. Neočekávám, že bychom si spolu moc rozuměli. Já už jsem prostě zvyklý jednad podle plánů a příruček.
Následujícího výslechu zajatců se neúčastním, na to jsem žádné příručky neustudoval. Ale dávám pozor, obzvláště pak na Mitzzari. Nemám z ní dobrý pocit. Myslím, že patří k imperiální rozvědce a moc mi nevěří. Rád si proto prohlédnu její triky, abych pro příště věděl, jak je bude zkoušet na mne... Samozřejmě je tu možnost, že mě prostě svádí, ale nejsem si tím jistý - je to už strašně dávno, co jsem četl nějakou příručku na to, jak to rozpoznat...

Vypadá to, že se jednalo o nějaký místní gang zdrogovaných jedinců. Nikdo pořádně netuší, kde se tu vzal, a co vlastně v poslední době dělal. O něčem takovém jsem nikdy neslyšel a abych pravdu řekl, trochu mi to nahání husí kůži - co když i já chodím světem, aniž by jsem si uvědomoval kdo jsem a co dělám? Kdo vlastně jsem... A jaký je smysl mého života?!?

Ve městě vyslécháme místní, nakupujeme zásoby a snažíme se najít pravdu. Vypadá to, že jsme tu zapotřebí - řádí tu nějaký... Sith? Ostatní sithové se na to moc netváří, nevím, jak si to vyložit. V každém případě už zabíjel.

Stopujeme ho do divočiny, najdeme jeho příbitek a odtamtud se vracíme zpět k městu, kde se teď má nacházet. A najdeme dvě mrtvoly - nic takového jsem nikdy neviděl. Na jednu stranu vypadají, že musí být mrtví tak 1000 let, na druhou stranu to nemůže být déle než pár dní - a Sithové tvrdí, že je to méně než půl hodiny.

Nelíbí se mi to, je třeba postupovat mimořádně opatrně. Naneštěstí, Andarist to nechápe. Chtěl by utíkat - copak je na té jejich proklaté Sithské akademii nic neučí?
V takovýchto situacích je třeba postupovat opatrně a metodicky, navzájem si krýt záda a hlavně se vyhnout eskalaci situace, která by způsobila smrt dalších lidí. Jakmile ale po stopách dorazíme k městu, Andarist a Quentinn se hned rozeběhnou dopředu, potenciálně ohrožujíc každé rukojmí nebo civilistu v okolí.
"Amatéři", řeknu si v duchu, ale běžím taky. Teď už opatrnost nemá smysl.

Boj je krátký, ale drsný. Obě rukojmí jsou mrtvá, a mrtvý je i útočník. Takže nevíme, jak to vlastně bylo, ale co se dá dělat. Příště se musíme krotit, postupovat organizovaně a hlavně mít plán. A pak tomu všemu třeba i přijdeme na kloub.
Autorská citace #13
25.2.2019 11:23 - Robert
Po ujasneni si zakladnich veci s panem majorem blondatym rudovousem jsme se vydali k onomu vozitku pana Albína. Cestou lesem jsme narazili na nějaký odpor, byli tam nějací domorodci a zvířata. Docela nám dali zabrat.
Jakmile jsme dorazili k místu s vozítkem, čekalo nás nemilé překvapení. Hlídal ho droid a byl tam i náš známý Albín. Muselo to být jeho dvojče. Jelikož jsem ho za mrtvého prohlásil já, nedovedu si představit jiné vysvětlení.
Dali jsme dohromady plán. Quentin se vydá pracovat na vozitku. Blondatej rudovous mu bude krýt záda. Jejich cíl je zneškodnit zabezpečí a případné výbušniny na vozítku.
Já a Mitzzari máme na starosti droida. Andarist a Brill si berou na starost Albína...
Mitzzari se k droidovi blíží ze zadu s úmyslem ho hacknout a vyřadit. Já ji kryju a snažím se droida zaměstnat, tak aby si jí nevšímal. Plán postupuje dobře a daří se nám to. Droid se očividně zasekává a ztrácí kontrolu, aniž by si uvědomoval, proč.
