Hunter
12.11.2018 19:45
Star Wars ve Fate zapisy
Pred davnymi a davnymi casy, v jedne predaleke Galaxii...
Pouze pro zapisy ze hry :-)
Autorská citace #1
12.11.2018 19:57 - Hunter
Z propagacnich materialu Imperia:
Sithske Imperium uzavrelo mir! Republika se rozhodla nabidnout vymenou za opusteni Coruscantu desitky systemu. Rada Sithu moudre prijala nabidku, kdyz po akci na Coruscantu zachranila tisice uprchliku pred hladovenim a smutnym osudem na hlavni planete Republiky. Ta se jako obvykle nedokaze postarat o potrebne a suzuji ji neustale vnitrni boje a rozsahla korupce.

Imperialni namornictvo je vetsi nez kdy driv! Vystavba probiha v nekolika lodenicich a moznost v ziskani zivotni zkusenosti, prace pro bezpecnost nasich rodin a perspektivni povysovani nabizi budoucnost vsem nasim obcanum! Pridejte se i vy a poznejte Galaxii, jako nikdo jiny!

Rekonstrukce po valce vedena Moffy dosahla predvalecneho stavu! Zatimco se Republika stale jeste potaci na okraji zhrouceni, nasi obcane maji zajistenou praci, ubytovani a jistotu dobreho zivota v bezpeci! Litujme tech, kteri kvuli takzvane demokracii korupce v Republice trpi!

Slava nasemu Imperatorovi! Jeho vedeni a sila vule prekonala neprizen posledni sklizne a zajistila svou rozhodnou akci jidlo pro populaci na cele planete! Nikde ve vesmiru neexistuje tak osviceny panovnik, kteremu tolik zalezi na svych lidech! Nikde jinde se nenachazi Imperialni armada, ktera nejen chrani, ale take stavi a krmi! Slava Imperatorovi, slava Imperiu!

Nekonecne rady neutralnich svetu se touzi pridat k nasemu Sithskemu Imperiu! Stabilita, prumysl, jidlo a ubytovani pro vsechny, to vse chranene pred utoky piratu, ci renegatu. To stejne se neda rict o Republice, kterou opousti planety jedna za druhou. Suzovani piratstvim, nasilim, gangy a hladomorem by jen uvitali nasi bezpecnou naruc a jistotu. Avsak nemohou, takzvana mirova smlouva nam neumoznuje pomahat tam, kde je potreba a kde lide trpi pod utlakem zkorumpovanych senatoru.

Chcete vedet vic? Pridejte se do vyzkumu vasich dovednosti! Imperialni admistrativa pripravila test schopnosti, ktery jasne urci vasi budouci karieru! Konec nejasnostem a nejistote! Jista budoucnost, prace a dobry zivot cekaji i na vas a vase dite! Prihlaste se nyni!
Autorská citace #2
13.11.2018 02:00 - tony
ležím s jednou rukou pod hlavou,druhou svírám čtečku s historickými záznami z imperia.Prej Sithové,Já jsem Sith,Já jsem Pure blood,Prej že jsou Jedni z nás U imperátora.Vždyt 80% z nich jsou lidi a z těch je 90% Jediů.Budu s tím muset něco udělat....a napravit to....až dodělám akademii....časem.Frustrovaně si povzdechnu,tiše, aby se to Korribanem nerozneslo jako denní správy.Z deseti příchozích žijeme už jenom dva,Korriban jejich kosti zasypal pískem.Ten druhej je tak hustej že ani nepoužívá sílu jak ho to nudí.Ještě že se semnou spojil a pomáháme si přežít.Už mne párkrát napadlo jestli je vůbec fors senzitiv ale musí být jinak by tu přeci nebyl.

