4. hra

a zápis slovutného Marifona

Hej krčmáři, nos jídlo a pití na stůl!

Uslyšíte příběh, který sám zazpívám, zmlkněte a poslouchejte, radím vám.
Je to opět o družině naší, která má jako vždy hrdinský ráz.
Jak o nás stvůry slyší, už se plaší, takové příběhy provází nás.

Je ticho, jen naše kroky slyšet jsou,
Lamber těžce raněn, jeho nohy ho už nenesou.
To Muflon ho táhne, funí a pot z čela otírá,
přepadli nás včera, když mrtvolu draka jsme chtěli obírat.
Hohó, rád bych se rozezpíval, jak mrtvolu draka my na svědomí máme,
Jak každý z nás ho porcoval, ale to štěstí my zatím nemáme.

Hej ty nádhero, neruš plkáním, mé příběhy pravdivé jsou,
Umlčte chlapi pána, nebo si boty mé dnešní příběh odnesou.

My svědkem byli, jak sami draci s jezdci se na nebi bitkujou.
Příliš jsme je nerušili, spíš přáli jsme jim, ať se mezi sebou pobijou.
Schytal to jeden a rychle padá hlavou dolů,
to místo my najdem, neb nadávali bychom si do volů.

Našli jsme ho! Byl už mrtev! Rychle místo ohledáme.

Adaktalon šupinu bere a krev nabírá do brka
Něco se šustlo, pozor a to už Muflon kozama mrká.
Přepadli nás chvatně, muži to byli po zuby ozbrojení,
Vzpomínám si matně, že my nezvali jsme je na obírání.

Muflon, Lamber, Paryba a Sporek, toť náš nikým neporazitelný spolek
Jeden dva tři čtyři mrtví, jo a támhle lesem pátý prchá,
Chlapi se činí, jak každý umí, Sporku, za tebou je, bacha!!

Pobili jsme je a teď se tichem táhnem, každý probírá si tiše, jak boj svůj válí.
Ticho však dlouho nevydrží, probíráme se a Adaktalon o kouzelných suknicích vypráví.
Muflon zajímal se, zda očarovat by šla jeho tahle,
Na to já odpovím, „no jasně, očaruj mu jí, ať roj much se za ním už netáhne.“

Prší. Lamber našel stopy, jsou kokatrisí,
Pojďme hned na ně, to Adaktalon prosí.
Ale nebudem nic riskovat, je to ňáká slepice přec
Jejich dotek zabíjí, to je nám dobře známá věc.

Další stopy byly skřetí, taky vzápětí nás přepadli,
Nikdo z nás se neztratí, taky jsme jim rubáš na rakev odhadli.

Prší, náladu ostatních se mi už těžce ovládalo
Vždyť i já sám měl už z toho deště optimismu málo.
Neměli jsme oheň, dřevo vlhké, oblečení se nám k prsou lepí,
Sporek nervy ztrácí, „vždyť mi tu chcípnem volá“, to zkušenosti mu chybí

Zachraňuji to sám, když daří se mi z vlhkých polen oheň vzkřísit,
To radostný pak Sporek kotlík tahá, „tak co mám tedy uvařit?“

Uf, přestalo pršet, však na palici nám to lezlo.
Jdeme dále k horám, když tu na skále na nás civí připíchlá kopím hlava zubra.
Je jasné přec, i když tu nikdo nikdy nebyl, to kopí je jistě obra.

Divíme se, co se stalo, hlavu již dlouho červy baští
Tichý Drogon do zápěstí se řeže, dívíme se, ale on vypráví,
Že tím vidění má, to tenkrát tu byli obři čtyři.

Jdeme dál a krotíme Muflona, který rád s nimi síly změří
Stáčíme se po hřebeni, když tu nám divný výjev smích z tváře zmaří.
Je tam obr a pod ním druhý, chvíli nám trvá, než zjistíme, co dělají.
Nevídaná podívaná, všechno duní, no né, vždyť oni tam kopulují!!
Lamber zbystří jako první a zjistí tu věc, oni u toho kusy lidí ukusují.

Otáčíme se, perverzní to obraz, za zády necháváme obří párek sexu oddávající,
Ztrácíme však tím pozornost a Paryba vidí na sebe skálu rychle přibližující.
Stojí proti nám obr jako hora, zřejmě ten párek šmíroval,
Muflon dává obru, za to Lamber to těžce od obra schytal.
Tu najednou Dragon přijde a obru přísně rozkáže - SPI!
Hustej týpek ten Dragon, obra tím opravdu hnedle uspí.
„To není na dlouho“, volá Dragon a bere nohy na ramena,
Popadneme Lambera a obra necháváme za zádama.

