Alnagův bloček: Poslední příběh

Va’esse deireádh aep eigean, va’esse eigh faidh’ar.”
“Něco končí, něco začíná.”
Ale to jsou jenom hloupé elfské tlachy.
- A. Sapkowski, Bouřková sezóna

Jednadvacet let je zatraceně dlouhá doba. V některých zemích je to věk skutečné plnoletosti. Pro mne je to čas, který jsem věnoval jednomu svému snu, jedné ze svých radostí. A ten sen pomalu končí a je na čase se probudit.

Začátky
Začal jsem hrát RPGčka krátce poté, co jsem se dostal na víceletý gympl, v roce 1993. Pamatuji si to skoro jako by to bylo dnes. Dva spolužáci něco řešili na schodech s kostkami a sešity vínové barvy, na nichž se právě nějaký barbar chystal setnout draka. Překonal jsem tehdy svůj ostych a zeptal se, oč kráčí, abych byl rázem uveden do světa fascinujících příběhů. Fantasy jsem tehdy vůbec neznal, četl jsem hard SF a tak pro mne první kroky v roli trpaslíka hraničáře jménem Saibon byly poněkud krkolomné. I to jméno mi museli vymyslet. Ale četl jsem extrémně rychle, takže jsem si nechal doporučit patřičnou literaturu a na druhý den už svištěl Pánem prstenům někde za polovinou.

Hned první den večer jsem si fixkami namalovat barevný deník plný heraldických znaků a jiných úžasných věcí. Pak jsem si koupil pravidla (a PJ se na mne kvůli tomu zlobil, protože měl pocit, že pravidla by měl znát jen on) a seznal, že na můj krásný deník se spousta potřebných údajů nevejde. Inu povzdechl jsem a začal znovu. Z té doby mi také zbyly první kostky – zelená k10 a už při výrobě evidentně trochu křivá růžová k6, která měla tu úžasnou tendenci házet hlavně pětky a šestky. Věřte mi, že kosit s ní obří ploštice šlo jako po másle. A že je cinknutá tehdy nikdo neřešil.

Jak už to tak bývá, skupinky přitahují zájem a tak jsme po čase vytvořili poměrně velkou partu hráčů v rámci naší třídy (v době svého vrcholu asi deset lidí). Pak někteří začali odpadat, lidé nabalovali kamarády z bývalých škol a tak to šlo pořád dál. Hrával jsem pořád hraničáře (chodce s hlídacím psem), jen toho trpaslíka jsem posléze vyměnil za výrazně drsnějšího barbara. V jedné humorné fantasy povídce v Dechu draka tuším asi 2/94 nazvané „Cesta do Valúzie“ se objevuje postava hraničáře Alnaga. A tak bylo o jménu mé postavy a také o mé (mnohem pozdější) internetové přezdívce navždy rozhodnuto.

Jak šel čas, všichni ostatní dospěli a začali prohánět sukně. Jen já jsem pořád fascinovaně četl SF&F, koukal na Star Trek, holky mne nezajímaly, jen to Dračí Doupě nebylo najednou s kým hrát. Naštěstí jsem v sextě objevil skupinu sekundánů, kteří pařili o stošest Magic a občas hrávali nějaké to „Doupě“ v odemčené třídě po vyučování (nevím, jestli byla oficiálně určená pro tyhle účely, myslím, že ne, ale rozhodně málokteré děti chodí pravidelně domů ze školy až k večeru a dobrovolně). Do té doby jsem Dračí doupě absolvoval jen jako hráč, ale coby nejstarší a nejzkušenější (a taky, když jsem chtěl, aby to za něco stálo) jsem se chtě nechtě musel ujmout role Pána Jeskyně. Odměnou mi byly nadšené plamínky v očích dvanáctiletých dětí. Zejména jeden z nich neustále na všechno sesílal kouzlo Mágův velký mix, protože vždycky zoufale toužil po novém a neotřelém popisu toho, jak to zcela zpřeházelo protivníkovu fyziognomii. Inu snažil jsem se o kreativní pojetí, co to jen šlo.