Z denníku Nejlepšího studenta na akademii za posledních 300 let:
Ty idioti ani nevěděli že jeden z nás taky schoval artefakty "do republiky" Byl jsem jedinej který byl hoden nést dál dědictví pravé krve.Jak jsem tak meditoval nad tím co budu síla chce abych dělal dál,viděl jsem se jako dědic pravé krve sithských mistrů jako spasitel a obnovitel Sthského,skutečn Sithského imperia.Už mám Meč jednoho z nás a skoro půlku jeho zbroje.
Autorská citace #3
24.11.2018 18:01 - Elvid
Zbyli jsme poslední dva ve skupině. Já a Brill. Původní plán se zdařil a teď bude potřeba vymyslet, co udělat dál. Ale než se mi na to povedlo přijít, tak si nás zavolali a máme odletět s mistrem Parkem. Nevím, co nás cestou bude čekat, nebo spíš na místě, ale moc často se to nestává, tak budu radši na pozoru.
Sbalím svých pár věcí, cestou si vyzvednu svůj zabavený „lightsaber“ a odlétáme na přestupní stanici, kde nás ponechává o samotě. Když se rozhlédnu, tak tu moc na řešení není, kromě opodál stojícího studenta z akademie. Je zakrytý kápí a celkově schovaný v kutně, jako by se snažil být nenápadný a obezřetný zároveň. Jelikož je velká šance, že s ním nějakou dobu strávíme, tak nechci riskovat, že si něco dovolí. Známe to z naší skupinky a na akademii jsem ho nepotkal.
Brill také kroutí hlavou, a tak navrhuji, ať ho oťukneme radši dříve. Přeci jen udělám radši první konfrontaci ve dvou, ať zváží své kroky. Brill se vyptal blízkého vojáka a mělo by se jednat o Andarise. Tak si to ověříme.
Sebevědomě k němu kráčím, Brill kousek za mnou. „Zdravím, já jsem Quentin, kdo jsi Ty?“ Okázale mne ignoruje. Ještě chvíli to zkouším, než mi dojde trpělivost. Takhle mne přehlížet hned na začátku, neprojevit ani kousek respektu, jako by on měl být něco lepšího. To tak nenechám. Vytahuji a zapínám světelný meč. „Měl by ses chovat uctivě k těm, co už mají vyrobený vlastní lightsaber.“ Podotknu. „Zkusme to tedy znovu, já jsem Quentin.“
Vypadá to, že to nějaký účinek mělo a on mi odpoví „Andarist.“ Tak jméno sedí a zdá se, že alespoň uznal částečnou převahu. To prozatím bude muset stačit. Mezitím se vrátil mistr. Rychle vypínám a schovávám meč.
„Odlet za dvacet minut, buďte připraveni a mezitím se najezte.“ Brill odpoví „Ano, pane.“ Já dodám „Ano.“ Asi se ho to dotklo, protože na mne letí výboj čisté energie. Trochu se natočím ale i tak mnou projede vlna cizí energie. Radši mu tedy odpovím „Pane. Ano, Pane.“ Když už, tak to trochu přeženu, ale vypadá to, že to vzal.
Po chvíli se objeví droid s běžným jídlem. Prý je to vše, co budeme mít k dispozici. Chvíli zvažuji ho poslat za mistrem, ale než stihnu cokoliv udělat, tak do toho Brill praští se slovy „Tohle jíst nebudu, chci něco lepšího.“ A droid se po úderu jeho světelným mečem rozletí. Vypadá to, že jde s vojáky vykšeftovat lepší porci, a tak se pokouším víc zjistit o Andaristovi. Bavíme se obecně o jeho skupině, co prožil na akademii apod. Jde o to ho trochu rozmluvit.
Mezitím Brill něco splaší a rozdělí se. To je od něho pozorné. Chvíli na to přijde mistr, trochu zamračeně se dívá a pak nás odvádí na loď přes červený koberec. Taková pozornost pro mě, to mi lichotí.
Kapitán lodi Derek nás uvítá a chce pána odvézt do kajuty, ale než mu stihnu říct, ať mne tedy vede, tak se rozejdeme. Asi je to tak lepší, mistr by to nemusel vhodně přijmout. Máme kajutu vedle, jen mu občas musíme donést krvavé maso.
Po spánku jdeme prozkoumat společenskou místnost, kde jedna žena hraje Pazaak proti kompům, tak se jdu přidat. Brill také. Zapředeme nezávazný hovor. Podle slušného oblečení, dobré taktice a cestě na této lodi ji odhaduji na nějakou úřednici, takže zabředáme i do její akademie, protože snad každý úředník nějakou prošel.
Sice se snažím hrát dobře podle toho, co jsem o tom četl, co je nejlepší taktika, ale i tak prohrávám první kolo s Brill i s Mitzzari La de Bas. Žádám odvetu, takhle to přeci nenechám, aby mne oba porazili, když se loď otřese a mne to hodí na roh stolu, kterému se jen těsně vyhnu. Mitzz by dopadla hůř, kdyby ji Andarist nechytil. Ostatní tři lidé jsou na tom dost bledě. Andarist k nim pospíchá na pomoc. Všechnu slávu mu nenechám. Musí tady být lékárnička a brzo ji spatřím za barem. Vydám se k ní a pak přes místnost k němu také na pomoc.
Mezitím další otřes ze zadní sekce. Podle nepravidelných vibrací to schytaly motory a nad hlavou vidíme plazmové střely. Teď už jsem to čekal, přeci jen mám něco nalétáno na lodích a hravě to využil ve svůj prospěch. Podávám věci z lékárničky a píchnu si medpack, jelikož to vypadá, že ho aktuálně nevyužijí a já mám trochu pochroumanou ruku z toho prvního pádu.
Radši je odnášíme stranou. Navrhuji rovnou únikový modul, kde budou připravení a rovnou připoutaní, kdyby se něco dělo a odbíhám zpět do kajuty pro svoji brašnu, kde mám i různé nářadí. Takto vybaven spěchám k motorům. Tam budu schopen něco udělat a ostatní by na to mohli pohlížet celkem dobře. Snad tam zbude někdo, kdo o tom bude mluvit za mne. To by bylo asi nejvhodnější.
Beru si kyslíkovou masku, je tu dost kouře a hravě překonávám další otřes. Loď se nakloní a spíš gravitací je nesena k nějakému tělesu. To bude muset být planeta, aby to zvládla. Bez obnovy energie do přistávacích trysek to nezvládneme.
Rychle mířím k příslušnému spoji a vyndávám nářadí, se kterým provádím chirurgickou operaci na lodi. Po chvíli se mi to podaří a asi právě včas. Trysky loď nakloní a zmírní pád. Radši se uchytím. Právě včas. Vzápětí je náraz a loď je na zemi. Poměrně v celku, protože i ten krátký okamžik stačil na zlepšení její stabilizace pro přistání, sic to podle pohledu ven vypadá, že je i tak slušně zabořená.
Autorská citace #4
24.11.2018 23:56 - Bleška
Mitzzari La de Bas

