Allmir - články

Seznámení

Na cestě

Pomalu se rozednívá, je druhého hnání roku 1195 třetího věku. Nad pochmurnou Kartanskou vrchovinou se převalují husté chuchvalce mlhy, ve vzduchu je cítit vlhkost a chlad. Erik míří spolu se svými dvěma nespolehlivějšími muži na Zbraslav. Je to už několik měsíců, co naposledy vyrazil na podobnou výpravu. V hlavě se mu honí všelijaké myšlenky, snaží se promyslet další postup při plnění nelehkého úkolu. Vyhledat zmizelou osobu nebude tak snadné, jako zabít Sovověda či Vrka obtěžujícího vzdálená stáda.
Kdesi za jejich zády se v mlze tyčí Brouzov, hlavní sídlo Podčernohorského vojvodství. Všechny tři čeká mnohahodinová cesta strávená v sedle, navíc ve zbroji. Při podobném cestování se Eric odívá jen do základních částí své zbroje. Neposkytuje mu sice takovou ochranu jako kompletní zbroj, ale po dni stráveném v sedle je každé odlehčení dobré; nicméně cestovat beze zbroje se na ransylvánských cestách nevyplácí.

Dostavník

Už se chýlilo k večeru, muže už pobolívalo celé tělo a těšili se, až odloží svou výstroj a pustí se teplé večeře v zájezdním hostinci "U vzteklého vlka". Jejich pozornost upoutalo dění nedaleko na cestě, kde několik postav pobíhalo kolem vozu. Nebylo těžké poznat s jakým problémem se vůz potýká. Jedno kolo leželo nedaleko a vůz byl znatelně nakloněn ke straně.
Zatímco pomocník Johan s vozkou nevěřícně koukali na prázdnou osu, opodál postával podsaditý mužík ne více než 4 stopy vysoký s velikým ryšavým plnovousem, v tmavě rudém kabátu, pod kterým se leskl kyrys, a chrlil ze sebe všelijaké kletby a nadávky. Zatímco se Johan marně pokoušel narovnat vůz, vozka se nejprve představil a ihned požádal jezdce o pomoc. Erik samozřejmě jako pravý rytíř vyslyšel prosbu muže v nesnázích, nepřestávaje sledovat mužíka opodál, který se nyní opíral o své válečné kladivo a dal pokyn svým mužům. "Ohni plevo," pronesl mužík směrem k Johanovi a sám chytil spodní část vozu. Než stačil Martin slézt z koně, vůz nadzvedl do správné polohy. Pak už stačilo Johanovi nasadit vypadlé kolo. Naštěstí se pouze rozlomil zákolník, což nepochybně způsobil ne příliš dobrý stav ransylvánských cest. Vyrobení provizorního zákolníku nebylo příliš složité, a tak oprava trvala jen několik minut, navíc ke "Vzteklému vlkovi" zbývalo již jen pár mil cesty.
Hned jak byla oprava hotová, vozka neopomenul nabídnout všem zúčastněným doušek lehkého vína, pro osvěžení, nabídnout společné cestování a pochopitelně představit všechny přítomné. Podsaditý mužík s ryšavým plnovousem se jmenuje Pluto, vozka se představil jako obchodník Jehlička, obchodující s látkami a příležitostný krejčí a jeho pomocník Johan.
Ve voze cestovala ještě jedna osoba, doposud skryta pod plachtovým vozu. Jedlička ji představil jako paní Ariadnu, která svou drobounkou postavou, plavými vlasy a jemnými rysy obličeje připomínala spíše vílu než ženu. Erik se představil jako rytíř z Brouzova s družinou. Nedlouho poté společně vyrazili.