D&D 3e
Odmaturoval jsem, byť ne zrovna summa cum laude v roce 2000 a naše cesty se rozešly. Opět nebylo s kým hrát. Pak se ale staly dvě pro můj RPG život klíčové věci. V létě jsem pracoval jako brigádník ve specializovaném SF&F knihkupectví U Jednorožce (na Staroměstském náměstí v Praze). Mimochodem už neexistuje stejně jako asi dalších deset speciálek. Místo něj je tolik potřebná další prodejna skla pro turisty. No a někdy v srpnu dorazila zásilka, kterou jsem vybaloval. Player’s Handbook – Dungeons & Dragons. Třetí edice. Nikdy jsem nic takového neviděl. Okamžitě jsem si ho koupil, na což padly výdělky za několik dní brigády. Byla to nádherná knížka, i když mojí prvotní motivací bylo ji mít jako inspiraci pro své povídky, které jsem se tehdy snažil psát. O AD&D jsem orientačně něco tušil z článků v časopise Nemesis (ten už si určitě taky nikdo nepamatujete), ale nijak zvlášť zorientovaný jsem nebyl.

Druhá událost, která mi změnila život, byl nějaký Star Trek sraz, při němž jsem se poprvé setkal s dívkou s přezdívkou S’Tsung. Ta evidentně D&D dobře znala velmi dobře. Tak jsme se domluvili, že přivede ještě nějaké další lidi a zkusíme to společně hrát. Byl to rok 2000 a to byla doba, kdy mít doma internet ještě pořád nebylo úplně běžné. Chodil jsem na web jednou týdně na hodinu Městské knihovny, a když jsem měl štěstí, ještě jsem se někdy vešel jako náhradník. Ale to mi nebránilo si postahovat všechno, co se k D&D najít dalo a číst si to po večerech doma. A četl jsem pořád hodně rychle. Tak jsem se poprvé ponořil do toho podivného světa, kterým Dungeons & Dragons je.

Na vysoké škole o rok později už byl internet o poznání dostupnější (i když laboratoře výpočetní techniky byly pořád narvané, na místo se musely stát v odpoledních hodinách fronty a vůbec to bylo takové komplikované). Ale tehdy jsem objevil CzechDnD, hlavně proto, že tam byly překlady (ale i originální příručky) k D&D ke stažení. Autorské právo se tehdy opravdu moc neřešilo. A taky tam bylo fórum. Z počátku jsem si připadal jako totální lama a velká jména, která měla už u svého jména několik lebek (podle počtu příspěvků) ve mně vzbuzovala posvátnou bázeň. Ale člověk se otrká a se spoustou času VŠ studenta k dispozici jsem se propsal ke stejnému nebo většímu počtu lebek a statusu profesionálního D&D diskutéra.

Tou dobou jsem opět D&D vyprávěl, byť původně byla Vypravěčem S’Tsung, měl jsem trochu větší aspirace na příběh a tak jsem si ho raději tvořil sám. Skupinka hráčů se postupně stabilizovala na hRobovi, který s námi byl od první session, seTTrovi, který se do S’Tsung zakoukal na nějakém conu (ale bůh ví, že do ní byli zakoukaní asi všichni, jak už to tak chodí v komunitě, kde jsou skoro samí kluci a minimum dívek), Aramorovi, kterého jsme přibrali v rámci prezentace D&D v rámci myslím Pragoconu 2002 a Wardovi, který si nás nějak našel sám a sloužil jako náš znalec pravidel, takže jsme v nich už nemuseli hledat (dnes byste řekli rules-lawyer, ale já to tehdy vnímal jako veskrze užitečnou skupinovou funkci). Hrávali jsme o sobotách v Růžové čajovně a bylo nám dobře.

V roce 2002 jsem v rámci svého studia na FHS chodil i na „tvorbu WWW stránek“ a v rámci ní jsme měli za úkol udělat nějaký web. Inu vybral jsem si to, co mne v tu chvíli bavilo nejvíc a tak vzniklo Basilisk’s eye. Které mimochodem pořád ještě existuje zde: http://basilisk.webpark.cz/ Začínalo to porůznu, ale bylo to místo, okolo níž se sdružovala naše činnost a naše hraní a kam hlavně seTTra přinášel z různých conů nové (pro nás) RPG hry jako Risus nebo The Window. Mimo to jsme všichni samozřejmě chodili na CzechD&D, kde se řešily překlady, pravidla a kde se tak všeobecně plkalo. Do překladů jsem se vášnivě zapojil a připsal si pár zářezů překladů částí nebo celých příruček.

