A jakou Dark Sun knížku bys doporučil?

Je to těžký. Pro Dark Sun jsou ty "staré knížky" a tam to stáří také je vidět.

Série Prism Pentad od Troye Denninga je imho základ :)

The Verdant Passage (1991)
The Crimson Legion (1992)
The Amber Enchantress (1992)
The Obsidian Oracle (1993)
The Cerulean Storm (1993)

To jsem poslouchal celé a "ducha Dark Sunu" mi to dalo. Nic převratného od toho ale nečekej. Je v tom základ té "hlavní zápletky" z původního settingu kolem Tyru.
Když zvládneš první a neosloví tě to, tak asi nemá smysl pokračovat.

Četl jsem recenze na sérii Tribe of One od Simona Hawke, že to není špatné, ale nevím.

The Outcast
The Seeker
The Nomad

Ale Audible ji nemá k poslechu, a já mám za celý den vždycky tak unavený oči, že se mi číst moc nechce :(

The Dark Profit Saga - J. Zachary Pike

jednotlivé díly:
Orconomics
Son of a Liche
Dragonfired

Tato série se odehrává ve světě, jehož ekonomika funguje na principu zabíjení nepřátel (FOE = force of evil) a lootování jejich pokladu.
Po lehce bizarním úvodu potkáme hlavního hrdinu, kterým je trpaslík Gorm Ingerson, bývalý hrdina, jehož kariéra skončila po neúspěšném questu, a teď tráví své dny tak, že se opíjí a okrádá jiné hrdiny (poté, co si vyzvednou odměnu). Nicméně je zatčen a donucen zúčastnit se Velmi Epického Questu, jehož splnění mu může vrátit jeho původní slávu. Ale nejdřív musí donutit své spoludružinníky, kteří byli do questu podobně donuceni, aby spolupracovali.

Nejvýraznějším prvkem této série je worldbuilding, jehož absurdnost ale překvapivě funguje. Systém hrdinů, nepřátel a držitelů nebojových dokumentů (Non-combatant Paper Carriers) a interakce mezi nimi přináší spoustu nejen zábavných momentů, ale i velmi silně emoční situace, kdy se postavám rozbije jejich dosavadní vnímání světa. Je tu velký kladen důraz na ekonomiku, která je tu popsána dost důkladně, nicméně většinou zábavně.

Postavy samotné jsou ztvárněné velmi dobře, působí dostatečně rozdílně a každá z těch hlavních si užije dostatečnou porci vypravěčovy pozornosti.

Zpočátu příběh působí jako komedie s občas vážnými postřehy, ale na konci první knihy se velmi náhle zvrtne ve velmi temný příběh. Pořád tam je dost vtipných momentů, ale ten odlehčený tón ze začátku první knihy už to zpátky nezíská. Což není na škodu, jen to byl při čtení trochu šok.

Takže pokud máte náladu na vážná témata zabalená do komediálního hávu, můžu jen doporučit.

Name of the Wind

Ukázalo se to být trochu něco jiného než sem čekal z toho co sem dřív zachytil/zaslech, ale vlastně ne tak moc.

První varování - je snadné minout, že to je první díl trilogie. Existuje druhý díl - a na třetí se čeká dýl než na Winds of Winter (nicméně Brandon Sanderson říká že autora zná a že věří že to fakt dopíše. Jednou, někdy...)

Je to knížka co má slabé a silné stránky - ale ty slabé jsou spíš absentující než špatné a ty silné jsou tak silné, že ty slabé úplně zastíní - jakože kritik ve mě zaregistroval, že tam některé věci jsou slabší, ale při čtení mi to vlastně vůbec nevadilo ani nechybělo.

Ze silnějších stránek je world-building. Svět je sice vcelku fantasy-tuctovka, ale je tam zajímavá magie, podání mytologie a celkově to působí nadstandardně živě. Skutečná deviza knížky je forma vyprávění, kdy je celá knížka postavená jako vyprávění samotného hlavního protagonisty. S přidanou hodnotou když si člověk připomíná, že dotyčný fakt není z nejdůvěryhodnějších vypravěčů a mnohé postavy a události se od jeho vykreslení a podání mohly dost lišit - a nejspíš dost lišily.

Slabší stránky - někde za půlkou mi přijde že knížka trochu ztratí tempo a skoro až zbytečně moc se zasekne na univerzitě, kde začne vyprávět události takřka den po dni (dobře, týden po týdnu). Není to kritické, ale je tam cítit kontrast s předchozím vyprávěním které střídavě zoomovalo a přeskakovalo a kromě tempa to tím trochu ztratí i část epičnosti a gradace - asi jako když z filmu přejdete na seriál. Zároveň ale na to jak se děj zasekne na univerzitě se tam vlastně ani neobjeví moc dalších postav, rozhodně ne nějakých výrazných nebo víc prokreslených.


Popravdě, nemám dojem, že by ta knížka dostávala svému mezi mnohými až legendárnímu statutu (nevím, možná se to změní až přečtu další díl?)
Zároveň to ale JE velmi dobře napsaná, velice čtivá a zajímavá knížka, která určitě patří k těm hodně lepším fantasy, co sem kdy četl.

sirien:
http://www.d20.cz/diskuze/kultura-diskuze/51890.i188.html#i188
http://www.d20.cz/diskuze/kultura-diskuze/51890.i257.html#i257

Druhý díl je ... jiný.
Já to poslouchal tehdy hodně u běhání a tam mi ta "čínská pasáž" v druhém díle ani nevadila. Někomu by mohla.

Je fajn, že jsme se celkem u prvního dílu shodli :)

sirien píše:
Zároveň to ale JE velmi dobře napsaná, velice čtivá a zajímavá knížka, která určitě patří k těm hodně lepším fantasy, co sem kdy četl.

