SilentDeath7-ONZOJ

Dřív byla policistka. Docela dobrá policistka, člen zásahové jednotky. Možná trochu znuděná životem, jednotvárnou prací. Nikdy se nesetkala s ničím neobvyklým, žádná rozervaná hrdla, dokonce jí ani před očima upíři nerozsápali vlastní matku. Přesto ten člověk z ONZOJe přišel za ní.
Napsal Sethi
Dlouhou vlhkou chodbou se blížily kroky. Světlana se přikrčila víc do stínu a zatajila dech. Vůbec by se jí nehodilo, kdyby ji objevili tak brzo. Vlastně by bylo hodně nepříjemné, kdyby ji objevili vůbec. Chodec prošel těsně pod ní, když zmizel za nejbližším rohem, neslyšně si oddechla. Nechtělo se jí zabíjet, dokud to nebude skutečně nezbytné. Měla by silné potíže s ukrytím těla, navzdory všeobecně rozšířenému mylnému povědomí se upíři nerozpadali na popel. Jistě, po několika hodinách jejich tělo vyschlo, potom teprve se docela snadno rozsypalo v něco, co silně připomínalo prach, ale žádné kaskády šedých vloček, nebo běžící vampýr , který se v polovině pohybu změní ve spršku drobných částeček. Tak jednoduché to zdaleka nebylo.
Světlana odpoutala příchytky od stropu, tiše dopadla na zem a přikrčená se rozběhla chodbou. Rychle si našla místo, kde mohla nerušeně vyčkat, až ty proklatý násosky přestanou courat sem a tam a já budu mít konečně trochu klidu. Zasunula se do úzkého výklenku, aniž by se zamýšlela nad tím, proč tam takový příhodný úkryt je.
Vždycky tam takový byl.

Dřív byla policistka. Docela dobrá policistka, člen zásahové jednotky. Možná trochu znuděná životem, jednotvárnou prací. Nikdy se nesetkala s ničím neobvyklým, žádná rozervaná hrdla, dokonce jí ani před očima upíři nerozsápali vlastní matku. Přesto ten člověk z ONZOJe přišel za ní.
Slušně oblečený muž s kufříkem (jak by člověk tohoto typu mohl nemít kufřík?), překvapivě neměl černé brýle. Neřekl jí, že svět možná není takový, jaký se jí může zdát. Nemluvil o podivných úkazech. Řekl, že vidí, že ji práce nudí, a že se dokáže postarat o její přeložení do ONZOJe (Oddělení Ne Zcela Obvyklých Jevů). Hledají právě takové lidi s tvůrčím potenciálem, jako je ona.
Váhala.
Slíbil jí, že si smí vybrat své krycí jméno.
Tomu šlo jen těžko odolat.

Situace v chodbách se uklidnila. Světlana vyklouzla z úkrytu a počala se tiše plížit ke svému cíli. Pečlivě sledovala každý výklenek ve zdi, každé zamřížované vyústění nějaké stoky (příjemné prostředí, napadlo ji), uvědomovala si, že by je mohla co chvíli potřebovat.
Najednou se skoro srazila s upírem.
„Hops,“ vyklouzlo oběma najednou z překvapených úst.
Naneštěstí pro mladého muže se Světlana vzpamatovala rychleji a prohnala mu hrudním košem několik kulek.