Pak přišly odchody. Ze scény okolo D&D se vytratil jeden ze zakladatelů CzechD&D Bammal, tragicky zmizel ze světa velký znalec Dark Sunu a Ravenloftu Medděd a dali by se jmenovat i další, ale ta jména Vám dnes už stejně nic neřeknou. I moje herní skupinka se postupně transformovala, až se prakticky rozpadla a scházeli jsme se jen párkrát do roka. O to víc jsem se věnoval online sféře. Jak ostatní moderátoři a administrátoři postupně CzechDnD opouštěli a já se naopak moderátorem stal, měl jsem pocit, že je to hodně na mně. Že osud ne-Dračákových RPG v ČR teď závisí na tom, co s bezpochyby největším komunitním serverem bude. Všichni jsme napjatě čekali na „novou verzi“ článkového webu CzechDnD, kterou měl na starosti Pjotr, a čekalo se na ní už snad roky, a když se s velkou slávou objevila, nedala se po pravdě příliš použít. A Pjotr už byl taky tak jednou nohou pryč.

D20 v kostce
Objevil se ale jiný člověk, který se zdál být zdatný v programování webů a který nabízel, že s tím pomůže. Max. Po dlouhém drbání se na hlavě a přemýšlení o tom, jak dál padlo ale trochu jiné rozhodnutí než oživovat zombii webu CzechDnD. Sloučením obsahu mého webu Basilisk’s eye, starého obsahu CzechDnD (bez originálních příruček, autorské právo začínalo přituhovat) a webu Stín Rytíře, který patřil Rytířovi a také se zabýval překlady do jednoho webu, který jsme nazvali D20 v kostce (i když ve hře byly i názvy jako „Skurut na háku“ a podobné radosti). Alfaverze tohoto webu vznikla někdy z kraje roku 2005 a do veřejného provozu jsme jej pustili asi o půl roku později – v říjnu. V roce 2015 oslaví tedy D20ka deset let své existence.

Původní představa byla taková, že D20 bude čistě článkový server a CzechDnD bude čistě fórum a budou se vzájemně doplňovat. Navíc, znepokojen ubývajícími stavy hráčů D&D jsem měl takovou ideu otevřít CzechDnD i mnoha dalším hrám – vlastně všem vyjma dračáku. Přes jednu svou známou – a taky svého času dlouholetou platonickou lásku jsem přitáhl na CzechDnD partu, z které všichni asi znáte Tukana (tedy chci říct siriena, ale on si tak tehdy neříkal). Přesvědčil jsem taky portál Hry na hrdiny, aby se vybodnul na vlastní fórum a místo toho linkoval CzechDnD, aby se zbytečně netříštily síly. A byla i další drobná vítězství, třeba s lidmi z fóra Sigil. Tehdy se taky začalo uvažovat o změně názvu, protože CzechDnD už prostě nevystihovalo podstatu věci. Ruku v ruce s tím jsem naopak zahájil výměnu resp. současné otiskování článků se slovenským všehochuť-fantasy serverem Annun.sk (reprezentovaného Alef0em) o RPG/D&D na D20. Pořádaly se Open Gamingy, které měl primárně na starosti velký fanoušek Dragonlance Dalcor a tehdy zapřisáhlý hráč AD&D 2e (který se zaklínal, že třetí edici tedy nikdy, to je hrozný „roll-play“). Připravím Vás o pointu, naposledy jsem ho zažil hrát Pathfinder (ale zaklínal se, že čtvrtou edici teda nikdy, to je hroznej „MMORPG“). Občas jsem hrával s lidmi okolo open gamingů a moje postava období třetí edice byl člověk tulák (Billy Ostroočko).