Jmenuji se Mitzzari La de Bas a teprve nedávno jsem se stala vyšetřovatelem Imperiální vyšetřovací služby na Dromund Kaas, hlavním městem Sithského Impéria. Nyní, na palubě civilní přepravní lodi mířím za Sith Lordem Zaash, která na Sithského Lorda působila překvapivě mile, ale jasně z ní zářila sebedůvěra. Cílevědomost. Ví co chce a ví jak toho dosáhnout. Vlastnost, která mi imponuje, neboť sama velmi dobře vím, čeho chci dosáhnout. Jenom musím přijít na to jak. A ona by mi to mohla ukázat.

Neprošla jsem žádnou Sithskou akademií. Nevyrostla jsem v srdci Impéria ani Republiky. Domovský svět byl jednou i druhou stranou doposud nepovšimnut. Bez jakékoliv politické nebo vojenské výhody, kterou by jeho záskáním jedna či druhá strana mohla získat, si vždy žil svým vlastním životem a vedl vojenské půtky s ostatním podobnými planetami v tom sektoru. Svět, na kerém jsem studovala Kriminologii byl až do nedávna oběma nepovšimnut též. Před pár týdny se na tuto planetu zřítilo plavidlo vysoko postaveného člena rodiny z Alderaanu. Ukázalo se, že jak Impérium tak Republika mají zájem, aby s jedním nebo druhým tato rodina na Alderaanu začala spolupracovat. A protože se plavidlo nezřítilo náhodou, technickou chybou nebo vinou pilota, nýbrž jej někdo k povrchu planety poslal s jasným úmyslem, bylo zájmem obou vyšetřit, kdo za to může a získat nutné politické plusové body.
Do politiky se nemíchám, ten svět je špinavý a krutý, ale na chvíli jsem se stala jeho součástí, když se naši politici mohli přetrhnout v nadbíhání jedné či druhé straně. Najednou už jsme nebyli nedůležití a nezajímaví, na okraji zájmu. Najednou jsme hráli důležitou roli. A jednu z rolí jsem měla i já. Čerstvý absolvent, ale s pověstí, že mám jisté schopnosti. Schopnosti, které mi pomáhaly odhalit pachatele, viníka chcete-li. Tam kde byli ostatní v koncích, jsem já našla cestičku. A ne z důkazů na místě činu. Ale z dotyku s předmětem, který s na první pohled s vyšetřováním nesouvisel. Nikdo nevěděl, jak to dělám, ani já, ale fungoval to. Ne vždy, ne všude, ale fungovalo. A samozřejmě by se to nejspíš nikdy nikdo z venčí nedozvěděl. Nikdy bych asi nebyla opustila svou rodnou planetu a i když, tak za strašně dlouho. A můj bratr by byl ztracen navěky. Takto jsem byla vtažena do mocenské hry, jejímž výsledkem je můj příchod do Impéria. Mohla to být Republika, ale pro mé účely se zdála být příliš neefektivní. Pomalá, neustále beroucí ohledy na kde co, místo aby kráčela jasně a pevně za svým cílem. Stále ve strachu, že někomu šlápnou na kuří oko. Na to nemám čas. Bratr na to nemá čas. Věřím, že s pomocí Impéria jej budu schopná nalézt co nejdříve. Že jej dokážu vytáhnout ze spáru toho kultu dřív, než pro něj bude pozdě. Imperiální vyšetřovací služba na Dromund Kaas byl první krok. Zájem Lorda Zaash byl naprosto nečekaný. O přijetí její nabídky se s ní setkat jsem neváhala ani chvíli. Chce si jenom promluvit, takže si sama budu moct promyslet, zda spojení sil s ní bude pro mě prospěšné či ne. A tady začíná můj příběh.