Jakou strategii zvolili Andarist a Brill to nevím, ale tak velký úspěch s ní neměli. Dostávají na držku. A tak poté, co jsme vyřídili droida se jim pokouším pomoc. Moc to nejde a sám už jsem trochu zraněný. Běžím se podívat na Quentina, jestli teď když je droid mimo můžeme bezpečně odletět, ale jeho strategie také není nejlepší, a jistý si tím není...
Nezbývá, než se zapojit do boje na plno... No a během chvíle je hotovo. Zase jsem zachránil den... Nevím, co tam ti "sithové" dělali doteď, ale tak co. Ještě jsou mladí...
Autorská citace #14
10.3.2019 15:26 - Elvid
Albín je úspěšně spoután a autodestrukce dočasně přerušena. Chtělo by to ale vše doupravit, tak necháváme starost o tábor a Albína ostatním a s Mitzzari se pouštíme do nutných úprav. Přicházím s návrhy a technickými úpravami a ona pro to připravuje vhodný software. Práce jde od ruky, ale když se pokouším ji napojit přímo pro přístup k jádru droida mimo klasické vstupní porty, dojde k zahájení bezpečnostního opatření.
Naštěstí máme vše připraveno a tak doděláváme pár nezbytných dodělávek a nahrání programů. Po chvilce již droid s Mitzzari komunikuje přes datapad a vznášedlo je také připraveno.
Právě včas. Dojde k drobnému přerušení, když náhle stihne okolí, které ještě před malým okamžikem žilo slušným životem. Koutkem oka zaznamenám, jak se oddělil kus noci a zcela obalil Andarista, jakoby ho chtěl sevřít v náručí a už navždy ochránit před slunečním svitem.
Mitzzari začala připravovat nějaké dřevo, ale moc suše nevypadá. Ostatní se věnují druhému přízraku, tak se pokouším je tu alespoň povzbudit a dodat pocit sounáležitosti. Přitom studuji toho tvora, jak se pohybuje, co dělá, abych mohl předvídat jeho pohyb.
Andaristovi se podařilo z něho dočasně vymotat, ale vzápětí je již znovu na něm. Pokouším se mu pomáhat předvídáním, co tvor udělá, takže se daří ho udržet od dalšího úspěchu na zabalení. Mezitím se Mitzzari věnuje Albínovi, který chtěl využít chvíle nepozornosti a zdrhnout. Nemám moc čas ji sledovat, protože ten tvor je dost rychlý a Andarist i s mým vhledem dělá, co může, ale zatím tam slyším jen občasné zaskučení Albína, takže v pořádku.
Po chvilce přestane skučet, tak si dovolím rychlé ohlédnutí. Je v meditační pozici a zdá se, že je uvolněn a odpočívá. Mitzzari se na něj ušklíbne a běží na pomoc Andaristovi. Ještě chvíli musíme vydržet a mělo by být po boji. Ten tvor není stavěn na pohyb na zemi. Chvíli ho zvládne, ale dost ho to unavuje. A brzo se tyto domněnky potvrdí a on se vznese a odplachtí pryč. Přeci jen plachtění nevyžaduje tolik energie a on si najde určitě snazší oběť.
Chvíli na to se vznese i ten druhý a máme možnost vydechnout. Chceme vyslechnout Albína, ale bude potřeba se na to připravit. Zároveň se dohodneme, že výslech povedeme my, ale Albína pak předáme Majorovi, aby ho odvedl, že je to jeho zajatec.
Všichni společně procházíme záznamy z droida. Moc tam toho nezbylo. Většina dat je pryč a nenávratně poškozena, ale podaří se nám vytáhnout nějaké záznamy komunikací, kdy má být příští, kudyma se pohybovali a jaký je vlastně označení Albína. Jako příprava na výslech to není špatné.
Ze vznášedla zjistíme připravené frekvence a data pro zahájení další komunikace. S naší vysílačkou by šlo určit polohu. Jenom se nesmíme moc prozradit. Mohlo by se i hodit stále udržovat zdání pohybu albína, aby na nás neposílali nikoho dalšího a naopak jsme mohli překvapit my je.