Svaté války RPG
Někdy v té době se na CzechDnD/RPGfóru objevil člověk jménem Bifi. Přiznám se, že jsem jím byl zprvu uchvácen. Byl to člověk s erudicí a přehledem, znalostí mnoha her, o kterých jsme ani neslyšeli a hlásal něco o nějaké RPG teorii. Dostal jsem tehdy dobře míněné varování, abych si dával pozor, že ten člověk už v jiné komunitě zapůsobil velmi destruktivním efektem, ale příliš jsem toho nedbal. Bifi mne přitahoval jako můru plamen. Chtěl jsem o tom, co říká, vědět víc. A pořád platí, že jsem rychle četl. Inu přečetl jsem všechno to, k čemu se odkazoval a co hlásal, ale všechny mé zkušenosti, mé pocity se tomu vzpíraly. Prostě jsem si myslel, že nemá pravdu. A pustil jsem se do polemiky, která jak už to tak se mnou bývá, když mne na internetu pustí ze řetězu, byla docela ostrá. Připadalo mi, že to, co hlásá je demagogie. Ukázalo se, že varování bylo pravdivé, i když je těžké ukázat na moment, v kterém se polemika změnila ve svár. Druhý z původních tvůrců CzechDnD – Markus – si tuhle chvíli vybral pro svůj návrat na scénu a přiklonil se na Bifiho stranu. Celá komunita RPG jako by se rozpadla více méně podle geografických oblastí (což je logické – protože lidé, kteří se znali, drželi pospolu). Měl jsem v té době silný pocit, že je mé postavení moderátora používáno diskuzně neférově proti mně („takhle by se moderátor chovat neměl“) a že se to celé ubírá směrem na levačku a tak jsem postupně rezignoval na svou funkci a posléze i z fóra odešel. Tohle schizma mezi Teoretiky a Křupkouny, které se zdálo zasahovat úplně všechno od toho, co plodí zábavu v hraní RPG, přes to, jak se to má správně hrát až po to, co znamená slovo příběh a jestli na něm záleží, bohužel přetrvalo dodnes. Přetrvalo i mezi lidmi, kteří už „svaté RPG války“ vůbec nepamatují, nezažili je a přejali jen postoje svých předchůdců. Zajímalo by mne, jestli se to vůbec kdy ještě změní (ale pokud znáte psychologický experiment s opicemi, žebříkem, banánem a jejich sprchování vodou, když lezou na žebřík pro banán, dá se tušit, že asi ne).

Každopádně jsem se tehdy stáhl na D20 a tehdy se také poprvé na D20 implementovaly „komentáře“ k článkům, jako formu alternativy k diskuznímu fóru, která postupně víc a víc nabobtnala. Já mezitím zkoušel hraní nejrůznějších her mimo jiné Času pro hrdiny s Jersonem a spolu s ním i další hry. Díky němu jsem potkal Nerhinn. No a s ní a s hRobem (pamatujete si ho? To je jeden z těch, s nimiž jsem začal hrát DnD 3e) jsme drahnou dobu hráli Star Wars Saga Edition, která byla fascinujícím způsobem dobrá. A jí inspirovaná čtvrtá edice D&Da měla být ještě lepší. Tehdy jsem chodil D20 propagovat po conech, jmenovitě třeba na Gamecon 2008 a hrozně jsem se těšil na to, co bude. Práce na D20 byla hodně na mně, protože Rytíř postupně odešel na jistě zasloužený odpočinek a Max se věnoval hlavně technické stránce věci.

Vymysleli jsme ale způsob jak zapojit další lidi a to formou tzv. „projektů“. Dali jsme každému, kdo o to stál takový „píseček na hraní“, který si mohl administrovat. Jerson měl svůj prostor pro svou hru Čas pro hrdiny, Vannax pro Ravenloft, Dalcor pro Dragonlance a hostovali jsme i spoustu dalších více či méně rozsáhlých projektů. Nikdy se to úplně neodpíchlo od země, tak jak jsem doufal, že by mohlo, ale přitáhlo to další lidi a kolem D20 vznikla myslím dobrá parta lidí.

D&D 4e
S příchodem 4. edice jsem byl znovu při chuti něco tvořit, opět překládat a opět hrát. Na nějakém zkušebním hraní jsem tahle potkal Almiho a Noira. Ukecal jsem (po mnoha letech poprvé) i Sethi, aby si přišla zahrát a samozřejmě i Nerhinn a Almi dotáhl ještě Jarika. Tak vznikla Úžasná dobrodružství (Amazing Adventures), která Almi vyprávěl a já v nich konečně po mnoha letech zase hrál postavu - tentokrát půlelfího barda, vyděděnce a milovníka – Svena. Měl jsem znovu nesmírnou chuť pro RPG něco tvořit a bylo to vidět. Množství překladů a článků na D20 utěšeně přibývalo, návštěvnost stoupala. Almiho vypravěčské umění – které je neskutečné – mi ukázalo, jak vypadá opravdový vrchol hraní RPG a užil jsem si to skutečně do sytosti.

