sirien píše:
a z těch historickejch čteš v podstatě jen úplnou špičku

Jo, ale zároveň ne, protože fantasy autorů bylo tehdy hodně málo. Navíc je nevybírám podle nějakejch toplistů, ale podle toho, že je Gygax uvedl jako inspirační zdroje k DnD. Proto mě kvalita jejich psaní tak příjemně překvapila.

Ale ano, je to pořád výběr, takže obecný závěry bych z toho nedělal.

Nevim jestli to tady někde už bylo, ale kdyby ne, tak doporučuju knihu:

Stín Bohů (serie Krvopřísežní) od Johna Gwynna

Nemá smysl psát dlouhé hodnocení, např. na "databazeknih" najdete reakcí mnoho, každopádně já jsem jeden z těch, kterým se tohle fakt líbí!
Drsná severská kultura, padlí a vstávající bohové, neotřelá magie, spousta krve a zajímaví hrdinové.

Kniha je začátek serie (celkem tři díly?), konec první knihy tedy pouze ještě více otevře děj místo aby jej uzavíral. Druhý díl má ale ještě lepší hodnocení než první a třetí by se měl na pultech objevit tento rok, takže výhled do budoucna vypadá slibně... ;-)

Tarfill: Vypadá to, že autor už má napsaný dvě ságy. Ty jsi náhodou nečetl? Pokud bych to zkoušel, tak bych asi radši začal na začátku a četl nejdřív to, co už je dopsaný ;)

Yorku:
Předchozí jsem nečetl a ságu Krvopřísežných jsem zvolil úmyslně. V tomhle ohledu jsem se nebál riskovat... ;-)

sirien píše:
to že její současní tvůrci budou řemeslně na vyšší úrovni než ti dřívější bude platit úplně stejně

Kdyžtak to můžeme nechat k táboráku :)
Na odlehčenou bych řekl, že jsem dnes kupříkladu kouknul do několika periodik a bylo opravdu smutné číst jenom titulky. Kvalita samotných článků byla mizerná. Za mě šel průměrný výsledek novinářské práce dolů, nikoli nahoru. Jak je to u top novinářů? Inu ... podobně třeba u televizní tvorby.
To jen tak pro srovnání, jak jsou dnes povolání obecně na vyšší kvalitě než byla dřív.
Dnes umí spisovatelé psát více "aby se to cilvoce líbilo", to ano. Ovšem tvrzení, že jsou řemeslně lepší než ti staří, beru jako nepotvrzený názor. Důvod pro to nevidím, jestli mezi možné důvody někdo nepočítá kurzy typu "Jak napsat správně román".


Čtu teď od Williama Gibsona ... Médium, jde to bez brýlí hůř a hůř :)
Přijde mi, že se jeho styl od doby Neuromancera moc nězměnil. Nečte se to úplně snadno, krátké kapitoly, děj se rozjíždí pomalu, zvlášní postavy, hodně nově vymýšlených slova a reálií ... dočetl jste to někdo?

Loki: novinařina i tv seriály sou tady dost nesmyslný srovnání, jejich kvalita je závislá na hromadě dalších a s literaturou nesouvisejících faktorů. A zdá se mi že dost míjíš pointu toho co píšu o řemeslné stránce a pořád do toho nesmyslně taháš nějaká kritéria kvality obsahu (myšlenky, nápadu...) nebo "hodnoty", což s řemeslem (výstavba děje, tempo, plynulost dialogů...) nemaj nic moc společnýho.

Od Gibsona se mi tu válí na stole Burning chrome, ale ještě sem se k němu neprokousal. A přiznám se že tiše doufám že je teda čtivější než Neuromancer - jakože ne že by se mi Neuromancer nelíbil, ale zrovna easy reading to fakt neni.

sirien:
Vůbec nikde nemluvím o kvalitě obsahu, nebo hodnotě ... stále mluvím v konverzaci s tebou jen o řemesle. Z čeho si usoudil, že je tomu jinak, nevím.

