Myslím, že poměry částí těla (nikoli anatomii, ta je pro mě španělskou vesnicí) jsem už tak nějak vyhmátla - když už nic jiného, tak jsou alespoň vždycky přibližně stejné. Dusno je, když se pokouším o nějakou perspektivu (takové obrázky se ale většinou nedožijou dokončení).
Předpokládám, že křeslo je dostatečně měkké a potah dostatečně třevý, aby nohy nezklouzávaly =) (Moc jsem nad tím nepřemýšlela. Měl to tedy původně být pohodlný gaučík, ale nábytek řadím do podobné kategorie jako perspektivu.)
Jsou to nevinné knížky. Na klíně Atkins, vedle Murphy. Za gaučem se možná schovávají Voetovi.