Pak se připravujeme. Snažím se posílit týmového ducha, jak všichni musíme držet pospolu a pomoci si. Jak se vzájemně podržíme a alespoň teď se zdá, že všichni táhneme za jeden provaz. Jar-Gon připravuje nějaká séra na to, aby měl problém lhát, zároveň nějaké utlumení jeho aktivity, aby byl také unavenější, až ho budeme vyslýchat. Brill dává pozor na okolí, aby nás zase něco nepřekvapilo. Já si vzpomínám na různé techniky a psychologické triky, které bychom mohli aplikovat. Mitzzari připravuje vyšetřovatelské postupy a prostředí. Andarista, přestože nemá v daném směru velké znalosti, tak asistuje, kde může a pomáhá dotáhnout většinu rozdělané práce.
Pak se Mitzzari pouští do výslechu s využitím našich příprav. Postupně z albína dolujeme nějaké věty, ale je vidět, že bude celkem obtížné zlomit jeho vzdor. Na druhou stranu se snaží nahlodat i ten náš a postupně se nás snaží jednotlivě oslabit, abychom ho pustili, že je to v zájmu té, či oné postavy. Je vidět, že pokud bychom tam byli sami, tak se většina nechá zlákat, ale takto se pak poohlédne po ostatních, a to ji dodá potřebnou sílu odolat, protože si uvědomí, že na to není sama, ale je nás tu více a že se na sebe můžeme spolehnout.
Nakonec se nám ho podaří zlomit v době, kdy se mu rozsvítí oči. Vytahujeme z něho zkratkovité informace, jak probíhal jeho výcvik, že nasával čtyři měsíce informace z nějakých počítačů. O tom, že se hlásí pánům, co žijí na ostrově, když zkolabuje.
Jar-Gon ho prohlédne a říká, že ho může zkusit probudit, ale mohlo by ho to trvale poškodit. Na druhou stranu takto vypadá, že také zemře během několika hodin, tak neváháme a probereme ho. Dalšími otázkami zjistíme, že je jediný svého druhu, že s nimi komunikuje jazykem Drazzi a že i jeho páni jsou Drazzi. Pár dalších informací a zhroutí se.
Doktor ho prohlédne. Je vidět, že se mu věnuje mnohem více, než posledně. Nechce asi dojít k chybnému úsudku, jako minule, ale nakonec ho prohlásí za mrtvého.
Z droida, který má zásobu všech možných jazyků, se pokouší vytahat příslušná slova a zjistit, jaká rasa by to vlastně mohla být podle jednotlivých nuancí jazyka a počtu zastoupení specifických slov. Vypadá to na válečnou rasu rozšířenou přes víc sektorů s velkým důrazem na postavení a z toho plynoucí uctivé oslovování.
Ještě se pokusím ho zběžně prohlédnout. Moc se mi nezdá ta část ohledně vstřebávání informací z terminálů. Uvnitř mozku detekuji nějaký implantát, kterým by se to vysvětlovalo. Něco, co mohlo zprostředkovávat přímé rozhraní mezi jeho mozkem a těmi terminály.
Autorská citace #15
29.3.2019 17:22 - Elvid
Pomalu vyrážíme. Vezeme i Majora a rozdělíme se až u druhého vozítka, odkud Major půjde do vesnice a my doladíme nějaké detaily na přijímací stanici. Cestou se i domlouváme, co asi tak budeme chtít sdělit, jakým způsobem lokalizovat tu pozici a co potom.
Dáme dohromady nějaký plán, kdy se chceme zajet podívat do vesničky za lesem a pak hlavního města. Věřím Mitzzari, že to cestou ještě dozpracuje, protože poletí trochu dál, abychom měli větší výseč pro pokrytí signálu. Zároveň kontaktujeme i loď pro pasivní odposlech konkrétní frekvence a zaměření zdroje signálu. Sesynchronizujeme si i čas na dobu, kdy plánujeme vysílat.
Zůstává se mnou Andarist a Major, který jde od města. Mitzzari, Jar-Gon a Brill pokračují ve vznášedle a když to půjde dobře, tak se tu za pár hodin sejdeme. Pracuji na doladění všeho potřebného a pro jednodušší kalibraci v době signálu.
Máme stále nějaký čas, tak bychom se mohli s Andaristem lépe poznat. (Hráčská, chceme si tu pak něco domluvit a odehrát?)