Ale jak už to tak bývá, co jde nahoru, jde zákonitě taky dolů. Po asi třech letech hraní, kdy se stále neuzavíraly linie, které jsem toužil vidět uzavřené, jsem se cítil už trochu frustrovaný. Uvědomil jsem si, že to co mne na RPG nejvíc baví – vzájemná kooperace hráčů a postav ke společnému cíli se vytrácí a každý hraje víc a víc jen to svoje. A to mne mrzelo a sebralo mi to zájem o hru. Zkusil jsem to ještě jednou, ještě jednou se ponořit do dobrodružství čtvrté edice s jinou skupinou. Ale přechod na jiný systém mi ukázal, jak výrazně nedoceněné zboží D&D 4e (která přeci jen celkem nutí hráče ke spolupráci minimálně v rámci jednotlivých střetnutí) je a jak rychle vyvane se změnou systému tendence ke kooperaci. Třináctý věk tohle postrádal a pro mne se hraní stalo stále méně a méně lákavým. Vědomí, že 4e je na ústupu, že se teď bude hrát prakticky retroclon 5e nebo 13. věk mi sebralo poslední zbytky chuti pokračovat. Ruku v ruce s rozjezdem vlastního podnikání a psaním náročné odborné publikace a s tím, že druhá skupina, v níž jsem byl Vypravěčem (a která sestávala obvykle z hRoba, Geralta, Maxe, Aramora a občas někoho dalšího), se dílem kvůli zahraničním studiím, dílem v důsledku sňatkům, partnerstvím, stěhování a jiným příjemným událostem také rozpadla už z hraní RPG nezůstalo nic. A vlastně ani ta touha pokračovat. A já si časem uvědomil, že tahle to končí. Že žádný další začátek už asi nebude. A tak, byť pořád s trochu těžkým srdcem jsem se rozhodl dospět – konec konců je mi už jednadvacet RPG let - a dát tomuto svému hobby sbohem.

Sbohem
Spolu se mnou končí první generace lidí - kteří se o D20 starali v její první dekádě (tedy Rytíř, Max, Alek a Alnag). Je mi ctí jí předat generaci další, kterou tvoří hlavní organizátor všeho možného - sirien, člověk, který nejvíc pohání dopředu překlady, které byly vždycky výkladní skříní D20 – ShadoWWW, osoba asi nejvíc erudovaná na poli všech možných obskurních zahraničních RPG – Gurney a člověk, který zvládne po Maxovi převzít technickou stránku věci – tedy Dukolm. Přeji jim z celého srdce, stejně jako přeji téhle komunitě, aby jim tohle hobby vydrželo co nejdéle a aby moudře našli své nástupce předtím, než se rozhodnou zahodit veslo. Byla by škoda, kdyby to tu umřelo na úbytě tak, jako jsem viděl zajít desítky jiných RPG stránek. Už teď ale vím, že mají v rukávu připravená esa, která znovu potvrdí naprostou výjimečnost těchto stránek a cenu pokladů, které tady ukryly desítky lidí, kteří RPG milovali a milují.

V roce 2015 tu ještě vyjdou nějaké moje články a překlady, které mám rozpracované nebo je chci dokončit. Budu také pořádat výprodej své RPG sbírky (snad možná s výjimkou nikdy nehraného RPG Ashen Stars, s vlastnoručním podpisem Robina Lawse, jeden nikdy neví... třeba mne to ještě někdy chytne.) Chtěl bych se také věnovat psaní povídek, takže si tu nějaké moje dílka možná ještě v budoucnu přečtete. Ale o chod stránek nebo o politiku, jakou budou uplatňovat, už se nadále nestarám. Tento úkol je teď v rukou jiných. Mladších.

Šťastnou kostku, přátelé!

PS: Zapsal jsem své vzpomínky tak dobře, jak si je pamatuji. Ale paměť je jak známo klamavá a dovede si utvářet své vlastní verze událostí. Pokud si něco pamatujete jinak, je to možné, že to jinak bylo. Nedělám si patent na pravdu.
PPS: Pokud jsem vás nezmínil nebo nezmínil jménem, neznamená to, že jsem si na Vás nepamatuji. Důležitých osob se kolem RPG scény mihlo tolik, že jen jejich seznam by byl dlouhý jako tenhle příspěvek. A i ten je dlouhý dost. :)
Napsal: Alnag
Autorská citace #41
27.1.2015 09:15 - Atterdag
Alnag: Myslím, že jsem Tě pochopil - kooperace s lidmi a řešení problémů - zkrátka sociální aspekt:)
Autorská citace #42
28.1.2015 00:31 - pjotr
Máte štěstí, že jdu právě kolem...

Tož, Alnagu, hodně štěstí v další kapitole! Vzhledem k tvojí energii se nebojím o její šťastný konec.

