Představení RPG na dětském dni

Poznatky ze Stanoviště Dračí doupě na zábavném odpoledni v Domě dětí

V letošním školním roce jsem vedl kroužek RPG (zapsán jako „Dračí doupě“) v Domě dětí a byl jsem požádán, zda bych vedl i stanoviště s ukázkovou hrou na dětském dni. Od začátku mi bylo jasné, že půjde o akci, na kterou můžou přijít děti různého věku a zájmů, bude na ní řada zábavných stanovišť a nejspíše budou děti na každém z nich plnit i nějaké úkoly, za kterou dostanou zápis o účasti. Vedoucí kroužků původně počítala s tím, že tam budu mít jen ukázkové hraní se svými hráči (ve věku 14 – 18 let), ale pochybuju o tom, že naše RPG sezení bylo zábavné pro jakékoliv náhodné diváky, natož mladší děti. Kromě toho jsem to chtěl pojmout jako interaktivní zábavu, aby si mohli vyzkoušet skutečné hraní.
Velkou neznámou byl očekávaný počet návštěvníků u našeho stánku, a z toho plynoucí čas na jednoho každého z nich.

Jako obvykle jsem posbíral nápady lidí z komunity, ale nikdo neměl s takovým formátem přímou zkušenost- já také ne- takže praktické experimentování bylo na mě. Do záznamu uvádím, že nejkratší herní sezení, kterého jsem se kdy účastnil nebo ho vedl mělo asi hodinu, a předcházelo mu vysvětlování konceptu RPG hry.

Tři z mých hráčů z DDM mi přišli pomocts organizací. Moje původní představa byla, že jim svěřím role NPC, nejlépe nějakých přímých oponentů pro postavy návštěvníků, ale jak později uvidíte, tenhle nápad jsem příliš nedokázal rozvinout. Také jsem si připravil několik jednoduchých úkolů, které bych dětem mohl zadávat, typu „sežeň, přines, odchyť“, které by byly dostatečně univerzální pro různé žánry.

Záměrně jsem nechtěl ukázkovou hru ladit do fantasy, protože i když je to v RPG samotném nejrozšířenější žánr, tak u nehráčů, potenciálních zájemců nebo dokonce náhodných kolemjdoucích s ním mám spíše negativní zkušenosti – totiž že většina (více než polovina) ho nechápe a nezaujme je. Proto jsem zamýšlel použít nějaký univerzální koncept, do kterého bych mohl snadno zasadit postavy z různých prostředí. Tady předesílám, že ani tenhle nápad nepřežil setkání s nepřítel… pardon, s dětmi.

Připravili jsme si herní místnost, tedy den široký stůl, u kterého mohlo sedět pět hráčů vedle sebe, já naproti nim, po levé a pravé ruce své hráče – pomocníky. Tady musím podotknout, že bych nich bych celou akci nejspíše nezvládl.

Vzhledem k tomu, že jsme byli usazeni v nejvyšším patře vily, už od vchodu jsem – jako jediný - rozvěsil směrové šipky k našemu stanovišti. Dodatečně zkusím zjistit celkovou účast a účast na jiných stanovištích, ale nejspíše to nijak zvlášť nebylo potřeba a většina návštěvníků, kteří k nám přišli, by nás našli i bez šipek.

Napřed pár statistických údajů.

Účastnilo se celkem 21 dětí, další tři přišly, podívaly se a zase odešly. 10 holek, 11 kluků, věk od 5 do cca 13 let, nejčastěji jim bylo odhadem 7 – 9 let, a téměř všichni mladší přišly rodiči nebo prarodiči, kteří přihlíželi a občas radili. Příště se na věk budu ptát. RPG (nebo „dračák“ ) znal jeden z nich, a další dva o tom možná něco slyšeli.
Frekvence příchodů byla dost nerovnoměrná, někdy jsem měl čas deset minut na jednoho, jindy přišli čtyři najednou (různého věku a z různých rodin), další dva přišli v průběhu a ještě jiní do místnosti nahlíželi. Každopádně má původní představa – či obava – že nás navštíví tak pět dětí, a že v mezičase budeme hrát naší kampaň, velmi rychle vzala za své, bylo jen pár minut, kdy u nás nikdo nebyl.

Na začátku jsem se každého zeptal na jméno, co ho baví nebo v čem je dobrý, a – zejména u těch starších – jsem se následně ptal i na to, v čem by byli dobří, když by mohli být někým jiným, jako hrdinou z filmu nebo knížky.