Cesta na planetu Ziost na palubě lodi ISS Emerald Star Skiff probíhý poklidně. Moc cestujících zde není a čas si tak krátím pročítáním materiálů vyšetřovací služby. O běžících případech, uzavřených případech, o jednotlivých členech týmu a tak. Mezi prsty mi jemně a hladce klouže token, takový můj talisman. Pomáhá mi se soustředit a plně koncentrovat na to, co zrovna dělám. Jeho přítomnost v ruce mě uklidňuje, hřejivý teplý materiál pravidelně cinkající o prstýnek na mém levém malíčku.

Procházím jednotlivé složky, když narazím na tu svou. Samozřejmě ji otevřu, ještě jsem neviděla někoho, kdo by se o sobě nechtěl něco dozvědět.
Vesměs základní věci. Otec, Hartay La de Bas, je slavným generálem v naší armádě. Když jsem byla malá a zrovna jsme neválčili, učil mě a bratra základním vojenským dovednostem. Vždycky mi šla celkem střelba. Matka, Elashel La de Bas, byla ženou generála v domácnosti. Oba ve společnosti velmi vážení, velmi ctění. Únos bratra ale všechno změnil. Otec je od té doby neustále na válečném tažení kdo ví kde, matka zmizela neznámo kde. A já… Já letím vstříc Sithskému Lordovi.

Spousta složek je pro mě nepřístupná. Vzhledem k statusu nováčka se tomu ani nedivím. Co ale lze, to si projdu. A zatímco se prokousávám rozsáhlou datábází, neunikne mé pozornosti muž, který se kolem čas od času mihne. Objedná si na baru a zase zmizí v bludišti kajut. Ne, že by mě zaujal jako muž, ale spíš to, že je to určitě voják. Vojáků jsem za svůj život viděla tolik, že je poznám snad i po slepu. To by na něm nebylo ještě to nejzajímavější. Je nervózní. V očích má výraz lovené zvěře a i když se to snaží maskovat, dívá se přes rameno a hlídá si záda. Kolikrát jsem se s ním už chtěla dát do řeči, protože mi to nejde dohromady, ale kvůli tomu tady nejsem. Mým cílem je Lord Zaash a záchrana bratra, ne nervózní podezřelý chlapík. Token v mé ruce se protočil a začal další kolo. A já začala další mentální kolo v odůvodňování, pro to nechat být.