Čas se blíží a vše je připraveno. Major se mezitím také vrátil. Rychle ladím směrovač a poměřuji sílu signálu. V jednu chvíli, po drobném výkyvu, mne Andarist zarazí, že dál to už klesne. Vypadá soustředěně a odhadoval bych to na to, že ho vede síla, tak to nerozporuji a zpracovávám. Podle předběžných údajů to vypadá na směr na orbitu. Odezva přes nějaký satelit. Zkusíme ještě ladit a narazíme na mnohem slabší signál v jiném směru. Na jednu stranu to vypadá, že se jedná jen o echo, na druhou stranu je tento signál při porovnání naopak o něco napřed, což naznačuje, že to nejdříve přichází na toto místo.
Další orbita, další satelit, kde je to pravděpodobně přesměrované. Po celou dobu bez sebemenší odchylky, což by naznačovalo, že se jedná o stacionární satelit na daných pozicích. Své údaje si ověříme s lodí a vše sedí. Bude vhodné mít ještě výsledky ze vznášedla na přesnou pozici, ale existence dvou satelitů se potvrzuje, i když tam není nic vidět.
V duchu se zamýšlím nad jejich technikou a pokouším se o extrapolaci toho, co o nich víme, ať už z vesmírného boje, droidů, albína a všeho dalšího. Existence satelitů mne vůbec neuklidňuje a rád bych věděl, jak přesné by mohli být. Lepší pracovat s nějakou teorií a horší možností, než tu pobíhat jako slepé hádě v parném slunci.
Andarist říká, že nedaleko je skupina lidí, co se sem blíží. Podíváme se na Majora. „Asi mne někdo sledoval no, nedával jsem moc pozor.“
Chvíli zvažuji, že bych jim to radši naznačil posunky, ale nemáme nic domluveného, takže by to bylo asi moc složité. No nevadí, musíme napravit příště. „Tak se kus vrať a odveď je stranou. My Tě pak vyzvedneme támhle. Mezitím to Andarist může obejít a zamaskovat stopy, případně je zaskočit zezadu.“ A ukazuji asi dva kilometry podél lesa.
„Si spad z višně, ne? Víš vůbec něco o přírodě. Támhle. To může být kdekoli, jak se tam asi najdeme…“ Moc se mu to evidentně nezamlouvá.
Tlačí mne čas a nezamlouvá se mi takový způsob řeči, co se mnou volí. „Drž hubu! Je tam celkem význačný strom, Ty ho snad nevidíš?“
Asi se ho to dotklo, nebo nemá rád můj tón hlasu. Přistupuje k vozu a tím i ke mne a je vypnut do plné výšky a postavy. Evidentně snaha mne buď rozdrtit, nebo zastrašit. Už jsem stál proti horším, a tak ani necuknu a necouvnu. Na druhou stranu nám dochází čas a sic jsem určitě lepší než on, tak mu to teď nepotřebuji dokazovat, a tak ovládnu tón hlasu. „Na takovéto věci nemáme čas. Oni se blíží a musíme spolupracovat.“
Zamračí se, ale nakonec stroze kývne, že to akceptuje, jako správný voják a odpoví. „Setkáme se tedy za šest hodin, kde byl Albín.“ A s tím odchází.
Andarist nejdříve zkouší, že se rozdělíme a půjdeme oba, ale zmiňuji, že je potřeba, aby tu někdo zůstal u vozidla a zakryl stopy, takže nakonec obloukem odchází. Pokusíme se zamaskovat stopy naší přítomnosti okolo a pak se schovám k autu a čekám.
Po chvíli slyším nějaké štěkání a výstřely z dálky. O několik dalších okamžiků později se vyřítí Andarist a bez zastavení běží k vozu. „Je jich tam asi tucet s těžkou technikou a i raketometem. Jdou sem. Trochu jsem je setřásl u strže, ale brzy tu budou.“
Oba se podíváme na auto a pak na sebe. Nechceme jim ho tu nechat, a tak do něho vlezu a při rychlé úvaze mu naznačím místo řidiče. Chvíli zaváhá, nemá s řízením asi moc zkušeností, jako já, ale pak usedne.
„Zapnu frekvenci pro zvířata z planin. Ať ho nalákáme k nám a pak ho poštveme na tu skupinku.“ Přitom přepínám na záložní baterii. Andarist nijak nerozporuje a šlápne na to. Asi jsme se měli rozjet pomaleji, po chvíli to vypadá, že ty šlahouny trav v okolí nás tu chtějí zadržet navěky a pomstít se za to, jak jsme se jimi předtím prosekávali, jelikož nestihla naskočit přední sekačka. Andarist neváhá a přidává víc šťávy. S vozem to trhne, ale pár šlahounů se přetrhne a sekačka se spustí, takže začne klestit cestu před vozidlem.