To v čem jsou dobří a co je baví dokázal říct téměř každý, s preferencemi u smyšlených postav to bylo výrazně slabší, a ani nadhazování možností u prvních dětí moc nepomáhalo, pokud nevěděly rovnou, takže jsem od toho poměrně rychle upustil. Díky tomu, a také díky průběžných příchodům a odchodům nebyl žádný prostor na přizpůsobování settingu, takže jsem prostě použil náš univerzální postapo setting, a jako ohrožení sloužili „prasopsi“ – zvířata velikosti kance.

Když jsem byl uprostřed scény a přišli další děti, tak se jich ujala moje hráčka a zeptala se na detaily jako jméno a zájmy, což mi usnadňovalo jejich zapojení.

Od začátku jsem zkoušel působit v roli, jako správce města, který má různé potíže a úkoly v okolí, a nově příchozí jsou právě ti, které potřebuju na jejich vyřešení. Asi dvakrát jsem přiznal, že pro jejich „specializaci“ musím nad zadáním trochu přemýšlet. Některé děti se chytaly více, zejména ty starší, mladším jsem rovnou vysvětlil, že to bude „jen jako“, že to co po nich chci nebudou muset dělat doopravdy, ale jen mi říct, jak by to udělaly.
Každému jsem také popsal nějakou překážku, která mu brání ve splnění úkolu, nechal ho vybrat kostku (k6 nebo k10), kterou si chce hodit, a pokud se činnost týkala jejich zájmu nebo specializace, házel dvakrát a vybíral vyšší číslo s tím, že cokoliv nad polovinu rozsahu jsem bral jako úspěch. Tím pádem neúspěch padl za celou dobu asi jen jeden.
Následuje podrobnější popis jednotlivých herních scén. Pokud vás detaily nezajímají, přeskočte na konec. Poznámka - uváděný věk účastníků je můj odhad.

1) Holčička (6 let), která má ráda hady (jak jsem dodatečně zjistil, že možná proto, že na biologickém stanovišti dávali k pochování hada) Dostala za úkol najít a chytit hada, maminka s nápady hodně pomáhala.

2) Kluk (10 let) sportovec a holka (12 let) se zájem o tanec – dal jsem jim za úkol získat foťák od kupce, což byl jeden z mých hráčů. S nápovědou, že můžou spolupracovat. Holka se s mým hráčem po chvíli ostychu dala do řeči, kluk ukazoval, jak velmi nenápadně sahá po kartičce foťáku, takže společně uspěli. (Foťák mě napadl jen proto, že ležel navrchu na hromádce vybavení). Tady jsem si ještě pořád nebyl jistý, jaké úkoly vlastně zadávat, protože koncept připravených úkolů mi do zájmu hráčů (a tím i jejich postav) moc neseděl.

3) Kluk (6 let) , stavitel. Mou hráčku napadlo, že by mohl opravit most, tak jsem souhlasil. Asi jsem doufal, že mi popíše, jak staví něco z kostek, lega nebo v Minecraftu, ale asi to bylo příliš náročné, aby něco takového popsal. Každopádně na jeho nápad napřed postavit sloupy (myšleno pilíře) jsem sehrál scénku se svým hráčem ve stylu „slyšel jsi šéfa, postav sloupy, tak makej,“, kterou jsem pobavil kluka i rodiče

4) Kluk (9 let) se zájmem o judo. Toho jsem poslal na jiného svého hráče, aby ho „usměrnil“. Musel jsem mu vysvětlit, že ve hře může být jakoby dospělý, pak řekl, že to zvládne. Na mou výzvu si popsal, jak soupeře praští do nosu a podkopne, a protože hodil 10, zvládl to bravurně. To se mu zalíbilo, takže zůstal ještě dál. Protože nikdo další nešel, poslal jsem ho s tímto svým hráčem a hráčkou na výpravu za ztraceným náklaďákem. Po chvíli zkoumání kluk usoudil, že by se měli vrátit, což můj hráč nechtěl, takže kluk se vracel pěšky, a když se objevili prasopsi, utíkal před nimi a nakonec vylezl na strom.