Burning Chrome je v tomhle vlastně cyberpunková prvotina, krátké povídky a ne romám nebo novela. Četlo se mi to před lety ... snáze :)
A to jako Neuromancer je mnohem čtivější než ty následující díly Count Zero a Mona Lisa Overdrive ... tam jsem to tehdy asi na půl roku i vzdal, protože mě to prostě nebavilo.

SPEAKER FOR THE DEAD (100% spoiler free)

Hodně jiná knížka než Ender's game. Což je vlastně velmi dobře, protože to neni jen znovu totéž. Stand-alone, ale popravdě nevim, jestli by bez předchozího čtení Ender's game měly některé její aspekty tu váhu, kterou mají. (A je to teda první knížka navazující trilogie podle všeho - a ano konec je otevřený, ale příběh knížky samotné je vcelku uzavřený, takže čtení není přímo "závazek" na dalších X knížek v řadě.)

Je to o tom co Ender dělal (dělá) po událostech Enderovy hry. A o tom jak se lidstvo - a Ender - setká s další inteligentní mimozemskou rasou, tentokrát výrazně pod vlastní technologickou úrovní.

Loki: ...a sem blb, hned co si začal brečet o tom jak "moderní literatura" nemá "morální poselství" sem tě měl obratem odkázat na Enderovu hru. A klidně i na Speakera. (A řemeslným zpracováním za mě řádově nad Čapkem.)/Loki

A je to - fakt dobrý. Popravdě po dočtení mám pocit že po vší té klasické a "vyhlášené" literatuře kterou poslední dobou čtu to je po dlouhý době první fakt dobrá knížka. Není ale dokonalá.

Některé věci okolo technologie ("internetu", počítačů...) a vědy (zejména úrovně pokročilé biotechnologie a medicíny - je fascinující, jak věci co považujeme za hi-tech nebo až normální byly ještě "nedávno" v SF kategorii) jsou divný a když sem se nad nima zarazil, musel sem si připomenout, jak je ta knížka vlastně stará (letos 40 let) - pak mi došlo že na svojí dobu to je vlastně až překvapivě přesné, jak obecně, tak v mnoha detailech.

Co mi (trochu) vadilo byla struktura začátku knížky. Příběh se otevře na planetě dlouho před Enderovým příletem a nějakou dobu se tam zdrží. Což by samo o sobě bylo ok, děj i postavy tam jsou zajímavý a knížka rychle vtáhne. Problém je, že Ender pak přiletí a zhruba stejně dlouhou dobu stráví tím, že zjišťuje, co se tam stalo - což ale já jako čtenář už vim (v detailu i líp než Ender). Sice se tam dějí i nějaké další věci a děj se pak plynule posune dál, ale stejně by mi asi vyhovovalo víc kdyby knížka začala Enderem a byla vyprávěná jen/převážně z jeho perspektivy, s minulostí doplněnou v retrospektivě s tím, jak jí Ender sám odhaluje. Což by bylo i sugestivnější co do jeho práce jako Speakera a toho jak se dozvídá o lidech o kterých pak mluví.

Plus pár věcí co se pak dějí ke konci by mohlo být trochu líp předeslaných/nastíněných plus některé postavy a vztahy/interakce mohly mít víc prostoru - ale pro pointu a děj knížky nebyly klíčové; mě by asi zajímaly víc, jestli by s nimi knížka samotná byla lepší těžko říct.

A... to je po dlouhý době vlastně v podstatě fakt všechno co bych vytknul. Děj má tempo, bez hluchých míst, postavy, vztahy i interakce působí živě a přirozeně (s ohledem na to, kdo se jich účastní - což je bod kde myslím je fakt dobré číst nejdřív Enderovu hru), jazykově to není žádná "poezie", ale čte se to příjemně.

Pěkné. Já už jsem tvoji preferenci současných profesí po kvalitativní stránce ... spisovatelů, malířů, architektů, skladatelů atd. a pohled na objektivitu tohoto hodnocení pochopil. Debatu můžeme uzavřít :)

Dungeon Crawler Carl - Matt Dinniman

Tahle série je něco mezi komedií a existenciálním hororem a odehrává se v kulisách LitRPG, které je mix fantasy a sci-fi.