Zpráva, že budeme zastavovat na Koribanu mě zastihla v kajutě. První co mě napadlo bylo, co na to ten neznámý nervózní. Ani nevím proč. Ale stačilo by se ho dotknout. Nebo něčeho, co mu patří a hned bych věděla, co je zač. Tedy za předpokladu že by můj talent zrovna zase nestávkoval. Další z věcí, které doufám, mi Lord Zaash pomůže ovládnout, protože už mě to dohání k nepříčetnosti. Tuhle se mi zdál sen, když jsem spala. Velmi nemravný sen. Než jsem si uvědomila, že to nebyl sen, ale něčí vzpomínka. Uvědomila jsem si to někdy v průběhu té vzpomínky a ten šok mě vzbudil. Celou rozbolavělou a roztouženou na těch místech, až se mi z toho chtělo brečet. Nebo z někoho servat oblečení. Trvalo několik hodin, než mi obsluhující droid na baru přestal připadat k nakousnutí a do té doby jsem se raději zavřela do kajuty. Nedovedu si představit potkat v takovém stavu toho vojáka. I když jsem možná prohloupila. Pokud by mi neodolal, dosáhla bych svého a ještě bych se dostala k jeho osobním věcem. Ale nějak mi to pořád nepřišlo jako dobrý nápad. Každopádně jsem se trochu začala bát dojít si na záchod…

Zastávka na Koribanu naštěstí netrvá dlouho. 3 mladí Sithi, nejspíš ještě učedníci, vstoupí do společenského prostoru, když se zrovna bavím karetní hrou a popíjím drink. Do té doby světlý a hřejivý prostor ochladne. Nesou sebou slabý závan toho, co jsem cítila na Dromund Kaasu. Temnou energii, děsivou a přesto tak lákavou. Vší silou se mi podaří se ovládnout a jenom jim zdvořile pokynout na pozdrav. Dál se pak věnuji své hře a drinku. Jenom token v mé ruce se točí o kousek rychleji.

Úplně je ale ignorovat nedokážu. Přitahují můj pohled jako magnet. Každý jiný, ale se společným prvkem sebevědomí až arogance. Zatímco jeden si nevšímavě sedne stranou, zbylí dva zamíří ke mně. Trošku se ve mě sevře dušička. Slyšela jsem zkazky a dostala tolik varování ohledně nevyzpytatelného chování Sithů, hlavně těch mladých, co zrovna opustili akademii. Netuším, jak s nimi jednat, abych je nevyprovokovala. Doma jsme nic takového neměli a tak trochu tápu ve tmě, neboť prostá zdvořilost jim nemusí stačit. Zachovávám klid a soustředím se na token. Nenechám se přeci rozhodit od dvou puberťáků.

Kupodivu to není tak strašné. Brill Zrillesh je hovorný a stejně tak arogantní, což ještě více podtrhuje jeho mládí. Otázkou je, jestli k tomu taky umí používat hlavu, jinak se dalšího věku nejspíš nedožije. Nicméně se s ním nehovoří špatně.
Ten druhý se mi představí jako Quentin Ferrlan a nemůžu si pomoct, je tu něco hrozně divného kolem něj. Vůbec netuším co, ale něco je tu špatně. Též se s ním dobře hovoří, též působí arogantně, ale něco prostě nehraje. Co to je, po tom nemám čas pátrat, protože už se musím soustředit na to, jak jim nakopat zadek v kartách.

Netrvá to dlouho, když idylka skončí úplně. Zrovna, když chci vsadit vítěznou kartu se venku fialově zableskne a lodí otřese náraz. A pak další, vzápětí se rozeznějí sirény a loď se začne prudce stáčet na stranu. Rychle si vybavím, co se všechno psalo v manuálu lodi v případě útoku, protože co jiného by to mohlo být, když mi nad hlavou proletí další série fialových paprsků. Dostat se do kajuty, vyčkat dalších pokynů a pokud přijde výzva, přesunout se do záchranných modulů. Vyskočím na nohy, abych se přesunula, když se loď mohutně otřese. Prudký otřes a vysoké podpadky není něco, co jde dohromady a ve snaze udržet rovnováhu cítím, jak se pode mnou podlomí kotník. Ostrá bolest mi projede nohou a než se stihnu vzpamatovat, lodí otřese další náraz a paluba mi zmizí pod nohama.


