Tento záznam objevili při vykopávkách výzkumníci z Dispaterovy univerzity v Novém Turathu. Byl napsán úhledným jemným písmem na kusu kravské kůže. Datum jeho vzniku není známé, ale zřejmě spadá do doby Velké války.
„Můj milý deníčku,
Jmenuji se Konstantin a jsem gnoll. Patřím zřejmě k několika málo členům mého druhu, kteří umí psát, znají základy hygieny a mrtvou krávu nesežerou rovnou, ale raději si ji vezmou s sebou na horší časy. Jak k tomu všemu došlo?
Narodil jsem se jako třináctý syn ve smečce Grazht na-Groll. Odmalička mě všichni brali jako výjimečného, údajně proto, že třináctý syn je vždy vyvoleným Yeenoghua-démona, který nás gnolly stvořil. Co je na tom pravdy, nevím, osud mi zabránil prožít spokojený život plný požírání mršin a páření se.
Když mi byly tři roky, náš tábor napadla skupina vznešených elfů – pomocí magie dospělé uspali, a nás třináct synů úctyhodné Grazht na-Groll unesli. Byli jsme přeneseni do jiné světa, hvězdy na obloze jsem nepoznával, vše jinak vonělo i živí tvorové zde byli jiní. V zemi, které se říká Elfie, jsem pak prožil dlouhých 10 let.
Eladrini, jak si mí únosci říkají, jsou podivný živočišný rod; vznešní, moudří, krásní a znudění. Zřejmě právě z nudy vzešla sázka, která ze mě udělala gnolla, kterým jsem. Jeden z eladriních pánů, mocný mág Behavio se vsadil s jiným elfím knížetem, že dokáže převychovat primitivní tvory (ano, tím myslel mne a mé bratry) na civilizované bytosti. Dle těchto zápisků vidíte, že se mu to podařilo…
Celých deset let jsme se bratry dychtivě vzdělávali v elfí učenosti, učili jsme se civilizovaně konzumovat potravu a osvojili jsme si i zásady organizovaného válečnictví s ušlechtilými elfími zbraněmi. Dnes na ten život vzpomínám jako na sen – byly to dny plné radosti, kultury a vzdělávání. Pochytil jsem mnohé užitečné vědomosti a většinu večerů jsem trávil s mých eladriním učitelem nad knihami a v diskuzi. Přiznávám, že praktických zkušeností jsem tehdy moc nenabral…
Když uběhlo deset let, měla přijít závěrečná zkouška. V prvních dvou kolech jsme si vedli dobře, jak stolování, tak debatu o vznešenosti přirozenosti jsme zvládli excelentně. Leč třetí kolo všechno pokazilo a opět mi řádně zamíchalo životem. Třetí zkouškou byl totiž boj. Behavio nás třináct postavil proti třinácti vznešeným eladriním rytířům. Byli nádherní, sveřepí a jasní – my se proti nim drželi víc než dobře, ale pak jednoho z mých bratrů elfí šermíř nešťastnou náhodou doopravdy bodl, hluboko do stehna, až ke kosti. Musím bohužel přiznat, že záchvat krvavého šílenství popadl nejprve mne, bratři se ale rychle přidali. Bohužel, toho dne v nás zvítězila naše démonická přirozenost – elfí rytíře jsme nejen porazili, ale také zabili a ke vší hrůze nakonec sežrali.
Když to spatřil náš otec Behavio, nejprve hořce zaplakal, ale jen o pár úderů srdce později ho zaplavil chladný elfí vztek. Jediným kouzlem nás rozmetal po celé Elfii, každého do jiného kouta. Bloudil jsem po ní téměř rok, skrýval se před podivnými tvory, kteří zde loví a pomalu objevoval svou přirozenost – ne tu, ke které se mě pokusil obrátit Behavio, ani tu, kterou nám dal do žil náš démonický otec, ale to, jaký opravdu jsem.
Jak jsem však zjistil, v každém z nás gnollů se skrývá něco jiného. Zatímco já jsem objevil lovce, někteří mí bratři dopadli mnohem hůř. Ke konci svého toulání elfí divočnou jsem jednou uslyšel charakteristické zvuky lovící hyeny. Můžete mi věřit, měl jsem obrovskou radost – potkat v Elfii zvíře, ke kterému máme my gnollové tak blízko, to musela být víc než náhoda… A opravdu, nebyla to náhoda. Když jsem hyenu spatřil, propadl jsem pláči; nebyla to obyčejná psovitá šelma, ale můj starší bratr, odvážný Metoděj. Rok zoufalství a samoty v něm probudil atavismy, o nichž ani netušil. Stala se z něj primitivní, obyčejná hyena. Pochopitelně jsem se ho ujal a až dodnes cestujeme spolu. Je pro mne smutným mementem toho, jak bych mohl dopadnout já sám.
Tím se už dostávám ke konci svého vyprávění – tím, jak jsme s Metodějem omylem prošli vílím kruhem, jak jsme se další dva roky potloukali po divočině Pravého světa vás už unavovat nebudu. A všechno ostatní, všechna ta úžasná dobrodružství, která jsem zažil se skupinou dobrodruhů, jsou už dnes dostatečně známá ve všech koutech hned několika světů…
Vlastní rukou, Konstantin“