Hlavní postavy, obyčejný týpek Carl a jeho perská kočka Princess Donut (která získá inteligenci a schopnost mluvit), přežijí konec světa a aby neumrzli, musí prolézt megadungeonem nově vytvořeném uvnitř Země. Tam získávají různé schopnosti a kouzla a na jejich cestě je doprovází nejen jejich osobní dungeon guide Mordecai, ale i poněkud svérázná umělá inteligence s fetišem na chodidla. Musí se vypořádat s výzvami v podobě nejen vygenerovaných "mobů", ale i s ostatními lidmi, kteří také přežili apokalypsu a sestoupili do dungeonu. A celý jejich pobyt v dungeonu je vysílán do celé galaxie jako jedna obří reality show.

Všechny postavy jsou tam naprosto výborně napsané, jejich motivace a chování dává smysl a interakce mezi nimi jsou uvěřitelné. Dynamika mezi Carlem a princeznou je naprostá lahůdka.

Jednotlivé levely dungeonu jsou nadesignované opravdu unikátně, takže zatím (mám přečtených šest dílů, sedmý má vyjít brzo) tam na každém rohu čeká jiné překvapení. Děj plynule odsýpá a většina plánů dopadá tak, že co se může podělat, to se podělá a postavy musí vymyslet nová řešení, a to sakra rychle.

Vlivem toho, že civilizace na Zemi byla v podstatě zničená (hned v první kapitole), tak se celým dějem táhne nenápadná linka beznaděje, protože i když postavy přežijí celý dungeon a získají svobodu, tak co je vlastně čeká na konci? A Carl, z jehož pohledu je děj vyprávěn, se postupně propadá do většího a většího šílenství.

Jo, sérii doporučuju. Je naprosto výborná.

SHADOW OF THE CONQUEROR (by Shadiversity / Shad Brooks

Well, důkaz toho že když aspoň nějakou dobu Yorkujete svůj produkt kudy chodíte, tak to občas někomu fakt i vnutíte. Shad o té knížce na svym kanále kdysi žvanil kudy prošel tak mi to ve slabý chvíli nedalo a koupil sem si jí. Pak dlouho čekala než sem po ní šáhnul.

Překvapivě to je dobrý, obecně; když člověk přihlídne k tomu že to je prvotina - od top slavnejch autorů sem čet horší prvotiny (i druhotiny). I když - čtivý by asi bylo značně vhodnější a přesnější adjektivum než dobrý.


Worldbuilding je jednoznačně pozitivum knížky. Everfall je to co by fantasy měla být - žádnej pseudostředověk nebo tolkien-ish derivát, má vlastní fyzickou podobu, kosmologii, kultury a společnost, minimálně AFAIK to je i vcelku nápaditý/originální a Shad to představuje velmi plynule. Měl sem z toho až Sandersonovskej feeling, byť Sandersan je v tom samozřejmě značně obratnější.


Hard magie je další podobnost se Sandersonem, která je taky zajímavá - minimálně na téma "jak něco obšlehnout a předělat do jinýho žánru", v tomhle případě Jedie a Lightsabery do DnD-ish (nebo přesněji Exalt-ish) fantasy. Podobnost s Exalted je btw. nemalá a protože víme že Shad je DnDčkař, tak i když o Exalted co vim nikdy nemluvil tak mi ta podobnost přijde přílišná než aby byla náhodná.

Zpracování magie bohužel kulhá. Samotný popis a terminologie působí dost videoherně a i když se Shad snaží být logicky domyšlený a konzistentní, místy tam zbývají nějaké logické díry - a bohužel jak jich neni moc, tak o to jsou větší. Zároveň občasné "unikátní objevy" hlavní postavy co do toho jak tuto magii využívat působí jako něco na co by najisto přišel už kdekdo dřív. Co vcelku funguje je zapracování magie do světa a její vykreslení jako jeho přirozené součásti. Zajímavé je i to jak se tam magie potkává s technologií, která běží na tak nějak podobném, do světa vetkaném principu a místy se podivně potkávají a interagují. Bohužel, i ta technologie má nějaké nedomyšlenosti a celkově to působí míň chytře, než by Shad asi chtěl.