A rozumím ti, zájmy se vyvíjí, lidi odcházejí. Moje RPG aktivity už jsou taky drahnou dobu omezené na srazy a občasné vysvětlování návštěvám, co jsou ty zvláštní knížky, co jich je plná police v knihovně... Ale třeba je to jen taková doba ledová.

Doufám že se zase brzo potkáme, nevirtuálně.
Autorská citace #43
28.1.2015 06:15 - hRob
Alnag: Duchové jsou bezva a vyšla k nim i dvě rozšíření. :)
Autorská citace #44
29.1.2015 10:41 - Smud
Alnagu, bude mi chybet hranim s tebou! Rad jsem za Tebe hazel, znamenalo to 2x vic hazeni pri hre nez obvykle :))

Vtipy stranou, je pro me fascinujici cist tuhle historii. Zacal jsem s DrD hned jak vysla, a velmi rychle me kamarad prevedl na ADnD. V te dobe po revoluci luxusni a nedostupne zbozi dovezene ze zahranici. Pak jsem vice mene hral pouze ADnD az do roku cca 2009, a nikdy me ani nenapadlo se podivat na internet a hledat neco o RPG. Proste jsem to bral jako ciste papirovou zabavu, a to i pres to ze jsem mel pristup na internet uz v dobe nez vysla Ultima Online (mmorpg).

A pak jednou pri hrani Magicu v Cernem Rytiri jsem se dozvedel o DnD Dayi, prisel na nej a dostal odkaz na D20.cz, potkal Almiho a od te doby hral vylucne s nim.

PS: Hrat se da kdykoliv, zivot je o prioritach. Mam rodinu, spousty dalsich konicku a hrani 1x tydne stiham bez problemu.
Autorská citace #45
29.1.2015 21:55 - Xeth
Hodně štěstí, Alnagu, a díky za tvou práci tady. Kostka patří k výraznějším milníkům v mém životě a velký podíl na tom máš bezesporu i ty. Sice tu víceméně od 4E DnD nejsem skoro aktivní, jelikož mi ten systém nic neříká (a v podstatě ho od počátku odsuzuji, o 5E nemluvě), ale stále sem chodím a sleduji dění.
Věřím, že ti to nedá a budeš se tu objevovat a ani s tím hraním to nebude tak černé. ;) Já RPG propadl od začátků u nás (DrD) a hraji ho v nejrůznější podobách (včetně donedávna NWN PW) v nejrůznějších podobách dodnes. Moje žena hraje se mnou a věřím, že "zkazíme" i naše ratolesti. :D Vím, jak je těžké si dát pauzu, tím spíš pro někoho, kdo RPG propadl, takže sázím na tvůj návrat k RPG, byť třeba v nějaké umírněnější podobě. A držím palce. ;)
Autorská citace #46
1.2.2015 11:59 - pjotr
Tedy, nedá mi to, "mylník" - to je něco jako bludný kámen? ;-)
Autorská citace #47
1.2.2015 21:25 - Xeth
Oops. Díky, opraveno. :)
Autorská citace #48
4.2.2015 23:09 - Plz
Náhodou jdu kolem a vidím hle Alnag, který mi na RPG fóru pil krev a jehož všeznalost mě tehdy dost štvala a byla jednou z příčin konečného odchodu z RPG fóra odchází. Tehdy jsem si myslel, že jsi mnohem starší a moudřejší (i když podle toho co píšeš jsi ve skutečnosti o pár let mladší).Nicméně vlastně ti musím poděkovat protože změna byla k lepšímu. dokonce ani nepředpokládám že by sis mě v té záplavě přezdívek pamatoval.

Dle toho co píšeš si spíš myslím, že jsi příliš zabředl do herní teorie od kamarádského hraní dlouhých her kde nejdůležitější součástí je setkání lidí a běžnou součástí je kolektivní vědomí a soudržnost družiny oproti hraní rolí. A i s rodinou a dětmi se dá vesele hrát. Když spočítám potomstvo členů mé družiny (včetně té mé) tak je to asi 1:1 a stejně hrajeme a přece se točí.

Plž

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Alnag

Alek Lačev

Věk: 33 let
Bydliště: Praha
Ukončil aktivní hráčskou kariéru v roce 2014.

Hry, které jsem hrál: 13th Age, Advanced Dungeons & Dragons 2e; Čas pro hrdiny; D20 Modern; Dračí doupě 1.2 a 1.5; Dračí doupě plus; Dungeons & Dragons 3e; Dungeons & Dragons 3.5e; Dungeons &...více
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.072947025299072 secREMOTE_IP: 18.97.9.169