5) Dvě holky (11 let) a kluk (9 let) – Jedna holka vůbec nevěděla, v čem je dobrá, co jí baví ani co by chtěla. Druhá (její kamarádka) chtěla lézt jako Spiderman, klukovi se asi ten nápad zalíbil také. Takže byli vysláni na opravu vysílače na vysoké budově. Cestou jeli okolo judisty na stromě, který volal o pomoc, takže spiderholka přemýšlela, co se psem, a když jí můj hráč nabídl kulomet, vzala ho a psa zastřelila. Tady nejspíše nastal vtipný moment, kterého jsem si nevšiml a až dodatečně mi ho mí hráči řekli – spiderholce padla 10, tak jsem automaticky popsal, že z prasopsa zbyl jen krvavý flek. A podle mých hráčů byl v té chvíli výraz maminky nějakého mladšího kluka v místnosti „k nezaplacení“, tedy asi dost vyděšený. Každopádně judistu nakonec naložili.

Následně přijeli k věži, a oba pavoukovci začali šplhat. Spiderklukovi nevyšel hod, a když jsem mu popsal, že začíná klouzat, tak zavolal holku na pomoc, a ona ho na vlákně vytáhla. Nahoře opravili anténu, dole zatím složili rozbitý vysílač, a já říkám, že bude třeba ho dostat nahoru. No a judista povídá „vynesu ho po schodech“. Pro všechny bylo překvapení, že tam nějaké schody jsou, ale uvědomil jsem si že nikde nezaznělo, že by tam schody nebyly – jen že je potřeba se dostat nahoru.

Takže opět jsem sehrál scénku se svými hráči, že až příště pošlou podřízené něco opravit, a dostanou od nich informaci, že je to moc vysoko, ať sami jedou na místo a zkontrolují, zda náhodou jejich lidé nejsou jen líní vyjít schody. Opět jsme tím pobavili většinu přítomných.

Tady bych si měl udělat poznámku, že tyhle výměny názorů mezi mnou a „NPC“ (vedených mými spoluhráči) měly celkově asi největší úspěch z různých situací, a možná by mohly fungovat jako ukázka toho, co znamená roleplaying. Určitě to bylo lepší než vysvětlování. Takže příště se toho zkusím držet.

6) Další byl šestiletý prvňák, kterého nejvíc bavila matematika a řekl mi, že umí počítat do dvaceti. Tomu jsem dal úkol, ať si představí, že poveze bedny, dvě naloží tady tři tam, čtyři vyloží, atd … kolik mu jich zůstane, a jaké má řidič hodinky. Spočítal to dobře, ale že on je ten řidič, na to zapomněl (jako většina lidí, kteří takový úkol dostane). Líbilo se mu to, tak dostal druhý úkol od mé hráčky, přivézt obvazy. Doplnil jsem, že má šest (virtuálních) korun a za každou korunu dostane dva balíčky – bylo vidět, že počítá, tak jsem mu pomohl kostkami s puntíky. Odehráli jsme scénu ve skladu, kdy si řekl o devět balíčků, a když měl zaplatit, tak mi dal těch šest korun, což jsem jako NPC vzal. Až když odcházel, tak se ho maminka ptala, kolik je dvakrát šest.

7) Šestiletá holčička, která mi říkala, že má ráda potápění s kyslíkovou bombou. Přiznám se, že jsem zíral, tak jsem se jí trochu vyptával, protože mě to zajímalo, a pak dostala úkol vylovit šperk z řeky. Nicméně jsem to popisoval sám, ona moc nemluvila.

8) Kluk a holka, sourozenci, 7 let – on má rád fotbal a basketbal a míče obecně, ona gymnastiku. Tady mi už začínaly docházet nápady, tak jsem vymyslel, že by mohli hodit a natáhnout balík s kabelem přes most. Holčičce jsem popsal úzkou traverzu, jako kladinu, ale nedokázala říct ani ukázat, jak se přes ní chodí (i když to podle maminky dělá).

9) Dvě sestry (5 a 8 let), které znám, kluk, který už hrál kouzelníka nejspíše v DnD (12 let), a holka (14 let). Nejmladší holčička byla docela zamlklá, i když jinak si se mnou normálně povídá, takže ta nehrála, mág chtěl umět létat – myslel jsem, že levitovat, ale on chtěl být pilot. Osmiletá ráda šplhá, tak měli společně dostat batoh vysící na skále, kluk dostal vrtulník. Holčička ale pro něj raději vyšplhala sama, a když jsem klukovi popsal, že fouká dost silný vítr, tak řekl, že přistane a zeptá se někoho na mapy počasí, aby mohl bezpečně letět dál.