Je to už nějakej pátek, co jsem to četl, ale tohle zhruba vystihuje moje vzpomínky. Rozhodně všem doporučuju si to přečíst.

BTW určitě si přečti taky The Slow Regard of Silent Things. Je to trochu něco jinýho (trochu dost), ale ze stejnýho příběhu a je to hodně dobrý.

Děti Duny

Třetí díl epopeje od Franka Herberta (Duna, Spasitel Duny).

To, co zaznělo už u Duny a Spasitele Duny ... není to snadná kniha na čtení (poslouchání). Velká část textu popisuje myšlenky, emoce, mentální stavy, představy jednotlivých postav. I když popisy nejsou přímo halucinogenní, tak k racionálnímu vyprávění mají také daleko :)

Více než o scifi se jedná o mystický, filozofický, psychologický román. Časté jsou rozhovory, kde jedna postava něco říká, u toho si něco jiného myslí, další postava s ní přitom rozmlouvá, ovšem repliky nejsou přímo odpověďmi, někdy jdou i výrazně obsahově mimoběžně ... a jsou doprovázeny dalšími myšlenkami této druhé postavy.
Stejně tak je poměrně volně zacházeno s racionalitou a realitou jednání postav. Autor je používá primárně pro sdělení poselství čtenářům, než že by přímo záleželo na jejich osudu a že by měly vzbuzovat sympatie.

To je konec konců také symptomatické ... kniha nemá "hlavní postavu". Ano, děti Paula Atreida - Leto a Ghanima - jsou hlavními protagonisty, ale prostorem, který v knize dostávají, nepřevyšují mnoho dalších postav, které známe z předchozích dílů - Lady Jessica, Alia, Duncan Idaho, Stilgar, Gurney Halleck ... i některé nové - Farad'n Corrino - vnuk imperátora Shaddama IV.

Žádná z postav přitom není vysloveně sympatická, všechny jsou více či méně pokroucené, postižené prožitky svého předchozího života ... či nesčetných životů.
I ti, kterým bychom podle všeho měli držet palce, kráčejí vědomě po cestě k nastolení společnosti, která se bude líbit málokomu.

Motiv buněčné paměti, kdy "předzrozené" děti, které se dostaly do styku s kořením již v lůně matky, mají přístup ke kompletní paměti všech svých předků ... a osobnosti těchto předků k nim aktivně v mysli hovoří, prosazují své plány a někdy se snaží převzít moc nad životem dané postavy, je pro vývoj děje určující - bojuje s tím, nebo se s tím aspoň střetává větší množství "hlavních" postav.

A takových motivů je více ... oproti Spasiteli Duny je tu méně "vlády", děj se nevěnuje příliš konkrétním činům vládců, o to víc je stále v pozadí cítit, že vlastně dobrá cesta vlády není. Čemu dát význam? Dynastii? Terraformaci Duny? Záchraně Impéria? Záchraně lidského druhu? Supermanství v rámci lidského druhu? Věrnosti komunitě?

Všichni bojují se všemi, tu plamenným projevem, tu nožem, tu zradou, výhružkou či slíbenou odměnou.

Autor se opravdu příliš nestaral o to, nakolik jsou reakce postav uvěřitelné. Kdo by chtěl jejich jednání vystavovat testu "udělal bych to takhle já?", bude po několika kapitolách zcela jistě šílet :)

Stojí přečtení zato? Překvapivě, moje odpověď je - Ano. Pro mě to mělo hlavně ten význam, že nechci číst jen knihy, které mě "hladí po srsti", které mi stylem a myšlenkou sednou. Toto je kniha, která nutí k zamyšlení, která nutí k hodnocení a přemýšlení, proč některé projevy odsuzuji. A dělá to dobře.

Ovšem pro čtenáře, kteří preferují přímočařejší, srozumitelnou fantasy, to spíše nebude vhodná kniha.

ten tvůj závěr mi popravdě moc nepomáhá - můj problém se Spasitelem nebyla malá srozumitelnost nebo přímočarost a skoro ani to že živoucí postavy nahradily point-making loutky (i když to už se teda do mýho vnímání kvality tý knížky propisovalo hodně), ale především to, že mi přišlo že tam Herbert šňupal svoje art-ego těžce přes čáru a celá ta knížka je jen jeden velkej pokus o to znít hrozně hluboce a intelektuálně. Velkej, ale dost špatnej a ne moc funkční.

(Někdy se někoho patřičné generace musim zeptat, jestli ta "erotická" scéna s Alií u toho combat trenažéru byla tak děsně cringe už v té době, nebo to je až teď...)

Tohle co píšeš mi zní, že to v téhle linii vesele pokračuje. ?

sirien: no, mně to přijde, že to šňupal trochu jinak, ale rozhodně ne méně. Dřív to byly plány v plánech jiných plánů, teď jsou to zrady v zradách jiných zrad.
Každá ta kniha je jiná, to je zas třeba říc. Tady se zaměřuje jednak na ty boje s vnitřními hlasy (předky), které někdo prohraje a někdo uhraje remízu a někdo se zdá, že vyhraje, i když kdo ví jestli. A pak na tu osudovost: Duna umírá! Terraformace ničí původní ekosystém, bohulibá myšlenka má pro fremeny potenciálně katastrofální důsledky, ale ne každý si je toho vědom. A je třeba se obětovat, na mnoha úrovních, aby se nastolilo něco hrůzostrašného - jako několikatisícileté diktátorství "nečlověka" - ale je to prý nevyhnutelné. A v logice worldbuildingu světa Duny to fakt asi nevyhnutelné je ...
A dojem loutkovitosti postav je tu ještě o něco zesílen ...