Schováme se za převisem a než se stačíme vzpamatovat,
„Co tu děláte a kdo jste?“ Na ten pohled si budu pamatovat.
Utekli jsme od obra, menší keřík má velký jako malík,
„Co se to tu děje?“, pro změnu tu teď nás okřikuje trpaslík.

Nebyl sám, najednou nás jich obstoupil tucet a sekerami mávaj
To jsme v pěkný řejži, teď trpoši o nás sekery zpřelámaj.

Zkoušíme vyjednávat, ohánět se stříbrem i tím málem zlatem,
Trpaslíci ušlíbaj se, odplivávaj, až šupinou dračí je po chvíli zmatem.
„Najednou chcete obchodovat“, chtělo se mi zvolat.

Přijde jejich šaman a přes šupinu prsty přejíždí
Surová to energie, až skalami magie tam sviští.
Pojďte dál, otevírají bránu, ale divně na nás hledí.
Spíše nechápavě, takový paka, říkají si, mlíko jim teče po strdí,
„Co tu vůbec děláte a ještě se tu oháníte šupinou, co ještě po drakovi smrdí.?“

Překvapíme je ještě jednou Adaktalonem krví v brku z kapsy vyndávající
„To je přeci krev dračí“, zvolají, koukají na nás více, nechápající.

A teď dobře poslouchejte, jaká to byla u trpaslíků návštěva,
V uchu se nešťourejte, neuslyšíte-li, budete bědovat.


Pozvali nás na jejich vyhlášenou trpasličí kořalku. Do kolen nás s ní chtěli dostat. Radost jsme jim však zkazili. I když nám bylo, jako když nás dechem dračím profoukne, všichni jsme to ustáli.
Na to nás odvedli do síně, kde byly pouze lidské zbroje a zbraně. Na nic trpasličího jsme nárok neměli.

Každý si vybral, co mu do oka padlo, takovou pro ně měla šupina a krev dračí cenu. Muflon si ještě vymínil, že s někým si změří sílu v páce. Na to trpaslíci slyšeli. K Muflonovi si horlivě přistoupil trpasličí macek, ani ještě nedosedl a už ho chytá za ruku. Dlouho se Muflon držel, ale nakonec na trpasličího siláka neměl.
Trpaslíci rozradostněni zápasem si usmyslili, že Muflon bude zápasit s jejich vybraným jedincem.
Když vyhraje Muflon, všichni si mohou nechat všechny trpaslíky darované zbraně a zbroje. Když prohraje, vezmou si od nás to nejcennější.

Muflon spokojený, že zase bude zápasit, už už chtěl začít mrkat těma svýma kozama, když tu viděl vystoupit podsaditýho chlápka, co ani krk neměl. Samý sval a šlacha a vše to na Muflona hrálo a mrkalo, až sám mrkat začal. Rychle se však uklidnil a postavil se trpaslíkovi čelem.
Zápas byl to vyrovnaný, Muflon dával trpaslíkovi, co proto, až trpaslíci spokojeně pobrukovali a tím více pokřikovali a povzbuzovali svého šampióna. Za pasy se chytali, trpaslíka Muflonův nezvyklý styl velmi překvapil, kdy nechával se odrážet od přihlížejících a rozběhlý se vrhal na šampiona. Někdy na něj dokonce i skákal, až to rozlehlými tradičními trpasličími síněmi dunělo.
Nakonec však trpaslík Muflona porazil, ale bylo vidět, že trpaslíkovi Muflon z klanu Mrkajících koz stoupl v očích. Muflon to vida, dojatě ho objal, až trpaslík dovolil mu se s ním sbratřit. Tu pak si i jména pověděli, Ragar Palcát jméno bylo jeho.
Pak už začala veselice, dobráčtí trpaslíci do té doby nepřístupní s námi popíjeli jejich pivo vařené. Ještě nás na jejich kořku pozvali, ale to už někteří z nás po ní zavrávorali. Muflon poražený jim nakonec svůj tajemný amulet z krku svěsil. Na ten si ukázal trpasličí šaman. Nic jiného také jsme cenného neměli.
Přec i Ragar Muflona cenností obdaroval.

Tak dneska svůj příběh trpasličí hostinou uzavírám.
Ať si však přítomní nemyslí, že by trpaslíci byl národ změkčilý. Každý viděti musí, že je to bytost z kusu skály a ocele, ale jakmile jim do duše prohlédne, zjistí, že jsou to dobráci od kosti, což však neradi na odiv dávají. Radno není si s nimi přátelství rozházet.

To je dnes příběhu konec.
Pivo mi dejte, ať má studna nevyschne.

Ať si žádný z vás nemyslí, že příběh za úplatu vám povídám,
kdo však peníze mi dáti si usmyslí, toho dobrým člověkem já shledám.