To be continued… (Je pozdě a už nemám sílu to dopsat)
Autorská citace #5
26.11.2018 23:10 - tony
Konečně pryč z Korribanu.Ležím si v lodní posteli a odpočívám,v tom mi dojde že odpočívat budu až mne někdo sejme.Rychle vyskakuju a jdu do společenský části lodi a skouším být společenský,nějak mi to nejde.Sebenevinější pohyb ve mne vyvolává vzpomínky na čepele tasené ve stínech akademie.Jdu se koukat na tu Starou papriku co hraje automaty a málem mne trefilo ta ženská který jsem první den typoval věk mojí matky je skoro stejně stará jako já,tedy mladá.No to mne přetáhni hydrohasákem.Skouším s ní hrát ale přecijen mne ted začal víc rozptylovat fakt že její oblek je na těch správnejch místech...no fuj u imperátora i když to je přitažlivá ženská nemá správnou barvu kůže a vůbec její tvář je trapně hladká asi jí začnu říkat hladká kůže.Uvědomím si jak se koukám na její pravidelně se zvedající oblek a jdu se raději napít.Přijde Kventin kterýho tak nějak vnímám jako spřízněnou duši i když to je blbost,skoro ho mám za člověka i když vím že to je hadice jako řemen.Když jsme spátky u automatu a skoro to vypadá že to tý holce nandáme otřese lodí áraz a někdo na nás začal útočit. U imperátora Když to začalo házet nejen s lodí ale i s námi skoušel jsem zachytit tu HK ,nakonec sme jí chytali fšichni tři,no to bude ještě zajímavý.Co nedokázal Korriban nakonec dokáže jedna ženská.....síla má opravdu smysl pro humor.
Když jsme konečně za křiku civilistů nouzově přistáli začali lidi v čele s nějakým diplomatem šířit paniku a ten jeho bodygard se do mě navážal tak to ne Panika nepanika tady je jen jeden Sith ke kterýmu se budou všichni chovat slušně.Nakonec nás nějak roztrhli od sebe,jestli se nenaučí chovat tak budeme mít o jednoho bodygarda méně.Takže když bylo po všem šel sem odnést jídlo mistrovi abych mu při tom zároveň řekl že už je po všem.Ach ty moje Sithský reflexy když jsem ho našel částěčně zavalenýho troskama trupu probudilo se moje sithské dědictví a skusil sem si získat víc respektu:Naneštěstí i bez nohy a zpola zavalenej je náš mistr pořád ještě velmi dobrej,poučení pro příště- zavalit ho víc.
Autorská citace #6
2.12.2018 11:36 - Elvid
Tak už jsme asi na zemi. Ještě se mi chvíli motá hlava a všude je tu kouř, ale loď se evidentně nehýbe a moc toho nefunguje. Jen tu poblikávají rudá nouzová světélka, co jedou na záložní baterie, ale to také dlouho nevydrží.
Rozhlížím se okolo. Polehávají tu dva členi posádky a další dva se u nich motají a na opačném straně to osvětluje ohýnek, který vznikl vznícením vytékající kapaliny. Jestli se to prohoří dovnitř, tak bude jedno, že jsme přistáli a vrátíme se přinejlepším zpátky na oběžnou dráhu.
Kouknu se na ty dva přeživší. V tomto stavu mi asi moc nepomohou a alespoň to jsou svědci toho, co jsem tu udělal, tak bych je měl poslat pryč, ať přežijou. „Vy dva. Nasaďte si masky a vemte své kolegy a odneste je na ošetřovnu.“ Křiknu na ně. Zmateně se rozhlíží a přemýšlí, zda uposlechnout někoho, koho moc neznají. „Hned!“ Postaví se do pozoru „Provedeme!“, nandají masky a jdou je táhnout pryč. Evidentně jsou zvyklí poslouchat příkazy a uposlechnou kohokoli, kdo jim přijde dostatečně rozumný a oplývající respektem. Což já samozřejmě jsem.
No nic, tohle by bylo, teď k těm dalším důležitým věcem. Vydávám se na druhou stranu a postupně se mi podaří to zalátovat a uhasit, takže bezprostřední ohrožení nehrozí, i když jsme ztratili evidentně dost paliva.
Dobře, co dál. Z lodi je slyšet nějaký rozruch, jako by tam bylo drancování a potyčky. A chtělo by to pročistit ten vzduch, ale to bez generátoru nepůjde. Stejně jsme uvěznění na zemi, ale předtím se bojovalo, tak se ujmu drastického kroku a přepojuji obvody vedoucí ke zbraňovým systémům. Při boji jsou vždy nabíjené na maximum pro možnost dalších výstřelů, tak by tam mělo být dost šťávy.