První věc, co vám řeknou (tedy po informaci, že upíři existují a že se nekrmí zelenými pilulkami), je seznam věcí, které na upíry nefungují. Kříže. Svěcená voda. Plátky citrónu nebo maková zrnka. Kolíky účinkují, stříbro (pokud ho máte vhodně upravené – například ve formě kulek nebo nožů) také. Jenže protože upíři nejsou hloupí, protože se dřevo snadno zlomí, stříbro je strašně měkké (a drahé) a protože chytří jedinci vymysleli kevlar a jiné ochranné materiály, je mnohem jednodušší použít ocel a olovo. Přednášející se netají s názorem, že on sám preferuje náboje s ochuzeným uranem. Upíři jsou přece také jen lidé, tak proč je tak nezabíjet? Nemusíte mít posvěcenou zbraň, stačí když bude dost ostrá.
Sluneční světlo, to bylo něco jiného. Zdálo se, že jsou vampýři alergičtí. Naskakovaly jim po něm ošklivé pupínky.
A mimochodem, kdyby vás napadlo použít lampy s ultrafialovým zářením, tak tím to není. Tým ONZOJ-2 to zkoušel, jejich pomník najdete ve vstupní hale.
Rychle odtáhla mříž kanálu, překvapeně vytřeštila oči. Tak dvě hodiny před ní (to se poznalo podle stupně vysychání) dovnitř někdo narval jiného mrtvého upíra. Nechápavě zavrtěla hlavou, víko zavřela a přesunula se k jiné stoce – ta byla naštěstí prázdná, Světlana by se dost naštvala, kdyby strávila půlku noci ukrýváním stop.
Líbilo by se jí, kdyby se rozpadali na prach. Jenže to nedělali, tak nad tím nepřemýšlela. Nechtěla si zasírat hlavu blbostma, aby mě pak vyděsilo, že se jeden z nich náhodou skutečně rozpadl. Takhle byla vždy v dokonalé duševní rovnováze a nepřekvapilo by ji, ani kdyby po smrti začali hořet jasně zeleným plamenem a vybuchovat jako petardy. Jen by z toho byla rozmrzelá, protože by nadělali zbytečný rámus.
Jakmile skončila, zaslechla opět kroky. Vyskočila, zachytila se dlaněmi stropu, když se vyhoupla nahoru, sepnuly se i příchytky na kolenou. Teď nehybně ležela u stropu a čekala.
Nevěřila na vlající pláště ani rozpuštěné dlouhé vlasy. Zrovna v takových chvílích by ji cíp oblečení mohl stát život. Byla nakrátko ostříhaná a většinou (jako dnes) nosila praktické, tmavě šedé kalhoty a bundu stejné barvy. Nezajímalo ji, co je efektní. Mělo to být efektivní. Když vás najdou a vedou k výslechu, je jedno, že máte skvělý dlouhý plášť, protože víte, že si ho dlouho neužijete.
Potlačila nutkání plivnout procházejícímu upírovi na hlavu. Hlavně proto, že když ležíte na zádech a zakloníte hlavu, plivnete si maximálně tak do nosu.
Chodbou prošlo hned několik jedinců za sebou, tak měla Světlana spoustu času přemýšlet, kdo jiný tu teď pobíhá a zabíjí upíry. Ona měla za úkol sejmout velitele, bosse, nebo jak se říkalo v loveckém slangu, knížete téhle smečky. Že by jí ONZOJ nic neřekl a současně vyslal víc operačních skupin? To by Světlanu nepotěšilo.
Co ji ale hodně namíchlo, když ucítila, že příchytka na levém koleni pomalu ale jistě povoluje, a v chodbě stále nebyl takový klid, jaký by si Světlana přála. Příchytka sklouzla ze stropu, Světlana zaťala zuby a snažila se udržet nahoře. Obě dlaně se začaly odlepovat. Speciální operační jednotka SilentDeath7-ONZOJ se přistihla, že se v duchu modlí.
Jakmile utichly poslední známky chůze, příchytky na rukou vypověděly službu a Světlana zůstala viset od stropu za jednu nohu. Suše se tomu zasmála a chtěla se spustit na zem. Jak ostatní příchytky selhaly, tahle držela jako židovská víra. Světlana se znovu nervózně zahihňala. No tak, povol, naléhala v duchu. Kráme blbá, pust! Vytáhla se nahoru a snažila se pomůcku uvolnit ručně. Nic. Začala sebou škubat, naprosto bez výsledku.
Už pět minut visela Světlana bez hnutí a čekala, až mě nějakej násoska najde a slupne jak pavouk mouchu zamotanou v pavučině.
O vteřinu později ležela na zemi, ošklivě ji bolela hlava a měla natlučená záda, ale byla konečně dole. Vítězně sevřela ruku v pěst (protože tu nebyl nikdo, koho by poplácala po zádech) a rozběhla se do poslední štace.

Existují tři základní typy knížat, řeknou vám. Ten první, temná dáma, jak ho označujeme, je... přiznejme si to, trapný. Už předem lze tušit, že ji dokáže zabít jen mladý krásný lovec, do kterého se ta ubohá paní často dost hloupě zamiluje, protože se vždycky tak hezky směje a dokáže ji pobavit. Temná dáma se navíc poměrně snadno nechá ovládnout i svými upírskými mužskými protějšky a to přesně z důvodů výše uvedených.
To nás přivádí k druhému typu, je jím takzvaný mladý a okouzlující. Pod svou jemnou skořápkou ukrývá prohnilou duši a ďábelské plány, za které by se nemusel stydět vůdce teroristické skupiny. Bohužel, bývá často poněkud horkokrevný (toto je část přednášky, kdy se křečovitě smějete, abyste profesorovi dokázali, že se vám jeho vtipy líbí) a navíc má dosti odhadnutelnou slabinu – snaží se být galantní k mladé dámské šíji. Alespoň chvíli.
Třetí druh knížat má nejtužší kořínek. Většinou se rekrutují z řad pánů ve středních letech s vysokými čelními kouty a zachmuřeným výrazem a bývají nepříjemně inteligentní. Říkáme jim pán ve středních letech s vysokými čelními kouty a zachmuřeným výrazem. Jsou konzervativní, možná až staromódní, ale velice chladní (další vlna nuceného smíchu), velice vypočítaví a velice odhodlaní dosáhnout svých cílů.