Nejstarší holku jsem si nechal zvlášť, protože řekla, že kdyby mohla být v něčem dobrá, tak v hraní na kytaru pro lidi. Tady mi došly nápady na zápletky, tak jsem jí prostě nechal popsat, jak by vypadal její konzert pro lidi, a pak s ní sehrál krátkou scénku s manažerem, který jí nabízí organizaci turné, a kolik by si za to řekla (ve smyslu, jestli hraje kvůli penězům, nebo pro lidi).

10) Dvě kamarádky, 12 let. Jedna byla dost akční, řekla, že chce být Kapitán Amerika (bral jsem ženskou verzi). Druhá napřed nevěděla, ale pak jí napadlo, že má ráda Jurský svět a postavu jedné bioložky. Takže jsem je poslal prozkoumat, co jsou zač ti tvorové za městem, zda to nejsou nějací dinosauři. Kapitánka auto nechtěla, ale nabízenou motorku si vzala.

Tahle holka byla asi nejaktivnější ze všech. Když jsem popsal, že v okolí vidí prasopsy (nejmenoval jsem je, jen popsal), a našli tu jednu zastřelenou mrtvolu, tak řekla, že počká, až se k ní všichni slezou, začnou žrát, tím přestanou být opatrní, ona se bude moct přiblížit, aby je prozkoumala, jeden se na ní vrhne, a ona pak bude muset utíkat – všechno bez mého zásahu.

Takže jsem její popis rozdělil na kousky a vyhodnocoval hody postupně. Po prvním hodu se k mrtvole seběhli všichni prasopsi až na jednoho, tak jsem se zeptal té druhé, jak se po nažrání budou chovat, když by to bylo dinosauři. Řekla, že budou agresivní, hodila 6 na d6, takže přesně tak to bylo. Jeden dinopes se na ně rozběhl, obě začaly utíkat, Kapitánka přes rameno střílela, ale neúspěšně. Vědkyně zatím doběhla k motorce, dojela pro Kapitánku, která naskočila. Další neúspěch, takže dinopes jí visel zakousnutý na noze, takže přebila a už definitivně ho odstřelila. Po návratu společně hlásily mým hráčům zprávu, že zvířata v okolí jsou agresivní, že při další výzkum bude třeba nějaké z nich uspat.
(Fakt hustá akce)

11) Kluk (7 let), který asi od poloviny předchozí akce čekal, až se mu budu moct věnovat, také se mu líbil Kapitán Amerika (nevím na kolik ho inspirovala ta slečna před ním). Dostal za úkol najít osádku ztraceného náklaďáku. Když jsem popsal, že na kopci našel chatu, oheň a u něj lidi, přišli dva kluci, 6 – 7 let. Jeden rád kope (v zemi), ale ten se nezapojil prakticky vůbec, ani moc nechápal co se děje. Druhý byl vynálezce, který mi začal popisovat nějakou docela složitou houpačku, kterou vymyslel. Tak jsem je (prakticky jen Vynálezce) poslal za Kapitánem. Když se setkali, tak Kapitán sám od sebe začal popisovat, co viděl, a Vynálezce začal vymýšlet a popisovat, jak vyrobí stříkačku, aby ten oheň uhasil. A když se jim to podařilo, přičemž bandité okolo ohně utekli, prohledali chatu, kde našli mříž a za ní ztracené lidi z náklaďáku. Vynálezce začal vyrábět robota, který by ty mříže vytrhnul (hod 6 na d6, v pohodě), líbilo se mu, když jsem hrál robota. Po vytržení mříží chtěl Kapitán odjet, ale Vynálezce trval na tom, že by robot mohl zabít ty bandity (to se jeho tatínkovi moc nelíbilo, takže jsem řekl, že ti se už nevrátí), a následně trval na důkladném prohledání chaty, zejména sklepa, takže našel ještě další dva lidi neschopné chůze, takže už je dopravil k autu. Opět následovala scéna, kdy jsem v roli zachráněných „děkoval“ řidiči – svému hráči – že na záchranu lidí vzal to nejmenší auto, které má k dispozici. Klukům i rodičům asi líbilo, ale uvědomuju si, že v takových chvílích jsem neměl čas sledovat reakce ani půlky hráčů v místnosti, natož rodičů, takže to berte jako „souhrnný dojem“ – reakci maminky konsternované z rozstřeleného prasopsa jsem úplně zazdil, a určitě to nebyla jediná (negativní) reakce, kterou jsem minul.