Povede se mi to přepojit, trochu to zasyčí, ale energie nabíhá. Do toho se vrátí ti dva pomatenci. „Na lodi je panika, na ošetřovnu jsme se nedostali.“ „Tak tam jen tak nestůjte a začněte zapínat cirkulaci vzduchu. Pošlu vám tam energii.“ A přesměrovávám část získané energie do těchto systémů. Po chvilce mne odmění lehké syčení a kouř začíná pomalu mizet. A mám dojem, že se i hluk o něco ztišil, když začne blikat kontrolka s prioritní žádostí na můstek a do toho se z interkomu ozve „Pošlete energii pro maximální sken!“
Oni snad nemyslí. To by tu vyzkratovalo vše, co se zatím povedlo nouzově rozchodit. A nikdo mi nebude narušovat moji práci, když ještě není dokončená. Ti dva se mezitím vydali k ovládání energie. „Vy dva! Co to děláte?! Jste se pomátli! Tím přijdeme o vše.“ Zaraženě se koukají. „Musíme jim přerušit přístup do strojovny, sken počká. Hned!“ Ještě chvilku váhají, ale pak uposlechnou mne místo můstku. Bezva. Ale zpátky do práce. Vrhnu se k panelu s přívodem a opatrně rozpojím a vyzkratuji nějaké obvody, abych odřízl můstek, než to tu dodělám. Stejně tomu nerozumí lépe než já.
Pak přesměrujeme energii do světel a rušivé červené blikání odezní nahrazené chvilkovým býlím poblikáváním, než se světla rozžehnou a nahodí s dostatkem energie. Tak, situace se zlepšuje. To by pár hodin mohlo vydržet. A z lodi už neslyším žádné výkřiky, asi se to tam také zklidňuje, jak to tu dávám do kupy.
Tak, poslední, co by to teď chtělo rozchodit je generátor a budu tu hotov. Na další opravy tu stejně nejsou díly. Podíváme se na generátor. Když svítí normální světlo, je to hrozný pohled. Jedna traverza prošla skrz. Odřízneme ji, nahradíme některé spoje pomocí vodičů, ale ne drátů a použijeme náhradní pojistky. Pak to zapnu. Chvíli to v něm chrastí, ale nabíhá. Měl by zvládnout nějakou dobu běžet, ale bude to chtít ho dát víc dohromady a zakrýt, jinak hrozí zkrat a poranění elektrickým proudem pro kohokoli ve strojovně, jelikož je to tu jako Faradayova klec. No nic, tady jsem hotov.
„Vemte ty dva na ošetřovnu. Zdá se, že se situace zklidnila, ale pro jistotu se tam vydám s vámi, ať pořeším případné problémy.“ „Děkujeme.“
Jak procházíme jednotlivými chodbami je vidět, že loď je v dost desolátním stavu, a to nepočítám její mírné naklonění pod úhlem třiceti dvou stupňů. Dojdeme do kantýny uprostřed lodi, kde je většina pasažérů i posádky a kapitán má akorát svou řeč.
„Vše bude v pořádku. Jsme na planetě, kde je dýchatelný vzduch, nedaleko řeka, …“ „Zároveň náš senzorový sken dopadl výborně a pronásledovatelé se za námi nevydali.“ Co to kecá za nesmysly, když jsem odpojil šťávu pro sken. Pokouším se do toho vložit vlastním prohlášením, ale nedává mi moc možnost. Na druhou stranu mne vezme v potaz a přidá do své řeči. „A také bych rád poděkoval Quentinovi, který nás zachránil před havárií ve strojovně a nahodil podstatné systémy na lodi…“ Tak dobře, to bych ho mohl nechat pokračovat a nepřerušovat. Sice nevím, jak se o tom dozvěděl, ale proč protestovat proti očividné pravdě, že jsem je zachránil.
Až dokončí svůj projev, vydám se k němu. Evidentně je tam fronta na dotazy, na kterou se mi nechce čekat. Jsem přece důležitější než zbytek pasažérů. Začnu se plazit dopředu, když se na mne otočí, že mne chtějí asi seřvat a pak naopak mi uvolní cestu se slovy „Jen jděte hrdino.“ apod. Málem se zasním a nepokračuji dál, jak se to příjemně poslouchá, ale nakonec pokračuji.
