4. hra
Založili tábor v lese na kopci. Měli skvělý výhled do údolí řeky, tekla docela rychle, když jí nebrzdila přehrada.

Luboš s Milanem, Pepou a Milošem vyrazili na průzkum. Podle mapy měl o několik kilometrů dál být bývalý televizní vysílač Cukrák. Frantu nechali hlídat provizorní tábor a taky aby trochu vychladnul.

Připlížili se k zarostlé dálnici. Dál zatím vyrazil jen Miloš. Opatrně se doplížil až k bývalému vysílači. Byl přibližně v půlce zlomený, patrně zasažený nějakou raketou či střelou. Ale torzo vysílače bylo na svém roztřepeném vrcholu opět osazeno celým kruhem různých antén.
Celý vysílač byl oplocen a hlídán. Dva vojáci byli u domku u brány a jeden pravidelně obcházel kolem plotu s vlčákem. Miloš se už chtěl stáhnout, když uslyšel náklaďáky a do brány vjely čtyři auta. Hned z nich začali seskakovat vojáci, měli i další psi. Přivezli hromady beden a začali je nosit do pečlivě zamaskovaného bunkru u paty věže.
Miloš se odplížil za ostatními a začali řešit, co s nastalou situací. Byla to jedinečná šance, jak získat zbraně od vojáků. Rozhodli se pro přepad.
Kus od Cukráku směrem do města, musely náklaďáky přejet krokem spadlý most přes dálnici. Sice to nebylo moc daleko od vysílače, ale když budou rychlý, stihnout utéct.

Dva dna čekali na další konvoj. Mezitím Miloš vyrobil z torza armovacího roštu ježka, na kterém by mohl náklaďák zničit gumy.
Vyčkali, až vojáci dojedou k vysílači a rozhodli se počkat na poslední vůz, až pojedou zpátky. Nyní jela auta jen tři. První dvě nechali projet. Poslednímu zatáhli ježka pod kola.
Náklaďák po chvíli ježka ztratil. Okamžitě se ozval dohušťovací systém, ale děr bylo příliš. Auto ujelo asi půl kilometru, než jeho osádka zastavila.

Náš tým tam dorazil akorát včas, aby viděl vojáky s připravenou rezervou. Řidič se právě s někým domlouval vysílačkou. Rychle se rozptýlili po dvojicích z obou stran silnice.

Miloš vyskočil z křoví na poflakující se stráž za vozem. Namířil perkusní pistolí překvapenému vojákovi do obličeje. Stiskl spoušť, po maličkatém zpoždění se ozvala hromová rána. Jenže minul!
Než voják strhnul útočnou pušku, tak se do něj pustil osvědčenou lopatkou a řezal jej hlava nehlava.
Milan nic neřešil a hned po prvním výstřelu vypálil z připravené pistole a trefil zaskočeného řidiče. Hned mu sekundoval Pepa, který byl v mžiku u řidiče a dobrou ranou jej omráčil. V boji byl už i Luboš, který navázal vojáka u heveru. Pepa sebral v kabině odloženou pušku a bravurní ranou sundal zdrhajícího spolujezdce. Během pár vteřin byli všichni vojáci zpacifikovaní.
Miloš dorazil lopatkou probouzejícího se řidiče. Luboš se snažil utlouct vojáka, jeho snažení utnul až Milanův výstřel z pistole do vojákovi hrudi.
Rychle obrali vojáky o všechno užitečné, hlavně o zbraně. A mizeli do lesa.

První pronásledovatelé byli slyšet po několika minutách.
Snažili se co nejrychleji dostat k Frantovi a zmizet. Už to vypadalo nadějně, možná pronásledovatele setřásli, si chvilku mysleli. A najednou se nečekaně vynořil z křoví velký rotvajler a vrhl se na Miloše. Než se ostatní vzpamatovali, tak už jej rval. Pepa jej naštěstí duchapřítomně přizabil železnou tyčí a Milan rychle dodělal vojenským nožem, ale jejich pozice byla prozrazena.

Vlekli Miloše přes malou roklinku a na druhé straně se usadili připraveni odrazit vojáky. Strhla se zběsilá přestřelka. Vojáky zaháněli nejen střelbou, ale i pár dobře mířenými granáty. Pár jich dostali. Jenže než je přinutili se stáhnout, jedna kulka si našla i Milana.