Pokouším se dodat více šťávy a Andarist to využívá a jede naplno. V dálce vidíme tu skupinku. Když spatřili vozidlo, tak se rozeběhli za námi. Evidentně vítaná kořist. Zatím stále žádné zvíře v dohledu, ale i tak pokračujeme v našem plánu a míříme dál do stepy. Povzbuzuji Andarista, jak mu to jde dobře a jak se jim již brzo ztratíme. Nepotřebujeme, aby upadl do chmur a byl tak méně soustředěný na to, co se děje.
Po asi deseti minutách vidíme, že se k nám blíží to vozidlo a připravujeme se na střet. Doteď to vypadalo, že se nám daří udržovat náskok, ale tohle nás trochu rozhodilo a dotáhli nás. To ale nevadí. Říkám nahlas, že je to přesně to, co jsme chtěli. Aby, až nás to zvíře mine, tak bylo kousek od té skupinky. Ve vesnici vypadali, že se s nimi neumějí moc popasovat, tak teď budou mít příležitost.
Už na nás vybíhá, ale Andarist to stočí právě včas a než stihne změnit směr, ocitne se přímo mezi námi a skupinkou. Vypínám frekvenci. Chtělo by to nějak přesměrovat tento signál na tu skupinku, nebo nás uklidnit od toho zvířete, ale k tomu nemáme prostředky. Andarist na to dál šlape, mezitím co zkusím dezorientovat to zvíře rádiem, jako jsme to již udělali jednou.
Skupinka mezitím střílí okolo něho a snaží se ho nasměrovat jinak, ale nám se to podaří dříve. Zvíře se otočí a běží přímo na skupinku. Využijeme toho rozptýlení a ujíždíme dál. Přeci jen je to už dlouhá honička a teď mají to zvíře, takže se zdá, že nás nepronásledují, ale i tak jedeme ještě kus dál a pak teprve zastavíme.
Za několik dalších minut dorazí ostatní a domlouváme se, co uděláme. Navrhuji přesunout vozidlo vzduchem někam dál a tím k němu nepovede stopa. Brill ho chce vrátit na loď, ale to by trvalo dost dlouho a radši bych ho měl po ruce, kdybychom přišli o vznášedlo. Nakonec ho uklízíme několik kilometrů daleko v příhodném místě s připravenými značkami, přibližnou pozicí a připraveným odpovídačem, když někdo vyšle specifický signál na specifické frekvenci.
Mezitím seznámím ostatní se svými závěry, po potvrzení jejich odečtů. Že tato rasa pravděpodobně má velice výkonnou vesmírnou techniku, kterou ale zcizila někde jinde. Takže lze předpokládat, že i ty maskované satelity budou schopny rozpoznat naše obličeje, pokud budou mít důvod se na nás zaměřit, nebo se podívat na to vznášedlo. Bude to chtít být opatrnější a víc skrytí, jinak nás snadno budou moci sledovat, zaměřit a smáznout.
Přesouváme se na sever a vyzvedáváme i Majora. Přitom se seznamujeme s tím, co vykomunikovala Mitzzari a že se po dvou týdnech máme ohlásit s přesunem na atentát. Vzhledem k tomu, že je chtěl stáhnou na ostrov pro neposlušnost, bychom toho mohli využít a po těch dvou týdnech se tam nechat stáhnout sami. Radši upravujeme i střechu vznášedla, kdyby se podívali, ať nás přímo nerozpoznají a chtělo by se to zamyslet nad nějakým způsobem rušení, ať nemají ostrý obraz a nedovedou rozpoznat, co přesně se tu děje. Lze to svézt na jeho schopnosti.
Večer ještě spravím kapitána lodi o aktuální situaci.