Propracuji se až ke kapitánovi a pozeptám se na aktuální situaci s tím, že mu naznačím, že podrobnosti můžeme probrat jinde, až se mu to bude více hodit a nebude okolo tolik uších. Přizve mne na zasedání posádky, které bude za hodinu. Což mi vyhovuje a znamená to, že mne bere víc než ostatní pasažéry. Souhlasím, rozloučíme se a já si jdu dát něco k baru. I když nevím, ta místnost vypadá dost vybrakovaná a někde trčí přetrhané dráty, jak se někdo snažil dostat k obsluze některých přístrojů. Nu což, úklid není moje silná parketa, ať se o to postará někdo jiný.
V tom přichází. No přichází asi není správné slovo, spíše se záškuby a odtékající slynou plouží Brill. „Co se stalo?“ Otáži se. „Ale, jen mne štíplo vedení. Už jsem tam někoho poslal.“ Moc mi to nesedí, ale vzpomenu si na vzájemnou pomoc na akademii a neváhám. „Kapitáne, pojďte mi s ním pomoct a někoho pošlete do západního křídla. Probíjí tam.“
„Už jsem tam někoho poslal.“ Odvětí Brill.
Každopádně kapitán přistoupí a společně ho odvedeme na ošetřovnu, kde dojde k ošetření, které se pokouším navádět svými zkušenostmi s elektrickým proudem a že jich je hodně. Vypadá, že už se stabilizuje a je mu lépe.
Probíráme, co se dělo tady, že mistr přežil ztroskotání, škoda, a já mu zmiňuji, co se vlastně dělo ve strojovně, když pro nás dojde někdo z posádky se žádostí o schůzku v kapitánově kajutě.
Tam jsem já, Brill, Kapitán, hlavní mechanik, co má ještě obvázanou hlavu, Andarist, Mitzz s obvázanou nohou a nějaký pasažér co poskytoval první pomoc, než jsme se zřítili.
Nastíní nám situaci, že byl objeven zdroj energie, co vše potřebujeme a že by nás tam rád vyslal na výpravu za zdroji v lunárním vozítku, které na to upraví. Ptám se, co je k dispozici na případnou výměnu a navrhuji přepoužítí nějaké techniky na dálkové vysílačky. Mezitím to vypadá, že Mitzz toho nového bere jako vojáka, což on odmítá, kvůli převážené vojenské zapečetěné technice. Když se na něho podívám a všímám si detailů, tak jasně poznám, že je ustrašený a hrozně se snaží zastřít fakt, že je voják. Bohužel tak moc, že po tom, co to zmínila, to snadno poznám i já.
Každopádně kapitánovi se do otevírání těchto zásilek moc nechce, protože by za to hrozil soud a pravděpodobně poprava a neváhá poukázat na to, že Mitzz je vyšetřovatelka. Zajímavé. Měl bych si na ni asi dávat pozor, aby náhodou něco neodhalila, co by neměla.
Nakonec se tedy dohodneme, že půjdeme, i když Mitzz tu chtěla spíše zůstat, ale zdá se, že je jediná, kdo se vyzná v pěchotních zbraních a pro kapitána je postradatelná, aby ji s námi poslal i v jejím stavu, aby mohla ochránit ty důležité osoby na misi, kterým svěřuje svoji důvěru, jako jsem já a Brill.
Budeme muset jít v převleku, protože nevíme, kdo je na této planetě a co by nám jinak hrozilo. Ale vždy je můžeme zase obléknout, když to bude vhodné.
Ještě s hlavním technikem provedu stav lodi. Vypadá to, že tomu opravdu rozumí, ale i tak si radši udělám obrázek sám, pak se mi to lépe pamatuje a zároveň se tak dozvím lépe, jak je tato loď pospojované a kde vede jaké vedení, které je teď v provozuschopném stavu a které nikoli. Pak se vracíme zpátky k přichystanému vozítku.
Autorská citace #7
10.12.2018 16:29 - tony
Jedeme vozítkem přes louku,trávu sekám já,ostatní jenom krafaj blbosti.Přiženou se nějaký potvory a skoušej nám to vozítko sežrat.Všichni křičí, skáčou sem tam jenom já se cítím nějak ospale.Nakonec když už je honička moc dlouhá přejedu jedno ze zvířat tak že z ní rovnou tou sekačkou dělám bifteky.

Milí deníčku
pořád mne někdo bije,střílí do mně a ještě mi kvůli tomu nadávaj do Jediů.Proč sem nemohl zůstat na korribanu dyk to tu je uplně stejný jenom to trochu víc bolí.
Nick:
Velikost okna: [1] [2] [3]
Zobrazit náhled Zobrazit náhled
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.17290496826172 secREMOTE_IP: 52.91.90.122