Sirienův blogček: O průměrnosti seriálů

vyříznuto z diskuse, na Colombův návrh zblogováno.

Probírali jsme, proč se v seriálech stále opakují určité nasertivní prvky - clifhangery na konci sérií jako jeden za všechny. Tohle byla moje trochu rozsáhlejší odpověď:

Nedávno jsem o tomhle diskutoval s Filipem (na Kostkce _Filip_) když jsme se dostali k závěru, že skušný storyteller nad scénářem seriálů buď brečí, nebo zvrací.

Zde si dovolím doporučit jako četbu povídku "Jezírko se zlatými rybkami a jiné příběhy" (Neil Gaiman, Kouř a zrcadla), kde je z pohledu spisovatele co přijel do Hollywoodu napsat scénář ke svému filmu tohle nádherně podáno. Ale to odbočuju.

Základní předpoklad: Expert je člověk z cizího města s barevnými slidy.
Zní to nadsazeně, ale není. Rozhlédněte se kolem sebe. Většina lidí (dle mě, pesimisty, přes 90%, optimisté v mém okolí říkají že to bude spíš kolem 60%) jsou, nebo se chovají, jako idioti*). Přesto máme často dojem, že "tamti tam to dělají líp". Dost lidí má představu o tom, jak se na západ od nás politici chovají korektně a... také jsem ji trochu měl. Jeden rozhovor s Naokim, který v různých zemích na západě žil, mě té iluze docela zbavil.
Podobně můžeme mít dojem, že ti lidé v západních televizích (HBO, Scyfi chanell...) jsou lepší, než ti packalové tady u nás (Nova, Prima...). Dělají přece lepší filmy, lepší seriály a tak, ne?
Ne, jen na to mají víc peněz, jejich firmy mají jako celek trochu víc zkušeností a, nejspíš hlavně, západní divák už ty shity co běžej tady viděl kdysi dávno a znuděně začal mít postupně zájem o trochu jiný (pro nás lepší - možná protože z těchto důvodů o něco pokročilejší) typ zábavy.
Podobně lidi na Londýnský nebo New Yorský burze nejspíš nejsou o nic větší experti než Ti na té pražské, policisté v Berlíně jsou asi dost podobní těm v Praze a co se týče školství... nebo prostě čehokoliv jiného - to že to je tam někde daleko není absolutně vůbec žádný důvod k tomu, aby to bylo lepší. Jediné, co je pravda, je to, že se k nám prostě donese jen to lepší. Je mnohem zajímavější říct "v Londýně mě na úřadě odbavili během pěti minut" než "V Londýně na úřadě seděla stejná kráva, jako u nás na magistrátu" - proto to první lidé říkají a nese se to dál, to druhé ne.

Tedy - ti lidé co rozhodují o filmech a seriálech v USA jsou úplně stejní, jako lidé kolem nás.
Kdo tedy jsou? Zvětšiny to jsou lidé, kteří se nějakým způsobem dostali na místo, na kterém jsou. Mají tam svojí práci, kterou nejspíš nežerou o nic víc než kdokoliv jiný zaměstnaný, mají rodinu (kterou musí živit), dům nebo byt (s hypotékou, kterou musí splácet), mají nějakou praxi v oboru (která není tak obecná, aby šla rozumně uplatnit v jiném oboru a ten jejich je relativně malý)... prostě to jsou normální lidé, kteří nechtějí svojí práci ztratit. A jejich práce je závislá na tom, jak úspěšné jsou seriály a filmy, které vyprodukují/schválí do vysílání.

Prostě a jednoduše - jsou to lidé, kteří se bojí - bojí se že to co pustí do vysílání bude propadák. Není pro ně moc důležité, aby to co odsouhlasí byl totální trhák. Jistě, líbí se jim ta představa, ale víc je děsí, že to prostě nevyjde.

A za těmihle lidmi přijde týpek, který má výborný nápad. Někdo kdo bude chtít udělat seriál nějak jinak - s jiným tématem, jiným konceptem, jiným stylem, jiným čímkoliv.
A tihle lidé se na to budou dívat a půlka si jich - vzpomeňme, jsou to dost možná prostě jen "idioti" co se tam nějak dostali - ani nevšimne, že to je nějak zajímavé, odlišné, řeknou si že jim se to nelíbí nebo že to je příliš atheistické (amerika), násilné (amerika) nebo jinak překračující jejich vlastní, nikoliv zcela obecné normy.
No a ta druhá půlka si řekne - ok, zní to dobře, možná by to mohlo vyjít a být suprový... jenže co když to nevyjde? Ukáže pak někdo na mě a řekne "on/a to protlačil/a"? Takže tihle lidé jsou obvykle potichu - nebo přehlasováni.
I v případě, že to nějak projde, si tihle lidé vynutí změny (opět, viz Jezírko se zlatými rybkami a jiné příběhy" - je to právě o tomhle) které zachovají něco, ale zbytek osekají a obrousí tak, aby to zapadalo do už ověřené šablony. Občas z toho původního zajímavého ani nic nezbyde.