Autorská citace #16
26.4.2019 17:44 - Elvid
Přistáváme dál od Oilrig townu a pokoušíme se ukrýt vznášedlo. Majora s droidem ponecháme na hlídání, abychom nebudili moc pozornosti a přicházíme severní cestou k městečku. Je vyasfaltovaná. Naštěstí není dostatečné horko, abych se postupně propadal se svým ocáskem, níž a níž. Jelikož máme čas, zkoušíme dát dohromady opět krycí historku, která snad vydrží delší dobu. Nakonec se shodneme, že nejvhodnější bude hrát bandu dobrodruhů, která chce nasbírat zkušenosti, aby o tom pak mohla vyprávět a dostávat za to jídlo a pití zdarma jako starý Pete. Jenom trochu lepší formou a rovnou to předvádět, jako kočovné divadlo. Možná to i později vydat jako knihu.
Cestou potkáme karavanu, co veze nějaké zásoby na sever, ale moc se kamarádit nechtějí a hlídají, abychom byly na kraji a nepřiblížili se. Když jsem to zkusil, tak mi stříleli před tělo.
Po hodince se dostáváme k městu a zkoušíme to hned u brány. Zuřivě na ně mávám a hraju si na prosťáčka. Andarist na mlčícího, čili většinu konverzace obstarává Mitzzari. Že jim jdeme dovnitř zahrát divadlo a trochu si přivydělat a nasbírat další zážitky. Strážný chce nejdřív poplatek, pak navrhuje, že ta zbraň bude vhodnější, načež mu kontruji, že ona sama pracovat neumí. Tak nakonec mávne rukou a pustí nás dál, aby měl alespoň chvíli klid.
Uvnitř opevnění je osada s pár sty obyvateli a přístupem k lodi pro naplňování cisteren a jiných vozidel, co jsou po okolí. Je tu asi padesátka vojáků a všude tu mají taky asfalt. Loď je jakoby zlomená v půli s velkým vchodem a nějakými baráčky a strážnými věžemi pár set metrů nad zemí na vršku pláště. Většina lidí asi žije uvnitř, tak tam vyrazíme.
Je tu cesta doleva a doprava. Doprava vedou trubky, tak tam zkouším jít a postupně na ně klepu, až mne někdo zastaví, že tu nemám co dělat. Pokračuji a zmiňuji, že to hezky bublá, ale stejně mne vyprovodí. Moc jsem toho tedy neviděl.
Druhým směrem se dostaneme na tržiště. Jsou na něm různé výrobky a náhradní díly, včetně zbraní. Pokračujeme okolo pár dalších hlídek, až dojdeme k velkým vratům hlídaným dvěma vojáky. Když se ptáme na práci a přitom diskutujeme, že nás ta velká příšera se zuby na boku sežere a že málokdo se z ní asi dostal ven, tak tam musíme jít zachránit ostatní, tak nám radši řekne jméno a pustí nás dál, i když předtím kontaktoval hlídku vysílačkou. Po pár desítkách metrů kolem nás proběhne pětičlenné komando. Asi nás minul uvítací výbor, nu což.
Dojdeme ke kancelářím a hledáme jméno, co nám doporučil. Přitom vstupuji do každých a zdravím se s nimi. Jsou tam Mon Calamariáni. Dohodneme si hned u prvního, že nás vyzkouší. Provede nás ke stroji a máme dělat nějaké záplaty. Ukazuju mu na stroj a že chce vylepšit. Pouštím se do rozebírání, ale zastaví mne. Tak holt nic, uděláme nějaké záplaty a pak nás bere dál, že je máme někam dát.
Opět, je to místo, co se bude vždy porouchávat. Ukazuju mu na to a chvíli si vysvětlujeme, co vlastně myslím tím, že trubka sténá a potřebuje si občas odfrknout. Po chvíli něco načrtne a ukáže mi to. Výpočty vypadají správně (nemusím ho opravovat, když si hraji na to, že jim nerozumím), tak jen kývnu. Ano, odfrknout. Tak nás to nechá upravit a namontovat záplatu.
Pak se vrátíme k němu do kanclu a vyplatí nám peníze, dělám, že nevím, co to je, tak je sebere Mitzzari. Později si je od ní vezmu. Mezitím mluvíme o tom stroji, až mi dá kartičku a ať ho upravím. Říkám, že sestra má jít taky, ale nenechá ji. Tak holt nic, oni pokračují dál a já se jdu vrátit a trochu to tam projít. Když jdu okolo hlídky, tak ukazuji zběsile kartičku a mávám na ně. Evidentně nejsou nadšení, ale pouští mne dál.