K těm třetím patřil boss, kterého měla zlikvidovat Světlana. Krčila se na nepoužívaném balkónku v podzemní kapli a se smíšenými pocity sledovala lovce, který byl připoutaný dole na stole. Nebyl to oltář, ani stůl z oceli, na kterém se provádějí šílené brutální pokusy, prostě docela obyčejný stůl z docela obyčejného dřeva. Světlana měla alespoň jasno v tom, kdo další zabíjel.
Tohohle lovce neznala, nejspíš byl vyslán nějakou zahraniční organizací (FBI, KGB, YMCA, nebo tak...). Světlana na sebe byla hrdá, že nedostali ji, ale na druhou stranu se obávala o život toho druhého. Lovci se přece navzájem ve štychu nenechají.
Věděla, že co mu hrozí, je přeměna. Upíři dokázali být ošklivě škodolibí. Převést někoho na druhou stranu a pak ho nechat běžet se slovy „schválně jak dlouho dokážeš zdrhat lovcům“ bylo na denním (nočním) pořádku.
Teď Světlana nemohla nic dělat. Napřed odstřelí knížete, pak se pokusí zachránit toho člověka.

Říká se, že vás kousne upír a vy se proměníte. To není pravda. Pravda není ani že vás kousne, vysaje a vy se proměníte. To jste potom prostě mrtví. Chybný je dokonce i názor, že vás kousne, vysaje a dá vám napít své vlastní krve. To je, jako kdyby vám nabídl pivo.
Kousne vás. Vysaje. Teď skutečně přijde na řadu jeho krev, ale on vám ji musí dostat přímo do oběhové soustavy.
A váš přednášející by přísahal, že to byli oni, kdo vymysleli transfuzi.

Bouchly dveře a k tělu na stole se blížil muž ve středních letech s vysokými čelními kouty a zachmuřeným výrazem. Aby nebyla Světlana na pochybách, měl také dlouhý černý plášť s purpurovým rubem. Světlana zamířila a několika přesnými ranami přiměla jeho mozek, aby se vzdal a opustil dutinu lebeční.
Dál bylo ticho. Nic se nedělo.
Světlana si vydechla a seskočila na dlážděnou podlahu.
V tu chvíli věděla, že udělala strašlivou chybu. Cítila něčí přítomnost za svými zády, mezi lopatkami jí začala stékat stružka studeného potu a vlasy v týle se úlekem málem přesunuly někam na opačnou stranu hlavy.
Jedna smečka, opakovala si slova přednášejícího, může mít i několik knížat, většinou dvě. Nejčastější z možných kombinací je pán ve středních letech s vysokými čelními kouty a zachmuřeným výrazem a mladý a okouzlující. Bojují mezi sebou o moc, ale navenek je vláda stabilní. Navzájem si neublíží, smrti svého protivníka však nelitují.
Věděla, že viděl smrt svého rivala a tak jen tiše čekal, aby ho nepotkalo totéž. Aniž by se jí ukázal, někdo se Světlaně natáhl přes rameno a sebral jí zbraň. Potom ji také připravil o všechny (dva) nože. Nedokázala se ani pohnout, tělo jí zkrátka vypovědělo poslušnost.
Někteří upíří, obzvláště knížata, disponují větší či menší mocí, která jim umožňuje přimrazit oběť na místě a pronášet přiblblé proslovy. Zabraňuje tak lovci říct „tohle ti neprojde“ a upíra zabít.
Podle přístupu si byla Světlana téměř jistá, že má tu čest s mladým a okouzlujícím. V tu chvíli ji zamrzelo, že není oslnivě krásná, možná by stačilo, kdyby byla alespoň hezká. Kdyby s ní kníže koketoval, má jistou šanci. Kdyby měla dlouhé, rozpuštěné vlasy a pěkný dlouhý vypasovaný plášť, ve kterém by se mohla prsit (kdybych měla co prsit, povzdechla si v duchu). Možná se na tuhle akci mohla alespoň pěkně namalovat.
„Vida, ani jsem tě tu nečekal,“ ozval se mladý a okouzlující hlas.
„Ehm...“
„Jsem rád, že budu mít společnost k večeři.“
Světlaně bylo jasné, že nemá moc na výběr.
„A později bychom si mohli zahrát takovou malou hru.“
Kdyby u toho alespoň tak blbě nekecal...
„Jmenuje se schválně jak dlouho dokážeš zdrhat lovcům.“
zábavné zamyšlení nad klišovitostí klasických (i těch méně omílaných) upírských záležitostí.
Napsal Sethi 24.05.2009
Zaslat reakci na článek
Velikost okna: [1] [2] [3]
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.15034580230713 secREMOTE_IP: 34.229.17.20