(Zjednodušeně: magie tam vychází ze světla jako zdroje moci, který někteří jedinci dokáží určitými způsoby channelit, přičemž ve světě existují "sunstones" které světlo uchovávají a uvolňují a "darkstones", kterými světlo hýbe - a které zavřené v temnotě jsou nehnutelné - což má značný potenciál jako zdroj industriální síly - nebo jako motor létajících lodí atp., do toho tam existuje světelná alchymie co umožňuje zapracovávat světlo do věcí, což ale není jen tak a má to nějaké slabiny... bohužel slabiny co jsou krutě fatálnější, než se knížka tváří, takže mnohá zejména bojová využití by nefungovala, protože by krutě nefungovala.)


Postavy, interakce... tohle je complicated. Na jednu stranu sice žádnej zázrak, ale ani nic rušivýho, postavy působí vícerozměrně, interakce jsou vcelku přirozený, dialogy popravdě až dobrý, jsou tam vztahy, mají vývoj atd. Zároveň ale ty postavy jsou dost účelový a všechny se prvoplánovitě točí kolem hlavního hrdiny a místy se chovají trochu hloupě aby věci prošly.


Hlavní hrdina (a POINTA knížky) samotnej je dost zklamání - a další problém. Výchozí premisa knížky, kterou Shad "zkoumá" (ano, ta knížka má premisu, dokonce morální, a Shad se jí fakt minimálně snaží zpracovat, byť asi ne úplně úspěšně) je, že hlavní hrdina je v podstatě Stalin co dospěje k prozření, že byl hrozná svině a monstrum a začne toho děsně litovat - a otázka je jak moc někdo takový může dojít vykoupení. Problém je, že k onomu prozření se vším všudy včetně svědomí a lítosti atd. došlo dvacet let před začátkem knížky, takže všechno zajímavé se vlastně už odehrálo.

Z toho co sem věděl sem čekal že dostanu evil imperátora co je konfrontovaný s realitou a nucený připustit, že to failil - a při snaze to napravit si pak i přiznat, že byl dost děsná svině. Což by bylo zajímavý psychologicky i příběhově. Místo toho máme knížku o hrdinovi co se topí ve svojí vině (...+-, jak moc deklarativně a proklamativně a jak moc reálně by bylo asi na diskusi), přiznává všechny zločiny atd. a jen se snaží začít konat dobro. Což je bohužel dál podražený tim, že k tomu dostane nějaký nový superschopnosti, co dřív neměl.


Ou, jo - je to pocitově docela dost power fantasy. Což s tím co hlavní hrdina je (byl) zač působí trochu blbě - asi bych z toho nic nevyvozoval, ale jo, je to kinda cringe.


Příběh je pak v návaznosti další problém. V podstatě to je série ne moc dobře pospojovaných adventure encounterů, které tak nějak pokračují, jeden za druhým, navzdory hromadě foreshadowingu (blížící se Noc, hrozby démonů atd.) negradují, někde za půlkou vám dojde že that is it a žádnej větší příběh se už nerozjede, pak dojdete do finále a skončíte. A pak tam je nějakej epilog k pointě, co působí trochu jako přílepek a vlastně moc nefunguje (ale naštěstí neni až tak dlouhej). V kontrastu s grandiózností premisy knížky (a všemu tomu foreshadowingu) to celé působí hrozně podstřeleně a antiklimaticky.


Čtivost je ale navzdory tomu spíš dobrá a Shad patří k těm víc easy-reading autorům okolo. V té sérii random encounterů nejsou žádné moc hluché pasáže, takže knížka má i příjemný tempo. Překvapivě, Shadova osobní rozkecanost a láska v sebeposlouchání se v knížce neprojevuje. (Kupodivu šermířské scény nejsou ani trochu sword-porno - což bylo u Shada vlastně skoro až zklamání a vlastně mi ty bojový scény přijdou popisně až chudý).