Postřehy a poučení
Ani rodiče, ani děti se s RPG příliš nesetkávají – asi nepřekvapí vzhledem k nízkému věku poloviny z nich. Nicméně i ti starší přišli hlavně kvůli tomu, aby prošli co nejvíce stanovišť.

Na stole jsem měl položené Jeskyně a Draky – vůbec nebyl čas je nějak zmínit, a nikdo si jich ani nevšiml. Hod kostkou a „lepší ze dvou“ nedělal větší problémy, i když někteří dvě kostky automaticky sčítali. Na tahání karet jsem se vykašlal.

Karty předmětů (aut a sem tam zbraní) asi pomáhaly představě, hodně hráčů na nezvyklá (druhoválečná) auta koukalo. Měl jsem i karty s fantasy výbavou jako meče a kuše, ale při dvou pokusech nabídnout i tuhle výbavu o ní hráči nejevili zájem, ale celkově na výběr další výbavy nebyl čas.

Roleplayingové scény mezi mnou a mými hráči měly asi nejlepší efekt, i když možná jen jako forma divadelní zábavy.

Pokusy přimět hráče, aby hráli něco jiného než sebe, fungovaly jen u menšiny hráčů, hlavně u těch starších. Otázky na oblíbené fantastické postavy fungovaly jen u některých z nich, zbytek přistoupil spíše na posílení svých schopností, i když to bylo spojeno s názorem, že (jako hráči) vlastně nic výjimečného neumí.

Letmými dotazy při odchodu u těch starších jsem měl dojem, že alespoň polovinu z nich koncept RPG zaujal. U těch mladších těžko soudit, nějaké zaujetí vlastní hrou se objevovalo až u dětí ve věku asi 8 – 9 let. Občas jsem při zaslechl poznámku ve smyslu „na začátku (jsem?) vůbec netušila, co se to děje“.

Určitě by bylo dobré mít účastníky rozdělení rovnoměrněji, po dvou, nanejvýš po třech, a míst starší zvlášť a mladší zvlášť, ale to je na akci tohoto formátu neproveditelné. Ad hoc spolupráce fungovala asi ve třetině případů, přičemž na věku příliš nezáleželo, pokud byl vyrovnaný – sedmiletí dokázali spolu jednat a domlouvat se možná lépe než dvanáctiletí, nicméně vzorek je hodně malý.
Rozložení podle pohlaví je 1:1, u starších výrazně převažovaly dívky. Celkový počet účastníků akce, ani návštěvnost našeho stanoviště vzhledem k ostatním zatím nemám jak posoudit. Určitý vliv mohlo mít to, že jsme kvůli hluku z chodby museli mít pořád zavřené dveře.

Připravená prostředí nebo dokonce postavy by při takovém mixu byly jen těžko proveditelné. I kdybych omezil prostředí jen na tři možnosti, při mixu preferencí účastníků bych je musel nějak třídit předem, což je organizačně na hraně možností a rozhodně by to snížilo celkovou návštěvnost. Nedokážu odhadnout, zda by připravené postavy a prostředí z jednoho žánru pomohly zapojení do hry. Určitě by vyžadovaly více popisů a poukazování na odchylky od běžných zkušeností, na které nebyl čas. Průměrně vychází čas 15 minut na jednotlivce / skupinu, vzhledem organizaci okolo to bude spíše 10 minut samotného hraní, tedy ve většině případů jedna, nanejvýš dvě rychlé scény.

Rozhodně jsou potřeba pomocníci, ať pro organizaci účastníků, tak pro roli NPC. Dialogy mezi NPC hru oživují. Děti se do nich pouští taky, ale počáteční nejistota a ostych jsou patrně a za deset minut je překoná jen menší část z nich. Pomocníky posadit po straně do zorného pole a jejich zapojení do hry střídat – dobré dvě třetiny pozornosti jsem směřoval jen na jednoho svého hráče, na kterého jsem viděl nejlépe.

Pokud se takové akce budu účastnit i příští rok, rozhodně zkusím některá vylepšení.
Napsal: Jerson
Autorská citace #1
3.6.2022 17:39 - Jezus
Díky za report.

(Určitě bys za něj zasloužil obnovit nějakou rezervu :-) )

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.062144041061401 secREMOTE_IP: 54.166.234.171