Upravím ten stroj, že teď vyrábí rovnou správné součástky a není potřeba je pak upravovat a rovnou se chystám je namontovat. Byl se mnou jeden voják, aby mne hlídal, ale podaří se mi ho přesvědčit, že je potřeba to vyzkoušet a rozmístit, takže se záplaty procházíme různými chodbami a upravuji trubky. Už mám nějakou představu plánů lodi, kdyby bylo nutné. Kde jsou servisní vstupy, jak se tam asi dostat, zda by to bylo bezpečné apod.
Později se setkáme a mluví, jak museli čistit nádrž a že to byla makačka. Zároveň něco o rozbité čističce vody. Večer se vydáme ještě na nákupy a opravím Andaristovi zbroj.
Druhý den se zastavíme u jiného a dohodneme si opravu čističky. Posílá na to Jar-Gona, mne a Brila. Mitzzari, jako sestru, se mi nepodaří prosadit. Až na místě vidím počítače se spoustou červených kontrolek, tak jim povídám, že je potřeba ji sehnat, protože rozumí blikátkům a umí s nimi dobrou šou. Na její jméno pronesu Lisa, když Jar-Gon zmíní Mitzzari a já dodám Mona. Takže shánějí Mona Mitzzari Lisa. Dali jsme si totiž krycí jména. (Mona Lisa, já Leonardo DaVinci, Don …)
Podaří se nám odhalit, že to byla sabotáž a společnými silami to opravíme bez vedlejších efektů. Když dostaneme zaplaceno, tak rovnou za část nakoupíme první třetinu potřebných dílů a nakoupíme radši trochu víc plátů, ať není znát, na co to přesně potřebujeme. Bude to připraveno za pár týdnů.
Následně se pokusíme získat informace, kde bychom mohli obstarat zbytek. Přijdeme s kvalitní cover story na polní nemocnici s rentgenem a výnosným plánem, až nás chce i někdo za sponzorovat. Asi se této historky budeme muset také držet, ale alespoň to nevypadá, že by někdo pojal podezření a víme, po kom se ptát v Narace.
Autorská citace #17
11.5.2019 00:59 - Robert
Opustili jsme Oil Rig Town a jedeme do Naraky, abychom tam sehnali zbylé náhradní díly na opravu naší lodě.
Ještě předtím, než jsme vyrazili, jsme se ohlásili kapitánovi naší lodě, abychom ho zpravili o naší situaci. Situace se trochu komplikuje, lidé na lodi začínají být nervózní. Někteří cestující hodlají na vlastní pěst opustit loď a podívat se po okolí. Pominu-li, že tím riskují své životy, ohrožují zároveň celou misi, neboť by mohli prozradit polohu naší lodě a naši situaci. Kapitán nás důrazně žádal, abychom si pospíšili a vše vyřešili ideálně během 3 dnů.
Moc to na to nevidím, mám tak trochu pocit, že moje nová jednotka neabsolvovala řádný vojenský výcvik – nejsou schopni se správně soustředit, jsou roztěkaní, neustále lítají všude kolem a nikdy se nevěnují svěřenému úkolu. Ale uvidíme…
Po cestě do Naraky nás přepadl nějaký motoristický gang, zřejmě měli zájem o naše vznášedlo. Byl s námi i droid, kterého jsme ukořistili Albínovi, a dále pak i major Ansel Barbarosa. Několik jejich aut a motorek nás dostihlo a byli jsme nuceni bojovat. Používali různé nástroje, včetně crowd control harpun, pomocí kterých nás od sebe rozdělili. Nakonec jsme byli nuceni uznat porážku, opustit vznášedlo, nasednout na motorky, které v boji přišli o jezdce, a opustit místo setkání.
Inu, alespoň teď nebudeme muset řešit, kam zaparkovat a jak schovat to vznášedlo. S motorkami takové problémy nebudou. Přesto – je to komplikace. Uvidíme, jak se budeme přepravovat a jak to bude vypadat s případnou přepravou materiálu… V každém případě obzvláště Mitzzari nesla ztrátu vznášedla velice těžko, vypadá to, že k němu měla nějaký citový vztah.
Nick:
Velikost okna: [1] [2] [3]
Zobrazit náhled Zobrazit náhled
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.23529100418091 secREMOTE_IP: 3.83.192.109