Knížka je zatím stand-alone, i když Shad o ní mluví jako o knížce z "Everfall chronicles" s tím, že možná napíše další. Jestli jo, asi mě úplně neláká si je přečíst (i když si asi někde vygooglim co dalšího tam odhalil o tom světě a magii).

Na druhou stranu nijak nelituju, že sem jí čet a navzdory stížnostem výše se mi četla vcelku dobře.

Doporučil bych? ...asi bez většího nadšení, ale pokud vám nevadí místy nedokonalá brakovka s nějakými pozitivy, tak vás to asi neurazí.

sirien píše:
důkaz toho že když aspoň nějakou dobu Yorkujete svůj produkt kudy chodíte, tak to občas někomu fakt i vnutíte

Nedráždi hada bosou nohou, nebo ti dám přečíst svoji literární prvotinu (jestli ji teda ještě někde najdu) :)

pro kompletnost, prakticky najisto závěr mého výletu do prací Liou Cch'-sina (autor Problému tří těles):

TOULAVÁ ZEMĚ

Sbírka povídek.

Můj vztah ke sbírkám povídek je komplikovaný a i když mám některé fakt rád, obecně to u mě mají spíš těžký. Tady se projevují klasické problémy co se sborníkama mívám - náměty se liší, ale theme/mood/color a styl zůstávají dost stejné a s náměty se nemění, takže povídky působí hodně podobně. Všechny jsou tak nějak osobní nebo vztahové, tragicko-optimistické a snažící se hrát na emoce takovým tím "high-literárním" stylem. A obecně jsou v podstatě dost šedý a rychle mizející z paměti.

Obecně to nijak moc nevybočuje ze stylu trilogie Tří těles a spíš to podtrhuje autorský styl - a zejména jeho mnou dříve kritizované chyby typu nevěrohodné a/nebo logicky nedotažené technikálie, neprokreslenost postav, jejich loutkové chování pro potřeby příběhu, značná křečovitost a nevěrohodná "divadelní" strojenost dialogů a interakcí, fakt že půlka věcí jsou jen kulisy pro expozici a sdělení autoroivých Myšlenek atd atp.

Ale není to žádná úplně tragédie a číst se to dá - popravdě asi i líp než ta trilogie, zejména Temný les a Vzpomínky na Zemi, asi protože to je kratší a o něco pestřejší.


Má to 450 stran, je tam 10 povídek, včechno v podstatě recyklace mnohokrát (líp) zpracovaných myšlenek a námětů, originalita nikde (ve srovnání s např. Ted Chiangovym sborníkem Stories of your Life to je zoufale mdlý a prostý nějaký SF hodnoty, popravdě, ať už co do myšlenek nebo estetiky).

Každou tu povídku bych mohl kritizovat zvlášť za to v čem a jak přesně nefunguje v tom o co se snaží, ale asi to nemá moc point.

Pokud se vám výslovně líbil Temný les a Vzpomínky na zemi, tak se vám tohle bude asi líbit taky. Jinak můžete asi klidně passnout. Jestli od Liou Cch'-sina chcete jen něco vyzkoušet, doporučil bych spíš investovat čas do samotného Problému tří těles, funguje i samostatně bez Temného lesa a Vzpomínek (popravdě možná i líp než s nima).

Tak to buď rád, že jsi od něj nečetl celý román Kulový blesk :) Ten je z nich snad nejhůře stravitelný.
Celý román o tom, jak student celý život věnuje studiu fenoménu kulového blesku, který mu zabil rodiče. Bez překvapení i s dílem mystiky.
Jako to bykla fakt těžká literatura :)

To zní dost děsivě.