Lykani

Vůz se kodrcal po hrbolaté cestě, Pluto seděl vzadu na voze, vedle sebe položenou nabitou kuši. Jeho krátké nohy se pohupovaly do rytmu jedoucího vozu, zatímco debatoval s Erikem o správné bujnosti ženských křivek. Několik kroků před vozem jeli Martin a Tomáš, na kozlíku vozu seděl Jehlička s Johanem.
Ujeli sotva míli, když koně začali neklidně pofrkovat. Muži vpředu zastavili a Jehlička zatáhl za otěže. "Děvucha bez břucha je jak kastrol bez ucha", pronesl Pluto a trhl s sebou, jak vůz zastavil. Mezitím chlapi sesedli a Tomáš předal Martinovi uzdu svého koně, Johan se snažil nasměrovat lucernu na blízké křoví. Nastalé ticho prořízly jen zvuky tasených mečů. "Co se děje?" Zeptal se Erik, pobídl svého hnědáka a vyrazil po pravé straně vozu. Pluto popadl kuši, vyskočil na vůz a z pod plachty propátrával nejbližší okolí. Jako jediný z přítomných dobře viděl i v nastávající temnotě.
Bleskově a naprosto nečekaně se od kraje cesty oddělil temný stín a zaútočil na Tomáše. Veliký, černý vlk jej strhl k zemi a začal rdousit. Než stačil Martin zareagovat a pomoci příteli, vyrazil z protějšího křoví druhý vlk. Jen díky štěstí se zakousl do rukojeti řemdihu místo do Martinova krku. Třetí vlk se vynořil těsně před Erikovým koněm a chytil Johana za kotník, snažíce se jej strhnout z vozu. Ubohý muž se na poslední chvíli chytil kozlíku a to jej zachránilo. I Erik pocítil palčivou bolest v lýtku, kterou mu způsobil čtvrtý největší vlk. Potichu se přikradl až k němu a zaútočil zezadu. Strhnout se mu zkušeného bojovníka již nepodařilo. Rychlým úderem svého meče se Erik zbavil nevítané přítěže, k jeho údivu však vlk ránu velkým mečem přežil. Ani Pluto na nic nečekal, pustil kuši, která mu teď byla k ničemu a rozeběhl se směrem ke zraněnému Tomášovi. Během cesty si uvolnil válečné kladivo, napřáhl a do úderu vložil veškerou svou sílu. Cosi zakřupalo a vlk odlétl několik stop ve směru úderu. Tělo vlka však nezůstalo nehybně ležet, vyskočil, otřepal se, trochu zavrávoral, ale ze smrtícího úderu zbyla jen malá ranka. V Plutově tváři se však objevil rozzlobený výraz, nikoli překvapení. V ten samý okamžik dopadal Martinův řemdih na hlavu jeho soka, s podobným výsledkem jako u Pluta. "Lykani!" Zakřičel Martin a začal hledat cestu k ústupu, věděl, že narazil na soupeře nad své síly.
To vysvětluje mnohé, pomyslel si Erik. Proto si čtyřčlená smečka troufla na tak početnou skupinu, proto byl jejich útok tak rychlý a překvapivý. Erikovy myšlenky však v žádném případě k ústupu nesměřovaly, ústup nebo dokonce útěk Erik ani neznal. Už se ocitl v horších situacích, možná i v mnohem horších, a to v dobách, kdy nebyl zkušený jako dnes.
Vůdce vlkodlaků neustále na Erika dorážel, ale kromě prvního útoku zezadu se další zásah nepodařil, naopak Erik uštědřil vlkovi několik silných zásahů. Vlk dorážející na kozlík vyskočil na Johana ležícího na břiše a chytil muže zezadu za krk. Jehlička se pokusil vlka skopnout, byl však příliš zaneprázdněn držením otěží. Koně šíleli a vzpínali se ve snaze utéct od nebezpečí, to však nemohl Jedlička v tento okamžik připustit. Přímo před spřežením ležel zraněný Tomáš, nechá-li koně vyrazit, je osud bojovníka zpečetěn. V ten okamžik celou bitevní vřavu přehlušil Ariadnin hlas. Dívka stála za Jehličkou a pronášela mocná slova v neznámém jazyce. Všechny přítomné zahalil pocit tepla, bezpečí a odhodlání, vlky síla magie naopak oslabila.
Prvnímu vlkovi se podařilo Pluta poranit a ihned se jej pokoušel strhnout k zemi. "Trpaslíka jen tak něco nepovalí," procedil Pluto skrz zuby a uštědřil vlkovi poslední ránu, po které netvor klesl.
Když Erik spatřil smrtelné nebezpečí hrozící Johanovi, neváhal ani vteřinu a rozhodl se k odvážnému kroku. Pobídl svého koně a povalil vůdce smečky, vzepjal svého hnědáka a udeřil na vlka rdousícího Johana. Síla úderu srazila vlka z kozlíku pod zmítající se koně, ty pak svými kopyty dokonali co Erik započal.
Pokračování příště...

Napsal Comikus 06.12.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 1 příspěvek.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.054631948471069 secREMOTE_IP: 44.211.31.134