Starší
1 až 20 z 40
Kultura
sirien
18.9.2016 19:34
Knihy fantastiky
srsly, jak sme tu bez takovýhle diskuse mohli celý ty roky vůbec žít?
Sorry, už sem u počítače. Je to už nějakou dobu, co sem to čet, nicméně co tak pamatuju:
Eragon - ...čitelný. Je cítit, že to psal týpek v šestnácti (nebo tak něco) - je to eklektika nijak převratnejch věcí, co se mu líbily všude možně jinde, s osnovou původních Hvězdných válek napasovaných do fantasy (s draky místo lightsaberů). Na druhou stranu to je dobře udělaná eklektika docela vkusnejch věcí která je napsaná s nadprůměrnou řemeslnou obratností. Jako bonus tam má vlastní (pokud vím?) magickej systém, kterej je udělanej zajímavě a promyšleně a kterej v dalších knížkách dál rozvíjí.
Eldest - ...co pamatuju se mi líbil nejvíc. Trochu se urval od "opisování" odjinud a začíná víc tvořit svoje. Stinnou stránkou je, že to tím místy trochu trochu ztrácí řemeslné provedení, za mě to je ale přebité tím, že příběh začíná jít vlatním směrem a objevují se tam originální prvky - zejména zpracování elfů jako nesmrtelné kouzlící rasy, které je dotaženo dost do důsledků a ukázáno z první ruky. Taky se dál rozvíjí magie i s nějakými funny vychytávkami (myslim že ten joke s krajkama je v tomhle díle...)
Brisingr - původně to měl být závěrečný díl trilogie - a u toho mělo taky zůstat. Bohužel Paolini začal mít asi moc vztah ke svému tehdy životnímu dílu a začal psát víc pro sebe než pro čtenáře. Vybavuju si, že to mělo slušnej nástup, ale pak se to začlo rozmlžovat a čim dál do knížky začly bejt nějaký pasáže fakt únavný. Přibylo pár dalších nápadů a rozvinutí dřívějších, ale už ne tak moc - dost stránek se točí zbytečně moc kolem postav. Jedinej dobrej moment je pokračování té anti-klšeoidní love story. Vim, že dost lidí Brisingra nedočetlo.
Inheritance - :/ Jako dočet sem to protože sem přečet 3 předchozí. NEBYLO to takové utrpení, jako číst sedmýho Trottla, ale jako že by to bylo nějak záživný - dost věcí tam je takových samoúčelných nebo prvoplánovitých, je tam pokus o nějakou hlubší společensko/filozofickou reflexi některých prvků toho světa (magie ve společnosti, magie a právo, autorita vládců a draci...), ale moc to nefunguje - přišlo to moc pozdě a je to dost povrchní a popravdě ne moc dotažený. Na konci je pokus o hořkosladkej konec, ale vlastně moc ne, protože je hrozně cítit, že Paolini neměl vůli na to svejm postavám fakt tnout do živýho.
Pokud nemáš načteno moc fantasy, tak to nemusí bejt špatný. Zvlášť když ti je -náct a stihneš to dočíst zatimco ti je -náct. Jinak to žádný terno neni (a must-read rozhodně ne).
Eragon - ...čitelný. Je cítit, že to psal týpek v šestnácti (nebo tak něco) - je to eklektika nijak převratnejch věcí, co se mu líbily všude možně jinde, s osnovou původních Hvězdných válek napasovaných do fantasy (s draky místo lightsaberů). Na druhou stranu to je dobře udělaná eklektika docela vkusnejch věcí která je napsaná s nadprůměrnou řemeslnou obratností. Jako bonus tam má vlastní (pokud vím?) magickej systém, kterej je udělanej zajímavě a promyšleně a kterej v dalších knížkách dál rozvíjí.
Eldest - ...co pamatuju se mi líbil nejvíc. Trochu se urval od "opisování" odjinud a začíná víc tvořit svoje. Stinnou stránkou je, že to tím místy trochu trochu ztrácí řemeslné provedení, za mě to je ale přebité tím, že příběh začíná jít vlatním směrem a objevují se tam originální prvky - zejména zpracování elfů jako nesmrtelné kouzlící rasy, které je dotaženo dost do důsledků a ukázáno z první ruky. Taky se dál rozvíjí magie i s nějakými funny vychytávkami (myslim že ten joke s krajkama je v tomhle díle...)
Brisingr - původně to měl být závěrečný díl trilogie - a u toho mělo taky zůstat. Bohužel Paolini začal mít asi moc vztah ke svému tehdy životnímu dílu a začal psát víc pro sebe než pro čtenáře. Vybavuju si, že to mělo slušnej nástup, ale pak se to začlo rozmlžovat a čim dál do knížky začly bejt nějaký pasáže fakt únavný. Přibylo pár dalších nápadů a rozvinutí dřívějších, ale už ne tak moc - dost stránek se točí zbytečně moc kolem postav. Jedinej dobrej moment je pokračování té anti-klšeoidní love story. Vim, že dost lidí Brisingra nedočetlo.
Inheritance - :/ Jako dočet sem to protože sem přečet 3 předchozí. NEBYLO to takové utrpení, jako číst sedmýho Trottla, ale jako že by to bylo nějak záživný - dost věcí tam je takových samoúčelných nebo prvoplánovitých, je tam pokus o nějakou hlubší společensko/filozofickou reflexi některých prvků toho světa (magie ve společnosti, magie a právo, autorita vládců a draci...), ale moc to nefunguje - přišlo to moc pozdě a je to dost povrchní a popravdě ne moc dotažený. Na konci je pokus o hořkosladkej konec, ale vlastně moc ne, protože je hrozně cítit, že Paolini neměl vůli na to svejm postavám fakt tnout do živýho.
Pokud nemáš načteno moc fantasy, tak to nemusí bejt špatný. Zvlášť když ti je -náct a stihneš to dočíst zatimco ti je -náct. Jinak to žádný terno neni (a must-read rozhodně ne).
Kniha Jonathan French: Šedí bastardi - náhodná koupě, ale příjemně překvapila. Velice dobře se četla, byla napínavá a nebyla předvídatelná. Můžu doporučit.
Demonica píše:
Zrovna to dočítám, borec to napsal na základě svého DnD světa, ve kterým hrál, je to tam někdy cítit (ve smyslu, že během té úvodní scény v hospodě - kde jinde - jsem to úplně viděl u stolu), druhej díl už má Host koupenej a překládá se, bude to dobrý.
Zrovna to dočítám, borec to napsal na základě svého DnD světa, ve kterým hrál, je to tam někdy cítit (ve smyslu, že během té úvodní scény v hospodě - kde jinde - jsem to úplně viděl u stolu), druhej díl už má Host koupenej a překládá se, bude to dobrý.
Nemá někdo v nějaké elektronické podobě knihy z Forgotten realms jiné než ty co vyšly u nás? Eda Greenwooda? Elminsterovy příběhy? Klerický quintet, Hlubinu a podobné?