Shadow of the Conqueror, addendum: dřívější popis byl možná až moc pozitivní, takže sem to teď zeditoval aby to víc odráželo můj skutečný dojem z tý knížky. Kterej je citelně horší než jak to původně vyznívalo. (přemejšlel sem že to okomentuju ještě jednou s dovysvětlenim, ale takhle to bylo vlastně jednodušší).

Doposlouchal jsem: Master of the Revels: A Return to Neal Stephenson's D.O.D.O.
Pokračování napsala už Gallandová sama, Stephenson se již neúčastnil, narozdíl od předchozí knihy. A je to znát.

Původní sestava D.O.D.O. se stává renegáty, založí si vlastní "budku na cestování do minulosti" a celou knihu soupeří s jednou čarodějkou, která by chtěl v historii zařídit, že nedojde k "zmizení magie", protože zabrání vzniku "fotografie".

Děj je typicky sestaven z "hlášení z misí" (to by se Jersonovi líbilo :)) + trocha děje v současnosti.

Bohužel mi většina zápletek v historii nepřišla (narozdíl od první knihy) moc zajímavá.
Úporná snaha v Shakespearovském Londýně odehrát "tu správnou verzi" Macbetha, ve kterém budou/nebudou "ta pravá kouzla", tak aby to bylo provždy zaznamenáno v knihách, prostě není pro lidi, kteří nejsou zrovna posedlí tehdejšími Britskými reáliemi, kór zajímavá.
Linka antická a linka středověká ... hmm, opakující se děje z různých "Cesto do toho samého času, ale v jiném vlákně a s jiným výsledkem".

Myšlenkám "proč to řeší takhle a ne takhle" se vyhnout nedalo, i když obvykle to takto neřeším.

Není to vysloveně blbé, ale kdybych to neposlouchal, o nic moc bych nepřišel.

Konečně jsem se dostal k přečtení Hvězdného prachu. Nevím, zda je to filmem, kteryjsem viděl dřív, ale kniha je strašně slabá, charaktery suché a nevýrazné, děj rozplizlý, a v určitých chvílích nedává smysl.
(SPOILER Jako když mocná čarodějka prokleje Sal, aby nikdy nemohla spatřit hvězdu, a když o nějaký čas později kontroluje každého procházejícího, aby hvězdu našla, tak se urputně vyptává Sal, zda neveze ještě někoho dalšího - tedy hvězdu. Kterou Sal veze, a samozřejmě o tom neví.

Až se divím, že si zrovna tuhle knížku někdo vybral pro zfilmování, na druhou stranu film je výrazně zajímavější.

Well, jak bych to...
Bohužel, máš samozřejmě plné právo se mýlit a mít špatný vkus, to ti nikdo nemůže vzít.

Chápu, že tam můžeš mít bias toho že si první viděl film, který je jedním z nejlepších zfilmování knížky ever, pokud ne vůbec nejlepší ever (kde má být věrný je maximálně věrný, kde se má odklonit se odklání, navíc tím správným způsobem - plus některé věci vybrušuje tak moc že předloha pak fakt působí sušejc, např. posádka létající lodě), navíc áčková produkce s top hercema atd., což může vytvořit přehnaná očekávání popř. zklamání tam kde u lidí co znali předem knížku bylo u filmu nadšení, které ale dojem z knížky už nijak nekazilo...

...ale Stardust je prostě nádherná knížka :P

Babel

Viktorianska Anglie kde kouzli pomoci stribrnych plaket na kterych jsou napsana slova v ruznych jazycich s podobnym vyznamem, a magie se tvori v rozdilu tech nuancich. Strasne zajimavy koncept kde jsem si uzival kazde dalsi odkryti worldbuildingu. Pozitek mi trochu kazilo ze to je knizka s Poselstvim, a to ze kolonialismus je Zlo, a hnusni Anglicani rozsevali strasnou bolest ostatnim narodum zatimco se kryli se za vznostnymi idealy jako volnym trhem. Fungovalo by to mnohem lip kdyby za tim byla nuance nebo naznaky.
Pokud se pres ten bashing dokazete prenest tak urcite doporucuju. Pokud vam woke leze krkem tak se knizce spis vyhnete