Všimli jste si, v kolika nechutně moc věcech jsou si seriály podobné? Muž a žena, co se k sobě mají, občas flirtují, ale nejsou spolu... clifhangery na konci sezony, často dvojdílem a navazujícím závěrem na začátku té další... tucty klišé... jak jste schopni už po prvním díle nebo dvou říct, kdo se společně nejspíš vyspí (ať už v kterékoliv sezoně - upřímně, House mě v tomhle třeba pěkně zklamal, fakt jsem doufal že v něm se tomuhle vyhnou, už to tak i vypadalo...), stupidníma fillerama, rekapitulujícíma dílama...

Tihle lidé se dokonce bojí tak moc, že i ve chvíli, kdy přebírají nějaký už fungující seriál, seriál který je oblíbený, se širokou základnou fanoušků i s výborným poměrem náhodných diváků, což získal právě svou odlišností v něčem, tak si stejně chtějí vynutit možnost do jeho konceptu zasahovat a přetvářet ho k obrazu svému (meinstreamovému) (ano, mluvím právě o My name is Earl, ale není to jediný seriál, který potkal podobný osud)

Jistě. My, co se zabýváme příběhy, ať už jakkoliv, můžeme velice dobře tušit, že seriál by mohl být koncipovaný bez clifhangerů. Nebo třeba tak, že děj (nebo jeho výrazné kapitoly) bude začínat a končit v půlce sezony (pak klidně může být i clifhanger na konci...) Nebo že fillery by se měly vztahovat k hlavnímu ději, jen nebýt důležité - ukazovat to z pohledu jiných než hlavních postav, ukazovat hlavní postavy jinak, nebo v minulosti, nebo cokoliv (Babylon 5 měl pár takovejch hezkejch dílů, třeba ten s těma údržbářema, ten byl fakt geniální. Ale i v House MD ten díl který je celý pojatý jako "jeden těžký den z pohledu Cuddy" je výborný). A scénáristé (aspoň někteří, protože, opět, většina jich jsou ti normální lidé s normální prací...) to také vědí. A vědí to i režiséři. A někteří lidé ze studií. A televizních společností.
Jenže aby něco takového - inovativního a neotřelého - prošlo, tak se v každé instanci, kdy se o seriálu rozhoduje, musí tihle lidé objevit, riskovat a projevit se a přesvědčit ostatní. Ve všech. A je jich hodně.

Popravdě, hodně se divím, že některé dobré seriály (Firefly, House MD...) touhle mašinérií dokázaly projít. Ale ani House MD se to místy nevyhlo (to patlání se v nevztahu House a Cameron bylo po chvíli už fakt trapný, na přelomu pár sezon byly clifhangery...)
Jenže i když na ně ukážete a řeknete: "jo, podívejte, je hrozně hustý mít super zápletku a svět a mít to propojené příběhem a zajímavými fillery a dělat věci, co divák nečeká(Firefly)" nebo "jo, hlavní postava může bejt hajzl, seriál může ukazovat stupiditu naší kultury, to že vztahy nejsou šťastné, to že lidi lžou a občas umírají, to že dělají chyby..." tak stejně příště až někdo přijde s něčím podobným si ti lidé co o tom rozhodují řeknou "hm, jednou... ale projde to znovu? Neni lepší udělat to zase ozkoušenou cestou?"

A to si teď uvědomte, že mluvím jen o jednom faktoru - o lidech, kteří rozhodují.
Pak tu jsou peníze, které do toho musí investovat.
Pak tu je čas, který tomu musí věnovat navíc. A který nemusí mít (do půl roku potřebujeme polovinu první sezony, jedem jedem jedem!)
Pak tu je faktor toho, že potřebujete autory (scénáristy, režiséry... kameramany, herce...) kteří to dokáží udělat správně - na nové věci potřebujete kvalitní lidi. Těch je málo. A jsou, opět, drazí.
...

Můžeme se vztekat jak chceme, ale meinstreamový divák se nezajímá a společnosti - přesněji jejich zaměstnanci - chtějí mnohem víc jistotu že to nějak dopadne, než prolamovat hranice a dělat trháky. Protože to zahrnuje pokusy, které nevyjdou. A akcionáři chtějí svá jistá dividenda. Posunout styl je prostě otázka dlouhého času.


______________
*) Což vůbec nijak nesouvisí ani nekoreluje s jejich inteligencí. Což je, svým způsobem, ještě smutnější. idiocie je očividně demokratická - vůbec jí nezávisí na pohlaví, věku, rase, národnosti, barvě pleti, náboženském vyznání, politickém přesvědčení nebo čemkoliv jiném. Podobně jako smrt to bere z jedné vody na čisto.

---

katia